Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Pospíšil, Luboš

Tisk


Charakteristika: Zpěvák, kytarista a skladatel

Datum narození/zahájení aktivity:6.9.1950
Text

Pospíšil, Luboš (vl. jm. Pospíšil, Lubomír), zpěvák, kytarista a skladatel, narozen 6. 9. 1950, Jeseník. 
 
Maturoval na gymnáziu v Kutné Hoře (1969) a v roce 1975 dokončil studium na pedagogické fakultě Univerzity Karlovy (obory matematika a zeměpis). Na Lidové škole umění v Přerově se učil hrát osm let na akordeon a dva roky na klarinet, kromě toho od svých dvanácti let zpíval u kytary. V patnácti letech se ucházel o místo kytaristy ve skupině Synkopa zpěváka Pavla Nováka, byl však odmítnut jako „perspektivní, ale příliš mladý“. Po přestěhování do Kutné Hory zpíval s místní kapelou Marshall převzatý repertoár od britských hardrockových kapel. Na doporučení spolužačky se na Pospíšila přijel podívat Ladislav Kantor, který ho v roce 1969 – zprvu jako kytaristu – převedl na opačný pól rockové hudby, do skupiny C & K Vocal. Pospíšil s ní vstoupil na scénu divadla Semafor v představení Kytice a aniž by pozbyl svého individuálního postavení, zpíval v jejích pořadech pro divadlo Ateliér Generace (vyšla česky i anglicky na LP), Čas her a Krajiny duší, krajiny těl a v inscenaci Realistického divadla Hodina mezi psem a vlkem. I přes tyto závazky byl Pospíšil do 1976 zaměstnán jako vychovatel v učňovském internátu Stavebních závodů v Praze.
 
V roce 1976 nastoupil už jako sólista do angažmá v divadle Semafor, kde zůstal šest sezón, a krátce působil ve skupině Mahagon, s jejíž zpěvačkou Zdenou Adamovou se podělil o dva singly Supraphonu Červené korále/Půlnoční bál a Ve světle petrolejky/Motýlí křídla. V roce 1977 mu autoři Ota Petřina a Jan Krůta svěřili píseň Staroměstský orloj na monotematickém LP Staré pověsti české. C & K Vocal uvolnil Pospíšilovi na svých koncertech prostor pro sólový minirecitál a doprovodil ho i na jeho singlech. Vedle Petřinových příspěvků Kaleidoskop Raye Bradburyho, Prodavač včerejších snů, Džíny barvy kůže a Hudba z roku nahlas na ně zařadil i výtečné skladby z vlastní dílny, Veterány a Vzpomínku na jednu venkovskou tancovačku v r. 1965. V roce 1979 uvedlo Státní divadlo v Ostravě na scéně Petra Bezruče hru kanadského dramatika George Rygy Tráva a divoké jahody, pro kterou Pospíšil a Petřina složili hudbu a Kantor otextoval písně, interpretované mimo jiné skupinou Citron. Následně Pospíšil napsal soundtrack pro Steinbeckovo drama O myších a lidech, které do svého repertoáru zařadilo Krajské divadlo v Kolíně; hlavní pěvecký part svěřilo Heleně Arnetové. Scénická hudba je od té doby neodmyslitelnou součástí Pospíšilovy tvorby. V roce 1982 získal Pospíšil cenu za nejlepší mužský vokální výkon na festivalu Vokalíza, když na porotu zapůsobil romantickou barvou svého hlasu, charismatickým vystupováním a v rocku neobvyklou šlechtěností a noblesou. Pečlivě vybírané písně (také od Petra Skoumala) a texty Pavla Šruta, Ladislava Kantora, ale i básníků Roberta Gravese a Jacquese Préverta favorizovaly Pospíšila u odborné kritiky, která ho v roce 1983 označila jako Tip časopisu Melodie.
 
To už Pospíšil zpřetrhal pouta s C & K Vokálem a založil formaci 5 P (psanou též „5P“) ve složení Bohumil Zatloukal (ex-Jasná páka, kytara), Vladimír Boháček (ex-Abraxas, basová kytara), Michal Pavlík (klávesy), David Koller (ex-Jasná páka, bicí). Poprvé spolu vystoupili 20. 1. 1983 v Pardubicích. Přestože se mladí spoluhráči jevili jako příslib (především autor hitů Vzdálená tvář či Píši Vám, Karino Zatloukal) a Pospíšil dále kultivoval populární hudbu osmdesátých let písněmi nevšedního půvabu (Soukromá cesta do Nikam, Navštívil mě anděl ve snu, Motýl Anonym, Muzeum figurín), jeho další alba už neobestřelo kouzlo srovnatelné s debutem Tenhle vítr jsem měl rád, o kterém František Horáček napsal: „Je to nadprůměrná kolekce s trvalou hodnotou.“ (Melodie 21, 1983, č. 6, s. 188.)
 
Skupina 5 P prošla četnými personálními obměnami (na Pospíšilově třetím albu Jsem v tom s ní hrál např. klávesista Jan „Sahara“ Hedl), zůstával jen Zatloukal. Po pěti letech činnosti Pospíšil skupinu rozpustil a na nabídku Radima Hladíka odešel do obnoveného Blue Effectu, kde se znovu setkal s Davidem Kollerem. Z projektu nakonec zůstal jen singl z roku 1989 s Pospíšilovými a Šrutovými písněmi Kampa a Úhel pohledu. Rozchod 5 P měl dohru v sérii ataků v médiích a roztrpčený Pospíšil se až v roce 1991 vrátil na scénu albem Třináctá komnata, které obsahovalo také jeho textovou prvotinu Pocity. Vedle tradičních opor (Šrut a Zatloukal) se na desce podíleli rovněž Jaroslav „Olin“ Nejezchleba a Bohumilův bratr, kytarista Vladimír Zatloukal. Pozoruhodného primátu dosáhl Pospíšil v roce 1993, kdy vydal první české „unplugged“ nahrávky na albu Vzdálená tvář. Ačkoliv převážně akustická deska vznikla ve studiu Sono, má uvolněnou, napůl live atmosféru a samotné nahrávání netrvalo déle než pět dní. Na obou porevolučních albech zpívala rovněž Jarmila „Jamajka“ Koblicová, vedle Zatloukala stálý host Pospíšilových klubových produkcí.
 
V roce 1994 Pospíšil napsal s Bohumilem Zatloukalem a Šrutem muzikál (resp. hru se zpěvy) Anděla a piráti, který byl inscenován v Chebu, Liberci a Zlíně. V roce 1996 se trvale usadil v Kutné Hoře, kde se začal zabývat agenturní činností. Spojil se s místní skupinou Bio-Graf, která ho 1998 doprovodila na albu Můžem si za to oba, na kterém Pospíšil obnovil autorskou dvojici se Šrutem. V roce 2000 se opětovně sblížil s Bohumilem Zatloukalem a v současné době vystupují buď ve dvojici, nebo jako skupina LPG („Luboš Pospíšil Group“), kterou dále tvoří basový kytarista Pavel Jakub Ryba a bubeník Jiří Kolman.
Diskografie
Generation (s C & K Vocalem, Supraphon/Artia 1976);
Generace (s C & K Vocalem, Supraphon 1977);
Growing Up Time (s C & K Vocalem, Supraphon/Artia 1982);
Tenhle vítr jsem měl rád (Supraphon 1983);
Love Prayer (anglická verze LP Tenhle vítr jsem měl rád, Supraphon/Artia 1983);
Balada o Zemi (s C & K Vocalem, Supraphon 1985);
...a nestřílejte na milence (Supraphon 1986, reedice 1999);
Jsem v tom (Supraphon 1987);
Třináctá komnata (Punc 1991);
Vzdálená tvář (Monitor 1993);
Vzpomínka na venkovskou tancovačku (rozšířená reedice alba Tenhle vítr jsem měl rád na CD, Supraphon 1994);
Můžem si za to oba (Sony Music/Bonton 1998);
Hazardní slavnost (Universal/Venkow 2001);
20 největších hitů 1982–2002 (kompilace, B&M Music 2002).
Literatura
I. Lexika
EJ (heslo Leo Jehne).
Kdo je kdo. Osobnosti české současnosti (Praha 2002).
 
II. Ostatní
red.: Luboš Pospíšil (Melodie 15, 1977, č. 2, s. 59).
Rejžek, Jan: Jen zdánlivá nenápadnost Luboše Pospíšila (Melodie 17, 1979, č. 4, s. 109).
red.: Luboš Pospíšil (Melodie 19, 1981, č. 10, s. 298).
Horáček, František: Tenhle vítr jsem měl rád (recenze LP, 21, Melodie 1983, č. 6, s. 188).
František, Horáček: Vyplout na moře svý... S Lubošem Pospíšilem o zpěváckém osamostatňování (Melodie 21, 1983, č. 9, s. 261).
Tiefenbach, Miroslav: ...a nestřílejte na milence (recenze LP, Melodie 24, 1986, č. 6, s. 18).
Fiala, František: Modře efektní tolerance (Melodie 26, 1988, č. 12, s. 14).
Hartman, Ivan: Lidi, které mám rád (Rock & Pop 1991, č. 12, s. 8).
Fiala, František: V té komoře, kde občas zabolí (Melodie 30, 1992, č. 3, s. 24).
Knechtl, Karel: Třináctá komora (recenze LP, Melodie 30, 1992, č. 4, s. 31).  
Bezr, Ondřej: Rocker se španělkou (Rock & Pop 1993, č. 19, s. 10).
Wünsch, Jan I.: Můžem si za to všichni (Rock & Pop 1998, č. 3, s. 50). : F
Jireš, Roman: Luboš Pospíšil, z Kutné Hory syn (Playboy 1998, č. 4, s. 11).
Pichlík, Jaroslav: Summerizace – Rock pro lázně (Rock & Pop 1998, č. 8, s. 83).
 
Jaromír Tůma
Text

Datum poslední změny: 10.3.2009