Český hudební slovník osob a institucí

A	B	C	Č	D	Ď	E
F	G	H	Ch	I	J	K
L	M	N	Ň	O	P	Q
R	Ř	S	Š	T	Ť	U
V	W	X	Y	Z	Ž

Podrobné vyhledávání

Nedvěd, Jan, písničkář, narozen 24. 9. 1946, Praha.

Vyučen elektrikářem, dálkově vystudoval gymnázium, pracoval jako úředník. Od 1982 se věnuje výhradně hudbě (kytarista, autor písní). Působil nejprve v beatových kapelách (The Three Long Fingers, The Preachers), v oblasti trampské hudby se etabloval jako člen hudební skupiny Toronto (založena 1972), spolupracoval rovněž s pražským divadlem Ateliér (autor scénické hudby). 1974 získal autorskou Portu za píseň Kamarád, záhy se skupina přejmenovala na Brontosaury (nové složení: Zdena Tosková, Gustav Blažek, Petr Zadina a bratři Jan a František Nedvědovi). V letech 1975–78 Brontosauři získali čtyři interpretační Porty; bratři Nedvědovi 1977 i Zlatou portu za práci ve svém žánru a koncepci repertoáru. První album s Nedvědovými písněmi vyšlo 1985 pod názvem Na kameni kámen, o dva roky později nahrál LP Ptáčata (opět s Brontosaury). Od poloviny 70. let až do sklonku 80. let vystupoval také jako člen Spirituál kvintetu. 1988 se začal prezentovat jako samostatný písničkář, 1992 vytvořil duo se svým bratrem. Od 1996 vystupují i samostatně nebo se skupinou Příbuzní. S Brontosaury se Nedvěd ještě několikrát příležitostně sešel, aby natočil alba Sedmikráska a Zahrádky. V devadesátých letech nahrál samostatně nebo s bratrem Františkem alba Kamínky (1990), Jakub (1991), František (1993), 20 let písniček Honzy Nedvěda (1993, koncert bratrů 23.02.1993 v Brně), Morytáty a balady (1995), Pasáček hvězd (1996), Honza (1997) a Vašek (1999); zatím poslední studiové album se jmenuje Tak jsem to tu miloval (2001). Nedvědovy nahrávky se počátkem devadesátých let dostaly do masmédií a jsou dodnes komerčně velmi úspěšné (jako hudební fenomén přerostl Nedvěd hranice svého žánru a nabývá spíše popového charakteru: 21.06.1996 koncertoval v Praze na Strahově před sedmdesátitisícovým publikem (!); šlo o koncert k jeho padesátinám a při této příležitosti vydal album s názvem Vstupenka na Strahov. Prakticky všechny Nedvědova porevoluční alba dosahovala rekordní prodejnosti (100–300 tisíc). Pro Českou televizi Nedvěd připravoval pořad Přezůvky s sebou. Oslovil široké publikum, zatímco u kritiky a některých folkařů se i setkal s kritickým ohlasem.

Na české hudební scéně je Nedvěd osobitým fenoménem, těší se značné popularitě a to již u druhé posluchačské generace. Jeho písně prodělaly pouť od táborových ohňů a folkových festivalů do masmédií, školních zpěvníků i repertoáru tanečních zábav; mnohé téměř zlidověly a staly se součástí běžně zpívaného repertoáru (Valčíček, Stánky a jiné). Vyjma počátků ve skupině Toronto je celá jeho hudební kariéra ve znamení vlastního autorského repertoáru. Je velmi plodným autorem, zásobujícím desítkami písní svá vystoupení, skupinu Brontosauři i hudební sdružení svého syna Příbuzní. Jeho tvorba prošla proměnou od čistě trampských počátků až k osobité autorské (folkové) výpovědi. Tyto příbuzné žánry se v jeho tvorbě tematicky i žánrově střídají a stejně tak se proměňují kvality Nedvědových písňových výpovědí. Pro Nedvěda – autora je příznačná lidovost (ve smyslu interpretační nenáročnosti a idealizace skutečnosti apod.), veškeré parametry jeho písní jsou podřízeny všeobecné srozumitelnosti a zpěvnosti: silná melodie, jasná rytmická struktura, přirozeně působící dvojhlasy, úzce příbuzný motivický materiál písně, opakování motivů, jednoduchý harmonický plán s převahou tříakordových písní a celkově přímočarý způsob vyjádření. Nedvědův tenor má příjemnou, lehkou barvu a ve folku nadprůměrný rozsah, organicky zapadal do barevných vícehlasů Brontosaurů i Spirituál kvintetu, našel uplatnění i v sólech (osobité frázování, někdy umělé protahování slabik). Autorský rukopis je plný extrémů: na jedné straně jsou nedostatky vyplývající ze stylové neurčitosti a formální nevyhraněnosti textů, na straně druhé nekomplikovaná pozitivnost, „správná“ volba témat a formální jednoduchost. Účinnost svého vystupování posiluje zapojením publika do hudební produkce: viz společný zpěv refrénu, dvojhlasy i vícehlasy, kánony, opakování verše po předzpěvákovi atp.

V textařském rukopisu najdeme spíše konkrétní, nezobecněné obrazy (Václavské náměstí, Písnička pro pana Gorbačova), texty jsou adresné, bez metafor, v hovorové češtině a pražském dialektu, většinou se podřizují melodii. Tematiku Nedvědových písňových textů lze rozdělit na všeobecné filozofické morality (Ptáčata, Vánoční lístek, Stánky, Na kameni kámen, Křeček, Noe), přátelství a tramping (Frankie Dlouhán, Jižní kříž, Nad Sázavou, Pražce, Tulácký ráno), lásku a erotiku, mísící se občas s trampingem (Růže z papíru, Obrázek, Kytka, Proužek). Ve sdělování těchto témat postupně přešel od dřívějšího obecného plurálu k důvěrnějšímu a sebestřednějšímu singuláru. Často užívá "velkých slov" (Časy se mění, Srpen 90, Solidarita), často sděluje životní moudra (Razítka), tíhne k melancholii a víře v neposkvrněné a přehledné vztahy lidí k přírodě i k sobě samým (Igelit). Jeho kazatelství může přerůstat až k ideologicky zabarveným textům a dovolávání se sentimentální pokrevnosti (Generační, Táta). Snaží se upozorňovat na neduhy současné společnosti, morální a citový úpadek (Slušný lidi), sociální nerovnosti, nespravedlnost (Křeček), byrokratismus (Hráz) umělé ideologie a podobně. Naproti tomu vyzdvihuje lásku, přátelství a toleranci.

Nedvěd patří mezi autory moderní trampské písně: ideál bratrství a kooperativní poctivosti, kombinovaný s tématikou věčné naděje, čisté lásky a víry v dobro oslovil tisíce posluchačů a vine se jeho ranou i současnou tvorbou. Kompletní přehled jeho tvorby přinášejí zpěvníky: Jan Nedvěd a Brontosauři (1991), Jan Nedvěd a Brontosauři 2 (1993), Jan Nedvěd: Jakub, Sedmikráska, František (1994), Jan Nedvěd a Příbuzní (1996) a Jan Nedvěd IV (1997) a Jan Nedvěd V (1999).
Diskografie
S Brontosaury – viz diskografie u hesla Brontosauři

Se Spirituál kvintetem
Spirituály a balady (Supraphon 1978);
Saužení lásky (Supraphon 1980);
Dvacet let (3 LP Supraphon 1984, reedice Panton 1990);
Satirické písničky českého obrození (EP Panton 1986);
Šlapej dál (Panton 1986);
Every time I Feel The Spirit (Panton 1986);
Šibeničky (Panton 1988);
Za svou pravdou stát (3 LP Panton 1990);
Hallelu! (Panton 1991);
Rajská zahrada (Panton 1992);
Spirituál kvintet: Antologie 1960–1995 (2 CD Panton 1994).

Sólové nahrávky a příležitostné nahrávky s jinými interprety
Kamínky (Panton 1990);
Jakub (Panton 1991);
Zpíváme si s Nedvědy (6P 1992);
František (Panton 1993);
20 let písniček Honzy Nedvěda (6P 1993, vyšlo také ve videoverzi);
Morytáty a balady (Bonton 1993, společně se Zuzanou Navarovou, Vítem Sázavským a Vlastimilem Peškou);
Balady (Forte 1995);
Pasáček hvězd (BMG 1996);
Honza (BMG 1997);
Vašek (BMG 1999);
Řetízek (s Marcelou Voborskou, BMG 1999);
Zahučaly hory (s cimbálovou muzikou Jury Petrů, BMG 1999);
Tak jsem to tu miloval (Universal Music 2001);
Koncert na Strahově 21. 6. 1996 (6 P 2001).Literatura
I. Lexika
EJ.
Všeobecná encyklopedie Diderot 1999.
Tomeš, Josef a kol.: Český biografický slovník XX. Století (Paseka 1999).
Universum. Všeobecná encyklopedie 6 (Praha 2000).
Kdo je kdo. Osobnosti české současnosti (Praha 2002).

II. Ostatní
Černý, Jiří: Co připomínají „Nedvědovky“ (Melodie 1988, č. 3, s. 9).
Černý, Jiří: Kamínky (Rock & Pop 1990, č. 17, s.26).
Plachetka, Jan: Dokud se zpívá. Praktický průvodce po portovním parnasu (Západočeské nakladatelství 1991).
Spirituál kvintet. Souhrnný repertoár 30ti let skupiny (Praha 1992).
Černý, Jiří: Albové milníky českého folku (Folk & Country 1995, č. 10, s. 10–11).
Pavličíková [Chaloupková], Helena: Úvod do problematiky folkové hudby (Hudební věda 35, 1998, č. 3, s. 264–276).
Feřtek, Tomáš: Jan Nedvěd (Reflex 1999, č. 4).
Brabec, Jiří „Moravský“: Nedvěd s cimbálkou (Folk & Country 1999, č. 11, s. 34).
Legendy folku a country (dokumentární seriál České televize, režie Jiří Vondrák, 2000).

Helena ChaloupkováDatum poslední změny: 12.11.2003

Menu