Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Kuna, Milan

Tisk


Charakteristika: Muzikolog a publicista

Datum narození/zahájení aktivity:19.3.1932
Text
DíloLiteratura

Kuna, Milan, muzikolog, publicista, narozen 19. 3. 1932, Zdice.

Po maturitě na reálném gymnáziu v Berouně (1950) studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze hudební vědu a národopis (1950–55, promovaný historik; ve své diplomní práci Stylová problematika v díle Antonína Dvořáka jako jeden z prvních využíval Dvořákových skic a náčrtů pro studium  geneze skladatelova díla, čímž odkryl novou oblast pro dvořákovské bádání). Po absolutoriu hudební vědy jakožto hlavního oboru se stal hudebním referentem v Ústředním domě lidové tvořivosti v Praze, kde mimo jiné vydával písně a sbory současných skladatelů. Roku 1958 se stal vedoucím redaktorem časopisu Lidová tvořivost a po třech letech se mu podařilo transformovat tento časopis ve dva nové, v nichž byl prvním vedoucím redaktorem: Melodie (se zaměřením na populární hudbu) a Taneční listy (se zaměřením na společenský tanec a balet); oba po různých peripetiích existují dosud. V roce 1964 nastoupil interní aspiranturu v tehdy nově založeném Ústavu pro hudební vědu ČSAV v Praze, kterou ukončil obhajobou disertační práce Český hudební život za nacistické okupace a získáním hodnosti CSc; po obnově doktorátů promoval na Univerzitě Karlově v Praze (PhDr. 1969). Od 1964 byl výkonným redaktorem časopisu Hudební věda, vydávaného v ČSAV, po 1970 však z politických důvodů nesměl v této práci pokračovat. Šéfredaktorem tohoto muzikologického čtvrtletníku se stal v roce 1991, a v této funkci setrval až do svého odchodu do důchodu, tj. do konce 1998. V roce 1994 obhájil svou knihu Hudba na hranici života v původní a německé verzi jako doktorskou disertaci a získal titul DrSc.

Už 1969 publikoval knihu Zvuk a hudba ve filmu, v níž se poprvé vůbec zabýval dramaturgií zvukových prostředků filmu, analyzoval jednak filmovou hudbu (archivní i autentickou), hluk (reálný i ireálný), slovo (reálné i imitované) a ticho zvláště, jednak tyto prvky ve vzájemném propojení i v jednotě s obrazem. Tato kniha přerostla svůj účel, stala se neoficiální učebnicí na Filmové fakultě Akademie múzických umění v Praze a sloužila jak filmovým amatérům, tak profesionálům. Šedesátá léta byla stěžejním obdobím Kunova publicistického a kritického působení: kromě v denním tisku a kulturních týdenících publikoval hlavně v časopise Hudební rozhledy. Jako kritik se speciálně zabýval především soudobou hudbou, sborovým zpěvem, filmovou hudbou a orchestrální tvorbou. Tuto činnost zdárně rozvíjel až do poloviny 1974, kdy mu byla znemožněna. Kuna se ovšem neomezil na praktický výkon hudební kritiky, chtěl se dopídit zákonitostí hudební interpretace, což ve své době bylo jednou ze zanedbávaných oblastí muzikologického výzkumu. Stal se průkopníkem tzv. kvantitativní analýzy hudebně interpretačního výkonu. Spolu s akustikem ing. Milošem Bláhou uskutečnil celou řadu experimentálních výzkumů, v nichž definoval časové parametry hudební interpretace (např. hudební tempo základní, pevné, oscilující, proměnné, definoval metrickou hudbu a její časové parametry, hudbu nemetrickou apod.), až dospěl k syntetickému pohledu na tzv. dramaturgii časových prostředků v hudbě. Většinu těchto poznatků uložil 1982 spolu s Milošem Bláhou do knihy Čas a hudba. Propracoval i tzv. dynamický reliéf hudby na základě grafických záznamů jednotlivých linií vícehlasé instrumentální hudby různých stylů. Jeho přednášky o experimentálním výzkumu hudební interpretace, jež se měly uskutečnit na katedře hudební vědy  Univerzity Karlovy, byly koncem 70. let zakázány.

Ze studia hudebních poměrů za nacistické okupace vyplynula Kunovi velikost historické křivdy vůči dirigentské osobnosti Václava Talicha. Bojoval proto o jeho rehabilitaci, napsal celou řadu závažných studií (Václav Talich  a Lublaň, Václav Talich a SSSR, Václav Talich a Národní divadloVáclav Talich a nacistická okupace, Václav Talich a problém národní očisty, Oloupení Václava Talicha na sovětských hranicích), připravil Katalog pozůstalosti Václava Talicha i edice Talichovy korespondence s Bohuslavem Martinů, Josefem Sukem, Aloisem Hábou a dalšími. Tyto práce si kladly za cíl dospět na základě pramenného studia k objektivnímu posouzení tohoto nejpřednějšího českého reprodukčního umělce. Knižně vydal Talichovy Úvahy, projevy a stati,jeho souborná edice Talichovy korespondence, ač přijatá do tisku, nesměla v normalizační době vyjít, takže teprve po převratu 1989 mohl Kuna o Talichovi psát bez obav z cenzury a zásahů do jeho textů, jako tomu bylo např. při vydání jeho knihy Václav Talich (pod původním názvem Etika umělce Václava Talicha, 1980). Přes Talichovu osobnost se Kuna dostal i ke studiu skladatelské osobnosti Karla Boleslava Jiráka, o němž – kromě několika již vydaných studií – připravil  do tisku  knihu s příznačným  názvem Exulantem proti své vůli.

Tématu okupace  se Kuna věnoval soustavně i poté, co mu nesměla vyjít zmíněná kandidátská disertace o českém hudebním životě za nacistické okupace. Svůj zájem o tuto problematiku zkoncentroval na otázku kultury a hlavně  hudby v nacistických koncentračních táborech a věznicích. Po výstavě Umění v Terezíně 1941–1945, uspořádané na Malé pevnosti Terezína v 1972/73 a jíž byl spoluautorem, hodlal vydat knížku o hudebních aktivitách vězňů v židovském Terezíně, ale opět nedostal k tomu souhlas. Proto toto téma rozšířil  o studium hudebních aktivit politických vězňů v dalších koncentračních táborech typu Mauthausenu, Buchenwaldu, Sachsenhausenu, Dachau, Flossenbürgu, Ravensbrücku, na celách Malé pevnosti v Terezíně, ve věznici na Pankráci apod. a napsal shrnující hudebně historické dílo Hudba na hranici života, která získala absolutní cenu v soutěži vědeckých prací Svazu protifašistických bojovníků, čímž byla otevřena cesta k jejímu vydání (1990). Kniha vzbudila zájem i v zahraničí a vyšla 1993 a 1998 pod názvem Musik an der Grenze des Lebens v německém nakladatelství Zweitausendeins (Frankfurt a. M.). Poté se vrátil i k původnímu záměru vydat speciální knihu o hudebním životě a tvorbě v židovském ghettu Terezín a původní kapitoly o tomto koncentračním táboře, považovaném za předposlední stanici Židů před jejich konečnou likvidací, rozšířil, doplnil (napsal i několik nových), a vydal je v knize Hudba vzdoru a naděje. Terezín 1941–1945 (2000; v současné době se připravuje i její anglické a německé vydání). Autorsky se podílel i na vzniku reprezentativní knihy o stálých expozicích Památníku Terezín Kultura proti smrti (2002, česky, německy, anglicky, hebrejsky).

Kuna se nevyhýbal ani hudebně popularizační práci. O šíři jeho záběru v této oblasti svědčí např. jeho rozhlasové hudebně vzdělávací pořady, často uspořádané do mnohadílných cyklů; těžištěm této jeho činnosti byla hudba 19. a 20. století. Do tohoto okruhu patří i jeho autorsko-scénáristický podíl na řadě výstav, ať již se svým obsahem týkaly hudby za nacistické okupace, hudebních aktivit v nacistických koncentračních táborech, Talichovy osobnosti, vztahu význačných malířů k hudbě nebo jubilea České filharmonie. Do této popularizační práce vkládal i poznatky ze svého vědeckého studia. Širokého rozšíření se dočkala jeho kniha Skladatelé světové hudby, která čtenáře populární formou seznamovala s padesáti vybranými skladateli světové hudby (od Palestriny a Monteverdiho až po Šostakoviče a Brittena). Její dvojí české a dvojí slovenské vydání, vydání maďarské, polské, německé, ruské, čínské i vydání na CD-ROMu s hudebními ukázkami z díla všech v knize uvedených autorů a s ilustracemi Jiřiny Lockerové a Ondřeje Šmerdy je od 1993 vyhledávanou knihou určenou nejen hudební mládeži, ale i hudebním laikům. Ve stejné edici vyšla i jeho kniha Osobnosti české hudby (2001). Popularizující knihou na vyšší úrovni byla výpravná publikace o hudbě v Praze, jež vyšla v roce 1997 ve francouzské (Prague dans l´histoire de la musique) a anglické verzi (Prague in History of Music); tyto knihy doplněné fotografiemi Jiřího Všetečky poskytují v deseti kapitolách přehled hudebního dění v české metropoli od nejstarší doby  po dobu současnou.

Hlavním tématem Kunova badatelského zájmu se už od dob jeho univerzitních studií stala osobnost Antonína Dvořáka – problematika hudebně genetická (studium náčrtů a skic až po konečné dílo) a hudebně historická, i práce ediční. O Dvořákovi publikoval řadu studií, v nichž se zabýval například Dvořákovým slovanstvím, genezí Dimitrije a Jakobína, autorovými dumkami, Dvořákovými pobyty v Rusku a jeho vztahem k Čajkovskému,  Mahlerovou neuskutečněnou inscenací Rusalky ve Vídni, skladatelovými žádostmi o státní stipendium, okolnostmi při získání  čestných doktorátů, Dvořákovým vztahem k Vídní, Švabinského portréty Antonína Dvořáka atd. Pod jeho vedením a díky houževnatému úsilí nejen jeho, ale i malého editorského kolektivu, s nímž 1980–87 soustavně pracoval, vznikla monumentální edice o deseti svazcích Antonín Dvořák: Korespondence a dokumenty. V prvních čtyřech svazcích (1987, 1988, 1989, 1995) vyšla skladatelova korespondence odeslaná, v dalších čtyřech svazcích (1996, 1997, 1999, 2001) korespondence přijatá, vše v originálních jazycích, s překlady a cizojazyčnými regesty i vědeckým poznámkovým aparátem. Pro tisk jsou připraveny i další dva svazky dokumentů se šestnácti kapitolami, přinášejícími komentovanou transkripci 1000 dokumentů, počínaje zápisy Dvořákovy rodiny v matrikách, skladatelovými osobními doklady a vysvědčeními, žádostmi o umělecká stipendia až po diplomy  čestných doktorátů, smlouvy s nakladateli a divadly, diplomy čestného členství ve spolcích atp.

Kuna získal  celou řadu cen, uznání a prémií např. od ČSAV, Českého hudebního fondu, Literárního fondu atd., 1991 se stal Mezinárodním čestným občanem města New Orleans v USA a 1997 byl za své muzikologické dílo vyznamenán prestižní cenou České hudební rady. Vezme-li se v úvahu i Kunova velice rozsáhlá hudebně kritická (recenzentská) činnost, kterou pěstoval zejména ve svých mladších letech (především v Hudebních rozhledech, Kulturní tvorbě, Lidové tvořivosti, Rudém právu, Večerní Praze), patří jeho vědecká a publicistická produkce k nejpočetnějším výkonům jednoho autora, přičemž obstojí i z hlediska nároků na kvalitu. Při veškeré Kunově všestrannosti a pohotovosti  vykrystalizovalo několik hlavních témat, kterým věnoval (zčásti postupně) pozornost: sborový zpěv a vůbec lidová tvořivost, hudba v době okupace a v koncentračních táborech, problematika filmové hudby, otázky času v hudbě a s tím spjatá problematika analýzy interpretačních výkonů, život a dílo Antonína Dvořáka, Václav Talich (a jiné osobnosti, na něž se objevovaly kontroverzní názory), problematika literárních i notových edicí, praxe i teorie hudební ikonografie, muzikologická redakční činnost, popularizační práce. Ve všech oblastech činnosti se projevil jako velice pilný a produktivní muzikolog, svědomitý badatel, pěstující svůj vlastní pramenný výzkum, odborník, který dokáže přenášet výsledky výzkumu do hudebního života, člověk, který umí zformulovat vlastní a originální závěry a stát za nimi. Tím vším se řadí mezi velmi výrazné postavy české muzikologie posledního půlstoletí.


Dílo

Samostatně vydané (knižní) publikace

Foukací harmonika. Historie, teorie, nástroje, zkušenosti, repertoár (spoluautor Lubomír Pleva, Praha 1960);

Hudba v krátkém filmu (Praha 1961);

Zvuk a hudba ve filmu. K analýze zvukové dramaturgie filmu (Praha 1969);

Životnost Smetanova odkazu. Kapitola z let 1939-1945 (Praha 1974);

Katalog pozůstalosti Václava Talicha (Beroun 1979);

Václav Talich (Praha 1980);

Čas a hudba. K dramaturgii časových prostředků v hudebně interpretačním výkonu (s Milošem Bláhou, Praha 1982);

Hudba na hranici života. O činnosti a utrpení hudebníků z českých zemí v nacistických koncentračních táborech a věznicích (Praha 1990; německá verze jako Musik an der Grenze des Lebens. Musikerinnen und Musiker aus böhmischen Ländern in nationalsozialistischen Konzentrationslagern und Gefängnissen (Frankfurt am Main 1992, 21998);

Skladatelé světové hudby (Praha 1994, 21995; slovenská verze jako Skladatelia světovej hudby, Praha–Bratislava 1994, 21995; maďarská jako A villág zeneszerzöi, Budapest 1995; polská jako Wielcy kompozytorzy, Warszawa 1995; německá jako Grosse Komponisten der Weltmusik, Praha 2001; CD-ROM Skladatelé světové hudby = text knihy s vyobrazením, slovníkem hudebních termínů, testy a hudebními ukázkami z tvorby všech autorů, Praha 1996);

Prague dans l´histoire de la musique (foto Jiří Všetečka, Praha 1997; anglická verze jako Prague in History of Music, Praha 1997);

Hudba vzdoru a naděje. Terezín 1941–1945. O činnosti a tvorbě hudebníků v koncentračním táboře Terezín (Praha 2000);

Osobnosti české hudby (Praha 2001);

Exulantem proti své vůli. Život a dílo Karla Boleslava Jiráka (Praha 2003, 351 s.);

Dvakrát zrozený. Život a dílo Karla Reinera (Praha 2008, 468 s.);

Václav Talich (1883-1961). Šťastný i hořký úděl dirigenta (Praha 2009, 1189 s.);

Střípky z bezedného deníku (Praha ¹2011, ²2013, 412 s.);

Karel Reiner. Der Komponist in seiner Zeit (Regensburg 2015, 271 s.);

Antonín Dvořák a lidé kolem (v tisku).

 

Edice

a) literární

Václav Talich: Úvahy, projevy a stati (Beroun: Okresní muzeum 1983);

Z korespondence Antonína Dvořáka (Praha: Lyra Pragensis 1983, bibliofilie);

Antonín Dvořák: Korespondence a dokumenty. Svazek I: Korespondence odeslaná 1871–1884 (za vedení a redakce Milana Kuny zpracovali: Ludmila Bradová, Antonín Čubr, Markéta Hallová, Milan Kuna, Jitka Slavíková, Praha 1987). – Svazek II: Korespondence odeslaná 1885–1889 (stejní editoři, Praha 1988). – Svazek III: Korespondence odeslaná 1890–1895 (stejní editoři, Praha Supraphon 1989). – Svazek IV: Korespondence odeslaná 1896–1904 (stejní editoři, Praha 1995). – Svazek V: Korespondence přijatá 1877–1884 (za vedení a redakce Milana Kuny zpracovali: Ludmila Bradová, Miroslav Nový, Milan Kuna, Jitka Slavíková, Praha 1996). – Svazek VI.: Korespondence přijatá 1885–1892 (stejní editoři, Praha 1997). – Svazek VII: Korespondence přijatá 1893–1895 (stejní editoři, Praha 1999). – Svazek VIII: Korespondence přijatá 1896–1904 (stejní editoři, Praha 2000);

Antonín Dvořák nejbližšímu příteli (Z neznámé korespondence A. Dvořáka Aloisi Göblovi) (Praha: Nadační fond Pražský podzim 2001);

Antonín Dvořák, za svazek VIII jako pokračování - Svazek IX: Dokumenty. Kapitoly I – IX (za vedení a redakce Milana Kuny zpracovali: Markéta Hallová, Milan Kuna, Miroslav Nový, Jitka Slavíková, Praha 2004, 544 s.). - Svazek X: Dokumenty. Kapitoly X – XVI (titíž editoři, Praha 2004, 460 s.).

 

b) Notové

Jakub Jan Ryba: Missa pastoralis bohemica (Stuttgart: Carus-Verlag 1994, kritické vydání);

Rudolf Karel: Nonett (1945) (Stuttgart: Carus-Verlag 1995, kritické vydání).

 

Studie a stati

Význam studia Dvořákových náčrtů (Hudební rozhledy 7, 1954, č. 20, s. 923–925);

Jan Kapr: Zítra, symfonická báseň (Hudební rozhledy 8, 1955, s. 221–223);

Masová píseň Jana Kapra (Hudební rozhledy 8, 1955, s. 737–745);

První dumky Antonína Dvořáka (Hudební rozhledy 9, 1956, s. 313–316);

Dechový kvintet Josefa Tomana (Hudební rozhledy 9, 1956, s. 1015–1017);

K problémům nové tvorby masových písní (Hudební rozhledy 12, 1959, s. 410–412);

Dynamika hudby ve filmovém díle (Československá fotografie 1959, příloha, č. 10, s. 160 ad.);

Zrání umělce současnosti. K tvůrčí cestě Karla Reinera (Hudební rozhledy 15, 1962, s. 97–102);

K estetice zvukové dramaturgie filmu (Film a doba 1963, č. 7, s. 360–363);

Nad sborovou tvorbou Věroslava Neumanna (Hudební rozhledy 16, 1963, č. 19, s. 800–803);

Nové uzrávání tvůrčích sil Jana Kapra (Hudební rozhledy 17, 1964, č. 5, s. 182–185);

Sborový zpěv za nacistické okupace (Hudební věda 1, 1964, č. 4, s. 562 ad., 2, 1965, č. 2, s. 163–183, materiálová příloha, s. 293 ad.);

Problémy s jednotnou organizací hudebníků za okupace (Hudební věda 2, 1965, č. 4, s. 650–671);

K pojetí hudebního života za nacistické okupace (Hudební věda 4, 1967, č. 3, s. 380–396);

Dvořák a Rusko (Hudební rozhledy 30, 1977, č. 9, s. 386–397);

Interpretace Janáčkova 1. smyčcového kvartetu. Pokus o kvantitativní analýzu 1. věty díla (Hudební věda 14, 1977, č. 2, s. 99–145);

Experiment se smyčcovým kvartetem. Ke studiu dynamického reliéfu komorní hudby (Hudební rozhledy 30, 1977, č. 7, s. 321–328);

Václav Talich a SSSR (Hudební věda 14, 1977, č. 4, s. 301–315);

Nenapsaná kapitola. K působení českých hudebníků v SSSR mezi dvěma světovými válkami (Hudební rozhledy 31, 1978, č. 11, s. 512–518);

Dvořákův Jakobín (Praha: Supraphon 1978; studie ke gramofonové nahrávce opery);

Pražská epizoda P. I. Čajkovského (sborník Uměnovědné studie, sv. I, Praha: ÚTDU ČSAV, s. 5–74);

Dramaturgie tempa. K interpretaci 2. věty Janáčkova 1. smyčcového kvartetu (Hudební věda 15, 1978, č. 4, s. 340–357, 16, 1979, č. 1, s. 5–74);

Hudební interpretace jako předmět výzkumu (Hudební rozhledy 32, 1979, č. 3, s. 134–139);

Talich a Beroun (Katalog pozůstalosti Václava Talicha, Beroun: Okresní muzeum 1979, s. 5–23);

Neodkladně k diskusi. Ke kritické edici děl Leoše Janáčka (Hudební rozhledy 33, 1980, č. 1, s. 34–42);

Hudba v nacistických koncentračních táborech (Hudební věda 17, 1980, č. 3, s. 239–275);

Transkripční problematika Dvořákovy korespondence (Hudební věda 18, 1981, č. 1, s. 3–26);

Ke vzniku Dvořákova Dimitrije (Hudební věda 18, 1981, č. 4, s. 326–342);

Ke zrodu Dvořákova Jakobína (Hudební věda 19, 1982, č. 3, s. 245–268);

Václav Talich a Lublaň (Hudební věda 20, 1983, č. 4, s. 344–352);

Od Matčiny písně k Dvořákovu Jakobínu (Hudební věda 21, 1984, č. 1, s. 32–69);

Nová východiska ve dvořákovském bádání (Hudební rozhledy 37, 1984, č. 11, s. 520–522);

Nepobeždenaja češskaja muzyka (sborník Muzyka v borbě s fašismom, Moskva: Vsesojuznoje izdatelstvo Sovetskij kompozitor 1985, s. 98–120);

Předpoklady hudebního dění v Terezíně (Hudební věda 23, 1986, č. 3, s. 249–259);

Verdiho Rekviem v Terezíně (Hudební rozhledy 40, 1987, č. 5, s. 228–231);

Žádosti Bedřicha Smetany o umělecké stipendium (Hudební věda 25, 1988, č. 2, s. 120–131);

Vztahy Antonína Dvořáka k Vídni (Hudební rozhledy 41, 1988, č. 5, s. 234–257);

K rehabilitaci Václava Talicha (Hudební rozhledy 43, 1990, č. 8, s. 344–349);

Václav Talich a nacistická okupace. Příspěvek k rehabilitaci umělecké osobnosti (Hudební věda 28, 1991, č. 1, s. 16–40, plus obrazová příloha);

Karel Boleslav Jirák exulantem (Hudební rozhledy 44, 1991, č. 1, s. 37–43);

Geneze Švabinského portrétu Bedřicha Smetany (Hudební věda 28, 1991, č. 2, s. 135–139, plus obrazová příloha);

Švabinský a Dvořák (Hudební rozhledy 44, 1991, č. 4, s. 177–182);

Tragické město Terezín s nejsvobodnější dramaturgií (Hudební rozhledy 44, 1991, s. 11, s. 481–484);

Proč se Rusalka nehrála ve Vídni (Hudební rozhledy 44, 1991, č. 12, s. 562–565);

K problému národní očisty. Případ Václava Talicha (Hudební věda 29, 1992, č. 1, s. 47–69);

Umělecká stipendia Antonína Dvořáka (Hudební věda 29, 1992, č. 4, s. 293–315);

Čestný doktorát Antonína Dvořáka na české univerzitě v Praze (Hudební věda 30, 1993, č. 2, s. 162–178);

K problému národní očisty. Případ K. B. Jiráka (Hudební věda 30, 1993, č. 3, s. 195–224, plus obrazová příloha);

Jací jsme byli? K etnonacionálním aspektům čs. židovských hudebníků v Terezíně (Hudební rozhledy 46, 1993, s. 50–54);

Problém židovství v české hudbě (sborník Židovská kultura a česká hudba, Muzikologické studie, Janáčkiana 93, Ostrava 1994, s. 7–18);

On the Unrealised Staging of Dvořák Rusalka in Vienna (sborník Antonín Dvořák 1841–1991, Report of the International Musicological Congress Dobříš 17th-20th September 1991, Praha 1994, s. 209–215; německy jako Dvořák und Mahler. Über die in Wien nicht stattgefundene Inszenierung der Rusalka, sborník Dvořák-Studien, Mainz: B. Schotts Söhne 1994, s. 197–203);

Ester – rezistentní hra o záchraně Židů s hudbou Karla Reinera (Terezín 1943/1944) (Hudební věda 31, 1994, č. 2, s. 235–271);

Les aspects ethniques des musiciens Juifs tscheques à l´epoque l´holocauste (sborník Actes du colloque „La musique et les pouvoir“, Lyon, Mouvement Janáček 1995, s. 35–39);

Dvořák Slavic Spirit and his Relation to Tschaikovsky and Russia (sborník Rethinking Dvořák, Views from five countries, Oxford: Clarenton Press 1996, s. 143–153);

K osudu skladatele Rudolfa Karla. Na okraj vydání Nonetu v Carus-Verlag, Stuttgart (Terezínské listy 1996, č. 24, s. 83–93);

Oloupení Václava Talicha na sovětských hranicích. Vyústění Talichových koncertních cest v letech 1932 a 1933 (Hudební věda 34, 1997, č. 1, s. 9–28);

Bohuslav Martinů denuncován K. B. Jirákem? (Hudební rozhledy 53, 2000, č. 2, s. 35–38, též in: Bohuslav Martinů český a světový, sborník z 23. ročníku konference Janáčkiana, Ostrava 3. a 4. června 1999, Ostrava 2000 pod názvem: Domnělá denunciace Bohuslava Martinů K. B. Jirákem, s. 13–20);

Antonín Dvořák a Sychrov. Nad neznámými skladatelovými dopisy Aloisi Göblovi (Opus musicum 33, 2001, č. 3, s. 4–11);

Hudba v terezínském ghettu (v publikaci Kultura proti smrti, Stálé expozice Památníku v bývalých Magdeburských kasárnách, Praha 2002, s. 19–49).

Čajkovskij z pohledu ženy (Gramorevue 29, 1993, č. 3, s. 3);

Domnělé členství Václava Talicha v Lize proti bolševismu (Hudební rozhledy 51, 1998, č. 1, s. 37-40);

Václav Talich studentem na konzervatoři (in: Acta Universitatis Palaskianae Olomucensis, Musicologica Olomucenssia IX, s. 151-160);

Světovost Antonína Dvořáka, (Česká hudba 2004, Program – květen 2004, s. 1-2);

Rekviem vzdoru provázející Židy do osvětimských komor (in: Pražské jaro 2006 (katalog), s. 96-99 (česky, anglicky);  

Osobnost K. B. Jiráka (Vltava r. XVII, Praha 2012, č., 4, s. 24-25);

Zkušenosti s prací na monografiích (in: K otázkám monografického pojetí skladatelské osobnosti a výkladu jeho díla, Praha 2013, s. 103-114);

Talichovské kontrapunkty. Příspěvek ke shodám a střetům české a německo-rakouské kultury (in: Mosty a propasti, sborník Etnologického ústavu AV ČR a Sudetendeutsches Musikinstitut, Praha 2014, s. 235-246);

Talich-Kontrapunkte. Ein Beitrag zu den Übereinstimmungen und Zusammenstůößen von tschechischer und deutsch-österreichischer Kultur (in: Zwischen Brücken und Gräben, Praha 2014; S. 265-279).

 

Materiálové stati

Bohuslav Martinů Václavu Talichovi 1924–1939. Výběr z korespondence (Hudební věda 7, 1970, č. 2, s. 222–247);

Josef Suk Václavu Talichovi. Korespondence z Talichovy pozůstalosti (Hudební věda 7, 1970, č. 3, s. 356–389);

Torzo vztahu lidského a uměleckého. Korespondence Aloise Háby Václavu Talichovi (Hudební věda 8, 1971, č. 1, s. 94–119);

Z korespondence Václavu Talichovi v okupaci (sborník Příspěvky k dějinám české hudby, sv. I, Praha: Academia 1971, s. 173–119);

Bohuslav Martinů – trauma K. B. Jiráka. Korespondence z let 1947–1959 (Hudební věda 31, 1994, č. 1, s. 99–105, č. 2, s. 191–207, č. 3, s. 331–244);

Bohuslav Martinů Václavu Talichovi po roce 1945, komentovaná edice korespondence (Hudební věda 32, 1996, č. 2, s. 187–201).

 

Publicistika, popularizace, kritika apod. (výběr)

Česká hudba a Gustav Mahler (Dějiny a současnost 1960, č. 11, s. 38–39);

Padesátka Karla Reinera (Lidová tvořivost 11, 1960, č. 6, s. 128);

K problémům estetiky filmové hudby (Hudební rozhledy 14, 1961, č. 22, s. 946–948);

Otázky formy ve filmové hudbě (Hudební rozhledy 15, 1962, č. 18, s. 178);

Ke kritice filmové hudby (Hudební rozhledy 15, 1962, č. 20, s. 862);

Taneční teorie a praxe, estetika a život (Lidová tvořivost 13, 1962, č. 4, s. 76);

Z estetiky zvukové dramaturgie filmu (Filmovým objektivem 1963, č. 1–12);

Moravští učitelé a současné pěvecké hnutí (Hudební rozhledy 16, 1963, č. 16, s. 778–779);

Za Janem Šoupalem (Hudební rozhledy 17, 1964, s. 690);

Hudební pokrok, my a Darmstadt (Hudební rozhledy 18, 1965, č. 17, s. 750);

Památce skladatele Rudolfa Karla (Hudba z Prahy 1965, č. 6);

Míra stylizace zvukové složky filmu (Filmovým objektivem 1966, č. 60, s. 104);

Česká hudba třicátých let (Hudba z Prahy 1968, č. 4, s. 1);

Z posledních dnů Karla Reinera (Hudební rozhledy 32, 1979, č. 12, s. 536–537);

Vzpomínka na přítele Josefa Pazderku (Sborník pedagogické fakulty v Ústí nad Labem, 1986, s. 23–27);

Za Jarmilem Burghauserem (21. 10. 1921 – 19. 2. 1997) (Hudební rozhledy 50, 1997, č. 4, s. 24);

Badatelské středisko v Terezíně (Hudební rozhledy 51, 1998, č. 4, s. 39);

Český komorní orchestr (Rudolfinum revue 2002/2003, č. 1, s. 12–13, č. 2, s. 14–15);

Václav Talich a Karel Ančerl u České filharmonie (katalog Pražské jaro 2003, s. 64–67);

Po stopách Václava Talicha. Oslavy stodvacátého výročí narození Václava Talicha (1883–1961) (Národní divadlo, Praha 2003, s. 6–20).

 

Rozhovory

O aranžování se Zdeňkem Krotilem (Lidová tvořivost 1960, č. 5, s. 107);

O vibrafonu s Karlem Velebným (Lidová tvořivost 1969, s. 132);

Rozhovor s Janem Kaprem (Hudební zprávy z Prahy 1969, č. 4, s. 1);

U Jiřího Dvořáčka (Hudební rozhledy 24, 1971, č. 4, s. 177–179);

O Máchově hudbě a hudbě vůbec s Otmarem Máchou (Hudební rozhledy 24, 1971, č. 11, s. 514–516);

Poslední rozhovor s Karlem Boleslavem Jirákem (Hudební rozhledy 25, 1972, č. 3, s. 121–125);

O filmové hudbě se Štěpánem Luckým (Hudební rozhledy 25, 1972, č. 10, s. 455–456);

O filmové hudbě se Zdeňkem Liškou (Hudební rozhledy 25, 1972, č. 10, s. 457–458);

O hudbě vlastní i hudbě vůbec s padesátníkem Jiřím Válkem (Hudební rozhledy 26, 1973, č. 9, s. 413–416);

S Jiřím Pauerem nejubilejně (Hudební rozhledy 27, 1974, č. 1, s. 36–39);

O hudbě a dirigování se Zdeňkem Košlerem (Hudební rozhledy 28, 1975, s. 173–176);

O hudbě a houslích s Marií Hlouňovou (Hudební rozhledy 30, 1977, č. 3, s. 128–131);

O hudbě a jejím poslání s Václavem Trojanem (Hudební rozhledy 30, 1977, č. 4, s. 171–174);

Zvuková technika kontra umění? Z rozhovoru s Alešem Wimmerem (Hudební rozhledy 30, 1977, č. 7, s. 316–318);

O sborovém umění s Josefem Veselkou (Hudební rozhledy 31, 1978, č. 2, s. 70–73);

Na slovo o hudbě s Lubošem Fišerem (Hudební rozhledy 33, 1980, č. 9, s. 418–420).

 

Redakce sborníků a časopisů

Příspěvky k dějinám české hudby. Sborník studií a materiálových statí hudebně historických (I – Praha: Academia 1971, II Praha 1972, III – Praha 1976; výkonný redaktor);

Uměnovědné studie (I – Praha: Ústav teorie a dějin umění ČSAV 1978, II – Praha 1979, IV – Praha 1983; výkonný redaktor);

Čas v hudbě. Příspěvky a studie ze semináře hudebně vědecké oblasti Svazu českých skladatelů a koncertních umělců (Praha: SČSKU 1984, vědecký redaktor);

Sto let odkazu Bedřicha Smetany. Příspěvky a studie z konference hudebně vědecké oblasti Svazu českých skladatelů a koncertních umělců v Praze (Praha: SČSKU 1985, vědecký redaktor);

Lidová tvořivost. Časopis pro hudbu, zpěv, tanec a výtvarnictví (Orbis, od č. 11 ročníku 10, 1959 do ročníku 13, 1962, vedoucí redaktor);

Melodie. Časopis pro hudbu a zpěv (Orbis, ročník 1, 1963, zakládající vedoucí redaktor);

Taneční listy. Časopis pro lidový a společenský tanec i baletní umění (Orbis, ročník 1, 1963, zakládající vedoucí redaktor do č. 3);

Hudební věda (Ústav pro hudební vědu ČSAV v nakladatelství Academia, Praha, od č. 2 ročníku 1, 1963 do č. 1 ročníku 9, 1971, výkonný redaktor; od ročníku 28, 1991 do ročníku 36, 1998, šéfredaktor).

 

Výstavy a katalogy k výstavám

Umění v Terezíně 1941 – 1945 (pořadatel Památník Terezín 1972-1973, autoři scénáře Oliva Pechová, Eva Šormová, Marie R. Křížková, Milan Kuna; Kunova studie v katalogu Hudba a její etická síla, Památník Terezín 1972, s. 33–43, též německy, anglicky, rusky);

Václav Talich a Národní divadlo (pořadatel Okresní muzeum a Městské kulturní středisko v Berouně, 11. 9. – 12. 10. 1983, autor scénáře, stejnojmenné studie a redaktor katalogu, příloha: Soupis exponátů, s. 28 + 8).

Hudba v koncentračních táborech (pořadatel Památník Terezín 1982, autor scénáře, stejnojmenné studie a redaktor katalogu, příloha: Soupis exponátů, Památník Terezín 1982);

Hudba na hranici života (pořadatel Okresní muzeum a Městské kulturní středisko v Berouně, 5. 5. – 30. 6. 1985, autor scénáře a soupisu exponátů);

Švabinský hudbě (pořadatel Okresní muzeum a Městské kulturní středisko v Berouně, 24. 9. – 27. 10. 1985, autor scénáře a soupisu exponátů v příloze katalogu, Talichův Beroun 1985);

Česká hudba nepokořená 1939–1945 (pořadatel Památník Terezín, 1986, autor scénáře, stejnojmenné studie a redaktor katalogu, Památník Terezín 1986, německé a ruské résumé);

Padesát let České filharmonie (pořadatel Česká filharmonie, spolu s Jaroslavem Holečkem autor scénáře, Dům umělců, Praha leden – červen 1986);

Svolinský hudbě (pořadatel Okresní muzeum a Městské kulturní středisko v Berouně, 25. 9. – 30. 10. 1986, autorem scénáře a soupisu exponátů, příloha ke katalogu Talichův Beroun 1986);

František Muzika hudbě (pořadatel Okresní muzeum a Městské kulturní středisko v Berouně, 6. 10. – 27. 11. 1987, autor scénáře a redaktor katalogu k výstavě);

Hudba v Terezíně (pořadatel Muzeum v Terezíně, stálá expozice v Magdeburských kasárnách v Terezíně), od 1. 10. 1997, viz stať k expozici v publikaci Kultura proti smrti, Památník Terezín 2003, česky, německy, anglicky, hebrejsky).

 

Literatura

I. Lexika

ČSHS.      

NewGrove2.

Kdo je kdo. Osobnosti české současnosti (Praha 2002).

 

II. Ostatní

Černý, Miroslav K.: Milan Kuna: Čajkovskij a Praha (Hudební věda 18, 1981, č. 4, s. 365–366).

Šolín, Vladimír: Nová svědectví o A. Dvořákovi (Svobodné slovo 11. 9. 1982).

Špelda, Antonín: Milan Kuna: Václav Talich (Hudební věda 19, 1982, č. 1, s. 95).

Volek, Jaroslav: Milan Kuna – Miloš Bláha: Čas a hudba (Hudební věda 21, 1984, č. 1, s. 87–89).

ol: Dnes má slovo (Svobodné slovo 14. 4. 1989).

jf [Jiří Fukač]: Milan Kuna: Hudba na hranici života (Opus musicum 22, 1990, č. 10, s. XIII–XVI).

Černý, Miroslav K.: Milan Kuna: Hudba na hranici života (Hudební věda 28, 1991, č. 1, s. 77–79).

Červinková, Blanka: Kuna, Milan: Hudba na hranici života (Hudební rozhledy 44, 1991, č. 11, s. 525–526).

Poledňák, Ivan: Šedesátník Milan Kuna (Hudební věda 29, 1992, č. 3, s. 275–281).

Drlíková, Eva: Milan Kuna, Jiřina Lockerová, Ondřej Šmerda: Skladatelé světové hudby (Opus musicum 25, 1993, č. 8, s. 15–16).

Poledňák, Ivan: Čtyři významná jubilea (Hudební věda 34, 1997, č. 3, s. 361–362, zde též na s. 366–369 výběrová bibliografie).

Hudební nakladatelství Editio Bärenreiter Praha Vám přináší rozhovor s PhDr. Milanem Kunou, DrSc. (Talent 3, říjen 2000, s. 29).

Ivan Poledňák: Milan Kuna: Exulantem proti své vůli. Život a dílo Karla Boleslava Jiráka (Hudební rozhledy 57, 2004, č. 6, s. 39).  

 

Ivan Poledňák

Datum poslední změny: 30.1.2015