A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

CENTRUM HUDEBNÍ
LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz
Blodek, VilémTisk

(Vilém František Plodek)

Charakteristika: Skladatel a pedagog

Datum narození/zahájení aktivity:3.10.1834
Datum úmrtí/ukončení aktivity:1.5.1874
Text
DíloLiteratura

Blodek, Vilém (vl. jm. Vilém František Plodek), skladatel a pedagog, narozen 3. 10. 1834, Praha, zemřel 1. 5. 1874, Praha.

 

Již v raném dětství se pokoušel komponovat. Jako op. 1 označil Grand solo pro flétnu z roku 1851. Téhož roku byla zveřejněna v hudební příloze pražského německého časopisu Erinnerungen jeho píseň Die Kapelle na text Ludwiga Uhlanda. Blodek studoval na pražské konzervatoři v letech 1846–52 flétnu u Antonína Eisera a skladbu u Jana Friedricha Kittla, ve hře na klavír byl podle neověřitelných informací soukromým žákem Alexandra Dreyschocka (na konzervatoři byla klavírní třída otevřena až roku 1888). 1853–55 působil Blodek jako učitel hudby v rodině majitele panství v Lubici (Lubycza-Regalle v tehdejší Haliči, dnešní Lubycza Królewska v Polsku), rytíře Ludwiga Zielinského. Odtud napsal pro časopis Dalibor (roč. 1, č. 4–5, 15–17 a 20) článek Stav hudby v severovýchodní Haliči, v němž kritizuje zaostalost v místním provozování církevní hudby, nedostatky ve vzdělání varhaníků, pochopení nenalezl ani pro tamní taneční hudbu (přičemž byl s nejvyšší pravděpodobností jedním z očitých svědků autentického umění klezmerů). Po návratu do Prahy koncertně vystupoval (jako pianista poprvé veřejně 8. 11. 1855, zpráva v Bohemii, 10. 11. 1855, s. 607), vyučoval hudbě a působil jako sbormistr německého pěveckého spolku Deutscher Männergesangsverein, komponoval meziaktní hudby pro Stavovské divadlo apod. Roku 1859 se zúčastnil soutěže vypsané časopisem Dalibor na kompozici sboru a získal druhou cenu za sbor na slova Vítězslava Hálka Náš zpěv. Na doporučení svého učitele flétny Eisera se stal od 1. 8. 1860 jeho nástupcem na pražské konzervatoři, podpořil jej také doporučující list J. F. Kittla, jenž zdůraznil Blodkovy skladatelské výsledky. Roku 1869 se u Blodka začala projevovat nervová choroba, 1870 byl poprvé hospitalizován, po druhé hospitalizaci byl k 1. 12. 1871 penzionován, zemřel v ústavu choromyslných.

 

Blodek vyrůstal pod vlivem stylové orientace německých romantiků Webera, Mendelssohna a Schumanna. Po raných pracích (zmíněné meziaktní hudby, předehra, sbory apod.) byl roku 1864 jedním ze skladatelů, pověřených vytvořením hudebního doprovodu k velkolepě koncipovaným Shakespearovským slavnostem (celkem 12 obrazů). V šedesátých letech se stal stoupencem Smetanovým. Na libreto Karla Sabiny napsal jednoaktovou operu V studni (premiéra v Prozatímnm divadle 17. 11. 1867), jež se ve své době stala nejhranější českou operou po Smetanově Prodané nevěstě, pro svou přístupnost a malý počet rolí často uváděnou též ochotnickými soubory. Dobová kritika vyzdvihovala Blodkův talent, upozorňovala však na patrnou závislost na cizích vlivech od Mozarta, Nicolaie, Mendelssohna a Gounoda až k Wagnerovi (Politik, 19. 11. 1967). Na základě jednostranného výkladu tohoto posudku byl pozdějšími interpretacemi počáteční úspěch opery zpochybňován. V studni byla také uvedena bezprostředně po definitivním otevření Národního divadla (2. 12. 1883), tato první inscenace v Národním divadle dosáhla 39 repríz. Blodkova aktovka byla jednou z prvních českých oper, které pronikly za hranice (první provedení za hranicemi Čech bylo Sankt Petěrburgu 1879). V zahraničí byla vnímána jako souputník Prodané nevěsty. Po prvním uvedení této Smetanovy opery ve Vídni (v Divadle na Videňce roku 1893) následovala na téže scéně 7. 9. 1894 premiéra V studni pod názvem Im Brunnen (v překladu F. Bindera, společně s aktovkou Norimberská panenka Adolpha Charlese Adama a operetou Manžel přede dveřmi Jacquesa Offenbacha). V studni je první českou prokomponovanou komickou operou bez mluvených dialogů (před Smetanovou Hubičkou, která byla prvním takovým dílem celovečerním). Ve své době byla V studni označována jako opereta, což ovšem znamenalo její jednoaktový útvar (malá opera), nikoli žánrové označení. Obsahuje působivou, atmosféru navozující orchestrální mezihru „Východ měsíce“, jež byla napsána 23 let před „Intermezzo sinfonico“ v Mascagniho aktovce Cavalleria rusticana.

 

Blodkův význam a jeho místo v dějinách české hudby zůstaly ohraničeny především recepcí této operní prvotiny, přičemž byla zdůrazňována tragická shoda osudů Blodka a Smetany. Projekt celovečerní romantické opery Zítek (libreto Karel Sabina) zůstal nedokončen. Blodkova vdova požádala o dokončení torza B. Smetanu, ten však odmítl s poukazem na svůj zdravotní stav, a se zdůvodněním, že „dílo samo nikdy nezíská rozkouskovanou prací dvou různě založených talentů“ doporučil Karla Bendla či Zdeňka Fibicha (v českém překladu Smetanův dopis uveřejnil poprvé Artuš Rektorys v Radikálních listech 1907 a znovu F. X Váňa v časopise Tempo 1934, viz soupis literatury). Torzo opery uvedlo u příležitosti 100. výročí Blodkova narození 3. 10. 1934 Národní divadlo v Praze (režie Hanuš Thein, dirigent Otakar Ostrčil). Blodkovou další oblíbenou a dodnes repertoárovou skladbou zůstal Koncert pro flétnu a orchestr D dur (poprvé proveden 30. 3. 1862 v pražském Konviktu na koncertě konzervatoře, sólový part hrál Blodkův žák Václav Svoboda), nedoceněna zůstala Symfonie d moll. Uspořádání Blodkovy pozůstalosti převzal jeho žák a autor klavírního výtahu opery V studni Jindřich Kàan z Albestů. Po Kàanově smrti roku 1926 však byl soubor rozptýlen a dodnes bylo identifikováno jen jeho torzo (pokus o chronologický soupis skladeb včetně nezvěstných zveřejnil F. X. Váňa ve Výroční zprávě konzervatoře za rok 1933–34, viz seznam literatury).

 

U příležitosti 100. výročí Blodkova narození roku 1934 došlo k přehodnocení Blodkova života a díla. František Xaver Váňa (Der Auftakt, viz seznam literatury) označil Blodka za zajímavý příklad symbiózy a zároveň zlomu dvou domácích vlivů, hudební kultury Čechů a Němců, jak ji tehdy pro Blodka představovala na jedné straně osobnost Bedřicha Smetany, na druhé Jana Friedricha Kittla.


Dílo
I. Dílo hudební


Jevištní
dílo

Asi 60 meziaktních hudeb (entreaktů, kolem 1858, rkp. v ČMH a v archivu Československého rozhlasu; částečně vyd. Karel Weis v Hudebních květech I – III, J. R. Vilímek Praha, a ve sbírce Mladý houslista VIII.).

Hudba k Mlhovým obrazům J. Brandeise (1859, nedochováno);

Clarissa, opera (snad podle románu Clarissa Harlow Samuela Richardsona, nedokončena, nedochováno);

Choralista aneb Čtverákovský z Žertovic (hudba k vaudevillu Františka Hainiše-Zdobnického, 1861, provedeno 23. 3. 1862, nedochováno);

Suita perdita (k Shakespearovým slavnostem: Únos Jessiky, Richard III., Coriolan, Cymbelin, Romeo a Julie, provedeno 23 4. 1864, Novoměstské divadlo Praha, režie Karel Purkyně, dekorace Napoleon z Roomerů);

V studni (1 dějství, libreto Karel Sabina, komp. 1867, prem. Prozatímní divadlo Praha 17. 11. 1867; první zahraniční provedení: St. Petěrburg 1879, dále Sofia 1881 [bulharsky], Záhřeb 1885 [chorvatsky], Lublaň 1889, Lipsko 1893 [poprvé v němčině], Vídeň 1893 [společnost Ladislava Chmelenského, česky], 1894 [německy], Berlín 1902, New York 1920 [česky]);

Svatojanská pouť (scénická hudba k frašce Františka Ferdinanda Šamberka, provedeno 7. 7. 1868 Prozatímní divadlo);

Zítek (také Čaroděj Zítek, libreto ve 3 dějstvích Karel Sabina, 1868–1869, nedokončeno; zhudebněna 1. a část 2. dějství, premiéra v úpravě Františka Xavera Váni 3. 10. 1934 Národní divadlo Praha).


Písně, sbory

Die Kapelle (píseň, text Ludwig Uhland, 1851, hud. příloha časopisu Erinnerungen roč. 31);

Dreizehn Lieder für Alt mit Pianoforte;

Abschied vom Walde (sbor, kolem 1855);

Náš zpěv (sbor, text Vítězslav Hálek, 1859);

Liebeslieder / Písně milostné na texty Roberta Prutze, Heinricha Heineho, Emanuela Geibela, Johanna Gabriela Seidla, Eduarda Marii Öttingera, J. Körnleina a anonymních autorů (kolem 1860, jako op. posth. vyd. česky i německy Mojmír Urbánek Praha 1909, české překlady Karel Hašler);

Dvě písně ve snadném slohu (vyd. F. A. Urbánek);

Ach, ty Labe tiché (mužský sbor, sborník Hlahol II);

Pijácká (mužský sbor, Hlahol II.);

Pochod (mužský sbor, Hlahol III., též Emanuel Starý);

Starý ženich (mužský sbor, text Karel Sabina, Hlahol XIII.);
Lovecká, Hymnus (texty Václav Jaromír Picek, Hlahol LV.);

Další sbory komponované pro spolek Hlahol na texty Václava Hanky, Jiljího Jahna, Václava Picka, Karla Sabiny, Josefa Eichendorffa, Heinricha Heina, Adalberta Chamissa (vyd. ve sbírce Hlahol).


Chrámové skladby

Festmesse ( ke cti Nejsvětější Trojice, 1863, torzo);

Mše D dur (1865, provedena 11. 6. 1865 v chrámu sv. Jakuba na Starém městě v Praze);

Offertorium (neúplné);

Veni creator (neúplné);

Ave Maria (smíšený sbor, omp. 1859, vyd. F. A. Urbánek 1888);

Otče náš (sbor, 1863);

Adoramus a moll (mužský sbor, hudba k Raffaelovu obrazu Sixtinská Madona).


Skladby pro orchestr

Ouvertura E dur (provedena 29. 4. 1860);

Symfonie d moll (datace vzniku se pohybuje mezi roky 1857–66, rukopisný opis v archivu Československého rozhlasu).


Sólový nástroj s orchestrem

Koncert pro flétnu a orchestr D dur (vyd. Jindřich Kàan, Praha 1903).


Komorní hudba

Grand solo op. 1 pro flétnu a klavír (1851, nedochováno);

Allegro bravour pro flétnu a klavír (1852, nedochováno);

Fantasie a Caprice pro flétnu a klavír (scéna „Východ měsíce“ z opery V studni, upravil Hanuš Trneček);

Intermezzo a Allegro vivo pro violoncello a klavír (upravil Karel Pravoslav Sádlo);
Andante cantabile pro violoncello a klavír (vyd. Mojmír Urbánek).

Klavírní skladby

Lípový lístek pro klavír na čtyři ruce (vyd. Mojmír Urbánek);
Impromptu – Scherzo – Valčík – Barkarola (Fischerlied) (vyd. Karel Weis ve sbírce Hudební květy, měsíčník věnovaný hudbě klavírní a pro harmonium, J. R. Vilímek, roč. II, č. 1, 2 a 9).


Přepracování

Úpravy Weberova Vyzvání k tanci, Rondino na motivy Klavírního koncertu Fryderyka Chopina, Mendelssohnových Písní beze slov.



II. Dílo literární


Články

Stav hudby v severovýchodní Haliči (Dalibor 1, 1858, s. 4–5, 15–17 a 20).

Literatura
I. Lexika

ČSHS.

Ludvová, Jitka, ed.: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, Praha 2006, s. 64–65.

NewGrove1.

NewGrove2.

MGG2.

OSN.

PHSN.

The New Grove Dictionary of Opera.

 

II. Ostatní

(Drobné zprávy: Bohemia, 10. 11. 1855, S. 607; Lumír 1857 [chybné datum narození], s. 1144; Dalibor 4, 1861, s. 98; Slavoj 4, 1864, s. 130,147–148).

Politik (18., 19. a 20. 11. 1867).

Procházka, Ludevít: Vilm Blodek. Životopisný nástin (Dalibor 1, 1873, s. 243–244).

Zelený, Václav Vladimír: Vilém Blodek (Světozor 1887, s. 273).

Kàan, Jindřich: Vzpomínky na V. Blodka (Památník Umělecké besedy, Praha 1894).

Friedlander, Max: Opern-Statistik, Lipsko 1895 (k provedení na německých scénách).

Hoffmeister, Karel: Sté provozování Blodkovy opery V studni (Dalibor 22, 1900, s. 210).

Lošťák, Ludvík: Chromatické hromobití III., Praha 1903, s. 99–113.

Hornové, V., A. a J.: Česká zpěvohra, Praha 1903, s. 49–53, 148, 149.

Jeřík [pravděpodobně pseudonym Jaromíra Bolešky]: Vilém Blodek (Obchodní oznamovatel V. J. Červeného, Praha 1906).

Rektorys, Artuš: Smetanův dopis Blodkovi (Radikální listy č. 48, 7. 12. 1907).

Památník pražského Hlaholu (Praha 1911).

Branberger, Jan: Konservatoř hudby v Praze (Praha 1911, viz rejstřík).

Hula, Emil: Vilém Blodek (Hudební výchova 5, 1924, s. 71–73).

Váňa, František Xaver: Blodek jako círevní skladatel (Cyril 60, 1934, s. 79–81).

Váňa, František Xaver: Notit über W. Blodek (Der Autakt 14, 1934, s. 181–183).

Váňa, František Xaver: Životopiská skizza. K 100. výročí narozenin (Výroční zpráva [Pražské konzervatoře] za školní rok 1933–34, Praha 1934, s. 51–65; včetně soupisu tvorby).

Váňa, František Xaver: Blodkovo osvědčení o činnosti v Haliči (Národní politika č. 121, 1934).

Bartoš, Josef: Pozatímní divadlo a jeho opera (Praha 1938).

Branberger, Jan: Svět v opeře (Praha 1934, 41948).

Váňa, František Xaver: Vilém Blodek a dopis Bedřicha Smetany (Tempo14,1934–35, s. 33–42).

Hutter, Josef – Chalabala, Zdeněk (vyd.): České umění dramatické (Praha 1941, s. 159–165).

Válek, Jiří: Vilém Blodek (Hudební rozhledy 7, 1954, s. 341–342).

Budiš, Ratibor: Vilém Blodek (Praha 1964, rukopis Institut umění – Divadelní ústav Praha).

Ottlová, Marta – Pospíšil, Milan: K otázce čekosti v hudbě 19. století (Opus musicum 11, 1979, s. 101–103).

Bejlovcová, Eva: Hudebně dramatická tvorba skladatelů českého původu ve fondech pražských hudebních archivů a knihoven 1769–1871 (diplomová práce FF UK Praha 1980).

Tyrrell, John: Czech opera (Cambridge 1988, česky Brno 1992).

Smaczny, Jan: Daily Repertoire of the Provisional Theatre in Prague. Chronological List (Miscellanea musicologica XXIV, Praha 1994, s. 9–140).

Balatková, Jitka: Opery slovanských skladatelů na jevišti olomouckého německého divadla (Střední Morava. Kulturně historická revue, Olomouc 1995, s. 31–40).

Reitterer, Hubert – Reittererová, Vlasta: Vier Dutzend rothe Strümpfe. Zur Rezeptionsgeschichte der Berkauften Braut von Bedřich Smetana in Wien am Ende des 19. Jahrhunderts (Wien 2004, vídeňské premiéry opery V studni).

Štěpán, Václav – Trávníčková, Markéta: Prozatímní divadlo, 2 sv. (Praha 2006).

 

Vlasta Reittererová

Datum poslední změny: 7.8.2009