A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

CENTRUM HUDEBNÍ
LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz
Čech, František RingoTisk


Charakteristika: Leader, bubeník, zpěvák, textař, herec, malíř, publicista, spisovatel a politik

Datum narození/zahájení aktivity:9.7.1943
Text

Čech, František Ringo , leader, bubeník, zpěvák, textař, herec, malíř, publicista, spisovatel a politik, narozen 9. 7. 1943, Praha.
 
Syn písničkáře Františka Čecha „Pražského“ se vyučil televizním mechanikem a na Státní konzervatoři Praha studoval hru na bicí u profesora Vlasáka. Jako bubeník se zprvu orientoval na dixieland (hrál se souborem Storyville Jazz) a po lekcích u amerického basisty Herberta Warda nastoupil do Studijní skupiny tradičního jazzu Pavla Smetáčka. 1963 pianista Jaromír Klempíř přivedl Čecha do skupiny Olympic, s kterou účinkoval v pořadu divadla Semafor Ondráš podotýká. Čech naléhal na modernizaci stylu skupiny po vzoru Beatles a podle jejich bubeníka rozšířil své jméno o přezdívku Ringo. Osmělující se tvorbu Olympiku podpořil texty Mary I Must Play, Smutný holič z Liverpoolu, Tak už to nejde dál či Nebezpečná postava a 1965 zvítězil v anketě o nejlepšího československého beatového bubeníka. V závěru roku dal přednost dlouhodobému angažmá Černého divadla v hotelu Tropicana v Las Vegas. Ve Spojených státech si splnil svůj sen, v klubovém prostředí se poznal s jazzovými velikány a s některými si zahrál na session. Po návratu 1967 Čech sestavil z rockových „all stars“ Rogers Band, který se koncem roku zúčastnil 1. československého beat festivalu v pražské Lucerně. „Bez ostudy nám může konkurovat snad jen Česká filharmonie, nebo Moravští učitelé,“ prohlásil na tiskové konferenci o sestavě, v které se sešli např. Pavel Sedláček a Petr Černocký (zpěv), Petr Kaplan (kytara, zpěv), Rudolf Rokl (varhany, piáno), Miloslav Růžek (saxofon), Zdeněk Juračka (kytara) a Ladislav Chvalkovský (basová kytara, zpěv), sám v ní hrál na bicí. Výřečný Ringo tím zahájil celoživotní kampaň za proslavení svého jména a týmu, která se stala trvalou součástí jeho image.
1968 dal znovu přednost hraní v zahraničí s tanečním orchestrem a s Rogers band se rozešel. Se svým bratrem, saxofonistou Svatoplukem Čechem, dnes virtuózním hráčem na fagot v artificiální hudbě, založil rockovou skupinu Shut Up, která zároveň sloužila jako orchestr divadla Semafor v pořadech dvojice Jaroslav Šimek – Jiří Grossmann. František Ringo Čech rovněž bubnoval v představení Jiřího Šlitra Ďábel z Vinohrad a v pásmu Tak co, pane barone! Semaforu dostal příležitost rozvíjet svou komiku a po delší pauze se do divadla vrátil jako poustevník v obnovené inscenaci Jiřího Suchého Kytice.
1982 se Shut Up vydali pod novým názvem na samostatnou dráhu (Skupina Františka Čecha ) a jejich leader přepustil post bubeníka a začal moderovat show, popřípadě hrál na bonga. Tvořivý Čech kromě toho psal texty pro interprety své stáje, ale i pro další rockové kapely jako Abraxas, Pražský výběr, Combo FH a Bronz, nebo zpěváky středního proudu, Karla Gotta nevyjímaje (Nápoj lásky č. 10). V hudebních kuloárech se tradovalo, že Čech po celé noci natáčel vysílání Radia Luxembourg, aby v něm na druhý den vyhledal a neomylně určil hity, které ihned opatřil českým textem  a uvedl do života. Maloval, psal povídky a scénáře, skládal verše pro děti, organizoval amatérské rockové festivaly (Beat salon) a hrál ve filmu. Bez ohledu na vadu řeči uváděl v TV vlastní pořady Hovoří a zpívá F. R. Čech a Ring volný a prosadil se i pěvecky, zejména v převzatém hitu skupiny Saragossa Band Já už jdu a Pražským výběrem doprovázeném titulu Pražákům, těm je tu hej. Vokálním  trumfem jeho souboru se ovšem po Jiřím Kornovi a Viktoru Sodomovi stal 1974 Jiří Schelinger. Kromě koncertů a nahrávek si společně zahráli ve filmech Romance za korunu a Na startu je delfín a pro Divadlo F. X. Šaldy v Liberci nahráli hudbu k inscenaci podle románu Vladimíra Párala Mladý muž a velká velryba. Tragická smrt Jiřího Schelingera 1981 způsobila zánik kapely a sólové album František Ringo Čech 1983 natočil jeho protagonista převážně s členy skupiny Projektil. Krátce spolupracoval rovněž s karlovarskou skupinou Metronom.
V 80. letech přenesl Čech své zájmy na literární činnost, malování, divadlo a film (s Petrem Novotným napsal scénáře ke snímkům Filmového studia Barrandov Přátelé bermudského trojúhelníku a Sedm hladových). 1983 založil Čechovo prozatímní divadlo a stal se jeho ředitelem, autorem her, dramaturgem i hercem. Postupně uvedl hry Loupežníci na Chlumu, Dívčí válka, která dosáhla více jak 1200 repríz, Titanik, Smějeme se se Shakespearem aneb Vraždící maniak, Sjezd za vaše peníze a Oheň a voda, v nichž hudba převládala v reprodukovaném provedení. Přestože se v divadle bez stálé scény obklopil hvězdami Helenou Růžičkovou, Andreou Čunderlíkovou a Jiřím Hrzánem, i tady si uchoval tvář geniálního naivisty, který dokáže rozesmát, ale také vyvolat rozpaky očividným diletantismem. To se projevilo zejména v TV seriálu Pra pra pra... (2000), který měl 13 dílů. Pověst vtipného glosátora vynesla Čecha na čas i do politiky, z které se znovu vrátil k divadlu a 1999 obnovil Čechovo prozatímně osvobozené divadlo. Především si však podmanil svět výtvarného umění a jeho naivní obrazy pronikají do renomovaných galerií doma i v zahraničí. K muzikantskému životu se František Ringo Čech vyjádřil originálním a sobě vlastním způsobem, když sepsal a zveřejnil humorné zážitky z kapelových zájezdů, šaten i ložnic.
Diskografie
František Ringo Čech – Jiří Schelinger (kompilace, Supraphon 1976);
František Ringo Čech 1983 (Supraphon);
Ringo, hitmaker Supraphonu (kompilace, Supraphon 1992);
Best Of Ringo / Šubyduby Amerika (kompilace, Popron Music 2004);
PRA PRA PRA... (výňatky z knihy F. R. Čecha čte autor, Popron Music 2004).
Literatura
I. Lexika
EJ (heslo Miroslav Balák).
Kdo je kdo. Osobnosti české současnosti (Praha 2005).
Balák, Miroslav & Kytnar, Josef: Československý rock na gramofonových deskách, Indies Records 1998. 
 
II. Ostatní
Sýkora, Jan Křtitel: Rogers band, skupina hvězd (Czechoslovak Beat Music, s. 57, Panton 1968).
Kolář, Jan.: S parním strojem do hájemství rockové hudby (Melodie 1973, s. 289).
Pavel Bártík: Zase od začátku (Gramorevue 1974, č. 9).
Bártík, Pavel: Nová expedícia F. R. Čecha (Pop 1975, č. 1).
Janoušek, Jiří & Adler, Petr: F. R. Čech opět není Zlatým slavíkem (Mladý svět 1975, č. 3).
Dorůžka, Lubomír: Báječní muži (recenze, Melodie 1976, s. 31).
Švarcová, Jitka: Nejtěžší je dělat legraci (Gramorevue 1976, č. 8).
Rejžek, Jan: Schelinger: Čech a slepice (Gramorevue 1977, č. 11).
Tůma, Jaromír: Nám se líbí hrabě Dracula (Melodie 1978, č. 11, s. 325).
Skalka, Miloš: Z Čechovy mlýnice (Gramorevue 1979, č. 10).
Müller, Richard: ...nám se líbí ((Pop 1979, č. 10, s. 25).
Horáček, František: Zase jedno zemětřesení aneb Génius odchází z jeviště, nikoli však ze scény (Melodie 1980, č. 12, s. 370).
Horáček, František: Osamělý běžec neztrácí dech (Gramorevue 1983, č. 6).  
Kytka, Ivan: Vesele i vážně s F. R. Čechem (Pop 1984, č. 7).
Vanderka, Arne: F. R. Čech (Melodie 1985, č. 7).
Tůma, Jaromír: František Čech dva roky bez desky (Mladý svět 1986, č. 45, s. 31). 
Tůma, Jaromír: Čtyři hrají rock (Panton 1986, s. 49).
Marková, Lenka: Jak to slyší Fr. Ringo Čech (Melodie 1990, č. 6, s 186).
 
Jaromír Tůma
Datum poslední změny: 9.2.2009