Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Žofínská akademie

Tisk

(Sophien Akademie; Akademie ku zvelebení zpěvu a hudby; Prager Singacademie)

Charakteristika: hudební spolek

Datum narození/zahájení aktivity:11.6.1840
Datum úmrtí/ukončení aktivity:1.11.1899
Text

Žofínská akademie (Sophien-Akademie; Akademie ku zvelebení zpěvu a hudby; Prager Singacademie), pěvecký a hudební spolek, zahájení činnosti 11. 6. 1840, Praha, ukončení činnosti 1. 11. 1899. 

 

Jak uvádějí stanovy Žofínské akademie/Sophien-Akademie, vznikl dvojjazyčný spolek za účelem „zvelebení klasické hudby, zvláště zpěvu“ (Emporbringung der klassischen Musik, insbesondere des Gesanges) pod pracovním názvem Prager Singacademie. Stanovy schválilo zemské gubernium 11. června 1840 a na základě císařského povolení z 19. října téhož roku byl spolek nazván po arcivévodkyni Sophii (Žofii), matce příštího císaře Františka Josefa I. Do spolkového katastru byl zapsán teprve podle upravených stanov schválených 7. října 1846. Spolek byl utvořen – podobně jako Jednota pro zvelebení hudby v Čechách – ještě s aristokratickým zázemím; v jeho čele stál šlechtický protektor a předseda.

Činnost Žofínské akademie sledoval vzhledem k její dvojjazyčnosti pražský český i německý tisk. Spojení s patronkou spolku arcivévodkyní Sophií lze vděčit za četné zmínky v rakouském (nejen vídeňském) a německém tisku, z nichž dosavadní práce nečerpaly.

Podnět k založení spolku dal podle dostupných zdrojů sbormistr, skladatel a zpěvák Alois Jelen (1801–57), v letech 1840–44 jeho ředitel. Žofínská akademie provozovala hudební školu, kde se vyučoval sborový i sólový zpěv, hra na klavír, hudební teorie, estetika, dějiny hudby a základy deklamace. Žáci platili školné, výbor pro každý školní rok rozhodoval o určitém počtu bezplatných míst. Závěrečné zkoušky probíhaly formou veřejných produkcí. Cílem bylo poskytovat obeznámení s hudbou mládeži, diletantům nabízet zdokonalení ve zpěvu. Součást činnosti tvořilo pořádání uměleckých produkcí vlastních, či spoluúčinkování při podnicích pořádaných jinými spolky či institucemi. Stálým orchestrem spolek zřejmě nedisponoval, podle potřeby bylo orchestrální těleso sestavováno z vlastních schopných členů a učitelů spolku, doplňováno hráči divadelního orchestru a dalších spolků, případnými výpomocemi z vojenských hudeb, výjimečně také žáků konzervatoře a schopnými diletanty.

V letech 1844–49 vedl Žofínskou akademii Johann Nepomuk Škroup (1811–92); za jeho vedení vyučovali ve škole přední pěvci operního souboru Stavovského divadla Kateřina Podhorská a František Arnold Vogl (1821–91), dějiny hudby přednášel August Wilhelm Ambros. Jan Nepomuk Škroup rozvíjel spolupráci se spolkem Cecilská jednota/Cäcilienverein, založeným rovněž roku 1840, s konzervatoří a se Stavovským divadlem. Následovala dvě jednoletá období vedení akademie – 1849–50 Janem Nepomukem Maýrem (1818–88) a 1850–51 Václavem Emaneuelem Horákem (1800–71) – za nichž mělo dojít k poklesu úrovně (Václav Vlk, ČSHS a jiní). Vzhledem k nedostatečně zachovaným pramenům však nelze tato tvrzení doložit; mohou souviset s tradovaným pohledem na obě osobnosti, ale také s proměnou estetického vnímání doby. Za krátkého období Maýrova vedení lze například nalézt zmínku, že „alespoň zase kousek té češtiny přičiněním pana ředitele Maýra [...] do koncertního sálu se dostalo“ (Česká včela, 23. 3. 1850). Za vedení Františka A. Vogla, který akademii vedl v letech 1851–55, se však nepochybně koncepce podniků Žofínské akademie proměnila. Spolek začal uvádět koncerty historické hudby (podnětem přispěl August Wilhelm Ambros), prováděl díla Spohrova, Schumannova, Lisztova a jiných. Česká tvorba a zpěv v českém jazyce ustoupily do pozadí. V této tendenci pokračoval v letech 1855–59 i Zikmund Kolešovský (1817–68) a letech 1860–63 – po krátké epizodě Františka Škroupa (1801–62), který roku 1860 opustil Prahu – také Josef Leopold Zvonař (1824–65). Tehdy se objevila v tisku slova, že „akademie svých kořenů hluboko v domácí hudební život nevpustila [a] jest jisté, že zanikla-li by, nikdo by jí nepohřešoval“; význam se přiznával působení školy, na poli uměleckém však akademie mnoho nevykonala (Národní listy, 25. 10. 1862). Období spolku pod vedením Eduarda Tauwitze (1812–94), který ho vedl od roku 1863 až do své smrti a byl jediným jeho ředitelem německého jazyka, poznamenaly proměny koncertního života projevující se postupující profesionalizací a emancipací českojazyčných a německojazyčných institucí a organizací. V českém tisku se např. objevovaly výtky, že ač jsou členy spolku také Češi, programy jsou oznamovány pouze v němčině. K rozdělení spolku podle jazyka však nedošlo.

Koncertní činnost Žofínské akademie se nejprve specializovala na provádění sborových skladeb převážně domácí tvorby, iniciovala také vznik nových sborových skladeb (i formou soutěží a udílení cen) a Přispívala k poznání velkých vokálně instrumentálních děl starších období i cizích soudobých skladatelů. Do smíšených koncertů zařazovala rovněž sólová vystoupení a komorní skladby. Oficiální první podnik, na němž se Žofínská akademie podílela, se uskutečnil 27. ledna 1841, v den narozenin arcivévodkyně Sophie, v kostele sv. Salvátora, kdy byla mimo jiné provedena Korunovační mše Václava Jana Tomáška. Podle udávaného počtu účinkujících se na provedení podílely i další organizace. První vlastní, samostatný koncert uspořádala akademie 25. února 1841 zřejmě ve skromnějším rámci, na programu byly písně Tomáškovy a Jelenovy sbory. Další, veřejný koncert, konaný 18. března 1841 na Žofíně, měl na programu díla Carla Heinricha Grauna, Johanna Sebastiana Bacha, Johanna Christiana Bacha, Aloise Jelena a Václava Jana Tomáška. Téhož roku se 5. dubna Žofínská akademie podílela na provedení kantáty Georga Friedricha Händela Timotheus (Alexander’s Feast) ve prospěch kláštera alžbětinek; výběr právě tohoto díla mohl být reminiscencí na jeho uvedení 29. listopadu 1812 ve Vídni při dobročinném koncertě, který stál u založení vídeňské Gesellschaft der Musikfreunde a vedení Žofínské akademie tím sledovalo propagační účel. Zvláštní událost znamenalo nastudování Goethova Fausta s hudbou hraběte Antona Radziwilla; na interpretaci díla, které se druhově řadí mezi kantátu a melodram (role Fausta, Mefista, Fámula, Ducha země a Markétky jsou recitované), se údajně podílelo 120 zpěváků, spoluúčinkovala kapela c. k. pěšího pluku hraběte Latoura. Zpěváci i instrumentální hráči, členové spolku, se podíleli na programech nejrůznějších slavností, například už v prvním roce činnosti u příležitosti otevření Mostu císaře Františka (dnešní Most Legií). Pro své členy pořádala Žofínská akademie hudební zábavy. Členové spolku také spoluúčinkovali jako posily sboru v operních představeních Stavovského divadla.

Významnými událostmi, které Žofínská akademie připravila, se stalo provedení Beethovenovy Deváté symfonie 18. března 1842 a její opakování 19. května téhož roku, Mendelssohnovy symfonie Lobgesang 31. května 1843, koncert Hectora Berlioze 17. dubna 1846 za skladatelovy účasti, uvedení Schumannova oratoria Ráj a Peri 14. května 1846 (květnové koncerty akademie věnovala pravidelně své patronce u příležitosti svátku sv. Sophie, který připadal na 15. května). Roku 1846, ve výroční den úmrtí Wolfganga Amadea Mozarta 5. prosince, uspořádala Žofínská akademie slavnost k uctění skladatelovy památky. K původním skladbám skladatelů z Čech uvedených na koncertech akademie patřila například 7. dubna 1850 premiéra scény pro soprán sólo a orchestr Augusta Wilhelma Ambrose na text Josefa Beyera Libuša’s Prophezeihung (sólistka Louise Bergauer), jednoho z děl reflektujících Rukopis zelenohorský a dobový zájem o staročeskou mytologii.

Krátké působení Františka Škroupa v čele Žofínské akademie se uvedlo zdařilým provedením Beethovenovy Deváté 15. května 1860. Koncem šedesátých let se spolek dostal do finanční tísně, která ho donutila veřejné podniky omezit. Po roce 1860 už byla koncertní činnost zanedbatelná. Roku 1876 byly změněny stanovy a valná hromada konaná 28. dubna 1876 zvolila nový výbor, v němž převahu tvořili členové německého jazyka. K někdejší náplni činnosti se spolek nevrátil a škola nakonec neobstála v konkurenci s pražskou konzervatoří poté, co na ní byla roku 1888 zavedena výuka klavíru.

Rozhodnutím valné hromady 1. listopadu 1899 ukončila Žofínská akademie činnost.


Literatura

I. Lexika

ČSHS

SČHK.

 

II. Knižní publikace

Berlioz, Hector: Paměti. Cesty po Italii, Německu, Rusku a Anglii 1803–1865 (Praha 1954), s. 441–442.

Matějčková, Helena: Místo Žofínské akademie v hudebním životě Prahy 19. století. Koncertní činnost v letech 1841–1850 (diplomová práce, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Praha 2010).

Lašťovka, Marek – Lašťovková, Barbora – Rataj, Tomáš – Ratajová, Jana – Třikač, Josef: Pražské spolky. Soupis pražských spolků na základě úředních evidencí z let 1895–1990. Documenta Pragensia Monographia Vol. 6 (Praha 1998, s. 266). 

 

III. Časopisecké stati a výběr zpráv v tisku:

O koncertech referovaly pražský německý deník Bohemia, Prager Abendblatt, Prager Tagblatt, české listy Květy, Česká včela, Pražské noviny, Národní listy, zprávy přinášely dále zahraniční listy Neue Zeitschrift für Musik, Der Humorist, Der Adler, Wiener Zeitschrift, Blätter für Musik, Theater und Kunst, Die Presse, Neue Freie Presse, Klagenfurter Zeitung.

Značka B. [Bernhard Gutt]: Musikalische Aussichten (In: Bohemia 14, 15. 1. 1841, č. 7,  s. 4).

Koncerty (In: Česká včela 17, 23. 3. 1850, č. 5., s. 20.

Značka Pelham: Prager Salon (In: Der Humorist 5, 24. 4. 1841, č. 82, s. 336).

Müller, Anton: Akademie zum Besten der Versorguns- und Beschäftigungsanstalt für erwachsene Blinde in Böhmen (In: Bohemia 14, 14. 5. 1841, č. 58,  s. 3).

Prager Briefe (In: Klagenfurter Zeitung 116, 21. 5. 1860, s. 1–2 [461–462] (nepodepsáno).

Značka E., (In: Dalibor 4, 1. 4. 1861, č. 10, s. 82).

Rittersberk, Ludvík: Myšlenky o slovanském zpěvu (In: Dalibor 4, 1861, 1. 12. 1861, zejm. č. 34, s. 271).

Pražské hudební spolky a jimi vydržované hudební ústavy. (Národní listy 2, 25. 10. 1862, č. 252, s. 1–2 (nepodepsaný fejeton).

Musik- und Gesangsvereine in Österreich (In: Wiener Zeitung (Amtlicher Teil), 4. 83, 7. 4. 1868, s. 92–93).

Značka –y: Sophien-Akademie (In: Bohemia 49, 2. 5. 1876, č. 121, s. 5).

Vlk, Václav: Žofínská akademie a její vztah k dílu W. A. Mozarta (In: Zprávy Bertramky, 1961, č. 27, s. 1–9).

Lébl, Vladimír – Ludvová, Jitka: Pražské orchestrální koncerty v letech 1860–1895 (In: Hudební věda 17, 1980, č. 2, s. 99–138). 

Tyrrell, John a kolektiv: Projekt databáze pražského koncertního života 1850–1881, dostupné z: http://prague.cardiff.ac.uk/about.jsp.

Archivalie

Registrace spolku Archiv hlavního města Prahy (spolkový katastr XII/3).

Fond Sofijská akademie v Praze (NAD č. 745), Archiv hlavního města Prahy (nezpracováno).

Národní archiv (fond České gubernium, ČG-VŠ 29/9/59, karton č. 2786; fond Policejní ředitelství, C 24/66, karton č. 1407).

Národní muzeum – České muzeum hudby (fond Tisková dokumentace, koncertní programy, I. a II: stupeň evidence).

 

Vlasta Reittererová

Datum poslední změny: 7.12.2017