A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

CENTRUM HUDEBNÍ
LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz
CecilieTisk


Charakteristika: Hudební časopis

Text
Literatura

Cecilie (později Cyril), hudební časopis, 1848–1849­ a 1874–1948, Praha.

 

Pod názvem Cecilie se v dějinách česky psaných hudebních časopisů skrývají dvě periodika. Původní Cecilie byla nejstarším samostatným českým hudebním časopisem, který založil a redaktoroval Josef Krejčí, tehdejší varhaník v pražském kostele u křížovníků. Tato Cecilie vycházela od 1. října 1848 do konce března 1849 s podtitulem „Hudební časopis k poučení a vyražení pro učitele a varhaníky, jakož i pro duchovní ouřady a milovníky varhan vůbec“. Naplánováno bylo vydávání jednoho čísla měsíčně s hudební přílohou, tedy 12 sešitů ročně. Od nového roku 1849 se ale změnil program listu od základů, tudíž dosud vyšlá 3 čísla (říjen, listopad, prosinec) dostala samostatné označení „ročníku prvního“ s titulním listem a obsahem. Tento tříčíslový ročník měl jen 26 stran a 3 přílohy. Redaktor Josef Krejčí získal svému listu podporu jakožto časopisu církevnímu od kněží (arcibiskup Schrenk, biskup Tippmann, velmistr křížovníků Beer, strahovský opat Zeidler, broumovský opat Rotter ad.) a jakožto časopisu českému od podporovatelů české žurnalistiky (např. hrabě Vojtěch Dejm ze Stříteže, nakladatel Havlíčkových Národních Novin). Cecilie vycházela přímo v expedici Národních novin. Svými články přispěli kromě Krejčího například Simon Sechter, Eduard Tauwitz, Anton Proksch, Zikmund Kolešovský, Václav Emanuel Horák a další. Publikované texty se týkaly zejména varhan, kostelního zpěvu, nechyběla ani kritika hudebnin a literatury z oblasti chrámové hudby.

Z listu pro varhaníky a církevní hudbu se stal v novém ročníku nový časopis s obecně hudebním programem. První číslo vyšlo 6. ledna 1849, měsíčník se změnil na týdeník, nový „Hudební časopis Cecilie“ vycházel každou sobotu. Vyšlo však pouze 12 čísel v průběhu tří měsíců, celkem 48 stran a 3 hudební přílohy (poslední číslo vyšlo 28. 3. 1849). Nepříznivá společensko-politická situace oné doby list zahubila.

Nový hudební časopis Cecilie, který začal vycházet v Praze v roce 1874, zahájil svou činnost jako periodikum výrazně normativní, zasazující se za ideály cecilské (cyrilské) reformy. Silným vzorem pro zakladatele P. Ferdinanda Lehnera (redaktorem v letech 1874–1907) byly německojazyčné církevně-hudební tiskoviny Musica Sacra a Fliegende Blätter für Kath. Kirchenmusik s pravidelnými hudebními přílohami, které vydával Allgemeines Cäcilienverein a v naší vzdělanější dvojjazyčné církevně-hudební společnosti byly tehdy dobře známy a odebírány. Cecilie nesla od roku 1874 podtitul „Časopis pro katolickou hudbu posvátnou v Čechách, na Moravě a ve Slezsku“. Počínaje sedmým číslem šestého ročníku, tedy roku 1879, byla Cecilie přejmenována na Cyrill, později Cyril. Změna názvu časopisu souvisí s tím, že byl jako spolková tiskovina přejat do programu nově založené Obecné jednoty cyrilské (OJC, 1879). Postupně se střídaly podtituly časopisu, což odráželo skutečnost, že přežil celkem pět státních útvarů. Se svými třiasedmdesáti ročníky (nepočítáme-li dvě krátké přestávky) drží mezi českými hudebními periodiky jednoznačný vytrvalostní rekord – vycházel v letech 1874 až 1948. Cyril postupně prošel zásadním názorovým vývojem, který se nevylučoval se zachováním intencí zakladatelů. Postupně se vypracoval z interní spolkové tiskoviny v poměrně náročný a všeobecně respektovaný odborný časopis, z důsledného hlasatele reformy vyrostl v pozoruhodně širokou diskusní platformu.

Cyril je jediným historickým českým hudebním časopisem, který je v současné době kompletně k dispozici on-line prostřednictvím digitálních kopií na adrese http://cyril.psalterium.cz/?a=14


Literatura

I. Lexika

ČSHS, I. díl – hesla Caecilie, Cyril

 

II. Ostatní

Nejedlý, Zdeněk: K počátkům českého hudebního časopisectví (Lumír 34, 1906, č. 7, s. 309–320; č. 9, s. 427–429; č. 10, s. 464–477).

 

Kateřina Hnátová

Datum poslední změny: 27.1.2017