Javůrková, Josefa

Javůrková, Josefa (prov. Podhajská),pěvkyně-sopranistka, narozena 25. 12. 1875, Příbor, zemřela 17. 10. 1951, Praha.

Náležela k hudební rodině Javůrků, byla nejstarším dítětem a zároveň jedinou dcerou varhaníka Václava Javůrka, který k hudbě vedl všech svých pět potomků. Josefa i se svými bratry chodila do hudební školy Moravanu v Kroměříži, navíc u nich v bytě se často muzicírovalo a scházel se zde ochotnický orchestr k soukromým produkcím; i Javůrkovy děti brzy hrály v domácím triu, kvartetu či kvintetu. Několik let strávila ve Vídni v klášteře Uršulinek a odtud její cesta vedla na vídeňskou konzervatoř (okolo roku 1895), kde studovala zpěv u Rosy Papierové-Paumgartnerové a dramatickou školu při konzervatoři u profesorky Bleibtreuové. Absolvovala rolí Santuzzy v Mascagniho opeře Sedlák kavalír (1896), ale již předtím zpívala několikrát veřejně ve Vídni, například v Thomasově opeře Mignon (19. 12. 1895). Také vystupovala s ochotnickými divadly v Kroměříži a v Praze. Jako výborná absolventka získala hned několik nabídek angažmá k německým operním scénám. Měla nastoupit k vídeňské dvorní činohře, ale provdala se za hejtmana rakouského generálního štábu Aloise Podhajského, s nímž střídavě měnila místa pobytu mezi Vídní, Krakovem, Lvovem a po roce 1918 Brnem a Prahou. Všude vedla bohatý umělecký a společenský život. Spřátelila se s Vítězslavem Novákem, se kterým udržovala blízký vztah skrze čilou korespondenci (1896−99). Inspirován jejich přátelstvím Novák napsal klavírní sbírky Vzpomínky (1894), Serenády (1895) a zejména písňové cykly z roku 1896, z nichž Pohádka srdce op. 8 je jí autorem věnována. Její pěvecká kariéra však začala zanedlouho uvadat s postupujícím katarem průdušek a také kvůli sňatku předčasně opustila ambice se v hudebním světě prosadit. V její pozůstalosti u její dcery Zdeny Podhajské bylo zachováno několik Novákových autografů (Amoroso ze Vzpomínek, Jest večer z op. 8, Serenáda pro klavír v H a Andante solenne pro zpěv a klavír).