A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

CENTRUM HUDEBNÍ
LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz
Redl, VlastaTisk


Charakteristika: Písničkář, aranžér a producent

Datum narození/zahájení aktivity:14.4.1959
Text

Redl, Vlasta (vl. jm. Vlastimil), písničkář, aranžér a producent, narozen 14. 4. 1959, Nový Jičín.
 
Je bez hudebního vzdělání, původním povolání mlynář, pak závozník, skladník apod., v současné době muzikant volné noze. Prošel mnohými hudebními sdruženími různých zaměření. Na rodném Valašsku byl členem tanečních bigbeatových, kavárenských, rockových i folkových kapel. V roce 1983 začal hrát se zlínskou hudební skupinou AG Flek, jež patří k prvním českým folkrockovým kapelám. S touto skupinou, kde se časem stal vůdčí osobností, nahrál tři alba. Jako folkový písničkář vešel ve známost prostřednictvím skupiny Fleret (Vizovice), která jako první Redlovy písně hrála a která například se Sbohem galánečko nebo Letiště sbírala ceny na Portách. V roce 1990 vyšlo Redlovi sólové album Na výletě, později výběr s názvem Starý pecky (1992) a 1997 druhá sólová deska Vlasta Redl o kolo zpět. Oba sólové projekty překvapily svým experimentátorstvím – ač mohl těžit ze svých úspěšných songů, vydal se na cestu nehitového muzikantského hledačství. Hudba k sólovým deskám vznikla téměř celá ve studiu, protože Redl poznal, že tento způsob práce mu vyhovuje; posléze se stal vyhledávaným tvůrcem studiových úprav, aranží i producentem. Spolupracoval s různými kolegy na asi padesáti albech, mimo jiné se Slávkem Janouškem, Lubošem Novotným, skupinou Fleret, v triu s Jaroslavem Samsonem Lenkem a Slávkem Janouškem na projektu Zůstali jsme doma (1990) a Kde domov můj (1995). Zajímavá je i jeho studiová autorská práce na albu balad slovenské písničkářky Zuzany Homolové. S Hradišťanem a AG Flekem nahrál 1994 desku, která je příkladem vyšší syntézy folku, rocku a folklóru. Do širokého skladatelského záběru patří i scénická hudba: spolupracuje s Mahenovou činohrou Národního divadla v Brně (1997 Rok na vsi, 2001 adaptace Felliniho Silnice), s Novou scénou Bratislava (1999/2000 muzikál Kubo) a s několika malými amatérskými soubory, pro které píše hudbu k muzikálům. V roce 1995 vydalo nakladatelství Folk a Country zpěvník Vlasta Redl – Sbohem galánečko a dalších 51 písní. Od roku 1996 má jeho doprovodná skupina nový název Každý den jinak, stejně se jmenuje i kompakt, který společně s kapelou a několika hosty natočil 1998. Zní na něm esence většiny dosavadních Redlových aktivit: folklór, jeho úpravy i ohlasy, zvukově aranžérské vtipy a experimenty, klasický folk i řízný folkrock. Album je nápadité, hravé a precizní, Redl se vyjadřuje úsporně, a tak vzniká ukázněné propojení textu, hudby, zpěvu a všeho ostatního (vhodně sem zapadají i přizvaní hosté a autoři).
 
Redl se velmi často nechá inspirovat moravským folklórem, uvádí jak lidové (A te Rehradice, Šenkérenko), tak pseudolidové písně (Sbohem galánečko, Topol) s texty valašském dialektu či v jiných dialektech moravské jazykové skupiny (Husličky: Čiže ste husličky čije, kdo vás tu zanechal, na trávě poválané, u paty ořecha). Melodika některých jeho umělých písní vychází z folklórní intonace, kterou Redl cítí stejně dobře jako lidový text (A vy páni muzikanti). Našel vhodnou proporci v mísení umělých a lidových prvků, a proto některé jeho písně téměř zlidověly. Inspirace lidovou písní vede Redla k stále větší jednoduchosti a srozumitelnosti, dřívější okázalé slovní konstrukce nahrazuje prostšími obrazy. Úsporností slov tak více vyniká přirozená zpěvnost textů. Jeho texty nejsou konvenční, prozrazují svébytný humor (One finger blues), nezkrotnou živelnost (Zase nic, Vandráci jdou do nebe), hlubokou senzitivnost autora (Ve vysokých horách), především ale promítají nečitelné osobní vzkazy (Večer křupavých srdíček, Na jezeře zlatých ryb). Intimnost má u Redla dvě podoby – u písní vycházejících z folklóru zůstává v obecné, symbolické rovině, další část jeho písní je více osobní (Smutno je mi).
 
Redlovy výpovědi nesou jasnou známku celé jeho osobnosti – vnějškově okázalý, uvnitř jakási zranitelnost, pokorné a svobodné hledání dokonalé formy. Redl často hudebně experimentuje, boří žánrové hranice, jeho odvážné syntézy mají občas za následek ztrátu konzervativnější části publika. Především jeho sólové desky jsou plné zdravých uměleckých otazníků – většinu donekonečna předělává a přehrává. Jsou komorně laděné, často uváděné jako jednotný celek, pokus o intimní výpověď nebo vyznání. Redl k tomu užívá pestrou škálu prostředků – od tříakordových popěvků, přes dechovku, blues, až po baladickou rozlehlost a harmonickou pestrost. Dovede být filozoficky vážný, to však vzápětí vyrovná dávkou humoru a ironie (Příteli). Je nekonvenční i v rovině hudební, zná míru únosnosti jednotlivých nálad. V jedné písni dokáže vystřídat lyrickou atmosféru s agresivním folkrockovým až rockovým zvukem (Ej, dudy moje, Vandráci jdou do nebe, Večer křupavých srdíček), velmi citlivě pracuje též s dynamikou (Štěrbinou ve dveřích). Svérázným přistupuje způsobem ke svému publiku, má zjevný manipulátorský talent. Jako pódiový šoumen s darem živočišného muzikantství dovede vytvořit téměř extatickou náladu, ale i lyrickou atmosféru plnou koncentrace. Celkovému zvuku Redlovy doprovodné skupiny dominují klávesy a kytary, nezvyklá je například kombinace mandolíny a bicí soupravy na druhém albu. Redl sám hraje na akustickou a elektrickou kytaru, klávesové nástroje a mandolínu. Koncepce instrumentálního doprovodu jeho písní se vyznačuje úsporností a citlivostí tak, aby vynikl zpěv – ten je plastický, podřízený náladě a výpovědi. Redlův hlas  patří ve folku k nejlepším pro svou tvárnost, sugestivnost a velký rozsah.
 
Díky tomu, že Redlova tvorba tíhne k vyšším syntézám a celkům, české folk(rockové) spektrum se neustále rozšiřuje. Redl, coby talentovaný autor, dokáže své rozmanité zkušenosti přetavit do svébytného tvaru, který v sobě nezapře etnické prvky a který komunikuje napříč žánry. Tato zajímavě se vyvíjející hudební osobnost představuje jeden z nejvýraznějších fenoménů současné scény české populární hudby.
Diskografie
Vlastní projekty
Dohrála hudba (Supraphon 1989);
Na výletě (Venkow 1990);
Tramtárie (MUA Brno 1991, FT Records 1995);
Starý pecky (Monitor 1992);
Vlasta Redl AG Flek + Jiří Pavlica Hradišťan (BMG 1994);
Dohrála hudba + 1 (FT Records a Venkow 1995);
Vlasta Redl o kolo zpět (BMG 1997);
Každý den jinak (BMG 1998);
Pecky téměř všecky (BMG 2000).
 
Spoluúčast (výběr)
Porta 88 (Supraphon 1988);
Porta 89 (Supraphon 1989);
Redl, Janoušek, Samson: Zůstali jsme doma (Supraphon 1990);
Folková sezóna (GZ 1991);
Fleret: Tož vitajte, ogaři! (Fleret Publikum 1991);
Vivat Vita´93 (FT Records + Monitor 1993);
Mí kamarádi (FT Records + Monitor 1993);
Fleret: Secondhand za hubičku (Monitor 1993);
Káva a čaj (FT Records + Monitor 1994);
Redl, Janoušek, Samson: Kde domov můj (BMG Ariola 1995);
Zuzana Homolová: Slovenské balady (Pavian Records 1995, BMG Ariola 1999);
Slávek Janoušek: Imaginární hospoda s těmito štamgasty: Vlasta Redl, Luboš Vondrák (Monitor 1995);
Luboš Novotný: Radost zarmoucených (Gnosis 1995);
Luboš Novotný: Venku z trávy (Venkow 2000).
Literatura
I. Lexika
EJ.
Všeobecná encyklopedie Diderot 1999.
Universum. Všeobecná encyklopedie (Praha 2000).
 
II. Ostatní
Plachetka, Jan: Dokud se zpívá. Praktický průvodce po portovním parnasu (Západočeské nakladatelství 1991).
Havlík, Pavel: Vlasta Redl o kolo zpět (Hitbox 1997, č. 6, s. 28).
Šafařík, Pavel: Vlasta Redl o kolo zpět (Hitbox 1997, č. 6, s. 29).
Brabec, Jiří „Moravský“: To je bohém, galánečko (Folk & Country 1999, č. 4, s. 15).
Brabec, Jiří „Moravský“: Když Vlasta finišuje (Folk & Country 1998, č. 12, s. 12).
Burian, Roman: Mezi Redlem a jeho přáteli i spoluhráči je něco zvláštního (Folk & Country 1999, č. 2, s. 32).
Suchochleb, Štěpán: Redlův etnický folkrock míří k dokonalosti (Lidové noviny 11. 11. 1998, s. 22).
Pavličíková [Chaloupková], Helena: The history of Czech modern folk music (sborník Musicologica Olomucensia V, AUPO 2000, s. 113–122).
 
www.redl.cz
 
Helena Chaloupková
Text

Datum poslední změny: 27.3.2009