Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Nosek, Karel

Tisk


Charakteristika: dirigent

Datum narození/zahájení aktivity:19.1.1935
Datum úmrtí/ukončení aktivity:15.4.2017
Text

Nosek, Karel, dirigent, narozen 19. 1. 1935, Rakovník, zemřel 15. 4. 2017, České Budějovice.

 

S hudbou přišel do kontaktu prostřednictvím dědečka z matčiny strany, jenž byl před první světovou válkou trombonistou v Královské Uherské Opeře v Budapešti. Učil se u něj hře na housle i hře na klavír. Při gymnáziu pokračoval ve studiu hry na housle u Jarmily Sarauerové a hry na klavír u Aloise Sarauera na hudební škole v Teplicích. S končícím studiem na gymnáziu začal docházet na soukromé hodiny dirigování k tehdejšímu šéfdirigentovi Severočeského symfonického orchestru Miroslavu Lebedovi.

V roce 1954 úspěšně složil přijímací zkoušku na Hudební fakultu pražské AMU, obor dirigování orchestru. Na akademii studoval u Metoda Doležila, Aloise Klímy, Roberta Brocka, Václava Jiráčka a závěrečné zkoušky složil ve třídě Václava Smetáčka. Obor dirigování absolvoval v pražském Obecním domě se Symfonickým orchestrem hlavního města Prahy FOK, s nímž provedl Slavnosti Clauda Debussyho a Čarodějova učně Paula Dukase.

Po absolutoriu na akademii nastoupil dvouletou vojenskou službu do Kutné Hory, kde sloužil u pluku civilní obrany. S tamějším vojenským amatérským orchestrem nastudoval dvě operety. Po ukončení povinné vojenské služby v roce 1960 se vrátil zpět do Teplic, kde začal vyučovat hře na klavír. Mezi lety 1961–63 působil jako dirigent činoherního orchestru Horáckého divadla v Jihlavě. Zde také přišel do kontaktu s poloamatérským padesátičlenným Horáckým symfonickým orchestrem, se kterým provedl například Borodinovu Bohatýrskou symfonii či Slovanské tance Antonína Dvořáka. S tímto ansámblem také nastudoval v místním divadle Smetanovu HubičkuDvořákovu Rusalku.

Roku 1963 úspěšně složil konkurz na místo šéfdirigenta opery Jihočeského divadla v Českých Budějovicích, kde působil až do roku 1989. V roce 1965, ve třiceti letech, byl jmenován šéfem opery Jihočeského divadla, čímž se stal nejmladším operním šéfem v tehdejším Československu. V této funkci vydržel 26 let, a tak se stal po brněnském Františku Jílkovi druhým nejdéle působícím šéfem opery v historii republiky. Po jeho nástupu do funkce se stala trvalou a dominantní složkou repertoáru Jihočeského divadla zejména česká opera. V jeho nastudování divadlo provedlo všechny opery Bedřicha Smetany včetně nedokončené Violy, dále Dvořákova Jakobína (1968, 1982), Rusalku (1971, 1983), Čerta a Káču (1988) či Šelmu sedláka (1989), Fibichovu Šárku (1966), Hry o Marii Bohuslava Martinů (1968), Zuzanu Vojířovou Jiřího Pauera (1965), Janáčkův Osud (1978) a Její Pastorkyni (1972), Goyu Josefa Boháče (1980) či Kovařovicovu operu Psohlavci (1986). V Českých Budějovicích provedl také několik světových či československých premiér soudobých oper a baletů: Annu Kareninu (1972) a Krásku a zvíře (1976) Emila Hlobila, Černého pavouka Heinricha Sutermeistera (1967), Optimistickou tragédii Alexandra Cholminova (1973), Chlomnikovovu Annu Sněginu (1975), Albenu bulharského skladatele Paraškeva Chadžieva (1981) či Vojnarku Jiřího Františka Nováka (1983). Ze světových oper nastudoval Karel Nosek s Jihočeským divadlem například Verdiho Trubadůra (1988), Dona Carlose (1966, 1985), Rigoletto (1978), Othella (1972), La Traviatu (1970), Aidu (1965), Bizetovu Carmen (1964, 1979), Komedianty Ruggiera Leoncavalla (1967, 1986), Sedláka kavalíra Pietra Mascagniho (1986), Mozartova Dona Giovaniho (1979) nebo Kouzelnou flétnu (1981), Rossiniho Lazebníka Sevillského (1963, 1977), Bludného Holanďana Richarda Wagnera (1965) či Bohému (1972) a Toscu (1985) Giacoma Pucciniho. Často byl také hostujícím dirigentem v operním domě v německém Meiningenu či v Národním divadle v Praze, kde dvakrát provedl Pucciniho Toscu, pak Smetanovu Hubičku, Prodanou nevěstu Dvořákovu Rusalku. Vystupoval i v operních divadlech v Německé demokratické republice, Polsku, Maďarsku, Rumunsku, Bulharsku a Jugoslávii. Spolupracoval rovněž s rozhlasovými orchestry v Praze, Brně a Plzni.

Za jeho působení v Jihočeském divadle vznikla snaha vytvořit symfonický orchestr, který České Budějovice postrádaly. S divadelním orchestrem tedy začal pořádat symfonické koncerty operního orchestru. S finanční podporou od státu mohl v roce 1975 založit Jihočeský symfonický orchestr, který byl tvořen orchestrálními hráči Jihočeského divadla. S tímto tělesem se Karel Nosek celkem pětkrát zúčastnil festivalu Pražské jaro. Na symfonických koncertech Jihočeského symfonického orchestru pod Noskovým vedením pravidelně vystupovali známí sólisté. Z českých to byli Bruno Bělčík, Václav Snítil, Nora Grumlíková, Václav Hudeček, Zdeněk Brož či Ivan Ženatý na housle. Z klavíristů pak František Maxián a Valentina Kameníková, dále Josef Chuchro nebo Alexandr Večtomov na violoncello. Ze světových sólistů pak houslisté Igor Oistrach a Igor Bezrodnyj či violoncellisté Daniil Šafran a Karine Georgian. Jihočeský symfonický orchestr zanikl v roce 1981, kdy ho vystřídalo těleso s názvem Jihočeský státní orchestr, v jehož čele už Nosek nestál. Roku 1985 byl Karlu Noskovi od tehdejšího československého prezidenta Gustáva Husáka propůjčen titul Zasloužilý umělec.

Po odchodu z postu šéfa opery a šéfdirigenta orchestru Jihočeského divadla v roce 1989 se Karel Nosek přesunul do saského Budyšína, kde působil jako dirigent orchestru tamějšího divadla do roku 1995. Zde například uvedl Řecké pašije Bohuslava Martinů či Branibory v Čechách Bedřicha Smetany v německé premiéře. V roce 1995 se už jako důchodce vrátil zpět do Českých Budějovic. 


Literatura

I. Lexika

Janota, Dalibor, Kučera, Jan: Malá encyklopedie české opery (Praha-Litomyšl, 1999).

Šormová, Eva, Herman, Josef a kol.: Česká divadla – encyklopedie divadelních souborů (Praha, 2000).

Kopáček, Jiří, Novotný, Miroslav a kol.: Encyklopedie Českých Budějovic (České Budějovice, 2006).

 

II. Ostatní

Padrta, Karel a kol.: Jihočeská vlastivěda (České Budějovice, 1989).

Kazilová, Zdeňka a kol.: Jihočeské divadlo (České Budějovice, 1990).

Černý, Jiří: Opony a horizonty Jihočeského divadla (České Budějovice, 1998).

 

https://operaplus.cz/ctvrtstoleti-opernim-sefem-do-nepohody-k-osmdesatinam-dirigenta-karla-noska/

www.divadelni-noviny.cz/zemrel-karel-nosek

www.divadlo.cz/?clanky=zemrel-dlouholety-umelecky-sef-opery-jihoceskeho-divadla-dirigent-karel-nosek

www.zakulturou.cz/jizni-cechy/opera-se-navzdy-louci-s-evou-valentovou-a-karlem-noskem.html

Archivalie

Archiv Jihočeského divadla v Českých Budějovicích.

Osobní archiv Patrika Červáka.

Osobní archiv Martina Noska.

 

Patrik Červák

Datum poslední změny: 11.4.2019