Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Klub přátel umění v Brně

Tisk


Charakteristika: spolek na podporu umění

Datum narození/zahájení aktivity:14.1.1900
Datum úmrtí/ukončení aktivity:0.0.1919
Text
Literatura

Klub přátel umění v Brně, spolek, zahájení činnosti 14. 1. 1900, Brno, ukončení činnosti 1919, tamtéž.

 

Založení Klubu přátel umění v Brně předcházel vznik Spolku moravských výtvarníků, literátů a uměnímilovných intelektuálů, který vznikl na konci roku 1899 po vzoru brněnského německého spolku Der neue märischer Kunstverein, založeného již v roce 1882. Soustředěný zájem o podporu českého moravského umění se objevil v prostředí vzdělávacího spolku Vesna, především zásluhou jejího ředitele Františka Mareše, který ve Vesně v roce 1899 uspořádal výstavu českého výtvarného umění. Pro tento účel byla 10. prosince 1899 svolána schůze, které předsedal Vladimír Šťastný. Zde byl zvolen prozatímní výbor, jehož členy byli František Mareš, Karel Fišera, Jaroslav Peka a další. Na iniciační výstavu byla zapůjčena díla Hanuše Schweigera, Joži Úprky, Aloise Kalvody, Zdeňky Vorlové, Jána Köhlera, Josefa Šichana, Petra Jaroše a Alfonse Muchy. Iniciační výstavu, která byla zahájena 17. prosince 1899, zhlédlo 2500 návštěvníků a měla velký úspěch. Ustavující valná hromada brněnského Klubu přátel umění se konala 14. ledna 1900 a od tohoto data byl oficiálně ustanoven. Předsedy spolku byli František Mareš (1900–06), František Herčík (1906), Hynek Bulín (1907–08), Leoš Janáček (1909–10), František Veselý (1911–12), František Hradilík (1913–18). Spolek tvořili členové zakládající, skuteční a jmenovaní (čestní). Členem spolku se mohl stát každý, kdo během pěti let složil pro spolkové potřeby částku 100 K. Za skutečné členy pak byli považováni ti, kteří zaplatili ročně částku stanovenou valnou hromadou. Členové spolku měli slevu na akce Klubu a dostávali roční členskou prémii. Spolek pořádal výstavy, přednášky, spolkové večery, výlety, literární večery a koncerty, aktivní byl také vydavatelsky. Snahou Klubu také bylo vystavět v Lužáneckých sadech výstavní pavilon. Hudbě se zprvu věnovaly pouze přednášky Leoše Janáčka či Ludvíka Kundery, následně se přidružily komorní koncerty z děl moravských skladatelů. V roce 1905 byly ustanoveny samostatné odbory hudební a literární, o rok později také výtvarný.

Hudební odbor byl ustanoven 8. ledna 1905 a vedl svoji agendu i hospodaření samostatně. Prvním delegátem odboru byl zvolen Leoš Janáček (členem od roku 1904) a Marie Kuhlová, tajemníkem pak Jan Kunc. Během existence hudebního odboru v letech 1905–13 bylo uspořádáno 10 koncertů a 5 literárně-hudebních večerů často ve spolupráci s brněnskou varhanickou školou.  Na komorních koncertech pořádaných v klubové místnosti Besedního domu, výstavních prostorách na Solniční ulici či lužáneckém sále vystupovali významní interpreti jako petrohradská houslová virtuoska Jelizaveta Alexandrovna Ščedrovičová, František Ondříček, Marie Kuhlová či České nebo Ondříčkovo kvarteto. Poprvé zde byla provedena např. Janáčkova klavírní skladba 1. X. 1905 „Z ulice“, Lidová nokturna či jeho dnes ztracené Klavírní trio. Hudební odbor pořádal také hudební přednášky a začal vydávat hudebniny. Prvním vydavatelským počinem bylo v roce 1908 první vydání klavírního výtahu Janáčkovy opery Její pastorkyňa, o dva roky později se začalo diskutovat o možnosti využití 1000 korun na tzv. Moravskou hudební edici (pod tímto názvem však nikdy žádné z vydaných děl nevyšlo). Janáček v roce 1910 na výboru navrhl, aby byli moravští skladatelé vyzváni zadat své novinky Klubu přátel umění k prvnímu provedení a případně k vydání tiskem a to na základě soutěže.  První soutěž dopadla nezdarem a tak byla v roce 1912 vypsána soutěž nová. V té uspěly dvě skladby: Cyklus písní na slova Antonína Sovy a Adolfa Heyduka Jaroslava Kvapila, a klavírní cyklus Mlhy (V mlhách) Leoše Janáčka. Jelikož Klub přátel umění nemohl z finančních důvodů vydat obě skladby tiskem jako prémii za rok 1912, Janáček se tohoto práva vzdal ve prospěch svého oblíbeného žáka Jaroslava Kvapila.  Vydání klavírního cyklu V mlhách pak přišlo na řadu o rok později jako prémie za rok 1913, jelikož soutěž vypsaná v daném roce opět skončila nezdarem a nebyla vybrána žádná z přihlášených skladeb. Následně byla ještě vydána Romance pro housle a klavír Eduarda Treglera a v roce 1914 u příležitosti 60. narozenin Leoše Janáčka také kapesní partitura orchestrální skladby Šumařovo dítě. Válka činnost Klubu přátel umění částečně ochromila a v roce 1919 Klub ukončil činnost. Z hudebníků byli členy Klubu přátel umění např. Hynek Bím, Josef Blatný, Pavel Dědeček, Hubert Doležil, Marie Dvořáková, Bohumil Holub, Cyril Metoděj Hrazdira, Josef Charvát, Zdeňka Illnerová, Leoš Janáček, Max Koblížek, Marie Kuhlová, Jan Kunc, Jaroslav Kvapil, Rudolf Reissig, Ferdinand Vach či Hynek Vojáček.  


Literatura

I. Lexika

ČSHS.

SČHK.

 

II. Ostatní

Kundera, Ludvík: Janáček a Klub přátel umění (Olomouc, 1948).

Grycová, Kristýna: Klub přátel umění v Brně a Leoš Janáček, příspěvek k problematice Leoše Janáčka a spolkové činnosti na počátku 20. století (diplomová práce, Ústav hudební vědy, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, Brno, 2008).

Zahrádka, Jiří: Janáčkův klavírní cyklus V mlhách a Klub přátel umění v Brně. In: Brno v minulosti a dnes. Příspěvky k dějinám a výstavbě Brna (Archiv města Brna, 2016, roč. 29, s. 197-212. ISSN 0524-689X).

  

Jiří Zahrádka

Datum poslední změny: 17.10.2019