A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

CENTRUM HUDEBNÍ
LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz
Černý, LadislavTisk


Charakteristika: Violista a hudební pedagog

Datum narození/zahájení aktivity:13.4.1891
Datum úmrtí/ukončení aktivity:13.7.1975
Text

Černý, Ladislav, violista a hudební pedagog, narozen 13. 4. 1891, Plzeň, zemřel 13. 7. 1975, Dobříš.

Na pražské konzervatoři studoval (1906–12) hru na housle u Ferdinanda Lachnera a Jindřicha Bastaře a komorní hru u Františka Spilky. Během vojenské služby (1912–18) byl přijat na místo 2. koncertního mistra houslí v České filharmonii (1916–18). Roku 1919 byl přijat do operního orchestru v Lublani, ale nikoliv jako koncertní mistr houslové sekce, jak očekával, nýbrž jako sólový violista. V Lublani též vyučoval na škole družstva Glasbena matica (Hudební matice), která byla transformována na konzervatoř (1919) a v roce 1920, už jako violista, byl s bratry Richardem a Ladislavem Zikovými a Karlem Sancinem spoluzakladatelem smyčcového kvarteta, nazvaným zprvu Zikovo, poté Československé Zikovo, a od roku 1929 Pražské kvarteto (pouze v letech 1943–44 Černého kvarteto). Do Prahy se Ladislav Černý vrátil roku 1921 jako violista tohoto kvarteta a zůstal jím až do ukončení jeho činnosti v roce 1966, zatímco hráči ostatních nástrojů se několikrát vyměnili. Ladislav Černý se stal postupně udržovatelem existence a vynikající úrovně souboru a také neoficiálním učitelem svých spoluhráčů. Za 46 let jeho existence s ním vystoupil na 1381 koncertech, jejichž četnost byla největší od založení do roku 1937. Kromě evropských zemí (mimo jiné festivaly Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu v Benátkách 1925 a v Londýně 1938) navštívilo toto kvarteto také Jižní Ameriku (1927) a Island (1937). V repertoáru mělo skladby Arthura Honeggera, Dariuse Milhauda, Paula Hindemitha, Bély Bartóka, Zoltána Kodálye, Sergeje Prokofjeva, Arnolda Schönberga, Igora Stravinského, Leoše Janáčka, Bohuslava Martinů, Otakara Ostrčila, Josefa Suka, Vítězslava Nováka, Pavla Bořkovce, Václava Trojana, Emila Františka Buriana, Aloise Háby, Jaroslava Ježka, Karla Boleslava Jiráka, Iši Krejčího a dalších.
Ladislav Černý jako průkopník sólové hry na violu v tehdejším Československu mnohokrát provedl sólový part Berliozova Harolda v Itálii a další skladby světového repertoáru. Paul Hindemith, s nímž se spřátelil na festivalu soudobé hudby v Donaueschingenu 1922, mu věnoval svou Sonátu pro sólovou violu č. 1. Zejména od roku 1966 se Ladislav Černý intenzivně věnoval provádění českých novinek včetně technicky avantgardních (Miroslav Krejčí, Pavel Bořkovec, Alois Hába, Iša Krejčí, Jindřich Feld, Jiří Jaroch, Jiří Matys, Josef Matěj, Jan Kapr, Jan Tausinger a jiní), z nichž některé byly psány z jeho podnětu a byly mu věnovány. Někteří skladatelé, jako Jan Tausinger s ním své skladby konzultovali. Černého hra vynikala virtuozitou techniky, temperamentem, výrazností i krásou a nosností tónu. V rámci hlubokého studia skladby někdy provedl i přes nesouhlas autora zásahy ve prospěch její působivosti.
V letech 1940–52 vyučoval hru na violu a komorní hru na pražské konzervatoři, zprvu jako výpomocný učitel, od roku 1945 jako profesor (7. dubna 1948 podle rozhodnutí Akčního výboru byl z této funkce odvolán, nastoupil opět 17. dubna 1948), působil zde příležitostně i jako dirigent (v osobním spise je poděkování za dirigentské vystoupení s orchestrem Pražské konzervatoře v Domě umělců z roku 1953), na hudební fakultě Akademie múzických umění vyučoval tytéž obory od roku 1946, v letech 1952–58 jako docent, později, jako externí pedagog této školy, přesouval výuku pro zhoršující se pohyblivost nohou postupně do svého bytu, který se stal místem významných uměleckých setkání. K jeho nesčetným žákům patřili nejen violisté Lubomír Malý, Karel Řehák a Karel Doležal, ale (v oboru komorní hry) také violoncellista Václav Jírovec, houslisté Břetislav Novotný, Josef Vlach a Petr Messiereur, Czapáryho kvarteto, Doležalovo kvarteto a další, z nichž klavíristka Jarmila Kozderková se stala jeho doprovázečkou. Hru na housle studoval u Ladislava Černého mimo jiné Josef Micka a Milan Škampa, později violista Smetanova kvarteta. V roce 1955 byl Ladislav Černý jmenován zasloužilým a v roce 1971 národním.


Diskografie

Johann Sebastian Bach: Air ze Suity D dur (Supraphon 1960) – s Josefem Páleníčkem;
Hector Berlioz: Harold v Itálii (Supraphon 1953, 1954) – s Českou filharmonií, dirigent Václav Jiráček;
Ernest Bloch: Suita pro violu a klavír (Supraphon 1959, 1970, 1971) – s Josefem Páleníčkem;
Johannes Brahms: Smyčcový kvartet č. 3 (Supraphon 1950);
Benjamin Britten: Lachrymae (Supraphon 1970, 1971) – s Josefem Páleníčkem;
František Brož: Jarní sonáta (Supraphon 1957) – s Janem Panenkou.
Henry Eccles: Allegro vivace ze Sonáty g moll (Supraphon 1960) – s Josefem Páleníčkem;
Georg Friedrich Händel: Andante ma non troppo (Supraphon 1960) – s Josefem Páleníčkem;
Paul Hindemith: Smuteční hudba pro violu a smyčcový orchestr (Supraphon 1963, Supraphon 1995) – s Pražským komorním orchestrem;
Paul Hindemith: Sonáta pro sólovou violu, op. 25, č. 1 (Supraphon 1958, 1977, 1995; úryvky se sbírkou básní Chalese Baudelaira "Hořké propasti", Supraphon 1966);
Paul Hindemith: Sonáta pro violu a klavír, op. 11, č. 4 (Supraphon 1963, 1995);
Arthur Honegger: Sonáta pro violu a klavír (Supraphon 1959) – s Josefem Páleníčkem;
Jan Nepomuk Hummel: Sonáta Es dur pro violu a klavír (Panton 1974) – s Jarmilou Kozderkovou;
Osvald Chlubna: Sonatina pro violu a klavír (Panton 1972) – s Jarmilou Kozderkovou;
Leoš Janáček: Smyčcový kvartet č. 2 (Ultraphon 1943, Supraphon 1948) – Černého kvarteto;
Max Reger: Sonáta g mol pro sólovou violu (Panton 1974);
Erwin Schulhoff: Pět kusů pro smyčcové kvarteto (Supraphon 1962) – Pražské kvarteto;
Robert Schumann: Snění (Supraphon 1959, fonokarta Supraphon 1960) – s Josefem Páleníčkem;
Jan Tausinger: Concertino meditazione (Supraphon) – s Milanem Munclingerem, Josefem Hálou a členy České filharmonie za řízení Františka Vajnara;
Jan Tausinger: Duetti compatibili pro zpěv a violu (Panton 1974);
Vrána Jan: Poselství Ninive (Supraphon) – s Jarmilou Kozderkovou; příloha k monografii Jana Šmolíka.

Literatura

I. Lexika
PHSN.
ČSHS.
Dizionario enciclopedico universale della musica e deli musicisti (Torino 1986 II, s. 176).
New Grove1.
New Grove2.

II. Ostatní
Anna J. Patzaková: Prvních deset let Československého rozhlasu. (Radiojournal, Praha 1935, s. 272, 274, 385, 512).
Branberger, Jan: České houslové umění (in: ČSV 1935, s. 615–618).
Rozhovor o výkonném umění (Rytmus 9, 1943/44, s. 86–90) – rozhovor s Marií Budíkovou, Bohušem Heranem, Antonínem Hyksou, Františkem Maxiánem, Rudolfem Zikou a Ladislavem Černým.
Holzknecht, Václav: Komorní koncert Ladislava Černého (Hudební rozhledy 11, 1958, č. 1, s. 34).
Jirovcová, Olga: Pražské kvarteto (diplomová práce na UK, 1959/60, přepracováno pod jménem Olga Kittnarová 1975).
Duras, Jiří: Úspěšný koncert (Pravda 41, 1960, č. 12, s. 2).
Jirovcová, Olga: Sedmdesátiny uprostřed práce (Hudební rozhledy 14, 1961, č. 8, s. 353).
Šefl, Vladimír: Po celý život s violou (Večerní Praha, 11. 4. 1961, s. 4).
Sádlo, Karel Pravoslav: Pražské kvarteto a jeho zakladatel (Hudební rozhledy 14, 1961, č. 10, s. 437).
Holzknecht, Václav (ed.): 150 let Pražské konservatoře (Praha 1961).
Kozák, Jan a kolektiv: Českoslovenští koncertní umělci a komorní soubory (Praha 1964, s. 152–153).
Šmolík, Jan: Tucet otázek Ladislavu Černému (Hudební rozhledy 19, 1966, č. 7, s. 200–201).
Šefl, Vladimír: Kdyby existoval výrok "království za violu", určitě by ho učinil Ladislav Černý (Hudební rozhledy 28, 1975, č. 2, s. 70–73).
nekrolog (Hudební rozhledy 28, 1975, č. 9, s. 393).
Kittnarová, Olga: Za profesorem Ladislavem Černým (Hudební rozhledy 28, 1975, č. 10, s. 448).
Šmolík, Jan: Ladislav Černý (Praha 1977).
Kittnarová, Olga: The Prague Quartet and its Contribution to the Nature of Contemporary Interpretation Throughout the World (in: Hudba slovanských národů, Brno 1981, s. 413–419).
DČHK II, s. 97, 102, 107, 170.
Škampa, Milan: Ladislav Černý (in: Škola múz, sborník AMU Praha, 1989, s. 21–22).
Chadová, Anna: Ladislav Černý (Pražské kvarteto) (inventář fondu v Českém muzeu hudby, signatura S 71).
Malý, Lubomír: Ladislav Černý. Komorní hráč, sólový violista a pedagog (rukopisná práce ke jmenování profesorem na AMU 2000).

Archivalie

Archiv hlavního města Prahy (osobní spis Ladislava Černého z Pražské konzervatoře, zahrnující období 1912–52).
České muzeum hudby (materiály k Ladislavu Černému a Pražskému kvartetu – písemné, ikonografické a 1 film).


Mojmír Sobotka – Alena Beranová

 

Text

Datum poslední změny: 21.1.2010