A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

CENTRUM HUDEBNÍ
LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz
Jaroch, JiříTisk


Charakteristika: Skladatel, violista, hudební režisér a rozhlasový pracovník

Text
DíloLiteratura

Jaroch, Jiří, skladatel, violista, hudební režisér a rozhlasový pracovník, narozen 23. 9. 1920, Smilkov (u Votic), zemřel 30. 12. 1986, Praha.

 

Po studiích na reálném gymnáziu v Kolíně (maturoval 1939) byl přijat do kompozičního oddělení pražské konzervatoře, kde se stal žákem Jaroslava Řídkého (1940–46, absolvoval Ouverturou pro orchestr). U téhož pedagoga pokračoval v mimořádné studijní formě na AMU. Zároveň působil jako violista v orchestru Velké opery 5. května (1945–47; hru na violu studoval u Ladislava Černého). Následně zaměstnán jako úředník (1947–51), později referent hudebního vysílání (1951–52) a hudební režisér a dramaturg (od 1952) v Československém rozhlase v Praze. V letech 1954–55 vedl Kmochovu hudbu v Kolíně.

Jarochova skladatelská tvorba je orientována výlučně k oblasti hudby instrumentální. V počátcích byla výrazně ovlivněna vzorem Jaroslava Řídkého, což dosvědčuje např. I. symfonie (1954–56) či Dětská suita pro noneto (1952), úspěšně provedená Českým nonetem na mnoha koncertech v řadě zahraničních zemí. Významné tvůrčí podněty vneslo koncem 50. let do Jarochova díla přátelství s Miloslavem Kabeláčem. Jarochovy kompozice z této doby získávají přehlednou a promyšlenou tektonickou výstavbu a živý dramatický spád. Přelomovými v tomto ohledu jsou zejména II. symfonie (1958–60), jež získala zvláštní odměnu v umělecké soutěži k 15. výročí vzniku ČSR a roku 1962 byla mj. provedena na festivalu Varšavský podzim, a symfonická báseň Stařec a moře podle novely Ernsta Hemingwaye (1960). Na počátku 60. let se skladatel usilovně zabýval koncepcí vlastní skladebné metody, založené na tritonových intervalových vztazích, z nichž je budována jak horizontální, tak vertikální složka Jarochových pozdějších kompozic. Úspěchu dosáhl především Jarochův II. nonet (1964, cena Českého hudebního fondu), Fantazie pro violu a klavír (1966), věnovaná violistovi Lubomíru Malému, III. symfonie „Koncertantní“ pro housle a orchestr (1968–69), původně koncipovaná jako koncert pro japonskou houslistku Yuriko Kuronumu, a II. smyčcový kvartet (1970), jenž vznikl z podnětu Smetanova kvarteta.


Dílo

I. Dílo Hudební

 

Skladby komorní

Burleska pro housle a klavír (1946).

Smyčcový kvartet (1949–50).

Dětská suita pro noneto (1952). Vyd. 1SNKLHU, Praha (kapesní partitura), 2Český rozhlas, Praha 2005 (partitura). Premiéra: 18. 12. 1952, Praha, České noneto.

II. nonet (1963). Vyd. Panton, Praha 1968 (partitura).

Metamorfózy pro dvanáct dechových nástrojů (1968). Vyd. Panton, Praha 1970 (partitura).

II. smyčcový kvartet (1970). Vyd. Supraphon, Praha 1972 (hlasy). Premiéra: 27. 9. 1970, Brno (Mezinárodní hudební festival), Smetanovo kvarteto.

Tři věty pro housle, violoncello a klavír (1972–74).

Tři drobnosti pro dvoje housle a klavír (1973).

Sonáta – fantazie pro sólovou violu (1974).

Intermezzi notturni estivi pro dvoje housle a klavír (1976). Viz též verze pro noneto a komorní orchestr.

Malá suita pro smyčcový soubor (1977).

 

Skladby orchestrální

Ouvertura pro orchestr (1946).

Scherzo pro symfonický orchestr (1947).

Burleska pro orchestr (1951).

Valašské vánoce. Suita pro komorní orchestr (1952).

Jarní valčík pro orchestr (1952).

Symfonický tanec (1953).

Smuteční fantasie (1954).

I. symfonie (1954–56). Vyd. Panton, Praha 1960 (partitura). Premiéra: 3. 10. 1957, Praha, Česká filharmonie, dirigent Alois Klíma.

Šakuntala. Suita pro orchestr (1957).

II. symfonie pro komorní orchestr (1958–60). Vyd. 1Český hudební fond, Praha 1961 (partitura), 2Panton, Praha – Bratislava 1964 (kapesní partitura). Premiéra: březen 1960, Praha, Pražský komorní orchestr, bez dirigenta.

Stařec a moře. Symfonická báseň podle novely E. Hemingwaye (1960). Vyd. Panton, Praha – Bratislava 1964 (kapesní partitura). Premiéra: 9. 11. 1961, Praha, Symfonický orchestr Československého rozhlasu V Praze, dirigent Karel Ančerl.

Letní slavnost. Tarantella pro orchestr (1964).

Fantazie pro violu a orchestr (1966). Vyd. Panton, Praha 1970 (partitura).

Ouvertura semplice (1968).

III. symfonie „Koncertantní“ pro housle a orchestr (1968–69). Vyd. Panton, Praha 1977 (partitura).

Variační pochod pro velký orchestr (1974).

Intermezzi notturni estivi pro komorní orchestr (1978). Též verze pro dvoje housle a klavír a pro noneto (1978).

Literatura

I. Lexika

Matějček, Jan: Tschechische komponisten von heute (Praha 1957).

Gardavský, Čeněk a kol.: Skladatelé dneška (Praha 1961).

ČSHS.

Riemann12 (Ergänzungsband A–K, 1972).

MEH.

ČSS.

 

II. Ostatní

Holzknecht, Václav: České symfonické novinky (Hudební rozhledy 10, 1957, č. 20, s. 862).

Pukl, Oldřich: Jaroch symfonik (Hudební rozhledy 18, 1965, č. 15, s. 624–626)

Pensdorfová, Eva: S Jiřím Jarochem [rozhovor] (Hudební rozhledy 23, 1970, č. 10–11, s. 459).

Teml, Jiří: Za Jiřím Jarochem (Hudební rozhledy 40, 1987, č. 4, s. 153).

Teml, Jiří: Český rozhlas k nedožitým devadesátinám skladatele Jiřího Jarocha (Hudební rozhledy 63, 2010, č. 11, s. 56).

 

Ondřej Pivoda

Datum poslední změny: 27.1.2017