Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Velká opereta

Tisk


Charakteristika: divadelní společnost

Datum narození/zahájení aktivity:0.0.1929
Datum úmrtí/ukončení aktivity:0.0.1945
Text
Literatura

Velká opereta, zahájení činnosti 1929, ukončení činnosti 1945.

 

Zakladatel Velké operety Bedřich Jeřábek (16. 1. 1883, Vrbová Lhota u Nymburka – 21. 10. 1933, Praha) začínal u kočovných společností. Vystřídal angažmá u Lidového divadla Urania, Městského divadla v Plzni, byl členem společnosti Josefa Viléma Suka. Roku 1909 založil vlastní společnost a po první světové válce stále roku 1920 v čele nově založeného Slovenského národního divadla v Bratislavě, do jehož absámblu členy své společnosti začlenil. Roku 1922 na funkci rezignoval a s věrnými členy svého souboru se na čas uchytil v Plzni a v pražské Uranii. Velkou operetu založil roku 1929 a vedl ji do své smrti. Na Jeřábkův podnět bylo původně plánované kino v novostavbě na rohu Dlouhé a Revoluční ulice (dnešní Divadlo v Dlouhé) proměněno na divadelní sál, což byl v době rostoucí popularity filmu, značně odvážný počin. Jeřábkovým cílem bylo vytvořit typ velkoměstské operetní scény. Zahajovacího představení tehdy tři roky staré operety Píseň pouště amerického skladatele maďarského původu Sigmunda Romberga (v originále The Desert Song, původní libreto Otto Harbach a Oscar Hammerstein II.) se konalo 4. 12. 1929 za účasti pražského primátora dr. Karla Baxy a dalších osobností. Zpočátku se počítalo se spoluprací tehdy v Bratislavě působícího Oskara Nedbala, který některá představení pohostinsky dirigoval, pověsti o své spoluúčasti na provozu však vyvrátil. Jeřábek udržoval trend velké výpravné operety, jejíž nákladnost saturoval dalšími aktivitami v pražském divadle Rokoko a v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích.

Po Jeřábkově smrti krátce řídila divadlo krátce jeho manželka Monika Jeřábková, roz. Schmiedhuberová (zahynula 1944 v Ravensbrücku). Roku 1934 se stal ředitelem Velké operety divadelní podnikatel Hugo Kraus (1894–1961), který uváděl představení rovněž ve Varieté v Karlíně. Zachoval a ještě rozšířil Jeřábkův výpravný styl v úspěšných inscenacích operet Franze Lehára (Giuditta, Země úsměvů) a děl Oskara Nedbala, Johanna Strausse aj. Velká opereta uvedla za patnáct let existence 63 inscenací, mezi nimi operety Jaromíra Weinbergera Na růžích ustláno, Apropó, co dělá Andula?, Císař pán na třešních a českou premiéru jeho Jarní bouře (15. 9. 1933). K úspěšným titulům patřily Rose Marie Rudolfa Frimla (kterou Jeřábek uvedl už 1928 v Uranii), Tři mušketýři a U Bílého koníčka Ralpha Benatzského, Peppina Roberta Stolze, Půlnoční tango Károly Komjatiho s padesáti reprízami, Netopýr Johanna Strausse v revuální úpravě Maxe Reinhardta, revuální úpravu Offenbachovy Krásné Heleny. Naopak autorská úprava Nedbalova Vinobraní pod názvem Podzimní píseň (premiéru 24. 10. 1930 dirigoval autor) nezaujala, větší ohlas nezaznamenaly ani opereta Emmericha Kálmána Fialka z Montmartru či Zlatovlasá Eva (v originále Die gold’ne Meisterin) Edmunda Eyslera.

Velká opereta se nevyhýbala povinnosti poskytnout příležitosti začínajícím autorům, ač se z nich v oboru hudebního divadla prosadilo mizivé procento. Jeřábek uvedl také premiéru operety Arnošta Košťála Děti amerického západu (18. 6. 1932), Rudolfa Kubína Cirkus života (15. 5. 1933), mezi uvedenými skladateli se objevili Jára Beneš, Karel Balling, Roman Blahník, dnes zapomenutí Jiří Libor a Josef Houštecký. Soubor Velké operety se také uplatnil ve filmu (Kariéra matky Lízalky v režii Ladislava Broma podle scénáře Karla Steklého, 1937).

Mezi výrazné osobnosti souboru Velké operety patřili tenorista Jára Pospíšil, zpěvačky a herečky Slávka Tauberová, Nelly Gaierová, Slávka Procházková, Ella Šárková, herci František Filipovský, Jindřich Plachta aj. Koncertním mistrem orchestru byl Ivan Kawaciuk, jako dirigent působili ve Velké operetě Jaromír Žid (1892–1981), který byl současně 1932–45 ředitelem České filharmonie, a René Kubínský.

Od 1. 9. 1944 byla divadla na území třetí říše uzavřena, poslední inscenací byla opereta Oskara Nedbala Vinobraní. Po válce už nebyla Velká opereta obnovena, na její bývalé scéně působilo do roku 1996 Divadlo Jiřího Wolkera. 

 


Literatura

I. Lexika

Encyklopedie divadelních souborů. Česká divadla (Praha 2000), s. 512–513 (Velká opereta, také na http://encyklopedie.idu.cz

 

II. Ostatní

Monografické práce

Luděk Pacák: Opereta (Praha 1946), s přehledem repertoáru.

Miroslav Šulc: Česká operetní kronika 1863–1947 (Praha 2002).

 

Periodika

U B. Jeřábka, ředitele nového divadla operetního (Národní listy, 16. 11. 1929, s. 4).

Včerejší otevření Velké operety (Národní politika, 5. 12. 1929, s. 2).

Rozhovor s Hugo Krausem (Kinorevue, 5. 2. 1936, s. 415).

Velká Opereta na postupu (Národní listy, 16. 11. 1936, s. 4).

Opereta viděná s prosceniové lože (Pestrý týden, 17. 4. 1937, s. 12).

Hosté ve Velké operetě (Národní politika, 9. 2. 1938, s. 8).

Velká Opereta v Praze na prahu nového období (Národní politika, 10. 9. 1933, příloha, s. 1–4).

 

Vlasta Reittererová

Datum poslední změny: 2.7.2019