SHQ
(S+H Q; SH kvartet; SH kvintet; Sága rodu SHQ; Happy Music SHQ)
Charakteristika: Jazzový soubor
Datum narození/zahájení aktivity: 0.0.1961
SHQ (psáno též S+HQ, SH kvartet, SH kvintet, Sága rodu SHQ, Happy Music SHQ), pražský jazzový soubor.
Založili jej 1961 Karel Velebný a Jan Konopásek, kteří odešli z Jazzového orchestru Čs. rozhlasu resp. ze Studia 5, které tehdy působilo v rámci orchestru; znamenalo to i koncepční rozchod s Luďkem Hulanem (Hulan tehdy zformoval své Jazzové studio, které nějakou dobu pokračovalo v symbióze s rozhlasovým tělesem). Nový soubor se chtěl věnovat modernímu jazzu v komorním obsazení a sepnul zprvu svou existenci s pražským Divadlem Spejbla a Hurvínka (odtud písmena SH v názvu), pro něž měl připravovat scénickou hudbu a kde začal rozvíjet samostatnou koncertní činnost. Původní obsazení: Velebný (tenorsaxofon, vibrafon), Konopásek (flétna, barytonsaxofon), Milan Pilar (kontrabas), Pavel Staněk (bicí); první koncert se konal v plzeňském divadélku Alfa 23. 9. 1961 (spoluúčinkoval kytarista Rudolf Dašek), první pražský koncert v Divadle S+H 18. 10. téhož roku. V repertoáru měl soubor kromě amerických skladeb kompozice Eduarda Parmy, Pilara a Velebného. Soubor pak účinkoval na různých místech (Divadlo Na zábradlí, kavárny Luxor a Valdek, v květnu 1962 se zúčastnil jazzové přehlídky s mezinárodní účastí v Karlových Varech, dostal se i do zahraničí). V průběhu času docházelo ke změnám v obsazení: došlo ke spolupráci s klavíristou Míšou Polákem, během Staňkovy vojenské služby hrával soubor bez bicích, zato však s brněnským kytaristou Antonínem Julinou, Pilara vystřídal Jan Arnet, u bicích se objevil slovenský jazzman Paľo Polanský a pak opět Staněk.
Novou významnou éru v činnosti souboru představovalo stálé angažmá v nově založeném jazzklubu Reduta, pro něž (a pro nové složení) si soubor upravil jméno na SH kvintet. První vystoupení v Redutě se uskutečnilo 7. 10. 1963, od vystoupení 4. 11. 1963 hrávala skupina v obsazení Velebný (též klavír), Konopásek (též tenorsaxofon), Laco Déczi (trubka), Arnet, Laco Tropp (bicí); soubor se rozšiřoval na sextet spoluúčinkováním trombonisty Zdeňka Pulce. Základním stylovým směřováním byl bop resp. hard bop, v souvislosti s dobovým třetím proudem se okrajově experimentovalo i v tomto směru (viz uvedení Tre per SHQ Pavla Blatného či Velebného Pět dodeka). V létě 1964 (po vystoupení na festivalu v jugoslávském Bledu) se soubor rozštěpil na dvě formace, přičemž obě zprvu měly v názvu SH. Formaci SHQ tvořili Konopásek, Déczi, Pulec, Arnet, Tropp, Stanislav Sulkovský (klavír), v lednu 1965 však po neshodách odešel Konopásek a skupina přijala název Reduta kvintet.
Trvalým nositelem Velebného pojetí a jména SH se stal druhý soubor, který působil pod názvem S+HQ a později nejčastěji pod zjednodušeným SHQ. Tento soubor, který zprvu nadále (byť nikoli v zaměstnaneckém poměru) spolupracoval s Redutou (hrával též v Divadle Járy Cimrmana jakožto integrální součást představení), působil též ve Viole apod. Jeho ústřední osobností byl Velebný, avšak procházel velmi četnými personálními změnami, vedoucí k určité stylové roztěkanosti (Velebný později uváděl, že změny byly způsobovány vnějšími okolnostmi, nikoli stylovými záměry; generačně se zpravidla jednalo o omlazování). Místo Staňka nastoupil Milan Mader (byl pak vystřídán Josefem Vejvodou), se souborem opět začal hrávat Déczi, objevili se pianista Luděk Švábenský, flétnista a saxofonista Jiří Stivín, trombonista Josef „Bažík“ Pavelka. Roku 1969 působil soubor v obsazení Velebný, saxofonista Rudolf Ticháček, kontrabasista Karel Vejvoda (pak Petr Kořínek), bubeník Josef Vejvoda, pianista Karel Růžička. V posledně uvedené sestavě působil soubor 1970–74, z té doby pochází kritikou vysoce ceněné album Jazzové nebajky (účastníci ankety České jazzové společnosti označili 1998 toto album za nejlepší domácí jazzovou desku před rokem 1989). Poté přešla většina členů do Jazzového (resp. Tanečního) orchestru Čs. rozhlasu a tak 3. 10. 1974 soubor vystoupil v novém složení jako trio (Velebný, pianista Emil Viklický, kontrabasista František Uhlíř); toto trio, pro jeho sound byly vzorem nahrávky Chicka Corey s Garym Burtonem, se stalo i základem formací, vystupujících pod dalšími, leč podobnými názvy: Sága rodu SHQ (4 saxofony plus rytmika; v původním „ideálním“ obsazení to byli Ticháček, Petr Král, Velebný, barytonsaxofonista Jiří Válek), Happy Music SHQ (Velebný, trombonista Jan Hynčica, rytmika); viz též kvarteto s bicími, hrající v obsazení Velebný, Uhlíř, Viklický, bubeník Jaromír Helešic (nebo Ivan Smažík či Milan Vitoch); od 1979 spolupracoval též kytarista Antonín Viktora. Po vzniku dalšího pražského jazzklubu (Parnas, 1977) se v něm Velebného ansámbly, v nichž se stále střídali nebo různě kombinovali hudebníci (z nichž mnozí byli jeho odchovanci), staly „domácími“ tělesy.
Výjimečné místo SHQ v dějinách českého jazzu je dáno již skutečností, že působil prakticky čtvrt století a prošla jím řada osobností českého jazzu. Osou činnosti byly klubové večery, k nim se však připojovaly festivalové apod. koncerty (viz např. festivaly ve švédské Lanskroně 1963, Západním Berlíně 1964, Lublani 1968, hlavně však pravidelná vystupování na Mezinárodním jazzovém festivalu v Praze), koncem 60. let spolupráce na pořadech typu jazz a poezie ve Viole, účinkování se skupinou Linha Singers (1967), činnost v divadle Rokoko (1968–69), nahrávání pro Čs. rozhlas (zprvu častěji, pak řidčeji) a natáčení pro Čs. televizi (viz pořad v cyklu Jazzové profily a snímek v pořadu Studio M). Soubor se též objevil v televizním filmu Joachima E. Berendta Jazz in der Tschechoslowakei, nahrával hudbu pro kreslené filmy amerického filmaře žijícího v Praze, Gena Deitche, doprovázel zpěvačky (Jitka Zelenková, Laďka Kozderková, Karel Bláha, zvláště však Eva Olmerová – s ní nahrál LP Eva Olmerová; doprovázel též anglický vokální soubor Sweet Substitute v Redutě 1982 atp.). Soubor hrál i nahrával též v různých příležitostných sestavách (např. se smyčcovým kvartetem, dechovým kvintetem, sborem), Velebný i další členové působili jako pedagogové na školách a v jazzových kursech, z pověření České jazzové společnosti nahráli instruktážní kazetu Hrajte s námi (vydal Panton).
Činnost SHQ je neodmyslitelně spjata s Velebného leadrovstvím a to jak ve smyslu koncepčním, tak organizačním. Již v polovině 60. let bylo konstatováno (viz text na obalu LP Jak hrál S+HQ, 1966; již sám vznik „reminiscenční desky“ dokládá, jak vysoce byly ceněny zásluhy souboru), že od konce 50. let začíná nová etapa ve vývoji českého jazzu a že se zde objevilo několik hudebníků a těles, kteří se stali nositeli nového dění: Studio 5, Hulanovo Jazzové studio a dlouhodobě pak zejména Velebného soubory. SHQ „… položil důraz na komornost projevu, ambiciózní práci skladatelskou a aranžérskou, technickou perfektnost, tedy vyznával ideál v mnohém poplatný vzoru Modern Jazz Quarteta. To, čím se SHQ odlišoval od všech ostatních našich jazzových souborů, bylo naprosto nekompromisní zaměření na jazz, jež se ovšem nepříjemně promítlo do existenčních podmínek hudebníků a koneckonců právě i do neustálých personálních přestaveb, které ovšem … neznamenaly jenom minus, ale v podobě stylové obrody i nemalé plus… V první etapě práce SHQ přeznívala ještě westcoastová vlna, jež se ovšem mísila s pozůstatky starších stylů (swing, cool, progressive jazz) a novými vlivy. Tak se zde objevovaly skladby, aranžmá, improvizační postupy značně rozdílných charakteristik: od skladeb jazzově salónního rázu přes klasické westcoastové projevy až k rysům eastcoastovým a hardbopovým (například v rychlejších skladbách golsonovského typu). Je ovšem nutné říci, že i tyto poslední byly v dílně SHQ jaksi ´obroušeny´, ´zkultivovány´, ´zezpěvněny´. Nepochybně to pomáhalo (spolu s vlastní skladatelskou a aranžérskou tvorbou členů SHQ, kde zvláštní místo zaujal Karel Velebný) vytvářet zvláštní ´český´kolorit, atmosféru, ale zároveň to ve srovnání s původními podněty bylo i uměleckým zeslabením, zploštěním. Bylo tedy na místě hovořit o jakémsi mainstreamu, jak to ostatně činili sami hudebníci souboru. Časem však – ruku v ruce se změnami v obsazení – došlo k pronikavým změnám ve stylovém zaměření souboru: postupně soubor přešel k velmi aktuálními – i ve světovém měřítku – hard bopu.“
Další stylový vývoj SHQ byl určen stabilizujícím působením Velebného i vklady dalších hudebníků v proměňujících se sestavách tělesa. Nadále pokračovala základní postbopová či neobopová orientace, ale objevovaly se i vlivy free jazzu, funky, rocku, latinskoamerické hudby atp. V repertoáru byly především světové jazzové standarty , ale vedle Velebného skladeb i kompozice dalších členů souboru, jak je patrno mj. ze tří reprezentativních alb: Motus (1971; projevují se zde rockové i freejazzové vlivy), Jazzové nebajky (1972; přinášejí mj. vtipné zvukomalebné efekty) a Parnas (1981; jde o jakýsi reminiscenční hold Velebného spolupracovníků souboru a jeho minulosti). Činnost souboru slábla s Velebného nemocí a pak ustala s jeho úmrtím.
Diskografie:
viz Velebný, Karel
Literatura:
viz Velebný, Karel
Ivan Poledňák
Datum poslední změny: 19.1.2009