Český hudební slovník osob a institucí

A	B	C	Č	D	Ď	E
F	G	H	Ch	I	J	K
L	M	N	Ň	O	P	Q
R	Ř	S	Š	T	Ť	U
V	W	X	Y	Z	Ž

Podrobné vyhledávání

Vláčilová, Hana, tanečnice a pedagožka, narozena 25. 2. 1956, Praha.

Patří mezi nejvýraznější interpretační osobnosti českého baletního umění 20. století. Byla nezapomenutelná Giselle, lyrický typ tanečnice, plný citovosti, něžné živosti, spontánnosti, obrovské muzikálnosti i technické bravury. Skoro osudově debutovala rolí Giselle mimo jiné i na svém absolventském koncertě (Taneční konzervatoř v Praze 1973), ve stejné roli se 6. 6. 1999 rozloučila s kariérou tanečnice po pětadvaceti sezónách na scéně Národního divadla v Praze (členkou Národního divadla se stala v roce 1974, o dva roky později sólistkou). Profesní zkušenost nabyla mimo jiné na leningradském státním učilišti Agrippiny Vaganovové u Natalie Dudinské (1977); pravidelně hostovala v Komischen Oper Berlin (hlavní role v Romeovi a Julii, Labutím jezeru) a v berlínské Staatsoper (např. Giselle, Sinfonie in C na hudbu G. Bizeta). V sezóně 1987/88 se zúčastnila turné po Německu se skupinou M. Tietze. V Národním divadle v Praze ztvárnila např. Julii v Kůrově a Weiglově inscenaci Romea a Julie (1975). Tančila Odettu-Odilii v Labutím jezeře (1976, 1982), Frygii ve Spartakovi (1976), Kitri v Donu Quijotovi (1986), Sylfidu v La Sylphide (1987), Lesbii v Catulli carmina (1988), Princeznu Auroru ve Spící krasavici (1989), Margaritu v Dámě s kaméliemi (1990), Svanildu v Coppélii (1994) a další. Účastnila se mezinárodních baletních soutěží, z nichž si přivezla např. z Varny medaili zlatou (1972) a stříbrnou (1976), z Tokia (1976) spolu s Lubomírem Kafkou v soutěži tanečních párů medaili stříbrnou. Na celostátní soutěži v Bratislavě 1977 jí byla udělena první cena. Ve stejném roce obdržela cenu kritiky v NDR. Byla jmenována zasloužilou umělkyní (1986). V roce dvacetiletého působení na scéně Národního divadla (1994) obdržela ocenění Českého literárního fondu, v anketě Klubu přátel baletu se v roce 1996 se svým mužem, též sólistou baletu Národního divadla, Janem Kadlecem, stali nejoblíbenějšími tanečníky roku. V roce 1995 obdržela prestižní Philip Morris Ballet Flower Award určenou nejlepšímu tanečnímu umělci v oboru klasického tance. Jako spolu inscenátor se podílela na nastudování Marné opatrnosti a Poloveckých tanců v Národním divadle (sezóna 2001/02). V roce 1994 se stala pedagožkou na Taneční konzervatoři Praha, od roku 1999 působí na postu vedoucí baletu Laterny magiky.
Literatura
I. Lexika
Národní divadlo a jeho předchůdci (Praha 1988, s. 561–562).
Český taneční slovník (Praha 2001, s. 357).

II. Ostatní
Ilupinová, Anna: Tančí Hana Vláčilová (Týdeník Aktualit, Praha. 24. 6. 1974, rozhovor).
Koukal, E.: Mášenka v Louskáčkovi /Hana Vláčilová (Večerní Plzeň, 15. 11. 1974, 1 foto, rozhovor).
Pacina, Václav: Okouzlení z prvního polibku. Julie Hany Vláčilové a rybář Romeo (Víkend 17. 5. 1975, č. 20, rozhovor).
Koukal, Edmund: Krehká krása na špičkách (Kamarát, 24. 1. 1977, Bratislava, portrét).
Dercsényiová, Lucie: Hana Vláčilová (Scéna, Praha. 2. 5. 1989).
-MK-: Hana Vláčilová (ND informuje, květen 1995, portrét).
Hana Vláčilová (ND informuje, únor 1996, s. 20, 2 fota, portrét).
Kazárová, Helena: Vysokokarátová Hana (Taneční listy 36, duben 1999, č. 4, s. 7, 2 fota).
Kindlová, Petra: Rozhodnutí Hany Vláčilové Taneční listy 36, září 1999, č. 7, s. 12–13, 2 fota, rozhovor).
Pacina, Václav: Baletní dramata Hany Vláčilové GEN – význačné osobnosti dneška: 187 díl. (Mladá fronta Dnes, 27. 10. 2003, portrét).

Kateřina Boková Text

Datum poslední změny: 19.3.2009

Menu