Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Národní divadlo moravskoslezské

Tisk

(Národní divadlo moravsko-slezské; Národní dům; Městské divadlo; Divadlo moravských měst; Zemské divadlo v Ostravě; Zemské divadlo v Moravské Ostravě; České divadlo moravskoostravské; Lidové divadlo; Divadlo Zdeňka Nejedlého; Státní divadlo Ostrava; Divadlo hudby; Činohra Petra Bezruče; Loutková scéna Státního divadla Ostrava; Divadlo Antonína Dvořáka; Divadlo Jiřího Myrona; Operní studio Státního divadla Ostrava; Ateliér pro děti a mládež při Národním divadle moravskoslezském)

Charakteristika: operní, operetní, baletní a činoherní divadlo

Datum narození/zahájení aktivity:0.0.1919
Text

Národní divadlo moravskoslezské (Národní divadlo moravsko-slezské; Národní dům; Městské divadlo; Divadlo moravských měst; Zemské divadlo v Ostravě; Zemské divadlo v Moravské Ostravě; České divadlo moravskoostravské; Lidové divadlo; Divadlo Zdeňka Nejedlého; Státní divadlo Ostrava; Divadlo hudby; Činohra Petra Bezruče; Loutková scéna Státního divadla Ostrava; Divadlo Antonína Dvořáka; Divadlo Jiřího Myrona; Operní studio Státního divadla Ostrava; Ateliér pro děti a mládež při Národním divadle moravskoslezském), operní, operetní, baletní a činoherní divadlo, zahájení činnosti 1919, Ostrava.

 

A. Vznik stálého českého divadla v Ostravě – Národní dům a Městské divadlo

B. Vznik Národního divadla moravsko-slezského (1919–41)

C. České divadlo moravskoostravské (1941–44)

D. Zemské divadlo (1945–48)

E. Státní divadlo Ostrava (1948–90).

F. Národní divadlo moravskoslezské (1995–dodnes)

 

A. Vznik stálého českého divadla v Ostravě – Národní dům a Městské divadlo

Divadlo vzniklo iniciací Spolku Národní divadlo moravsko-slezské, který byl založen 10. června 1918 v radnici ve Slezské Ostravě 22 zakladateli: Ferdinand Pelc (předseda), Jan Prokeš a Konstantin Grünwald (místopředsedové), František Špaček, František Pachner a Ladislav Knotek (jednatelé), Jan Nohel ad.). Jehož cílem byla výstavba budovy samostatného českého divadla v Ostravě (zadání v roce 1920, projekt na vytvoření divadla pro 2500 diváků nebyl nikdy uskutečněn).

Do této doby bylo české divadlo provozováno v Národním domě, který byl založen roku 1894, autor projektu Josef Srb; název do roku 1945, Lidové divadlo (1945–54), dnes Divadlo Jiřího Myrona, kde se střídalo několik společností až do roku 1908. Divadlo bylo od té doby pronajímáno na celou sezónu divadelnímu řediteli (provoz byl financován ze vstupného v letech 1908–19). Česká scéna v Národním domě byla slavnostně otevřena představením Smetanovy Prodané nevěsty. Prvním ředitelem nově vzniklého divadla (3 sezóny jako Divadlo moravských měst), se stal František Trnka (1908–10), poté zaujali ředitelský post Karel Komarov (1910–11), Alois Janovský (1911–14), František Zöllner (1914–15, divadlo ovšem nehrálo), Antoš J. Frýda (1915–19) – nájemcem koncese byl v letech 1916–19 Antonín Drašar.

Němci nevpustili český soubor do své budovy Městského divadla v Moravské Ostravě (Stadttheater Mährisch Ostrau, autor projektu Alexander Graf; 28. 9. 1907–45; později Zemské divadlo v Ostravě, 1945–48; poté Divadlo Zdeňka Nejedlého – součást Státního divadla v Ostravě, 1948–90; od roku 1990 Divadlo Antonína Dvořáka, součást Národního divadla moravskoslezského – bývalé Státní divadlo Ostrava – do roku 1995) až do roku 1919. Poprvé se v německém Městském divadle hrálo česky 8. května 1919 po skončení německé sezóny, kdy se sem přesunula stálá scéna z Národního domu. Odehrála zde 39 představení zahájených Smetanovou Libuší. Poslední představení tohoto prvního stálého českého divadla v Ostravě se konalo 9. června 1919.

 

B. Vznik Národního divadla moravsko-slezského (1919–41)

Dne 12. srpna 1919 ustavil Spolek Národní divadlo moravsko-slezské vícesouborové Národní divadlo moravsko-slezské (soubor opery, činohry, baletu a operety – 1920 rozpuštěna, opereta uváděna souborem opery). Národní divadlo moravsko-slezské si ponechalo stálou scénu Národního domu (do sezóny 1920/21) a také nově Městského divadla, kde se Češi dělili o hrací dny s Němci do roku 1920. Němci poté přesídlili do Německého domu (Deutsches Haus, budova stála na dnešním Náměstí Dr. Edvarda Beneše).

Národní divadlo moravsko-slezské slavnostně otevřelo české divadlo v Městském divadle Smetanovou Prodanou nevěstou (12. 8. 1919). Prvním ředitelem se stal Václav Jiřikovský, který divadlo následně vedl v letech (1919–23). Prvním šéfem opery se stal Emanuel Bastl (1919–27), baletu Achille Viscusi (1919–23). Soubor tvořila část členstva a orchestr divadla z Národního domu.

Po Jiřikovském vedl divadlo (březen–květen 1923) kolektiv, který tvořili Aleš Kovařík (předseda), Emanuel Bastl, Achille Viscusi, Karel Kügler a František Uhlíř. Poté se stal ředitelem František Uhlíř (1923–26), který obnovil operetní soubor (1923), novou šéfkou baletu se stala Milena Fuchsová (1924). Následně byla vedením Národního divadla moravsko-slezského pověřena divadelní komise ve složení Leopold Dostal (předseda), Ladislav Knotek, Emanuel Bastl, Karel Prox a Bohuš Tichý (do roku 1926). Dalším ředitelem se stal Miloš Nový (1926–30), novým šéfem baletu Ivo Richard Stuchlý (1924–27). V roce 1927 se stal šéfem opery Jaroslav Vogel, šéfem baletu Max Semmler, vystřídán v témže roce Lorisem Relským. 10. 1. 1928 se z iniciativy Jaroslava Vogela konal první z cyklu pravidelných symfonických koncertů rozšířeného divadelního orchestru; v cyklu jako sólista vystoupil Igor Stravinskij, Paul Hindemith nebo Sergej Prokofjev. 7. 10. 1929 vzniklo Studio Národního divadla moravsko-slezského, první ostravský pokus o divadelní avantgardu (udrželo se jen několik měsíců). V roce 1929 ostravské studio Československého rozhlasu začalo vysílat přímé přenosy operních i symfonických děl nastudovaných Národním divadlem moravsko-slezským. Novým šéfem baletu se stal Saša Machov (1929–42). Celá 30. léta 20. století patřil ředitelský post Ladislavu Knotkovi. Roku 1934 prošlo divadlo finanční krizí, šéfem baletu se stal Jaro Häusler (1934–39). V říjnu 1936 byl ustaven Klub českých a německých divadelních pracovníků jako výraz protifašistické solidarity (do října 1938). Roku 1938 se stal šéfem baletu Emerich Gabzdyl (1938–53), v roce 1939 byl ředitelem Karel Jičínský (odstoupil ze zdravotních důvodů), následně byla vedením divadla pověřena trojice Adolf Eliášek, Jan Pacl a Karel Melichar Skoumal (do 1940).

V sezóně 1939/40 se v Městském divadle hrála česká i německá představení, proběhla rekonstrukce budovy Národního domu pro české divadlo (autoři projektu Evžen Friedl a Jan Jírovec, provedení stavby firma Artura Rozhona z Moravské Ostravy).

 

C. České divadlo moravskoostravské (1941–44)

V letech 1940–42 řídil divadlo Jan Škoda. 1. ledna 1941 zabral německý soubor Městské divadlo, Národní divadlo moravsko-slezské se přestěhovalo do provizorních prostor v Domě katolických tovaryšů v Ostravě (Katolický dům; Přívozská ulice; upraveno dispozičně podle návrhu stavitele Bohuslava Krýsy na divadlo). 1. února 1941 byla v novém divadle v Národním domě zahájena česká představení. Celé divadlo bylo přejmenováno na České divadlo moravskoostravské, jeho ředitelem se stal Jiří Myron (1942–46). V roce 1943 se stal šéfem opery Jaroslav Krombholc. 29. srpna 1944 byla budova Městského divadla těžce poškozena při leteckém bombardování Ostravy a od 1. září vzhledem k blížící se válečné frontě byla všechna divadla Protektorátu Čechy a Morava uzavřena. Existence ostravského německého divadla se uzavřela sezónou 1943/44.

 

D. Zemské divadlo (1945–48)

Dne 19. května 1945 se konalo první české poválečné představení v Národním domě, zazněla Smetanova Libuše. Nakrátko divadlo fungovalo pod původním názvem, ještě v roce 1945 však bylo přejmenováno na Zemské divadlo v Moravské Ostravě a divadlo v Národním domě získalo nový název, Lidové divadlo. Šéfem opery se stal Zdeněk Chalabala (1945–47). Soubor operety získal svůj vlastní sbor a orchestr a jeho šéfem se stal Jiří Strniště (1945–46). Do budovy Městského divadla se soubory vrátily po jeho opravě 11. května 1946, kdy bylo slavnostně znovuotevřeno Smetanovou Libuší. V roce 1946 se stal ředitelem Zemského divadla v Moravské Ostravě Stanislav Langer (1946–48), šéfem operety Jiří Koldovský (1946–47), v roce 1947 šéfem opery Jaroslav Vogel na jeden rok.

 

E. Státní divadlo Ostrava (1948–90)

Zemské divadlo bylo oficiálně převzato státem. Bylo přejmenováno na Státní divadlo Ostrava a budova Městského divadla dostala nový název Divadlo Zdeňka Nejedlého. Ředitelem se stal Antonín Kurš (1948–52), šéfem operety Jan Pacl (do roku 1950). O rok později se novým šéfem opery stal Rudolf Vašata (1949–56). V roce 1950 se šéfem populární operety stal Rudolf Lampa (1950–57). Roku 1952 se ředitelem Státního divadla Ostrava stal Drahoš Želenský, v roce 1954 jej vystřídal Miloslav Holub (do roku 1956). V roce 1953 se šéfem baletu stal Robert Braun, jeho místo poté zaujal navrátivší se Emerich Gabzdyl (1954–71). V roce 1954 bylo Lidové divadlo (v původní budově Národního domu) přejmenováno po zesnulém činoherci, režisérovi a řediteli na Divadlo Jiřího Myrona (název dodnes). 3. května 1954 se v Divadle Zdeňka Nejedlého konal zahajovací koncert nově založeného Ostravského symfonického orchestru (nyní Janáčkova filharmonie Ostrava). Stejného roku začala první velká rekonstrukce Divadla Zdeňka Nejedlého (1954–56; autor projektu Jan Tymich). Divadlo ztratilo svůj neobarokní charakter a získalo neoklasicistní průčelí. V roce 1956 se ředitelem Státního divadla Ostrava stal Vladislav Hamšík (1956–71), šéfem opery Josef Vincourek (do roku 1958), na post šéfa operety se vrátil Jan Pacl (1957–71). V roce 1958 zaujal místo šéfa opery Bohumil Gregor (1958–62), byl následně vystřídán Zdeňkem Košlerem (1962–66). Roku 1966 proběhla několikaměsíční rekonstrukce Divadla Jiřího Myrona (autoři Petr Gleich, Naďa Valíčková, Rostislav Skalík, Otakar Schindler) a šéfem opery se na dlouhá léta stal Jiří Pinkas (1966–78). Šéfkou baletu byla jmenována Jarmila Kovalová (1970–71), na ředitelské místo usedl Zdeněk Starý (1971–88), šéfem operety se stal Mojmír Weimann (1971–81) a novým šéfem baletu pak Albert Janíček (1971–89). V noci ze 6. na 7. prosince 1976 vyhořelo Divadlo Jiřího Myrona. 12. listopadu 1977 byla otevřena Komorní scéna Státního divadla Ostrava (Divadlo hudby) v bývalé budově Loutkového divadla Ostrava na Masarykově náměstí. Šéfem opery se stal v roce 1979 Václav Návrat (1979–90). Roku 1980 byla rozhodnutím krajského národního výboru pod Státní divadlo Ostrava včleněna dvě další divadla: Divadlo Petra Bezruče (pod názvem Činohra Petra Bezruče) a Krajské divadlo loutek (pod názvem Loutková scéna Státního divadla Ostrava). Šéfem operety se stal Josef Kobr (1981–87).

Téměř deset let po požáru bylo 28. dubna 1986 Divadlo Jiřího Myrona slavnostně znovuotevřeno po rekonstrukci (autoři Ivo Klimeš, Hynek Váňa, Radim Ulmann). Vzniklo nové hlediště, jeviště a technické zázemí. Novým šéfem operety se stal Karel Poloch (1987–89), ředitelem pak Dalibor Malina (1989–91). Dne 20. 11. 1989 vyhlásila stávku Loutková scéna Státního divadla Ostrava na podporu revolučních studentských požadavků, 21. listopadu 1989 se k ní připojily ostatní soubory – navzdory příkazům zřizovatele, Krajského národního výboru v Ostravě. Dne 12. prosince 1989 zahájily ostravské scény opět provoz s přepracovanými dramaturgickými plány a personálními změnami, které vedly k divadelní krizi, způsobené nepochopením publika. V roce 1990 se na několik měsíců stal šéfem baletu Zdeněk Boubelík, operety Karel Čepek, následně byli vystřídáni novými šéfy baletu Petrem Koželuhem (1990–92) a šéfem operety Jiřím Měřínským (1990–98). Šéfem opery se stal Miloslav Nekvasil (1990–91). Dne 15. května 1990 bylo rozhodnutím umělecké rady Divadlo Zdeňka Nejedlého přejmenováno na dnešní Divadlo Antonína Dvořáka. V letech 1990–91 se scény Činohra Petra Bezruče a Loutková scéna Státního divadla Ostrava osamostatnily, v roce 1993 je následovalo Divadlo hudby vytvořením Komorní scény Aréna.

V roce 1991 se ředitelem Státního divadla Ostrava stal Ilja Racek (1991–95), šéfem opery Luděk Golat (1991–2006), baletu Ivan Hurych (1991–93). Hurycha vystřídala Libuše Králová (1993–95). Dne 1. září 1994 bylo založeno dětské Operní studio Státního divadla Ostrava pod vedením klavíristky a korepetitorky Lenky Živocké (jediné dětské operní studio v České republice; funguje dodnes). Dne 24. června 1994 se pod záštitou divadla poprvé konal Mezinárodní hudební festival Janáčkovy Hukvaldy, otevřen Janáčkovými Příhodami lišky Bystroušky.

 

F. Národní divadlo moravskoslezské (1995–dodnes)

Dne 24. ledna 1995 Rada města Ostravy (zřizovatel) rozhodla o navrácení divadlu původního názvu k 75. výročí založení divadla. Šéfkou baletu se na dva měsíce stala Libuše Kuklová, od roku 1996 působil jako šéf baletu Igor Vejsada (1996–2003). V roce 1998 se stal šéfem operety Miroslav Urbánek (1998–2006) a řízením Národního divadla moravskoslezského byl pověřen Luděk Golat, který se stal v následujícím roce ředitelem (1999–2009). 2. května 1999 bylo slavnostním představením Pucciniho Tosky uzavřelo Divadlo Antonína Dvořáka a prošlo rozsáhlou stavební i technickou rekonstrukcí (nově vzniklá přístavba ad., autoři projektu Josef Havlíček a Vít Klimeš). V době září 1999 – listopad 2000 hrálo divadlo v divadelním sále Domu kultury Vítkovice.

Prvním představením se stalo Dvořákstory (16. 12. 2000; opera, balet), následovalo uvedení Smetanovy Prodané nevěsty pro pracovníky investory a zaměstnance statutárního města Ostrava. Slavnostně byla budova znovuotevřena společnou inscenací všech čtyř souborů 31. prosince 2000 Zlaté rouno. V dubnu následujícího roku byla budově městem Ostrava udělen titul Dům roku 2000. V letech 2000–01 proběhla výstavba nové budovy umělecko-dekoračních dílen a skladů Národního divadla moravskoslezského za Divadlem Antonína Dvořáka. V roce 2001 se také začal využívat k představením prostor zkušebny Divadla Antonína Dvořáka. V letech 2002–03 proběhla rekonstrukce technického zázemí Divadla Jiřího Myrona.

Roku 2005 se Národní divadlo moravskoslezské stalo členem mezinárodní organizace Opera Europa. V roce 2006 byl šéfem opery jmenován Oliver Dohnányi (2006–10), pro operní představení bylo nainstalováno titulkovací zařízení. Následujícího roku se stal šéfem operety Karel Mládek (2007–08), kterého vystřídal Karol Kevický (2009–10). V roce 2009 byla řízením divadla pověřena Miloslava Hercíková, 1. ledna 2010 se stal ředitelem Jiří Nekvasil (2010–dosud). V tomtéž roce byl jmenován hudební ředitel opery Robert Jindra (2010–14) a šéfka souboru opereta/muzikál Gabriela Petráková (2010–14). Dne 14. dubna 2011 byl ustanoven poradní orgán ředitele Národního divadla moravskoslezského – divadelní Umělecká rada (v současné době se již neschází). V roce 2012 proběhlo první bienále festivalu NODO (Dny nové opery Ostrava / New Opera Days Ostrava), který je spolupořádán Ostravským centrem nové hudby. V tomtéž roce byl založen Ateliér pro děti a mládež při Národním divadle moravskoslezském, který mimo své obvyklé aktivity pro všechny čtyři soubory pořádá i Letní divadelní školu pro pedagogy, v sezóně 2015/16 pořádal i Celoroční divadelní školu pro pedagogy. V roce 2013 se stala šéfkou baletu Lenka Dřímalová, v roce 2014 šéfem operety/muzikálu Patrick Fridrichovský (2014–17). Část sezóny 2014/15 byla pověřena vedením opery produkční opery Valerie Hendrychová, externě již působil Jakub Klecker, který se stal oficiálním hudebním ředitelem opery (2015–dosud). Jako šéfka operety/muzikálu se v roce 2017 vrátila Gabriela Petráková. Ve stejném roce zahájilo Národní divadlo moravskoslezské rozsáhlou rekonstrukci Divadlo Jiřího Myrona včetně jeho přilehlých správních budov.

Národní divadlo moravskoslezské je nyní největším a nejstarším profesionálním divadlem v Moravskoslezském kraji a zároveň největší kulturní institucí zřizovanou statutárním městem Ostrava. Jako jediné na Moravě má divadlo čtyři umělecké soubory – operu, činohru, balet a operetu/muzikál, které hrají pravidelně na dvou stálých scénách: v Divadle Antonína Dvořáka (Smetanovo náměstí) a Divadle Jiřího Myrona (ulice Československých legií). V současné době Národní divadlo moravskoslezské ročně uvádí 4–5 operní premiéry s 1–2 galakoncerty, 2–3 baletní premiéry a galavečery, 3 a více operetně/muzikálových premiér. Vytváří desítky mimořádných doprovodných akcí (předpremiérové besedy, debaty s umělci a odborníky, workshopy ad.).


Literatura

I. Lexika

ČSHS.

Šormová, Eva (ed.): Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů (Praha 2000). 

 

II. Ostatní

40 let ostravského divadla 1919–1959 (Ostrava 1959).

60 let Státního divadla v Ostravě (Ostrava 1979).

70 let Státního divadla v Ostravě (Ostrava 1989).

Golat, Luděk (ed.): Almanach Národního divadla moravskoslezského: 1919–1999 [80 let Národního divadla v Ostravě] (Ostrav, 1999).

Golat, Luděk (ed.): Almanach Národního divadla moravskoslezského: 1919–2009 (Ostrava 2009).

 

http://encyklopedie.idu.cz/index.php/N%C3%A1rodn%C3%AD_divadlo_moravskoslezsk%C3%A9

www.ndm.cz/cz/stranka/161-historie-narodniho-divadla-moravskoslezskeho-v-datech.html

www.theatre-architecture.eu/cs/db.html?theatreId=448

Archivalie

Archiv Národního divadla moravskoslezského v Ostravě.

 

Eva Mikulášková

Datum poslední změny: 8.1.2019