Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Wajsarová, Věra

Tisk

(Mazánková)

Charakteristika: Zpěvačka a kytaristka

Datum narození/zahájení aktivity:11.1.1952
Text

Wajsarová, Věra (rozená Mazánková), zpěvačka a kytaristka, narozena 11. 1. 1952, Jičín.

 

Absolvovala studium hudebně-dramatického oboru na pražské konzervatoři (1967–73) jako posluchačka Jaroslavy Adamové, Hany Hegerové, Jiřího Holého, Lubomíra Lipského a dalších. V letech 1972–74 byla angažována v Krušnohorském divadle v Teplicích, od roku 1975 působila v Divadle ABC. Téhož roku přešla do svobodného povolání a začala se věnovat zpěvu. Většina jejích písní, při jejichž podání se doprovází na kytaru, jsou skladby šansonového typu. Její repertoár je složen téměř výhradně z písní českých skladatelů. Wajsarová si vybírala náročně texty z tvorby Guillaume Apollinaira, Pavla Kopty, Jacquese Préverta, Novelly Matvejevové, Jany Štroblové, Pavla Vrby a Jiřího Žáčka; většinu repertoáru představují zhudebněné básně.

V letech 1976–82 spolupracovala se zpěvákem Petrem Novákem a s doprovodnou skupinou George and Beatovens; s nimi nahrála desku Kráska a zvíře (ve stejnojmenném muzikálu představovala titulní postavu Krásky), Co je to láska a Sladké trápení. V roce 1980 spolupracovala rovněž s Hanou Hegerovou. V letech 1981 a 1985 se zúčastnila finále soutěžního festivalu Bratislavská lýra.

Roku 1982 zahájila vlastní sólovou dráhu a sestavila doprovodné duo Minimum, v němž hráli její manžel Oldřich Wajsar (baskytara, klávesy) a Jiří Koptík (kytary); oba pro ni rovněž komponovali nové skladby. Wajsarová nahrála četné písně pro rozhlas; v Československé televizi vystoupila v samostatném pořadu v rámci cyklu pořadů Hudební studio M, účinkovala v pořadech Televizní klub mladých, dále zpívala v televizní inscenaci režisérky Evy Sadkové Zaslepení a ve filmu Věry Chytilové Kalamita (píseň Laco Décziho Nebudem). V roce 1984 vydala první samostatné album Země Delfínie.

Na počátku devadesátých let se vzdálila z veřejné scény a věnovala se dabingu. V roce 1988 byla postižena nemocí hlasivek; manželé se odstěhovali z Prahy a založili v Podkrkonoší kozí farmu. Když se Věře Wajsarové v roce 2006 vrátila hlasová dispozice, začali se oba společně znovu věnovat hudbě. Roku 2006 vydala album Měsíc sebevrahů s písněmi Věry Wajsarové, Daniela Dobiáše a Oldřicha Wajsara (hudba) a Jany Štroblové, Jiřího Žáčka, Pavla Cmírala, Novelly Matvejevové, Pavla Arana, Jacquese Préverta a Jana Krůty (texty) a začala znovu veřejně vystupovat. Pro televizi i rozhlas nahrála pořady o kozí farmě a o zpívání; natočila rovněž videoklip V tvém saku spím, lásko moje a další. Na koncertech zpívá a hraje na kytaru společně s manželem (kontrabas, akordeon); příležitostně s nimi vystupuje i syn Petr Wajsar, který vystudoval skladbu na Hudební fakultě AMU u Václava Riedlbaucha a prosazuje se úspěšně jako jeden z předních současných mladých tvůrců.


Diskografie

Jasmín – Píseň pro trávu (SP, Panton 1973);

A ty víš, že se vrátí – V klubu vesmír všichni tančí (SP, Panton 1976) – s Petrem Novákem;

Kráska a zvíře (LP, Panton 1976) – s Petrem Novákem;

Stárnoucí snílek (SP, Panton 1980);

Co je to láska (Panton 1980) – s Petrem Novákem;

Záření (SP, Panton 1981);

Cizí tvář na polštáři – Prosím tě, odejdi (SP, Panton 1982);

Sladké trápení (LP, Panton 1982) – s Petrem Novákem;

Krajina – Romská dívka (SP, Panton 1984);

Země Delfínie (LP, Panton 1984);

Tak už se vrať – Blues o noční tramvaji (SP, Panton 1985);

Tak tě hlídám – Mé oči (SP, Supraphon 1985);

Tichá noc – Balada o tichu (SP, Supraphon 1985);

Měsíc sebevrahů (CD, Studio Fontána 2007).

Literatura

I. Lexika

EJ.

 

II. Ostatní

Konrád, Ondřej: Autentická výpověď Petra Nováka (Melodie 17, 1979, č. 6, s. 165).

-il-: Nemám slovo šanson ráda (Melodie 22, 1984, č. 5, s. 140).

Vanderka, Arne: Nebojím se jít vlastní cestou (Gramorevue 19, 1983, č. 7, s. 9).

Tiefenbach, Miloš: Šansonové miniatury (Mladá fronta, 2. 7. 1986).

 

www.kozafarma.com

 

Petar Zapletal

Datum poslední změny: 20.12.2012