A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

CENTRUM HUDEBNÍ
LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz
Hnát, ZdeněkTisk


Charakteristika: Klavírista

Datum narození/zahájení aktivity:25.10.1935
Text
Literatura

Hnát, Zdeněk, klavírista a pedagog, narozen 25. 10. 1935, Liberec.
 
Všeobecné vzdělání získal na gymnáziu v Liberci (maturita 1953), hře na klavír se učil od sedmi let, po poválečném návratu rodiny do Liberce pak u Kurzova odchovance Jaroslava Haufta na městské hudební škole (1946–52); v Liberci měl později (7. 4. 1955) i svůj první samostatný koncert. Soukromě se na koncertní dráhu připravoval v Praze u Ilony Štěpánové-Kurzové (1952–53), u níž pak pokračoval na Hudební fakultě Akademie múzických umění (1953–57). Studium uzavřel absolventským koncertem (2. 4. 1957) s programem ze skladeb Bacha, Beethovena, Chopina, Smetany, Prokofjeva, což předznamenalo i jeho příští repertoárové zaměření. Záhy dosáhl mimořádného úspěchu, když získal první cenu ve III. Mezinárodní klavírní soutěži Bedřicha Smetany na Pražském jaru 1957 (s Orchestrem FOK za řízení Václava Smetáčka tehdy jako vítěz hrál Dvořákův klavírní koncert g-moll). Úspěch  mu otevřel cestu k rychlé koncertní kariéře, dal však přednost umělecké aspirantuře na moskevské konzervatoři u Genricha Nejgauze, kterou absolvoval s výborným prospěchem (1957–60). V té době vystoupil na čtyřech samostatných recitálech v Moskvě: např. 22. 11. 1959 hrál Beethovenovy sonáty op. 90, 101 a 106 (týž program pak uvedl ve Dvořákově síni pražského Rudolfina 5. 11. 1961 v cyklu FOK a 14. 12. 1977 v cyklu České filharmonie). Během moskevského  studia získal poznatky z ruské a o ruské klavírní škole, jež byly cenné nejenom pro jeho vlastní uměleckou dráhu, ale i pro příští pedagogické působení.
 
Hnátovou  interpretační doménou byla zprvu především romantická klavírní literatura, později záběr rozšířil hlavně do poloh mozartovských a debussyovských (viz např. recitál v pražském cyklu "Světová klavírní tvorba" 17. 2. 1973). Ačkoli není specialistou na hudbu 20. století, má v repertoáru i některé skladby zejména českých autorů (Petr Eben, Luboš Fišer, Jan Klusák, Milan Slavický). Během své koncertní kariéry vystoupil na několika festivalech (Belgie, Norsko, Pražské jaro), v časovém rozpětí čtyř dekád měl deset sólových recitálů v Dvořákově síni Rudolfina a jedenáct vystoupení s orchestry tamtéž, sedm koncertů s orchestry ve Smetanově síni a množství dalších vystoupení doma i v zahraničí. V Praze účinkoval též na Přehlídkách koncertního umění (1961, 1962, 1964, 1974, 1978, 1984, 1988, 2002), byl sólistou při Pražském komorním orchestru bez dirigenta (1968–71). Spolupracoval s renomovanými sólisty i komorními ansámbly (např. violista Ladislav Černý, altistka Věra Soukupová, Smetanovo kvarteto, Janáčkovo kvarteto). Se souborem Collegium tripartitum, jehož byl zakládajícím členem, uskutečnil dlouhou řadu koncertů a nahrávání v tuzemsku i v zahraničí (Kanada 1975, Švýcarsko 1976, Itálie 1977).
 
Jeho diskografie čítá deset LP; k jeho nejlepším nahrávkám patří Beethovenova sonáta B-dur op. 106 Hammerklavier, Chopinova sonáta b-moll op. 35 a dvě skladby Martinů s koncertantním klavírem (Sinfonietta La Jolla a Toccata e due canzoni – obě s Pražským komorním orchestrem bez dirigenta). Nahrávky též pro Československý a Český rozhlas (např. Johannes Brahms, Baldassare Galuppi, Leopold Koželuh, Wolfgang Amadeus Mozart, Franz Schubert, Bedřich Smetana, Václav Jan Tomášek, Jan Václav Hugo Voříšek). Během let 1996–98 vznikly nahrávky, jež jsou sebrány na šesti dosud nevydaných CD (Ludwig van Beethoven, Johannes Brahms, Claude Debussy, Baldassare Galuppi, Fryderyk Chopin, Jan Klusák, Leopold Koželuh, Bohuslav Martinů, Vítězslav Novák, Franz Schubert, Robert Schumann, Bedřich Smetana, Josef Suk, Václav Jan Tomášek, Jan Václav Hugo Voříšek).
 
V letech, kdy nebyl pedagogicky činný, se soustavně věnoval koncertní a nahrávací činnosti, pedagogické působení však tvoří druhou významnou větev jeho práce. Vyučoval sólové klavírní hře na pražské konzervatoři (1972–77), od 1986 je pedagogicky činný na Janáčkově akademii múzických umění v Brně (odborný asistent, 1988 docent, 1992 profesor; řadu let vedl katedru klávesových nástrojů). Dosahuje zde značných úspěchů – např. jeho žačka Alice Flajšingrová (provdaná Rajnohová) získala 1991 první cenu na smetanovské soutěži v Hradci Králové a 1997 druhou cenu na mezinárodní klavírní soutěži Arturo Benedetti Michelangeli v Itálii.
 
Mezi pianisty, kteří ho  zásadně oslovili, uvádí Hnát Nejgauze, Svjatoslava Richtera, Michelangeliho, Marthu Argerich; zdůrazňuje východisko ve zvukové představě, vyváženost rozumové a citové složky, dokonalost technického vypracování; zvukovou představu chápe nejen jako „sluchovou zkušenost“, ale i jako prostor, jehož obsah nelze umělecky naplnit bez profesionálního ovládání diferencovaného klavírního úhozu; je přesvědčen, že pedagogický vklad Ilony Štěpánové-Kurzové do této oblasti má světovou úroveň. Hnát představuje syntézu české kurzovské a ruské nejgauzovské klavírní školy, i syntézu citovosti a intelektuálního nadhledu.
Literatura
I. Lexika
ČSHS.
Kdo je kdo v České republice na přelomu 20. století (Praha 2002).
 
II. Ostatní
Šefl, Vladimír: Se Zdeňkem Hnátem o práci v Moskvě a o bolestech doma (Hudební rozhledy 12, 1959, č. 20, s. 856).
Holzknecht, Václav: Večer hodný laureáta (Hudební rozhledy 14, 1961, č. 22, s. 965).
Jaroslava Labská: Polyfonie jednoho dne (Literární měsíčník 6, 1977,  č. 8,  s. 151–153).
Anketa „Proč hraji Smetanu? – Proč nehraji Smetanu? (Opus musicum 14, 1982, č. 6, s. I–II).
Poledňák, Ivan: O klavírním umění se Zdeňkem Hnátem (Hudební rozhledy 55, 2002, č. 10, s. 41–43).
 
Ivan Poledňák
Datum poslední změny: 17.5.2003