Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Janáčkovo hudební Lašsko

Tisk


Charakteristika: hudební festival

Datum narození/zahájení aktivity:0.9.1948
Datum úmrtí/ukončení aktivity:0.9.1989
Text
Literatura

Janáčkovo hudební Lašsko, hudební festival, zahájení činnosti září 1948, Frýdek-Místek, ukončení činnosti září 1989, tamtéž.

 

Hudební festival vznikl z podnětu místeckého rodáka Jaroslava Procházky v roce 1948, 20 let po skladatelově smrti. V programu 1. ročníku, konaném ve Frýdku-Místku (v sálech Národního domu v Místku a frýdecké Sokolovny) ve dnech 16. až 19. září, byly provedeny Její pastorkyňa souborem opavské opery se čtyřmi hostujícími členy pražského Národního divadla, koncerty České filharmonie s Václavem Neumannem a Pěveckého sdružení moravských učitelů (sbormistr Jan Šoupal), dále se konala přednáška o skladateli a jeho vztahu k rodnému kraji a vystoupení amatérských sborů a národopisných skupin i tzv. Národní pouť do Janáčkova rodiště Hukvaldy.

Prehistorie festivalu však sahá až do roku 1926, kdy se na Hukvaldech uskutečnila ještě za skladatelova života slavnost, při které byla na místní škole, v níž se Janáček narodil, odhalena pamětní deska. Bylo to ve dnech 10. a 11. července 1926. Při této akci zazněla Janáčkova hudba sborová a komorní. Přítomný dvaasedmdesátiletý skladatel v krátkém projevu hovořil o sepětí své hudební tvorby s rodným krajem i o přání, aby ji jeho spoluobčané mohli poznat v dobré interpretaci. To byl prazáklad hudebních slavností, které se zprvu nepravidelně konaly na Hukvaldech a v okolí. V Janáčkově rodišti se pak deset let po skladatelově úmrtí konala první tzv. Národní pouť, ke které dal podnět ředitel Masarykova ústavu hudby a zpěvu v Ostravě František Míťa Hradil. Dne 14. srpna 1938 byl její program zahájen projevem Vladimíra Helferta z brněnské Masarykovy univerzity a následně pokračoval průvodem s alegorickými vozy se scénami ze skladatelových oper. Po odpolední lidové slavnosti byla Národní pouť ukončena večerním komorním koncertem, na němž účinkovali především učitelé Masarykova ústavu. O deset let později – v roce 1948 – byla tato Národní pouť zopakována už v rámci festivalu Janáčkovo hudební Lašsko.

Přípravy na první ročník festivalu začaly s ročním předstihem 23. června 1947, kdy byla svolána z popudu Jaroslava Procházky do místeckého Národního domu ustavující schůze odbočky Společnosti Leoše Janáčka v Brně. Na této schůzi byl ustaven výbor Janáčkova hudebního Lašska, který pak připravil během jarních a letních měsíců velmi atraktivní program. Pomyslnou vysokou laťku, kterou nasadil zahajovací ročník, se však v dalších letech nepodařilo udržet. V programech dalších ročníků se uplatňovaly spíše regionální pěvecké sbory a národopisné soubory tzv. lidové umělecké tvořivosti, ale i profesionální tělesa ostravského kraje, zvl. Ostravský rozhlasový orchestr, pak Ostravský symfonický orchestr, Moravská filharmonie Olomouc, symfonický orchestr z Gottwaldova i operní soubory Státního divadla v Ostravě, Slezského divadla Zdeňka Nejedlého v Opavě a Divadla Oldřicha Stibora Olomouc. Těžiště 2. a 3. ročníku festivalu, organizovaného pod vlivem velmi úspěšných čtyřdenních slavností v roce 1948, byť s mnohem skromnějším programem, bylo položeno do Janáčkova rodiště Hukvald. V prvních letech se pořady konaly v zámecké zahradě, Na Podhradí, před Janáčkovou rodnou školou a na nádvoří hradu Hukvaldy. Roku 1955 bylo v oboře vybudováno provizorní dřevěné jeviště přírodního amfiteátru, které bylo později nahrazeno jevištěm sypaným. V roce 1965 bylo upraveno orchestřiště a původní dřevěné lavice v hledišti nahradily betonové konzoly se snímatelnými sedačkami. Za nepříznivého počasí byly menší pořady umístěny do sálu místního kina (v bývalém hotelu Mičaník). Mimo hukvaldské části festivalu byly pak v sále závodního klubu Revolučního odborového hnutí Slezan (Národní dům v Místku), ve frýdecké sokolovně, později v Kulturním domě Revolučního odborového hnutí Válcoven plechu ve Frýdku a ve frýdeckém zámku.

V roce 1951 byla organizace janáčkovských hudebních slavností různorodá a rozptýlená do velkého časového intervalu od května až do prosince. V dalších ročnících programová koncepce festivalu počítala hlavně s janáčkovskými výročími – od roku 1953 (25 let od skladatelovy smrti) a 1954 (100. výročí narození) až k letům 1974, 1978 a 1979 – bylo skladatelovo dílo operní, orchestrální, komorní i sborové hlavní náplní festivalů. Opera Její pastorkyňa byla hrána v hukvaldské oboře v roce 1958 ostravským Státním divadlem, v roce 1964 Slezským divadlem Zdeňka Nejedlého z Opavy a v roce 1969 opět ostravskou operou. Opavské divadlo provedlo na Hukvaldech v roce 1959 Příhody lišky Bystroušky, v roce 1971 tuto operu provedlo Divadlo Oldřicha Stibora z Olomouce. Káťu Kabanovou hrálo opavské divadlo v roce 1953 ve frýdecké sokolovně a v roce 1974 Divadlo Oldřicha Stibora z Olomouce v hukvaldském amfiteátru. Vedle Janáčkových operních děl byly v rámci Janáčkova hudebního Lašska uváděny i další opery českých klasiků Prodaná nevěsta (1960), Rusalka (1961), Jakobín (1962 a 1973), Dalibor (1963), Hubička (1972).

Z Janáčkova orchestrálního díla byly nejčastěji uváděny Lašské tance a Taras Bulba (tato skladba např. zazněla na koncertu České filharmonie s Václavem Neumannem v roce 1948 spolu se Sukovou PohádkouDvořákovou Symfonií e moll „Novosvětskou“). Symfonickou báseň Šumařovo dítě hrál v roce 1955 Ostravský symfonický orchestr s Jiřím Waldhansem ve velkém sále Domu osvěty v Místku. Na tomto koncertu zazněla i Janáčkova Svita pro smyčce. Tato skladba pak byla uvedena na Janáčkově hudebním Lašsku stejným tělesem o rok později a také v amfiteátru na Hukvaldech roku 1966, kde ji hrál Komorní orchestr Leoše Janáčka z Ostravy. Toto komorní těleso interpretovalo v roce 1966 i Janáčkovu Idylu pro smyčce. Svita op. 3 zazněla spolu se závěrem opery Příhody lišky Bystroušky (zpíval Rudolf Kasl) a Lašskými tanci na koncertu v místeckém Národním domě v roce 1954; hrál Ostravský symfonický orchestr pod taktovkou Otakara Paříka.

Nejčastěji zněly na každoročních oslavách Janáčkovy sborové skladby v podání Pěveckého sdružení moravských učitelů. Tento mužský sbor zpíval na Janáčkově hudebním Lašsku téměř každoročně Janáčkova vrcholná sborová díla. Vachův sbor moravských učitelek účinkoval na festivalu s Janáčkovými ženskými sbory dvakrát, Pražští madrigalisté a Pražský mužský sbor Symfonického orchestru hlavního města Prahy se sbormistrem Miroslavem Košlerem jednou, zato četné regionální sbory mužské, ženské i smíšené zpívaly Janáčkova raná sborová díla téměř při všech ročnících festivalů; vždyť součástí Janáčkova hudebního Lašska byly v letech 1957–68 krajské pěvecké slavnosti, v 70. letech na ně navázaly Festivaly pěveckých sborů Severomoravského kraje.

Bohatě byly zastoupeny na koncertech komorní skladby Leoše Janáčka. Hrály se převážně ve frýdecko-místeckých sálech, ale i v hukvaldské přírodě v oboře i na hradním nádvoří. Oba kvartety: první „Z podnětu Tolstého Kreutzerovy sonáty“ i druhý „Listy důvěrné“ zazněly v podání brněnského Janáčkova kvarteta za dobu téměř 40 let trvání festivalu celkem šestkrát, Zápisník zmizelého s Josefem Válkou, Soňou Červenou a Ludvíkem Kunderou (1954) a Věrou Soukupovou, Miroslavem Frydlewiczem za klavírního doprovodu Jiřího Pokorného (1974) dvakrát, Dechový sextet „Mládí“ třikrát, a to až v 70. letech v podání Pražského dechového kvinteta s Adolfem Nechvátalem na basklarinet a Ostravského dechového kvinteta s Josefem Hyvnarem. Sonátu pro housle a klavír hráli na festivalu Alexandr Plocek s Josefem Páleníčkem (1956) a Shizuko Ishikawa za doprovodu Josefa Hály (1974). Z Janáčkova klavírního díla přišly na pořad skladby v provedení Josefa PáleníčkaIlji Hurníka Po zarostlém chodníčku, V mlhách a fragment Sonáty.

Skladba pořadatelů Janáčkova hudebního Lašska doznávala od 50. až do 80. let značných změn. Organizaci festivalů zajišťoval nejprve pracovní výbor při Osvětové besedě ve Frýdku-Místku, v jehož čele stál od roku 1953 Erich Kaplan, od 7. ročníku pak Komise Janáčkova hudebního Lašska při Osvětovém domě ve Frýdku-Místku, v roce 1959 přibyl k frýdecko-místeckému osvětovému zařízení též Krajský osvětový dům v Ostravě, později též Osvětová beseda Hukvaldy a v roce 1972, kdy rada Okresního národního výboru ve Frýdku-Místku schválila statut Komise Janáčkova hudebního Lašska, pak Okresní kulturní středisko ve Frýdku-Místku.

Nedílnou součástí hudebního festivalu Janáčkovo hudební Lašsko byly výstavy obrazů. V roce 1954 vystavovali svá díla v Janáčkově rodné škole členové ostravské pobočky Svazu výtvarných umělců. Výstavy pláten hukvaldského rodáka, malíře Jana Václava Sládka, byly v letech 1958, 1964, 1966, 1968, 1969 a 1970 na Hukvaldech ve škole či v hradní kapli, ale i na zámku ve Frýdku. V roce 1973 se uskutečnilo sochařské sympozium mladých umělců, kteří se inspirovali dílem Leoše Janáčka. Roku 1974 byla vyhlášena dětská výtvarná soutěž na téma „Texty písní Ukvaldské lidové poezie Leoše Janáčka“, která byla obeslána 532 pracemi (výstava vítězných prací pak byla v červnu ve frýdeckém zámku a v červenci na hradě Hukvaldy). Od prvního ročníku Janáčkova hudebního Lašska vtiskl festivalu výtvarný ráz národní umělec Karel Svolinský (vytvořil plakát a v některých ročnících v období 60. a 70. let obálky programů).

Aktivity festivalu v 80. letech ustávaly a po roce 1989 byly zcela ukončeny. Janáčkovská tradice ve skladatelově rodišti však žila dál v podobě nového typu festivalu s názvem Janáčkovy Hukvaldy – mezinárodní hudební festival, který zde vznikl v roce 1994.


Literatura

I. Lexika

ČSHS.

Kulturně-historická encyklopedie českého Slezska a severovýchodní Moravy (Ostrava 2013).

 

II. Ostatní

Procházka, Jaroslav: Lašské kořeny života a díla Leoše Janáčka (Praha 1948).

Stolařík, Ivo – Štědroň, Bohumír: K dějinám hudby v Ostravském kraji (Slezský sborník, roč. 53, 1955, s. 195–220).

Pečman, Rudolf: Poučení z Janáčkova Lašska (In: Červený květ, roč. 2, 1957, s. 44).

Schreiber, Josef: Janáčkovo hudební Lašsko (In: Červený květ, roč. 6, 1961, s. 248).

Kaplan, Erich: Janáčkovo hudební Lašsko (Frýdek-Místek 1974).

Procházka, Jaroslav K.: Zrod hudebních festivalů Janáčkovo hudební Lašsko (1948–1960) (In: Těšínsko, roč. 21, 1980, č. 1, s. 28–32).

Hošna, Petr: Tři desetiletí Janáčkova hudebního Lašska (Frýdek-Místek 1980).

Hradil, František Míťa: Hudebníci a pěvci v kraji Leoše Janáčka. Paměti a dokumentace (Ostrava 1981).

Bílek, Božetěch: Po stopách Leoše Janáčka na Hukvaldech (Frýdek-Místek 1983).

Gregor, Vladimír – Steinmetz, Karel (eds.): Hudební kultura na Ostravsku po roce 1945 (Karel Boženek: Janáčkovo hudební Lašsko, Ostrava 1984, s. 136–139).

Steinmetz, Karel – Mazurek, Jan: Janáčkovské festivaly na Moravě (In: Janáčkův máj, 40. ročník mezinárodního festivalu, Ostrava 2015, s. 14–25).

 

Karel Steinmetz

Datum poslední změny: 20.11.2018