A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

CENTRUM HUDEBNÍ
LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz
Horáček, MichalTisk


Charakteristika: Textař, producent, publicista, novinář a podnikatel

Datum narození/zahájení aktivity:23.7.1952
Text

Horáček, Michal, textař, producent, publicista, novinář, podnikatel, narozen 23. 7. 1952, Praha.
 
Po osmi semestrech byl 1974 vyloučen z Fakulty sociálních věcí a publicistiky University Karlovy, živil se jako plavčík a myč černého nádobí, 1976–86 střídal profese skladníka a domácího dělníka v Družstvu invalidů META (zároveň však 1984 získal diplom World Press Institute za postgraduální studium na Macalester College v Saint Paulu v USA, později, 1999, promoval  jako bakalář na Institutu základů vzdělanosti University Karlovy). Ve své dělnické profesi už měl za sebou první písničkové texty, které si u něj vyžádal producent Zdeněk Rytíř pro Michala Tučného a Petra Spáleného. Spolupráce s Rytířem vrcholila monotematickými alby Tučného (Jak to dooopravdy bylo s Babinským, 1986) a Václava Neckáře (Atlantida 99, hudba Jan Neckář, texty Horáček a Rytíř, 1987). V lednu 1984 předal komponistovi Petrovi Hapkovi své texty, na kterých pracoval deset let; výsledkem bylo společné album Potměšilý host s dvanácti šansony pro Hanu Hegerovou (1986). Téhož roku Horáček nastoupil do funkce redaktora v časopise Mladý svět, kde 1989 vzbudil pozornost reportáží OSA nostra, v níž společně s Lubošem Beniakem poukázal na některé praktiky tehdejšího vedení Ochranného svazu autorského. Roku 1990 odešel z redakce do sázkového byznysu a od 1990 je předsedou představenstva akciové společnosti Fortuna.   
 
Ve své tvorbě, která obsahuje asi tři sta textů, mísí Horáček pohled intelektuála s civilní městskou lyrikou. Dvě polohy své tvorby objasnil (Mladý svět (1987, č. 11, s. 31) takto: „Když textuji hudbu Petra Hapky, myslím na Picassovu Guerniku. Když textuji skladby Michala Davida, myslím na Kačera Donalda. Tím nechci říct, že Kačer Donald nemá smysl. Naopak. Jistě způsobil tolik radosti a milých pocitů, že ho musím uznávat. Právě tak jako střední proud populární hudby.“ Proto se nebránil psaní pro Karla Gotta (Posel dobrých zpráv) a Hanu Zagorovou (Beránek), odmítal však obesílání festivalů typu politické písně v Sokolově a Sovětské písně v Ostravě. Partnerství se zpěvákem Michaelem Kocábem přineslo plody zejména na Kocábově albu Povídali, že mu hráli (1988) a v inscenaci Laterny Magiky Odysseus (1989, na LP 1990). V přelomovém listopadu 1989 se dvojice založením občanské iniciativy Mosty vložila do politických jednání; o tomto pokusu zasáhnout do dějinného vývoje podal Horáček svědectví v knižně zpracovaném deníku Jak pukaly ledy (Praha 1990).
 
Horáčkovi vyhovoval Hapkův zvyk psát hudbu na hotové texty. Tím si uvolnil ruce pro vymýšlení ambiciózních autorských projektů, finančně nákladných, produkčně náročných, ale i komerčně a umělecky úspěšných. Pro alba V penzionu Svět (1988), Citová investice (1996) a Mohlo by tu být i líp (2001) si Horáček s Hapkou vybírali interpety nikoliv podle slavných jmen, ale pro jejich schopnost „prodat“ text, ať už zpěvem, nebo deklamací, ať už rockovým chraplákem, nebo operně školeným hlasem. Proto seznam sólistů představuje pestré spektrum (včetně samotného autora hudby): Hana Hegerová, Michael KocábHana Zagorová, Libuše Márová, Martin Pošta, Lucie Bílá, Aťka Janoušková, Daniel Landa, Jan Spálený, Magdalena Kožená a jiní. Některé z písní téměř zlidověly: Štěstí je krásná věc, Buřty, pivo a nenávist, S cizí ženou v cizím pokoji, Srdce jako kníže Rohan. Ačkoliv Horáčkův košatý slovník a květnatý jazyk občas dráždí kritiku, Potměšilý host a V penzionu Svět získaly v letech 1987 resp. 1989 Zlatou notu časopisu Melodie pro album roku a Levandulová v podání Hany Hegerové byla vyhlášena písní roku 1987. Kocábova pomalá nahrávka S cizí ženou v cizím pokoji byla navzdory převažujícím trendům v taneční hudbě oceněna Duhovou deskou jako nejpopulárnější píseň diskoték v roce 1988 a Stáří v interpretaci Libuše Márové vyhrálo Děčínskou kotvu 1989. Za Citovou investici převzali její tvůrci Grammy pro rok 1996 a Horáčkovu stoupající prestiž potvrdilo jeho jmenování do funkce předsedy Rady Akademie populární hudby, která udílení těchto cen, nyní přejmenovaných na Anděla, organizuje. V roce 2000 se Horáček v roce 2000 spojil s dalšími skladateli k realizaci alba Richard Müller–Zpěv/Michal Horáček–Slova. Na amatérské scéně objevil Jaroslava Svobodu a 2003 mu svěřil hudební stránku alba Tak to chodí, kde se setkal odvážně vybraný výběr  zpěváků a herců, jako Ivana Chýlková, Jan Spálený, František Segrado, Szidi Tóbias, Věra Nerušilová a Milan Vyskočáni.
Diskografie
Diskografie (výběr) 

Potměšilý host (Hana Hegerová, Supraphon 1986);
Jak to doopravdy bylo s Babinským (Michal Tučný, Supraphon 1986);
Atlantida 99 (Václav Neckář a Bacily, Supraphon 1987);
Povídali, že mu hráli (Michael Kocáb, Panton 1988);
V penzionu Svět (různí intrerpreti, Supraphon 1988);
Citová investice (různí interpreti, B & M Music/Universal 1996);
Richard MSYMBOL 252 f "Courier New CE"ller-Zpěv/Michal Horáček-Slova (B & M Music/Universal 2000);
Mohlo by tu být i líp (různí interpreti, B & M Music/Universal 2001);
Tak to chodí (různí interpreti, B & M Music/Universal).
Literatura
I. Lexika
EJ.
Kdo je kdo, Praha 2002.
Další informace na internetové stránce "www.michalhoracek.cz/".
 
II. Ostatní
Tůma, Jaromír: Neslýchaný Michal Horáček (Mladý svět 1987, č. 11, s. 31).
Němeček, Jan: Citová investice (Melodie 25, 1987, č. 3, s. 8).
Verecký, Ladislav: Kdo víc vsadí, ten víc bere - pravdivé příběhy a jiné výmysly o Michalu Horáčkovi (Praha: Lidové noviny 2002).
 
Jaromír Tůma
Datum poslední změny: 17.9.2003