A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

CENTRUM HUDEBNÍ
LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz
Páleníček, JosefTisk


Charakteristika: Klavírista, skladatel, hudební pedagog a organizátor hudebního dění

Datum narození/zahájení aktivity:19.7.1914
Datum úmrtí/ukončení aktivity:7.3.1991
Text
DíloDiskografieLiteratura

Páleníček, Josef, klavírista, skladatel, hudební pedagog a organizátor hudebního dění, narozen 19. 7. 1914, Travnik (Bosna a Hercegovina), zemřel 7. 3. 1991, Praha.

Josef Páleníček pocházel z muzikantské rodiny. Jeho prvním učitelem se stal sarajevský regenschori. V roce 1920 přesídlila rodina do Olomouce, kde ho učil na klavír a hudební teorii skladatel a klavírista Josef Svoboda, který v něm vytvořil vztah k dílu Leoše Janáčka. V roce 1926 podnikl Josef Páleníček v Olomouci ve svých dvanácti letech první celovečerní koncert (Ludwig van BeethovenAppassionata, Bedřich Smetana – výběr z Českých tanců atd.).

Ve stejném roce se přestěhoval s rodinou do Prahy, kde se stal soukromým žákem Otakara Šína (kompozice) a Karla Hoffmeistera (hra na klavír). U obou pedagogů poté studoval na pražské konzervatoři. Absolvoval v roce 1933 svým Klavírním kvintetem a přešel na Mistrovskou školu Pražské konzervatoře (hra na klavír – Karel Hoffmeister, kompozice – Vítězslav Novák). Zároveň studoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. V roce 1935 založil na půdě mistrovské školy Smetanovo trio (Alexandr Plocek – housle, František Smetana – violoncello). V roce 1936 opustil místo pomocného varhaníka v kostele na Smíchově, kde působil od příchodu do Prahy. V letech 1936–38 studoval s pomocí stipendia komorní hudbu (Pierre Fournier, Diran Alexanian), hru na klavír (Alfred Cortot) a kompozici (Albert Roussel) v Paříži (École normale du musique). S blížící se válkou mu Alfred Cortot nabídl místo asistenta, ale Josef Páleníček ho odmítl, aby se mohl vrátit za rodinou do Čech. Na koncertech ve Francii propagoval hudbu českých autorů (Paříž, Lyon, Dijon, Štrasburk) a navštěvoval koncerty Tritonu. V Paříži se seznámil s Bohuslavem Martinů, ke kterému ho do smrti vázalo přátelství. V roce 1938 vystoupil v rámci česko-francouzské manifestace (Salle Chopin) a ve stejném roce se vrátil do Prahy, kde složil závěrečné zkoušky na mistrovské škole. Absolvoval svou Klavírní sonátou, za kterou obdržel první cenu Českého spolku pro komorní hudbu. Zároveň složil zkoušku na právnické fakultě.

V letech 1939–42 působil jako profesor na pražské konzervatoři. Spolupracoval s  významnými instrumentalisty (Miloš Sádlo – violoncello, Milan Kostohryz – klarinet, Josef Válka – tenorista a další), dirigenty (Rafael Kubelík, Alois Klíma) a orchestry (Česká filharmonie, Brněnský symfonický orchestr). Františka Smetanu vystřídal ve Smetanově triu Josef Šimandl a těleso se vzdalo názvu Smetanovo. Josefa Šimandla později nahradil Miloš Sádlo. Josef Páleníček podnikal koncerty po českých zemích jako sólista i jako komorní hráč a účastnil se Koncertů mladé generace, které měly v době okupace manifestační význam. V tomto období začal rozšiřovat repertoár o skladby Leoše Janáčka, které se staly těžištěm jeho interpretace. V roce 1939 poprvé provedl Klavírní koncert č. 4 G dur Ludwigavan Beethovena s vlastními kadencemi. V roce 1941 se oženil s Liběnou Kalinovou, kvůli které mu byla roku 1943 zakázána koncertní činnost vzhledem k jejímu židovskému původu. Ještě tento rok provedl Klavírní koncert č. 2 Johannesa Brahmse (první provedení tohoto díla v českých zemích). V roce 1944 opustil Prahu a do konce druhé světové války žil v Opočnu, kde se skrýval u přítele, malíře Aloise Fišárka.

V letech 1945–68 uskutečnilo trio mnoho koncertů v evropských i mimoevropských státech (Japonsko, Mexiko, Brazílie, Írán, Palestina, Egypt, Indie a další). Mezi nejvýznamnější patřil zájezd do Svazu sovětských socialistických republik, kde komorní soubor poprvé provedl Klavírní trio e moll Dmitrije Šostakoviče. Vynikající ohlas tohoto provedení vyústil v osobní pozvání členů tria do Šostakovičovy domácnosti, kde mu jeho skladbu zahráli soukromě. Členové rovněž vystoupili jako sólisté s Moskevským státním orchestrem. Josef Páleníček hrál svůj Klavírní koncert č. 1. Po tomto zájezdu získalo komorní těleso název České trio. V roce 1956 se stal violoncellistou souboru Saša Večtomov a v roce 1965 houslistou Ivan Štraus. Těleso střídalo triový repertoár s duety, ve kterých působil Josef Páleníček jako doprovázeč. Po válce podnikl jako sólista turné po Balkánu a Blízkém východě (Jugoslávie, Bulharsko, Palestina, Libanon, Turecko). V roce 1949 byl spolu s Českým triem jmenován sólistou České filharmonie. V šedesátých letech kulminovala koncertní zahraniční aktivita (Francie, Portugalsko, Sovětský svaz, Španělsko, Kanada, Mexiko, Brazílie, Japonsko). Jeho repertoár byl zaměřen především na dílo Leoše Janáčka, Bohuslava Martinů, Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, Ludwiga van Beethovena, Johannesa Brahmse, Josefa Haydna, Johanna Sebastiana Bacha, Fryderyka Chopina, Modesta Petroviče Musorgského, Césara Francka, Francise Poulenca a Clauda Debussyho. Skladby Leoše Janáčka interpretoval zcela osobitým a jedinečným způsobem a stal se průkopníkem jeho hudby po celém světě: Japonsko 1960, Mezinárodní hudební týdny v Paříži 1966, světová výstava v Montrealu 1967 a další. Na jeho interpretaci cyklu Po zarostlém chodníčku vytvořil v roce 1983 choreograf Jiří Kylián ceněné baletní představení. Páleníčkovu hru vysoce ocenil ve svých denících Sviatoslav Richter. Josef Páleníček vytvořil velký počet nahrávek pro rozhlas a televizi. Koncertoval s mnoha významnými sólisty, dirigenty a orchestry (Nikolai Gedda, Pierre Fournier, Karel Ančerl, Serge Baudo, Václav Neumann, Sviatoslav Richter, Nikolaj Pavlovič Anosov, Natan Rachlin). V roce 1967 byl jmenován zasloužilým umělcem, v roce 1974 získal Státní cenu Klementa Gottwalda a o rok později vyznamenání Za vynikající práci. Roku 1979 byl jmenován národním umělcem. V roce 1970 se stal členem Svazu československých skladatelů a koncertních umělců.

V roce 1963 byl jmenován profesorem AMU, kde vedl klavírní třídu společně s Františkěm Rauchem. Mezi jeho žáky patřili Emil Leichner, Miroslav Langer, František Malý, Jiří Hlinka, Richard Kratzmann a další. Vedl Mezinárodní klavírní kurzy na AMU (1977), organizoval interpretační kurzy a byl členem porot mnoha mezinárodních soutěží (Barcelona, Janov, Lisabon, Moskva, Neapol, Paříž, Rio de Janeiro, Kusatsu a další). V roce 1987 natočil režisér Jaromil Jireš jeho interpretační kurz věnovaný Janáčkově cyklu Po zarostlém chodníčku s francouzským klavíristou Jeanem-Françoisem Ballèvrem.

Jako skladatel zasáhl do všech hudebních forem a druhů kromě opery. Jeho dílo je zaměřeno na nástrojový koncert, z nástrojů dominují violoncello a klarinet. Josefa Páleníčka ovlivnil kromě učitelů skladby valašský a slovácký folklór a vlastní interpretační zkušenosti. První perioda tvorby (1933–45) se vyznačuje neoklasicistním hudebním jazykem, tanečními rytmy a instrumentálním charakterem. Druhá perioda (1945–65) má český charakter a přehlednější tonální průběh. Poslední období zahrnující sedmdesátá a osmdesátá léta odráží soudobé politicko-společenské události a je prodchnuto hořkou atmosférou deziluze a temného smutku. Vrcholem tvorby je oratorium Poéma o člověku pro sóla, dětský, lidový a smíšený sbor a orchestr.


Dílo

Dílo hudební (výběr)

 

Klavírní trio (1933);

Klavírní kvintet (1933);

Preludium a Capriccio pro housle a klavír (1935);

Sonáta pro klarinet a klavír (1936);

Sonáta pro klavír (1936);

Concertino pro orchestr (s obligátním klavírem) (1937, instrumentace 1945);

Suita pro violoncello a klavír (1938);

Klavírní skicář, cyklus pěti skladeb (1939);

Koncert pro klavír a orchestr č. 1 C dur (1939–40);

Na skle dveří, píseň pro soprán a klavír (1939);

České pohádky pro klavír (1940);

Chorálové variace (Variace na chorálové téma ze 17. století) pro violoncello a klavír (1942);

Malá suita (Suita piccola) pro klarinet a klavír (1943);

Koncert pro saxofon a orchestr (1943);

Concerto pro orchestr a mužský sbor (1945 – přepracovaná violoncellová suita z roku 1938);

Písně na Mathesiovy překlady z čínské poezie pro soprán, baryton a klavír (1942, 1947);

Koncert pro klavír a orchestr č. 2 es moll (1952–53);

Smyčcový kvartet (1954);

Koncert pro flétnu a orchestr (1955);

Píseň tuláka, skladba pro elektrofonické varhany (1956);

Masky, dvě skladby pro saxofon a klavír (1957);

Concertino da camera in D pro klarinet a orchestr (1957);

Nénie pro housle a klavír (1957);

Preludium a Capricio pro housle a klavír (1958);

Zaváté stopy, cyklus mužských sborů (1958);

Malá suita (Suita piccola) pro housle a klavír (1958);

Poéma o člověku (Píseň o člověku, 1961);

Triové sonáty pro hoboj, mezzosoprán a klavír (1965);

Koncert pro klavír a orchestr č. 3 (1961, přepracovaná verze 1965);

My Lai (Měsíc nad My Lai) pro alt a klavír (1971);

Symfonické variace na imaginární portrét Ilji Erenburga (1967–71);

Variace na vlastní téma pro violoncello a klavír (1972);

Rondo concertante pro violoncello a klavír (1972);

Ze zápisníku malého chlapce, sedm malých skladeb pro violoncello, fagot nebo basklarinet a klavír (1972);

Zdravice Únoru (Vaše pravda zvítězí) pro mužský sbor a orchestr (1973);

Počítadlo pro dětský sbor, klavír, trubku, klarinet a bicí (1973);

Suita in modo antico pro violoncello a kytaru (1973);

Symfonietta po smyčce (1975);

Obrázky (Immagini) pro flétnu, basklarinet, klavír a bicí (1976);

Koncertní etudy pro kontrabas a klavír (1976);

Koncert pro violoncello a orchestr (1973, definitivní verze 1978);

Rybník u dvou sluncí, čtyři pastorely pro dětský sbor a komorní soubor (1980);

Tre concertini per clarinetto e piano (1980);

Lilie, symfonický obraz na námět Karla Jaromíra Erbena (1981);

Poklady, symfonický obraz na námět Karla Jaromíra Erbena (1981);

Quetzalcoatl, symfonické dialogy pro sóla a orchestr (1983);

Kytice, balet pro recitátora, symfonický orchestr a sólový klavír (1984);

Tre concertini per trombe e piano (1986).

Diskografie

Diskografie (výběr):

 

Novák: Malá svita pro klavír, op. 45 (Esta 1942); 

Janáček: Po zarostlém chodníčku. Drobné skladby (Ultraphon 1943);

Janáček: Sonáta pro klavír es moll 1. X. 1905 Z ulice (Supraphon 1943);

Janáček: Sonáta pro housle a klavír (Ultraphon 1944) – Alexander Plocek, housle;

Janáček: Jarní píseň (Esta 1944) – Růžena Hořáková, zpěv;

Chopin: Barkarola, op. 60 (Supraphon 1945);

Chopin: Nokturna op. 48 a op. 27 (Esta 1945);

Chopin: Etudy pro klavír, op. 25 a op. 10 (Esta 1945);

Alexander Bloch: Suita pro violoncello a klavír (Supraphon 1946) – Ladislav Černý viola;

Martinů: Sonáta pro housle a klavír č. 2, H. 208 (Ultraphon 1947) – Sascha Parnes housle;

Haim: Berceuse; Achron: Berceuse hébraique (Ultraphon 1947) – Sascha Parnes, housle;

Smetana: Trio pro klavír, housle a violoncello g moll, op. 15 (Ultraphon 1947) – Alexander Plocek, housle; Miloš Sádlo, violoncello;

Martinů: Borová. Sedm českých tanců, H. 195 (Ultraphon 1947);

Janáček: Pohádka pro violoncello a klavír (Ultraphon 1947) – Miloš Sádlo, violoncello;

Janáček: Lístek odvanutý (Supraphon 1947) – Miloš Sádlo, violoncello;

Musorgskij: Obrázky z výstavy. Orchestrální suita (Kartinky) (Ultraphon 1947);

Musorgskij: Kartinky (Tableaux d´une exposition) (Ultraphon 1947);

Janáček: V mlhách. Čtyři skladby pro klavír (Esta 1947);

Janáček: Zápisník zmizelého (Esta 1947) – Josef Válka, tenor; Růžena Hořáková, mezzosoprán;

Prokofjev: Sonáta pro klavír č. 6 A dur, op. 82 (Ultraphon 1949);

Ernest Bloch: Suita pro violu a klavír (Supraphon 1950) – Ladislav Černý, viola;

Janáček: Sonáta pro klavír es moll 1. X. 1905 Z ulice (Supraphon 1952);

Janáček: Mša glagolskaja, Sonáta Es moll 1. X. 1905 Z ulice (Supraphon 1952);

Dvořák: Téma s variacemi, op. 36 (Supraphon 1952);

Beethoven: Sonáta c moll č. 8 Patetická, op. 13 (Supraphon 1952);

Dvořák: Symfonické variace, Thema s variacemi pro klavír (Supraphon 1953);

Beethoven: Sonáta pro housle a klavír č. 9 A dur Kreutzerova, op. 47 (Supraphon 1953) – Alexander Plocek, housle;

Beethoven: Sonáta pro housle a klavír č. 7 c moll, op. 30, č. 2 (Supraphon 1953) – Alexander Plocek, housle;

Beethoven: Sonáta pro housle a klavír č. 5 F dur Jarní, op. 24 (Supraphon 1953) – Alexander Plocek, housle;

Franck: Sonáta pro housle a klavír A dur (Supraphon 1953);

Chopin: Barcarola, op. 60; Berceuse Des dur, op. 57; Fantazie f moll, op. 49 (Supraphon 1953);

Beethoven: Koncert pro klavír a orchestr č. 4 G dur / Rondo (Supraphon 1954, 2004) – kadence Josef Páleníček, Česká filharmonie; Karel Ančerl, dirigent;

Martinů: Sonáta pro housle a klavír č. 3, H. 303 (Esta 1955) – Alexander Plocek, housle;

Beethoven: Sonáty (Supraphon 1959);

Janáček: Zápisník zmizelého (Supraphon 1957, 1964, 1995; Columbia Music Entertainment 2004) – Beno Blachut, tenor; Štěpánka Štěpánová, alt; Český pěvecký sbor (ženská část); Jan Kühn, sbormistr;

Beethoven: Sonáty pro housle a klavír č. 10, G dur, op. 96; č. 2, A dur, op. 12 (Supraphon 1957) – Alexander Plocek, housle;

Janáček: V mlhách. Čtyři skladby pro klavír (Supraphon 1959);

Beethoven: Sonáty pro housle a klavír č. 1, D dur, op. 12, G dur; č. 2, A dur, op. 30 (Supraphon 1959) – Alexander Plocek, housle;

Beethoven: Sonáta pro klavír č. 23, f moll, op. 57 (Supraphon 1959);

Ladislav Černý a Josef Páleníček (Supraphon 1960);

Beethoven: Sonáty pro housle a klavír č. 4 a moll, op. 23; č. 8 G dur, op. 30; č. 3 Es dur, op. 12 (Supraphon 1960) – Alexander Plocek, housle;

Martinů: Variace pro violoncello a klavír (Supraphon 1961) – Saša Večtomov, violoncello;

Martinů: Koncert pro klavír a orchestr č. 3, H. 316 (Supraphon 1962, 1974, 1995, 2002) – Česká filharmonie; Karel Ančerl, dirigent;

Páleníček: Chorální variace pro violoncello a klavír (Supraphon 1962) – Saša Večtomov, violoncello;

Janáček: Concertino; Sonáta pro klavír (Supraphon 1962) – Jarmil Burghauser, dirigent;

Kabalevskij: Sonáta pro violoncello a klavír B dur, op. 71 (Supraphon 1964) – Saša Večtomov, violoncello;

Martinů: Koncert pro klavír a orchestr č. 4 (Inkantace), H. 358 (Supraphon 1964, 1974) – Filharmonie Brno; Jiří Pinkas, dirigent;

Brahms: Sonáta pro klavír f moll, op. 5; Tři intermezza, op. 117 (Supraphon 1966);

Mozart: Sonáty pro housle a klavír K. 301, 304, 454 (Supraphon 1967) – Alexander Plocek, housle;

Martinů: Sonáty pro violoncello a klavír H. 277, H. 286 (Supraphon 1969) – Saša Večtomov, violoncello;

Martinů: Sonáta pro violoncello a klavír H. 340; Variace pro violoncello a klavír H. 378, H. 290 (Supraphon 1969) – Saša Večtomov, violoncello;

Martinů: Nový Špalíček, Písničky na jednu (dvě) stránku, Nové slovenské písně (Supraphon 1970) – Čeněk Mlčák, baryton; Věra Soukupová, alt;

Ernest Bloch: Suita pro violu a klavír; Britten: Lachrymae, Meditace (Supraphon 1970) – Ladislav Černý, viola;

Řezáč: Duo pro violoncello a klavír (Panton 1972) – Miloš Sádlo, violoncello;

Janáček: Concertino, Capriccio (Supraphon 1974) – Komorní harmonie českých filharmoniků; Dechová harmonie českých filharmoniků;

Páleníček: Malá suita pro klarinet a klavír; Felix: Dechový kvintet, op. 35 (Panton 1974) – Jiří Štengl, klarinet;

Janáček: Moravská lidová poezie v písních (Supraphon 1975) – Čeněk Mlčák, zpěv;

Janáček: Verše našich dnů (Supraphon 1979) – Komorní harmonie českých filharmoniků;

Janáček: Zápisník zmizelého (Supraphon 1978) – Vilém Přibyl, tenor; Libuše Márová, alt; Kühnův ženský sbor;

Věčný voják. Hudba bojující IV. (Supraphon 1980) – Dechová harmonie českých filharmoniků;

JAMU Jubilující (Supraphon 1982);

Martin: Rapsódie pro orchestr, Koncert pro cembalo a orchestr, Malá koncertantní symfonie
(Supraphon 1983) – Česká filharmonie; František Vajnar, dirigent;

Debussy: Klavírní skladby francouzských skladatelů (Supraphon 1983);

Národní umělec Ivan Skála – Portrét básníka (Supraphon 1983);

Páleníček: Český melodram 6 (Supraphon 1984) – Jaroslav Satoranský, recitace;

Janáček: Capriccio, Concertino (Panton 1984) – Komorní soubor; Václav Neumann, dirigent;

Martinů: Hudba bojující V – Zápas s fašismem (1985) – Saša Večtomov, violoncello;

Janáček: Zápisník zmizelého (Supraphon 1986, 1995, 2004, 2009) – Nicolai Gedda, tenor; Věra Soukupová, alt; Pěvecký sbor Čs. rozhlasu (ženská část); Miroslav Košler, sbormistr;

Beethoven: Sonáty pro klavír (Supraphon 1987);

Martinů: Klavírní kvintet; Tři madrigaly (Supraphon 1987) – Smetanovo kvarteto;

Beethoven, Haydn: Sonáty pro klavír č. 32 a 42 (Supraphon 1989);

Martinů: Koncert č. 3 pro klavír a orchestr; Rapsodie pro violu a orchestr (Supraphon 1989, 2002) – Česká filharmonie; Václav Neumann, dirigent;

Janáček: Concertino, Capriccio, Říkadla (Supraphon 1990) – Komorní harmonie českých filharmoniků, Pražský filharmonický sbor; Josef Veselka, sbormistr;

Martinů: Skladby pro violoncello (2001) – Saša Večtomov, violoncello;

Janáček: V mlhách, Sonáta pro klavír, Po zarostlém chodníčku (Columbia Music Entertainment 2004);

Janáček: Piano Works (Supraphon 2005);

Janáček: Po zarostlém chodníčku, 1 X. 1905, V mlhách, Concertino, Capriccio (Supraphon 2005) – Komorní harmonie českých filharmoniků;

Hudební srdce Evropy (Czech Tourism 2007). 

Literatura

I. Lexika

Gardavský, Čeněk a kol.: Skladatelé dneška (Praha 1961, s. 163).

ČSHS.

Jurík, Marián Mokrý, Ladislav: Malá encyklopedie hudby (Bratislava 1969, s. 412).

Skála, Pavel (ed.): Čeští koncertní umělci. Instrumentalisté (Praha 1983, s. 21–22).

MEH.

ČSS.

HSPK.

Tomeš, Josef a kol.: Český biografický slovník. K – P (Praha-Litomyšl 1999, s. 511).

New Grove2.

Slavné osobnosti v dějinách Prahy. 3. díl (Praha 2010).

 

II. Ostatní

Pokora, Miloš: Páleníček (Praha 1982).

Mucha, Jiří: Podivné lásky (Praha 1988).

Marhounová, Jana: Svět hudby na plátně doby (Praha 1993).

Martinů, Charlotte: Můj život s Bohuslavem Martinů (Praha 2003).

 

Radek Poláček

Datum poslední změny: 10.2.2012