A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

CENTRUM HUDEBNÍ
LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz
RedutaTisk


Charakteristika: Pražský jazzový klub, šířeji pražské hudební divadlo

Text
Literatura

Reduta, pražský jazzový klub, šířeji pražské hudební divadlo se širokým a různorodým zaměřením a bohatým provozem.
 
Historii lze rozdělit do několika etap. Původně se jednalo o noční podnik na Národní třídě, který byl od poloviny padesátých let zčásti využíván jako závodní klub podniku Propagační tvorba, v jehož rámci se odehrávaly aktivity formace Accord club, která sehrála významnou úlohu při krystalizaci poetik tzv. malých divadel a nového typu populární hudby, souvisejícího s nastupujícím rock´n´rollem. Na zlomu padesátých a šedesátých let v Redutě vystupovaly (i k tanci)  tradicionalistické jazzové skupiny, koncertoval zde 1958 průkopnický soubor moderního jazzu Studio 5, působil  divadelní soubor spisovatele Jiřího R. Picka Paravan, prezentující i hudební čísla.
 
Nová etapa nastala v sezóně 1963/64, kdy Státní divadelní studio zde zřídilo soubor s názvem Reduta, jehož posláním mělo být poskytování základny pro různé (zpravidla netradiční) umělecké aktivity, pro ansámbly zajímavé, nově vznikající, organizačně příliš „drobné“ a jinak existenčně nezakotvené, bez vlastní scény fungující (některé aktivity ovšem i Reduta provozovala mimo své prostory, např. v Malostranské besedě). Reduta (resp. SDS) tak produkovala Nedivadlo Ivana Vyskočila, Divadlo Járy Cimrmana, Pantomimu Alfreda Jarryho, Vedené divadlo, Lyru pragensis, Sebastian orchestr Libora Peška, spolupracovala však i s jinými uskupeními, např. Pražskou skupinou Nové hudby, Divadlem Y, Linha Singers, Kühnovými komorními sólisty atd. V Redutě jsou dva sálky, umístěné  v prvním a druhém suterénu budovy na Národní třídě 20, jazzové produkce našly své definitivní místo v horním sálku, který ovšem prošel řadou změn ve vybavení i ve způsobech provozu.
Jazzový klub se od počátku dění v rámci SDS stal páteří a hlavním obsahem pojmu „Reduta“; klub působí, byť na jiné organizační základně, dodnes (provozuje jej agentura Pragokoncert). V jeho rámci vystupují jazzové ansámbly domácí a někdy i zahraniční, orientované na tradiční i moderní jazz, vedle souborů s komorním obsazením klub uváděl občas i větší kapely, časem měl i vlastní angažované soubory (SHQ Karla Velebného, Reduta kvintet); klub byl častým dějištěm jam sessions při jazzových festivalech, občas uváděl i koncipované pořady (hudba třetího proudu apod., v letech normalizace měl fungovat i jako jakési „osvětové“ středisko); s postupem doby sílilo zaměření Reduty na zahraniční turisty, což způsobovalo častější konflikty s jazzovými hudebníky. Klub poskytl příležitost pro vystoupení mnoha stovek jazzových hudebníků různého zaměření, pomohl profilaci domácích uskupení a umělců (k častým a ceněným účinkujícím patřili SHQ, Karel Růžička, Rudolf Dašek, Jiří Stivín). Pověst klubu se odrazila v legendární návštěvě prezidentů Billa Clintona a Václava Havla (1994), při níž Clinton hrál na saxofon v ansámblu kolem Jana Konopáska.

Hudební dění v rámci Reduty zahrnovalo v druhé polovině šedesátých let i soubor Apollo, který divadelně prezentoval moderní pop a byl populární zejména díky působení Karla Gotta. Na zlomu šedesátých a sedmdesátých let pod hlavičkou Reduty působily i některé soubory rockového a popového rázu (Sodoma a Gomora, vedená Václavem Zahradníkem, Apollobeat, Framus Five, Olympik a další); krátce byla provozována rocková scéna Aréna a Reduta byla též spolupořadatelem československých beatových festivalů apod. V dolním sálku Reduty se odehrávaly různé pořady hudebně divadelního rázu.
Literatura
I. Lexika
EJ.
 
II. Ostatní
Vyskočil, Ivan (ed.): Začalo to Redutou (Praha 1964).
Dorůžka, Lubomír – Poledňák, Ivan: Československý jazz. Minulost a současnost (Praha 1967).
Just, Vladimír: Proměny malých scén (Praha 1984).
Kotek, Josef: Dějiny české populární hudby a zpěvu /1918–1968/ (Praha 1998).
Šormová, Eva, Herman, Josef (ed.): Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů (Praha 2000).
Dorůžka, Lubomír: Český jazz mezi tanky a klíči. 1968–1989 (Praha 2002).
 
Ivan Poledňák
Datum poslední změny: 17.5.2003