A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

CENTRUM HUDEBNÍ
LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz
Rauch, FrantišekTisk


Charakteristika: Klavírista a hudební pedagog

Datum narození/zahájení aktivity:4.2.1910
Datum úmrtí/ukončení aktivity:23.9.1996
Text

Rauch, František, klavírista a hudební pedagog, narozen 4. 2. 1910, Plzeň, zemřel 23. 9. 1996, Praha.

Narodil se v rodině obchodníka s klavíry Františka Raucha a Antonie Rauchové (roz. Vlachové). Na klavír hrál od deseti let. Studoval na obchodní akademii na přání otce (maturita 1928), který mu nedovolil studium na konzervatoři. Hru na klavír studoval u Emila Mikelky, který měl zásadní vliv na jeho další vývoj. Mikelka značně rozšířil Rauchův repertoár a přehled v klavírní literatuře. Vytvořil v něm hluboký vztah k dílu Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, Vítězslava Nováka a Josefa Suka. Rok po nástupu do jeho třídy sklízel úspěchy v tisku a recenzích.

Po ukončení studia na obchodní akademii byl přijat na mistrovskou školu pražské konzervatoře do třídy Karla Hoffmeistra (1929). Studium absolvoval v červnu 1931 transkripcí Ference Liszta Fantazie Poutník (Franz Schubert) za doprovodu Symfonického orchestru Československého rozhlasu pod vedením Pavla Dědečka. Tuto skladbu přednesl 6. ledna 1931 v Plzni jako sólista koncertu České filharmonie, kterou řídil František Stupka. Koncert živě přenášel rozhlas.

František Rauch se vrátil do Plzně, kde soukromě vyučoval hru na klavír a intenzivně se věnoval koncertování většinou bezplatně nebo za malý honorář. První recitál uskutečnil 10. listopadu 1933 v Měšťanské besedě v Plzni (Ludwig van BeethovenSonáta op. 109, Franz Liszt – Sonáta h moll, skladby Sergeje Ljapunova a vlastní skladby). Kompozici studoval soukromě u Vítězslava Nováka (1934–36) a poté se stal jeho žákem na mistrovské škole pražské konzervatoře (1936/37). Studium skladby absolvoval Concertinem pro klavír a malý orchestr. Koncert přenášel živě Československý rozhlas. Kompozici se už dále nevěnoval, měla však na něj výrazný vliv v jeho interpretační činnosti. Jako klavírista byl hodnocen za přehlednou stavbu velkých kompozičních celků a za jasnou interpretaci složitých struktur partitury. Do repertoáru zařazoval díla málo hraná (Karel Boleslav JirákNa rozhraní, Karel JanečekSonatina, Vítězslav NovákPan a další). Zvláštní pozornost věnoval českým skladatelům, pravidelně uskutečňoval celovečerní programy s českou tvorbou. Vymanil se ze způsobu interpretace plné sentimentu a přehnané agogiky romantických skladeb.

První recitál v Praze uskutečnil 20. ledna 1936 v Městské knihovně (César Franck – Preludium, chorál a fuga, Franz Liszt – Sonáta h moll, skladby Vítězslava Nováka a vlastní skladby). 20. října 1936 zde uspořádal recitál věnovaný české hudbě (Jan Ladislav Dusík, Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Vítězslav Novák, Karel Boleslav Jirák). Od tohoto roku koncertoval v Praze pravidelně. Díky přátelům koncertoval ve Švýcarsku (Neuchâtel, Bern, Curych), nahrával v rozhlasu Beromünster a na československém velvyslanectví v Bernu (1937). Všechna vystoupení získala mimořádná hodnocení kritiky. František Rauch natáčel v rozhlasech v Bruselu a Kodani (1939). Prvním výrazným úspěchem v Praze byl recitál v Městské knihovně (17. listopad 1938) a vystoupení na koncertu abonentního cyklu Spolku pro komorní hudbu ve Smetanově síni se členy Ondříčkova kvarteta (28. listopad 1938). Po úspěšném konkurzu nastoupil jako pedagog na pražskou konzervatoř (21. dubna 1939). Během druhé světové války intenzivně koncertoval jako sólista v mnoha českých a moravských městech a věnoval se komorní hudbě. Spolupracoval s Bohušem Heranem, Ladislavem Černým a dalšími.

Po druhé světové válce (Jugoslávie 1947, Francie 1947 a 1948) a zejména v padesátých letech rozvinul zahraniční koncertní činnost (Jugoslávie, Rakousko, Německá demokratická republika, Německá spolková republika, Itálie, Francie, Polsko, Rumunsko, Maďarsko, Sovětský svaz, Indonésie, Brazílie, Japonsko). Od roku 1955 se účastnil jako porotce soutěží Fryderyka Chopina. Získal vyznamenání za zásluhy o polskou kulturu a stal se předsedou české Společnosti Fryderyka Chopina v Mariánských lázních. V Německu zasedal v porotách soutěží Johanna Sebastiana Bacha (Lipsko) a Roberta Schumanna (Zwickau). Získal zde Schumannovu cenu. Dále byl členem porot v Praze, Rio de Janeiru i jinde.

V roce 1960 založil Pražské trio (Bruno Bělčík – housle, František Smetana – violoncello). V komorním souboru dále působili Miloš Sádlo (violoncello), Milan Etlík (klarinet) a Antonín Moravec (housle). Trio uskutečnilo koncerty ve většině evropských zemí. František Rauch pravidelně vystupoval v duu s Milošem Sádlem.

Od roku 1946 pedagogicky působil na AMU (od 1953 docent). V roce 1960 byl jmenován profesorem. Dosáhl významných pedagogických úspěchů. Mezi jeho žáky patřili Petr Eben, Zuzana Růžičková, Jan Novotný, Rudolf Bernatík, Květa Novotná a další. Některé žáky pedagogicky vedl společně s Josefem Páleníčkem (Miroslav Langer, Emil Leichner, Radovan Melmuka) a Valentinou Kameníkovou (Ivan Klánský, František Malý). Byl mu udělen titul zasloužilý umělec (1963), získal státní cenu Klementa Gotttwalda (1970), vyznamenání za zásluhy o výstavbu (1975) a v roce 1980 byl jmenován národním umělcem.


Diskografie

Diskografie (výběr)

Smetana: České tance – Polky fis moll, a moll; Salonní polka E dur, op. 7, č. 3; Vzpomínka na Čechy ve formě polek, op. 13 – Polka G dur (Ultraphon 1943);

Smetana: České tance – Polky F dur, B dur (Ultraphon 1943);

Chopin: Nokturno op. 9; Liszt: Šumění lesa (Ultraphon 1943);

Chopin: Valčík č. 14 e moll, op. posth.; Liszt: Sen lásky As dur, op. 62, č. 3 (Ultraphon 1944);

Beethoven: Sonáta č. 14 cis moll (Supraphon 1950);

Novák: Sonata eroica op. 24 (Supraphon 1951);

Chopin: Etudy č. 5 Ges dur, č. 12 c moll; Valčík č. 2 cis moll, op. 64 (Supraphon 1952);

Beethoven: Koncert pro klavír a orchestr č. 5 Es dur, op. 73 Císařský (Supraphon 1953) – Česká filharmonie; Karel Šejna;

Dvořák, Liszt, Prokofjev, Szymanowski, Franck (Supraphon 1955);

Beethoven: Sonáty pro klavír (Supraphon 1956);

Mendelssohn-Bartholdy: Variations concertantes pro violoncello a klavír op. 17 (Supraphon 1956) – Bohuš Heran, violoncello;

Schumann: Fantazie C dur op. 17 (Supraphon 1956);

Schumann: Myrty op. 25 – výběr, Láska básníkova op. 48 – výběr (Supraphon 1956) – Ludmila Komancová, zpěv;

Schumann: Kruh písní op. 39 – výběr (Supraphon 1956) – Ludmila Komancová, zpěv;

Schumann: Liederkreis op. 39 – výběr, Myrthen op. 25 – výběr, Diechterliebe op. 48 – výběr (Supraphon 1957) – Ludmila Komancová, zpěv;

Brahms: Scherzo es moll op. 4 (Supraphon 1957);

Novák: Písně zimních nocí op. 30 (Supraphon 1957, 1975);

Beethoven, Benda: Sonáty (Supraphon 1958);

Řídký: Koncert pro klavír a orchestr (Supraphon 1958) – Česká filharmonie; Jaroslav Řídký;

Skladby pro violoncello a klavír (Supraphon 1958) – Bohuš Heran, violoncello;

Chopin: Valčíky op. 18, op. 34, op. 42, op. 64, op. 69, op. 70, op. posth. – výběr (Supraphon 1961);

Vybrané poslechové skladby pro 7. třídu ZDŠ (Supraphon 1963);

Beethoven: Rondo a capriccio G dur, Bagatella č. 4, op. 129 (Supraphon 1963);

Eben: Symfonie č. 2, Koncert pro klavír a orchestr (Supraphon 1964) – Česká filharmonie; Karel Ančerl;

Chopin: Koncert pro klavír a orchestr č. 2 f moll, op. 21 (Supraphon 1965) – Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK; Václav Smetáček;

Dějiny hudby v příkladech (Supraphon 1965);

Beethoven: Sonáty č. 12, op. 26; č. 30, op. 109; Andante F dur (Supraphon 1966);

Smetana: Skladby pro klavír (Supraphon 1967);

Chopin: Sonáty č. 2 b moll, č. 3 h moll (Supraphon 1967);

Beethoven: Sonáty pro klavír (Supraphon 1970);

Jirák: Sonáta, Na rozhraní, Malá klavírní suita (Supraphon 1971);

Novák: Sonatiny pro klavír, Mládí (Supraphon 1971);

Novák: Sonatiny pro klavír (Supraphon 1971);

Umění poslouchat hudbu (Supraphon 1972);

Jazz a vážná hudba (Supraphon 1972);

Komorní díla Vítězslava Nováka: Smyčcový kvartet č. 3, Sonáta g moll pro violoncello a klavír (Supraphon 1972) – Miloš Sádlo, violoncello;

Řezáč: Čtyři nokturna pro violoncello a klavír, Proměny pro violoncello a klavír (Panton 1977) – Miloš Sádlo, violoncello;

Novák: Sonata eroica, Můj máj, Bagately (Supraphon 1977);

Týden nové tvorby 1978 (Supraphon 1978);

Smetana: Sny (Supraphon 1979);

Chopin: Fantazie f moll op. 49, Scherzo b moll op. 31 (Supraphon 1979);

Schumann: Carnaval (Supraphon 1979);

23. týden nové tvorby 1979 (Panton 1979);

Beethoven: Sonáty (Supraphon 1983);

Novák: Pan. Báseň v tónech o pěti větách pro klavír (Supraphon 1984);

Chopin: Balady, Sonáty (Instituto Geografico de Agostini 1988);

Liszt, Chopin: Klavírní koncerty (Supraphon 1989) – Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK; Václav Smetáček;

Beethoven: Klavírní sonáty (Supraphon 1993);

Smetana: Sny (Supraphon 1995);

Skladby inspirované jazzem: Kuchyňská revue, Le Jazz, Half-time, La Bagarre

(Supraphon 1996);

Posloucháme hudbu ve škole – ve 4. ročníku (Bianka 1997);

Piano Classics (KPM Music 1998);

Klavírní koncerty, Rapsodické variace (Supraphon 1999) – Česká filharmonie; Karel Ančerl;

2000 tou správnou nohou... (Supraphon 1999);

Supraphon Traks (The Extreme Music Library Plc. 2002);

Novák: Klavírní skladby (Supraphon 2003);

Best of Chopin (Supraphon 2007);

Ančerl Gold Edition 43 (Supraphon 2008);

Best of Classics (Supraphon 2009).

Literatura

I. Lexika

ČSHS.

MEH.

Skála, Pavel (ed.): Čeští koncertní umělci. Instrumentalisté (Praha 1983).

Tomeš, Josef a kol.: Český biografický slovník (Praha-Litomyšl 1999).

New Grove2.

II. Ostatní

Paclt, Jaromír: Schumannův večer Františka Raucha (Hudební rozhledy 5, 1952, s. 33).

Kříž, Jaromír: František Rauch (Praha 1985).

Radek Poláček

Datum poslední změny: 21.9.2011