A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

CENTRUM HUDEBNÍ
LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz
Bendl, KarelTisk

(Podskalský)

Charakteristika: Skladatel, dirigent, sbormistr, zpěvák, editor a pedagog

Datum narození/zahájení aktivity:16.4.1838
Datum úmrtí/ukončení aktivity:20.9.1897
Text
DíloLiteratura

Bendl, Karel (pseud. Podskalský), skladatel, dirigent, sbormistr, zpěvák, editor, pedagog, narozen 16. 4. 1838 Praha, zemřel 20. 9. 1897 Praha.
 
A. Život a působení dirigentské, sbormistrovské, pěvecké a editorské
B. Skladatel
 
A. Život a působení skladatelské
Vyučen původně rukavičkářem, vystudoval varhanickou školu v Praze 1855–58 (u Karla Pietsche). Od mládí vystupoval v pražských hudebních salonech a spolcích jako zpěvák údajně příjemného tenoru a výrazné dikce. Od založení Umělecké besedy roku 1863 činný v jejím hudebním odboru. Patřil ke spoluzakladatelům pěveckého spolku Hlahol (1861). Na podzim 1864 odjel na studijní cestu do ciziny, krátce působil jako druhý kapelník německé opery v Bruselu a po jejím finančním bankrotu jako sbormistr německé opery v Amsterdamu. Roku 1865 převzal po odstoupivším Bedřichu Smetanovi sbormistrovství Hlaholu, v této funkci působil do roku 1877. Bendlovou zásluhou byl sbor rozšířen o ženskou složku a v tomto rozšířeném obsazení se podílel na provádění větších vokálních děl, mimo jiné 9. 3. 1873 na provedení Hymnu Antonína Dvořáka. Bendl také prosadil k podobným příležitostem  najímání prvotřídních sólistů, převážně členů Prozatímního divadla. Ke konci sedmdesátých let se repertoár Hlaholu přizpůsoboval dobovému vkusu, což nakonec vedlo k Bendlově rezignaci. 1874–75 působil jako druhý kapelník Prozatímního divadla, toto angažmá však zůstalo v jeho umělecké dráze nevýznamnou epizodou. 1877–78 působil jako sbormistr pravoslavného chrámu sv. Mikuláše na Starém Městě v Praze. Roku 1878 nastoupil jako sbormistr u barona Paula Von Derwiese v Luganu a Nice, na Derwiesův podnět patrně začal psát operu Gina na italské libreto (Dalibor 1880, s. 270 uvádí, že komponuje operu pro nakladatelství Ricordi). Roku 1881 pobýval krátce v Miláně, bližší okolnosti tamního pobytu nejsou dosud zcela objasněny. Po návratu do Prahy byl redaktorem hudební přílohy Humoristických listů (1883–86), v níž vyšla řada drobných skladeb salonního charakteru (mimo jiné Antonín Dvořák, Josef Bohuslav Foerster, Ludevít Procházka, Mořic Anger, František Kavan, Emanuel Chvála, Vojtěch Hřímalý, ale také např. melodram Zdeňka Fibicha Královna Emma) a redigoval sbírku sešitů mužských sborů, vydávanou pod názvem Hlahol v pražském nakladatelství Emanuela Starého (sbory Ludevíta Procházky, Františka Vogla, Josefa Richarda Rozkošného, Václava Emanuela Horáka, Ferdinanda Hellera, Leopolda Eugena Měchury, Josefa Lva, Viléma Blodka, Hynka Pally, Bedřicha Smetany, Emanuela Vašáka, Františka Pivody, Josefa Kličky, Václava Jindřicha Veita, Aloise Jelena, Karla Slavíka, své vlastní  a dalších autorů). Po dobu amerického působení Antonína Dvořáka byl od 1894 jeho zástupcem ve třídě kompozice na pražské konzervatoři, zůstal zde pak až do své smrti.
 
B. Skladatel
První skladatelský úspěch zaznamenal Bendl oceněním písně Poletuje holubice na text Václava Crhy v soutěži, vypsané časopisem Dalibor (1860, vydána jako příloha Dalibora 1861). Bendlovy písně a sbory, vyznačující se melodickou invencí a technicky propracovanou harmonizací, byly ve své době velmi oblíbené, jako textové předlohy posloužily mimo jiné Rukopis královédvorský, básně Gustava Pflegera-Moravského, Adolfa Heyduka, Vítězslava Hálka a dalších. Tvůrčím naturelem byl blízký mladému Antonínu Dvořákovi, s nímž byl spřátelen a působil jako jeho rádce především v tvorbě vokální. Plodem uměleckého soutěžení obou skladatelů jsou zhudebnění totožných textů  či básníků (Adolf Heyduk, Gustav Pfleger-Moravský, Rukopis královédvorský) i volba stejných druhů (dvojzpěvy pro soprán a alt, úsilí o uznání na poli dramatické tvorby). Jako první český skladatel se Bendl věnoval tvorbě pro děti (klavírní cyklus Z dětského světa, písně pro mládež Z jara mládí). Ke kompozici orchestrálních děl přikročil Bendl teprve na počátku osmdesátých let, jednalo se vesměs o příležitostné skladby. Nejvýznamnější byla ve své době Bendlova tvorba sborová (na 300 sborů), jež byla oblíbenou součástí repertoáru pěveckých spolků a svou tématikou posilovala národní sebevědomí (husitské náměty). Bendl byl čestným členem řady pěveckých spolků a jedním z nejčastěji provozovaných autorů sborové tvorby i mimo Čechy. Druhým významným okruhem jeho působení byla tvorba věnovaná jevišti. Napsal řadu entreaktů k činohrám, např. kuplety k frašce Emanuela Züngela Červená Karkulka a jiné. Značně různorodá je jeho tvorba operní. Cesty po cizině Bendlovi umožnily setkání s dobovým repertoárem a divadelní praxí, rozpoznatelné cizí podněty však byly s odstupem doby (zvláště ve světle smetanovské recepce) chápány jako nedostatek originality, vytýkáno také nedostatečné soustředění k domácím námětům. V konfrontaci s měřítkem Smetanovy tvorby tak později obstála pouze opera-balet Švanda dudák, jež zároveň představuje jeden z prvních pokusů o zpívaný balet. Opera Břetislav vyvolala první polemiku o české hudební deklamaci, vedenou mezi libretistkou Eliškou Krásnohorskou a Augustem Wilhelmem Ambrosem na stránkách Hudebních listů 1870. Oceňován byl Bendlův lyrický talent, vyzdvihovaný i Bedřichem Smetanou. Bendlova opera Černohorci získala spolu s Fibichovým Blaníkem druhou cenu v soutěži k otevření Národního divadla, Dítě Tabora první cenu České akademie věd. S odstupem třiceti let od Bendlovy smrti byla však jeho tvorba hodnocena jako epizoda ve vývoji moderní české hudby, jež přes technickou zdatnost v práci s formou a působivou instrumentaci nezanechala výrazný vliv. Jeho pokusy vyrovnat se s dobovými módními proudy (veristická opera Máti Míla) byly označeny jako scestné. O udržení Bendlova odkazu v povědomí a propagaci jeho díla se pokusilo roku 1900 založené Družstvo pro postavení pomníku skladateli (odhalen 1916 v Praze-Bubenči). Chvilkový dopad mělo vyhlášení Bendlova jubilea (deset let úmrtí) roku 1907, připomenutí skladatele u příležitosti dalšího jubilejního roku 1927 a konečně i  rozhlasové provedení české verze opery Wunderblume (jako Čarovná květina).


Dílo

Převážná část pozůstalosti uložena v Národním muzeu – Českém muzeu hudby, tam také rukopisný vlastní seznam děl. Přesný soupis díla dosud chybí, rozptýlené fondy a neúplné údaje ve vydáních stěžují identifikaci autorů textových předloh a dataci vzniku děl, mnohá lze přibližně identifikovat pouze na základě časopiseckých zpráv o provádění v pěveckých spolcích. Hlavními vydavateli byli Emilián Starý (sborník Hlahol) a F. A. Urbánek. Řazení děl je chronologické tam, kde je datace (alespoň relativně) zjistitelná. Ostatní díla jsou řazena abecedně.
 
Klavírní
Jednotlivé skladby vyd. v Hudebním albu 1892, 1894, F. A. Urbánek 1896;
Slavnostní předehra (k oslavám Josefa Jungmanna (E. Starý, 1873);
Nad hrobem Františka Palackého (E. Starý, 1876);
V jarém věku pro klavír na 4 ruce (1886);
Z dětského světa (ve třech sešitech vyd. František Urbánek, nedat.).
 
Komorní
Romance pro violoncello a klavír (nedat., vyd. jako příloha Humoristických listů č. 10, 1883);
Smyčcový kvartet F dur op. 119 (nedat., prov. České kvarteto 1895);
Cavatina pro housle a klavír;
La risoluzione pro housle a klavír.
 
Orchestrální
Tarantella (1881);
Jihoslovanská rapsodie (1881);
Slavnostní pochod k otevření Národního divadla (1881);
Polonéza (1882);
Dithyramb (1887);
Capriccio (1887);
Šest sousedských (1889);
Svatební průvod (Cortège muptiale, klavírní výtah F. A. Urbánek).
 
Písně a dvojzpěvy
Sbírky a ediční řady: 15 sešitů pod názvem Album písní a dvojzpěvů vyd. F. A. Urbánek; Deset dvojzpěvů pro soprán a alt, české texty Václav Juda Novotný, vyd. F. A. Urbánek; Čtvero písní pro bas nebo alt a klavír, vyd. F. A. Urbánek; Patero dvojzpěvů pro ženské hlasy (Vítězslav Hálek), vyd. E. Starý; Slavín (4 sešity, Mojmír Urbánek);
 
Modlitba (1859, vyd. jako hudební příloha časopisu Česká hudba 31, 1928);
Poletuje holubice (Václav Crha, 1860, vydána jako příloha časopisu Dalibor 1861);
Tobě (před 1870);
Šest písní z Rukopisu královédvorského (1875, vyd. F. Urbánek 1883);
Dětské písně (Bedřich Peška, vyd. Starý 1880);
Cigánské melodie (Adolf Heyduk, vyd. F. Urbánek 1881, Novello Londýn 1888);
Cypřiše (Gustav Pfleger-Moravský, F. Urbánek 1882);
Písně v národním tónu (F. Urbánek 1882);
Květy lásky, cyklus pro tenor a klavír (F. Urbánek 1883);
Za šera, 8 písní pro baryton (V. Hálek, F. Urbánek 1884);
Skřivánčí písně (Josef Václav Sládek, Otto 1886–88);
Na peruti lásky, tři písně  op. 99; 1. Nerušte máje květ, text Emanuela Geibela přebásnil Ladislav Dolanský; 2. Jak démant skví se, text Sturma přebásnil Ladislav Dolanský; datována 18. 6. 1888; Když dvé se loučí duší, text Emanuela Geibela přebásnil Ladislav Dolanský, datována 21. 3. 1888 (F. A. Urbánek);
Dvanáct milostných písní (Novello 1891);
České děti Komenskému (Karl Václav Rais, 1892);
Čtvero písní pro bas neb alt (věnováno Vilíkovi Hešovi); 1. Poslední prosba, text Alois Vojtěch Šmilovský, datována 18. 2. 1892; 2. Poutník, text Josef Václav Sládek, datována 25. 2. 1892; 3. Šťastný manžel, text Josef Václav Sládek, datována 10. 5. 1892; 4. Pěvcův odkaz, text Alois Vojtěch Šmilovský, datována 19. 2. 1892 (F. A. Urbánek)
Ave Maria pro tenor nebo bas a klavír (F. A. Urbánek);
Dvě modlitby (Starý);
Nevěrný – Tobě (Starý);
Noc (zpěv a klavír);
Pěvcova prosba pro bas nebo alt (Vítězslav Hálek, Starý);
Píseň dělníka (Starý);
Různé nálady (F. A. Urbánek);
Růžinky stesk (před 1870, Starý, Hlahol č. 31);
Slzy a vzdychání (F. A. Urbánek);
S nebe se snáší andělé;
Tichá noc pro soprán, alt a klavír;
Truchlozpěv (Starý);
Ukolébavky (F. A. Urbánek);
V přírodě (12 dvojzpěvů, Vítězslav Hálek, F. Urbánek);
Vzkázání (před 1870, F. A. Urbánek);
Z žití máje, 24 písní (F. A. Urbánek);
Zastaveníčko (před 1870, F. A. Urbánek);
Z jara mládí (24 písní pro mládež na texty B. Pešky, F. A. Urbánek).
 
Sbory
ženské:
Umlklo stromů šumění (ad libitum též pro mužské hlasy, 1861);
Přilétlo jaro zdaleka (Vítězslav Hálek, 1861);
Tři trojzpěvy (Starý 1871);
Jeptiška (1892, F. A. Urbánek);
Pomsta vil (1888, Novello 1890);
Čtvero zpěvů (Starý);
Loučení (F. A. Urbánek);
Zrušená láska (F. A. Urbánek);
 
mužské a capella:
Tři mužské sbory (1863);
Šťastné manželství (1863, Starý);
Svoji k svému (1864, Starý, Hlahol č. 98);
Na Moravu (1880, Starý);
Nitra (úprava, 1880, Starý);
Pochod Táborův (1880, Starý, Hlahol č. 62);
Tichému géniovi (Památce Josefa Jungmanna, 1873, vyd. pod pseudonymem Podskalský, Starý, Hlahol č. 50);
Probuzení (1880, Josef Srb-Debrnov, Starý);
Půda vlastenecká  (1880, Josef Picek, Starý, Hlahol č. 66);
Postillion op. 107a (Vítězslav Hálek, Starý, Hlahol č. 73);
Ach, ty Labe tiché (Starý);
Bože můj, otče můj (úprava, Starý, Hlahol č. 11);
Byly dvě boží myšlénky;
Dárek z pouti (František Ladislav Čelakovský, Starý, Hlahol č. 82);
Dělnická;
Dnes, matko Slávo! (Jaroslav Vrchlický, Starý, Hlahol č. 88)
Dvě modlitby (E. Starý, Hlahol č. 19);
Horalova modlitba (F. A. Urbánek);
Chorál národa českého (Emanuel Züngerl, Starý, Hlahol č. 98);
Jarní (před 1870);
Kdož jste boží bojovníci (úprava, Starý, Hlahol č. 44, č. 91);
Kéž svoji bych lásku (Starý, Hlahol č. 48);
Koncert na merlotiny (Starý, Hlahol č. 106);
Krásný sarafán (úprava ruské lidové, Starý, Hlahol č. 32);
Marseillaisa (harmonizace, Starý, Hlahol č. 97);
Milenko drahá dobrou noc (Starý, Hlahol č. 54);
Můj růženec (Starý, Hlahol č. 45);
Na horách ticho (E. Starý, Hlahol č. 14);
Na hory (E. Starý, Hlahol č. 5);
Na nebi hvězdičky (před 1871);
O Muzice (Starý, Hlahol č. 74);
Pijácká (E. Starý, Hlahol č. 25);
Píseň kozácká (Starý, Hlahol č. 53);
Píseň z lidu (úprava skotské lidové, Starý, Hlahol č. 49);
Pozdrav (úprava Mendelssohnova dvojzpěvu, Starý, Hlahol č. 47);
Probuzení (Starý, Hlahol č. 61);
Při sňatku. Po sňatku (Starý, Hlahol č. 43);
Ruská hymna (harmonizace, Starý, Hlahol č. 97);
Růžinko má dřímej (Starý, Hlahol č. 45)
Salve (Starý, Hlahol č. 24);
Slavnostní sbor (Starý, Hlahol č. 57);
Slavnostní sbor „Národ sobě“ (Starý, Hlahol č. 63);
Slovácká z Púchova (úprava, E. Starý, Hlahol č. 10);
Svatý Václave (harmonizace, Starý, Hlahol č. 91);
U pomníku pěvcova (Eliška Krásnohorská, Starý, Hlahol č. 65);
Tak temněmodrá nebes báň (před 1870);
Ten ptáček, ten se nazpívá (před 1870);
Touha (před 1870);
Tři pohřební zpěvy (E. Starý, Hlahol č. 1);
Válečná (E. Starý, Hlahol č. 25);
Vyznání (před 1870);
Za památku (Starý, Hlahol č. 45);
Zastaveníčko (E. Starý, Hlahol č. 31);
 
mužské s orchestrem:
Umírající husita (1869);
Kališníci (1870);
Smrt Prokopa Velikého, velká scéna pro baryton a sbor (1871, 2. verze 1894, F. Urbánek);
Po bitvě na Bílé hoře (1872, M. Urbánek);
Ebrejská elegie, 1874, M. Urbánek);
Pomlázka (M. Urbánek);
Tatranská fijaločka, s tenorovým sólem (F. A. Urbánek);
Tambor (F. A. Urbánek);
Na horách ticho (text H. Pfleger, Starý);
 
smíšené:
Šest zpěvů na slova Vítězslava Hálka (Starý, 1871);
Zlatá hodinka (1881, Lýra č. 1);
Obžínky (1887);
Tři trojlístky z národních písní (1886);
Osm sousedských (1889).
 
Kantáty
Švanda dudák (Jaroslav Vrchlický, 1880, premiéra pražský Hlahol 16. 5. 1880, klavírní výtah vyd. F. Urbánek 1883, přepracováno jako balet);
Štědrý den (Karel Jaromír Erben, 1885, pražský Hlahol 3. 6. 1886, M. Urbánek).
 
Opery, operety, balety
a) nedochované nebo blíže nedoložitelné:
Armida (Jaroslav Vrchlický);
Jessika (Jaroslav Vrchlický);
Valdštýnova první láska (Eliška Krásnohorská);
Poklad (Eliška Krásnohorská)
Žena Vršovcova, libreto Eliška Krásnohorská, 1868, nedochováno; (pravděpodobně přepracováno jako Břetislav);
 
 
b) zachované a provedené:
Leila, velká romantická opera, 4 dějství, libreto Eliška Krásnohorská podle románové předlohy Edwarda George Bulwera-Lytona Leila, aneb vítězství u Granady (Leila or the Siege of Granada); premiéra 4. 1. 1868 Prozatímní divadlo, dirigent Bedřich Smetana. Druhá verze jako Lejla, 5 dějství, 1874, premiéra 24. 9. 1874 Novoměstské divadlo; klavírní výtah, partitura a hlasy archiv Národního divadla; libreto vydáno v Praze 1868, znovu 1875 a 1892, německý překlad libreta Josef Srb-Debrnov 1872, klavírní výtah s českým a německým textem ve 2 dílech (1874 a 1880), Praha Hudební matice; směs pro klavír 2ruč. vyd. F. A. Urbánek; ouverturu pro klavír 4ruč. vyd. F. A. Urbánek;
 
Břetislav (též jako Břetislav a Jitka), historická opera, 5 dějství, libreto Eliška Krásnohorská, 1869, premiéra 18. 9. 1870 Novoměstské divadlo; libreto vydáno v Praze 1870;
 
Starý ženich, prostonárodní zpěvohra, 3 dějství, libreto Karel Sabina, úprava Gustav Eim a Václav Juda Novotný, 1871–74 (jako Starý ženich aneb pan Franc na námluvách), premiéra Chrudim 4. 2. 1882 pod názvem Pan Franc, pražská premiéra 20. 10. 1883 Nové české divadlo; obnovená premiéra v revizi Oty Zítka 25. 10. 1974 České Budějovice; klavírní výtah, partitura a hlasy archiv Národního divadla; Libreto vyd. v Praze 1882 a 1903, klavírní výtah vyd. jako prémie Umělecké besedy v Praze 1882, 2. vyd. 1892; směs z opery pro klavír 2ruč. vyd. F. A. Urbánek
 
Die Wunderblume, komická kouzelná opera, 3 dějství, libreto Eduard Rüffer, 1876, ukázky provedeny v Českém rozhlase v českém překladu Mirka Očadlíka jako Čarovný květ 30. 8. 1940; torzo v archivu Českého rozhlasu;
 
Indická princezna, opereta, 3 dějství, libreto Antonín Pulda podle veselohry Augusta von Kotzebue Die Prinzessin von Kakambo, 1876–77, premiéra 26. 8. 1877 Nové české divadlo [ČHS uvádí mylné datum 29. 5. 1877], přepracované libreto Karel Mašek, premiéra 29. 5. 1907 Národní divadlo, klavírní výtah, partitura a hlasy archiv Národního divadla, libreto vyd. v Praze 1877, přepracované libreto 1906;
 
Černohorci, 3 dějství, libreto J. O. Veselý, 1881, premiéra 11. 9. [ČHS uvádí mylně říjen] 1881 Nové české divadlo; v Národním divadle s přepracovaným 3. dějstvím 8. 5. 1886; klavírní výtah, partitura a hlasy archiv Národního divadla; námětem je láska tureckého paši k černohorskému pohlavárovi s historickým pozadím osvobozovacího boje Černé Hory;
 
Karel Škréta, komická opera, 3 dějství, libreto Eliška Krásnohorská podle stejnojmenné veselohry A. V. Svobody-Navarovského, 1883, premiéra 11. 12. 1883 Národní divadlo; archiv Národního divadla; libreto vyd. 1884
 
Gina, drama lirico, italské libreto G. J. Cimino, 3 dějství s prologem, 1880–84, fragment proveden na Slovanském koncertě v Praze 6. 4. 1884, torzo rukopisu dochováno v archivu Českého rozhlasu, hlasy prologu a prvého dějství v archivu Národního divadla;
 
Dítě Tábora, tragická opera, 3 dějství, libreto Eliška Krásnohorská, 1886–88, premiéra 13. 3. 1892 Národní divadlo; klavírní výtah, partitura a hlasy archiv Národního divadla, libreto vyd. k premiéře (datum neuvedeno [1892]), námětem husitské obléhání Naumburku;
 
Máti Míla, zpěvohra, 1 dějství, libreto Axel Delmar, přeložil a upravil Václav Juda Novotný, 1893–95, premiéra 25. 6. 1895 Národní divadlo; klavírní výtah, partitura a hlasy archiv Národního divadla, libreto vyd. v Praze (datum neuvedeno [1895])
 
Švanda dudák, opera-balet (původně kantáta), 3 dějství, 1895–96, premiéra 29. 4. 1907 Národní divadlo; klavírní výtah, partitura a hlasy archiv Národního divadla, libreto vyd. v souboru dramatických děl Jaroslava Vrchlického (sv. 30), Praha 1907;
 
Česká svatba, balet, 2 dějství (10 obrazů), libreto Václav Juda Novotný, 1894, premiéra 13. 2. 1895 Národní divadlo, libreto vyd. v Praze 1894.
 
Hudba k činohrám, liturgické skladby a další
Missa solemnis pro sóla a mužský sbor (1870);
Emanuel Züngel: Pohádka o Červené Karkulce, fraška se zpěvy a tanci, 4 dějství, premiéra 28. 8. 1869 Prozatímní divadlo;
Octave Feuilleto: Dalila, činohra, 3 dějství (6 obrazů), premiéra 19. 11. 1874 Prozatímní divadlo;
Uzený slaneček, scénický žertovný melodram, partitura a hlasy vyd. F. Urbánek Praha (nedat., sbírka Šibřinky č. 11)
Orchestrální doprovod k oratoriu Liebesmahl der Apostel Richarda Wagnera (1870)
Doprovod pro harmonium ke sboru Tři jezdci Bedřicha Smetany
Doprovody a sborové úpravy děl Franze Schuberta, Charlese Gounoda a dalších.

Literatura

I. Lexika
Hornové, V., A. a J.: Česká zpěvohra (Praha 1903, s. 14–18, 57).
PHSN.
Branberger, Jan: Svět v opeře (4Praha 1948).
ČSHS.
Pipers Enzyklopädie des Musiktheaters. 
New Grove1.
NewGrove2.
New Grove of Opera.
Dějiny českého divadla III.

 
II. Ostatní
a) krátké zprávy:
Slavoj 5, 1864, č. 7, s. 321, č. 9, s. 353;

Národní pokrok 1, č. 18, 7. 1. 1868;
Národní listy mezi 3. 1. a 23. 1. 1868 (9 zpráv týkajících se Lejly);
Česká Thalia II, 1868, s. 29 a 42;
Hudební listy 1, 1870, č. 15, s. 117; č. 24, č. 191, č. a, 47, s. 376;
Dalibor 1, 1873, č. 30, s. 311–312;
Dalibor 2, 1874, č. 2, s. 15, č. 8, s. 61 a 64, č. 13, s. 100, č. 14, s. 111, č. 19, č. 18,  138–139, č. 19, s. 151–152, č. 20, s. 155–156, č. 22, s. 175–176,  č. 34,  s. 271, č. 36, s. 286, č. 39, s. 309, č. 40, s. 317, č. 48, s. 373;
Světozor 1874, č. 476;
Národní listy 18. 10. a 28. 12. 1878;
Dalibor 2, 1880, č. 15, s. 118, č. 16, s. 126; č. 17, s. 134; č. 25, s. 198, č. 27, s. 212, č. 34, s. 270;
Dalibor 6, 1884, č. 4, s. 40, č. 16, s. 158;
Národní listy 7., 16., 21. a 29. 9. a 12., 15., 16. a 19. 12. 1883;
Dalibor 7, 1885, č. 11, s. 100–101, č. 12, s. 111–112, č. 20–21,  s. 197, č. 22–23,  s. 217, č. 31, s. 312;
Značka „V“, Dalibor 8, 1886, č. 19, s. 193–194;
Dalibor 17, 1895, č. 30, s. 229–230;
Anonym: Nekrolog (Dalibor 19, 1897, č. 43–44, s. 333, č. 45,  s. 356 (soupis vydaných děl), č. 47, s. 365–366 (zpráva o pohřbu);
Dalibor 24, 1902, č. 34, s. 269, č. 41, s. 324;
Dalibor 25, 1903, č. 7, s 52;
Dalibor 29, 1907, č. 32–33, s. 262, č. 38, s. 294;
 
b) Recenze děl, dobová recpece:
Procházka, Ludevít: Lejla (Národní listy, 7. 1. 1868, přetištěno in: Procházka, Ludevít: Slavná doba české hudby, výbor z kritik a článků, Praha 1958, s. 76–78);
Ambros, August Wilhelm: [O Bendlově Břetislavu] (Hudební listy 1, 1870, č. č. 31, s. 241–243;
Krásnohorská, Eliška: Český básník a hudební drama (Hudební listy 1, 1870, č. 38, s. 298–301. č. 39, s. 306–310;
Neruda, Jan: Karel Bendl (Humoristické listy, 15.5.1880, přetištěno v Podobizny a karikatury, 1915, s. 204–205);
Zelený, Václav Vladimír: Po třech letech. Přehled české hudební produkce (Dalibor 1, 1879, č. 1, s. 2–3;
Novotný, Václav Juda: Černohorci (Dalibor 3, 1881, č. 27, s. 211–13; č. 28, s. 219–220, č. 29, s. 229–230, č. 31, s. 245–248);
Značka N. [Novotný, Václav Juda]: Matice hudební a Bendlova Lejla (Dalibor 3, 1881, č. 4, s. 26);
Hostinský, Otakar: Bendlovi Černohorci (Národní listy, 13.9. a 4.10.1881, přetištěno in: Hostinský, Otakar: Studie a kritiky, Praha 1974, s. 467–472;
Novotný, Václav Juda: Životopis K. Bendla (Zlatá Praha 1885, s. 736–738);
Stecker, Karel: Bendlův Karel Škréta (Dalibor 8, 1886, č. 1, s. 2–4, č. 2, s. 13–14, č. 3,  s. 21–22, č. 4, s. 33–35, č. 5, s. 41–42, č. 6, s. 53–55, č. 7, s. 61–63, č. 8, s. 73–75, č. 9, s. 81–83, č. 10, s. 93–95, č. 11, s. 101–104);
Značka K. Hda [Hejda, František Karel]:  Dítě Tábora (Dalibor 14, 1892, č. 14, s. 105–107, č. 15–17, s. 121–122, 18–19, s. 140–142;
Rublič, Alois: Životopis K. Bendla (Lýra 1893, č. 9);
Krásnohorská, Eliška: Z mladých let Karla Bendla, Osvěta 1897, č. 11, přetisk v Krásnohorská, Eliška: Z mého mládí, Praha 1920;
Značka R.: Bendl. Starý ženich (Dalibor 20, 1898, č. 1, s. 5);
Nejedlý, Zdeněk: Indická princezna (Osvěta 36, 1906, s. 1043–44);
Borecký, Jaroslav: Bendlova Indická princezna (Divadelní list Máje 2, 1906, s. 232–238);
Theurer, Josef: O významu a působení Karla Bendla (Česká hudba 12, 1907, s. 87–89, s. 93–96, s. 102–104);
Piskáček, Adolf: Bendlův festival v r. 1907 (Dalibor 29, 1907, č. 1, s. 2–3, č. 11, s. 94, č. 25, s. 201, č. 35–36, s. 282);
Pražák, Albert: K. Bendl A. V. Šmilovskému (Hlídka času 5, 1910, č. 5);
Fibich, Zdeněk: Posudek na operu Gina (Dalibor 32, 1910, Památník Fibichův, s. 326);
Bráfová, Libuše: Rieger, Smetana, Dvořák, Praha 1913;
Axman, Emil: Bendliana v zemském muzeu (Smetana 4, 1914, č. 15–16, s. 225).
Nejedlý, Zdeněk: Švanda dudák (Smetana 8, 1918, č. 3, s. 47–48);
Šourek, Otakar: Z libretistických začátků Elišky Krásnohorské (Venkov, 25. 12. 1926);
Nejedlý, Zdeněk: Bendlovo Dítě Tábora (Rudé právo, 18. 10. 1927, přetištěno v Nejedlý, Zdeněk: Kritiky II, Praha 1956, s. 295–598);
Vycpálek, Vratislav: Z mládí Karla Bendla (Česká hudba 30, 1927, č. 11, s. 35–38);
Očadlík, Mirko: Karel Bendl dramatik (Národní a Stavovské divadlo 1927/28, č. 6, s. 3–4);
Boháček, Karel: Karel Bendl a Národní divadlo (Za hudebním vzděláním 3, 1927, s. 24–27);
Očadlík, Mirko: Karel Bendl. K 30. výročí smrti (Tempo – Listy Hudební matice 7, 1927–28, č. 1, s. 14–18);
Foerster, Josef Bohuslav: Poutníkovy cesty II (Kapitola Čeští skladatelé, s. 140–145), Praha 1932;
Doležil, Hubert: Karel Bendl (Tempo – Listy Hudební matice 17, 1937–38, s. 125–128);
Pospíšil, Milan: Balada v české opeře 19. století (Hudební věda 16, 1949, s. 3–25);
Ottlová, Marta – Pospíšil, Milan: Opera Crnogorci od Karla Bendla (Pobjeda 37, 1981, s. 12);
Černý, Miroslav K.: 150 let od narození Karla Bendla (Hudební rozhledy 41, 1988, s. 428–429);
Jareš, Stanislav: Busty, pomníky a pamětní desky osobností hudební kultury v Praze, Praha 1990, s. 20–22;
Horová, Eva: Operní konkurzy vypsané v souvislosti s otevřením Národního divadla (Hudební věda 27, 1990, č. 2, s. 152–159);
Pospíšil, Milan: Meyerbeer a česká opery 19. století (Hudební věda 34, 1997, č. 4, s. 375–403, zvl. s. 378, 379, 386);
Bártová-Holá, Monika: Po stopách působení Karla Bendla v cizině (Opus musicum 29, 1997, č. 1, s. 7–15);
Petráněk, Pavel: Textové rozdíly v pramenech k opeře Lejla (Z českého ráje a Podkrkonoší, Vlastivědný sborník č. 15, Semily 2003, s. 170–176);
 
c) Vzpomínky, korespondence:
Krásnohorská, Eliška: Z mého mládí, Praha 1920, s. 153–177; 
 
d) Monografické práce, sborníky a souhrnné práce:
Chvála, Emanuel: Čtvrtstoletí české hudby, Praha 1888;
Branberger, Jan: Konservatoř hudby v Praze, Praha 1911, viz rejstřík;
Nejedlý, Zdeněk: Česká moderní zpěvohra po Smetanovi, Praha 1911;
Nejedlý, Zdeněk: Dějiny pražského Hlaholu 1861–1911 (Památník zpěváckého spolku Hlahol v Praze, Praha 1911, s. 54–97; Nejedlý, Zdeněk: Opera Národního divadla II, Praha 1935 (2. vyd. 1949), viz rejstřík;
Polák, Josef: Karel Bendl, Praha 1938;
Bartoš, Josef: Prozatímní divadlo a jeho opera, Praha 1938;
Lejsková, Milada: Hlaholské jubileum, Praha 1941;
Palla, František: Karel Bendl (Hutter, Josef – Chalabala, Zdeněk (vyd.): České umění dramatické. Zpěvohra, Praha 1941, s. 166–170);
Novák, Ladislav: O těch, kteří odešli, Praha 1942, s. 40–56;
Čeleda, Jaroslav: Smetanův druh sděluje, Praha 1945;
Dolanský, Ladislav: Hudební paměti, Praha 1949;
Procházka, Ludevít: Slavná doba české hudby. Výbor z kritik a článků, Praha 1958;
Mikeš, Josef: Význam Karla Bendla pro český sborový zpěv (Příspěvek k dějinám sborového zpěvu v 19. století), diplomová práce, strojopis, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Praha 1957;
Vašut, Vladimír: Baletní libreta I, Praha 1983;
Tyrrell, John: Česká opera, Brno 1992;
Doubravová, Jarmila (vyd.): Kulturní Chrudim minulosti a současnosti, Hostouň 1999;
Srba, Bořivoj: Vývojové proměny systému kulisové dekorace v Prozatímním divadle a na jeho filiálních scénách (Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity, Q, 3/2000, s. 42–43;
Petráněk, Pavel: K dramaturgii Bendlovy opery. Lejla, diplomová práce, strojopis,  Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Praha 2001;
Šulc, Miroslav: Česká operetní kronika 1863–1948. Vyprávění a fakta,  Praha 2002;
 
e) Další zdroje:
Nedokončené monografie Josefa Bartoše a Jaromíra Boreckého (Národní muzeum – České muzeum hudby);
Haus- Hof- und Staatsarchiv Wien, fond Oper, VI/56, 1893 ředitelství adresovaný dopis Axela Delmara (vl. jm. Axel von Demandowsky), nabízející Dvorní opeře operu Mutter Mila [Máti Míla] s Bendlovou hudbou;
 
 
Vlasta Reittererová

Datum poslední změny: 2.3.2006