Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Synkopy 61

Tisk

(Synkopy)

Charakteristika: Brněnská rocková skupina

Text

Synkopy (Synkopy 61), brněnská rocková skupina, zahájení aktivity 1960, ukončení aktivity 1990.
 
Skupina vznikla 1960 jako kvintet v obsazení Jiří Rybář (bicí, zpěv), Pavel Pokorný (housle, zpěv), Petr Směja (kytara, zpěv), Miloš Orság (akordeon) a Petr Fischer (klarinet), o rok později ji doplnil Jan Čarvaš (kontrabas, zpěv). Už ze složení vyplývá, že zpočátku neuvažovala o rockovém zaměření a přejímala široký repertoár, vhodný pro taneční zábavy. Proměna nastala 1963, kdy se kytarista a basista přeorientovali na elektrifikované nástroje. 1964 se po větších personálních přesunech stabilizovala sestava Směja, Čarvaš, Rybář a Pokorný. Také měnící se vročení za názvem Synkopy (63, 64...) se ustálilo na definitivním 61. Kvartet tvořili vesměs zdatní vokalisté, které v dubnu 1966 ještě posílil příchod vysokým falzetem obdařeného zpěváka Michala Poláka z konkurenční skupiny Shakers. To jim umožnilo přeorientovat se zprvu na vícehlasý britský sound (více na Hollies, než na Beatles) a poté na west-coast-sound, který ze západního pobřeží Spojených států šířily soubory na čele s Beach Boys, Mamas And Papas a Association. Se Synkopami 61 navíc začal spolupracovat hráč na klávesové nástroje, zpěvák a skladatel Oldřich Veselý. Přestože členem skupiny se stal oficiálně až 1974, 1966 s ní hostoval jako pianista na mezinárodní soutěži v polské Gliwici, kde získala hlavní cenu v konkurenci 16 kapel. V tomtéž roce na dalším polském festivalu v Gdaňsku prvně zažila vystoupení před desetitisícovým publikem.
Veselého přínos spočíval především v jeho tvorbě (často na texty Františka Jemelky), která –  pro tu dobu příznačně pozdě, až 1968 – pronikla na gramofonová SP a EP: Válka je vůl, Měl jsem rád tvou peněženku, Tichej kout, instrumentální Suita pro J. S. Bacha. Zejména první z nich nabyla téměř kultovního rozměru a dodnes je považována za součást pomyslného zlatého fondu českomoravského beatu. To už měly Synkopy 61 za sebou premiéru v inscenaci Goldoniho Poprasku na laguně na scéně Mahenova divadla v Brně (16. 9. 1966), úspěchy (druhé a třetí místo) na první a druhé jazzuniverziádě v Českých Budějovicích (1967 resp. 1968) a vystoupení na prvním československém. beatovém festivalu v pražské Lucerně (prosinec 1967), kde byly hodnoceny jako nejlepší moravská skupina. Na druhém festivalovém ročníku v prosinci 1968 potvrdily své ambice získáním druhé ceny za píseň Oldřicha Veselého a Františka Jemelky Casanova. V období 1996–68 vystupovaly Synkopy 61 s Pavlem Váněm na postu kytaristy místo Pokorného, který absolvoval povinnou vojenskou službu. 19. 6. 1969 se pak souboru splnil jeden z jeho snů, když v Brně sdílel na společném koncertu pódium se svými vzory, famózními Beach Boys.
Období normalizace, které v následujících letech ublížilo rocku více než populární hudbě středního proudu, ale i znatelný ústup west-coast-soundu na světové scéně přivodily právě profesionalizované skupině existenční krizi, kterou řešila přijímáním angažmá v zahraničí (Polsko, Rakousko) a spoluprací s brněnskými estrádními umělci. Novou orientaci nabídla Synkopám 61 populární britská skupina Uriah Heep, která umně pracovala s bohatými, falzety zdobenými vokály v písních, obdařených silnou melodií a hardrockovým podkladem. Z jejího repertoáru přenesly na desky brněnské produkci nakloněnému Pantonu hity Park (The Park), Bílý vrány (Easy Livin’) a Hrej se mnou fair (Look At Yourself), jejichž atraktivitě se blížily vlastní autorské počiny (Lady Godiva Oldřicha Veselého, Robinson Petra Směji).
Veselý sice 1974 přistoupil na stálé členství v souboru, po roce však dal přednost pražskému M. efektu (resp. Blue Effectu) a skupina byla až do jeho návratu 1980 odkázána hlavně na přehrávání převzatého repertoáru (např. Queen, Kansas) na tanečních zábavách se sporadickou gramofonovou produkcí. 1979 zahájil první ze svých pěti sezón u Synkop 61 cellista, klávesista, zpěvák a hráč na akustickou kytaru Vratislav Lukáš, vzápětí odešel za nabídkou Folk Teamu Michal Polák. Další odchody Jana Čarvaše a Petra Směji (kompenzované nástupem kytaristy Emila Kopřivy) si 1981 vynutily formální změnu názvu na Synkopy. Popřípadě Synkopy & Oldřich Veselý, neboť hlavní slovo ve skupině převzal její klávesový guru, který se – podobně jako jiná špičková brněnská skupina Progres 2 a pražský Olympic – shlédl ve velkolepých artrockových projektech, které čerpaly z bohatých zvukových možností syntezátorů a dokázaly se pocitově přiblížit zážitkům z artificální hudby. Oldřich Veselý si v tomto směru dokonale porozuměl s renomovaným pražským textařem Pavlem Vrbou a z jejich autorské dílny vzešla albová trilogie Sluneční hodiny (1981), Křídlení (1983) a Zrcadla (1985), v koncertním provedení umocněná audiovizuálními efekty. Také osmdesátá léta se neobešla bez muzikantských pohybů (Emila Kopřivu nahradil 1983 Miloš Makovský, Vratislava Lukáše 1984  kytarista, basový kytarista a zpěvák Vilém Majtner a když 1988 přišel kytarista Miloš Morávek, ve skupině už nebyli Makovský ani Pokorný). Spojení Rybář (leader) – Veselý – Majtner nazval Oldřich Veselý v rozhovoru pro Mladý svět (1986, č. 32, s. 31) „skeletem skupiny“. Ta si v tom roce připomněla výročí svého zrodu pořadem Čtvrtstoletí Synkop a 4. 2. 1990 v Brně vystoupila naposledy. Neodmítla však pozvání ke třem koncertům v Praze, Brně a Bratislavě v rámci série Comeback 1992.
Diskografie
Xantipa (LP speciál, Panton 1974);
Formule 1 (LP speciál, Panton 1975);
Sluneční hodiny (Panton 1981, reedice Sony Music Bonton 1999);
Křídlení (Panton 1983, reedice Sony Music Bonton 2001);
Zrcadla (Panton 1985, reedice Sony Music Bonton 2000);
Flying Time (Panton/Artia 1986, reedice Sony Music Bonton 2001);
Válka je vůl (The Best Of Synkopy 61, FT Records 1995);
Válka je vůl Vol. 2 (hity 1967-1979, FT Records 1996);
Válka je vůl Vol. 3 (dosud nevydané snímky a rarity, FT Records 1996).
Literatura
I. Lexika
EJ.
Balák, Miroslav & Kytnar, Josef: Československý rock na gramofonových deskách, Indies Records 1998. 
 
II. Ostatní
Bartík, Pavel: EP deska a svízel: Synkopy 61 (Melodie 1968, č. 6).
Knechtl, Karel: Každý dostal něco na schování (Aktuality Melodie, 22. 12. 1969).
Tůma, Jaromír: Surf pro Boženu Němcovou (Aktuality Melodie 20. 7. 1970). 
Černý, Jiří: Polyfonikové moravského beatu (Melodie 1975, č. 1, s. 5).
Černý, Jiří: Formule 1 (Melodie 1976, č. 2, s. 62).
Skalka, Miloš: Synkopy po dvaceti letech (Gramorevue 1981, č. 12).
Kravka, Jaroslav: Synkopy „82“ (Melodie 1982, č. 4, s. 101).
Zbořilová, Martina: Synkopy v zrcadlech času (Gramorevue 1986, č. 4, s. 9).
Tůma, Jaromír: Oldřich Veselý přátelí s počítačem (Mladý svět 1986, č. 32, s. 31).
Foret, Miroslav: Synkopy po třiceti letech (Melodie 1990, č. 8, s. 236).
Veselý, Oldřich: Válka je vůl/The Best Of Synkopy 61 – sleeve-note, FT Records 1995.
Opekar, Aleš: Synkopy 61 (rubrika Bigbeatové šlápoty, Rock & Pop 1996, č. 11. s. 72).
Kofroň, Leoš: Křídlení (recenze, Rock & Pop 2002, č. 4).

www.oldrichvesely.cz

Jaromír Tůma
Datum poslední změny: 9.2.2009