Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Spolek pro pěstování písně v Praze

Tisk


Charakteristika: hudební spolek

Datum narození/zahájení aktivity:28.6.1908
Datum úmrtí/ukončení aktivity:14.12.1934 (de iure 7.11.1941)
Text

Spolek pro pěstování písně v Praze, hudební spolek, zahájení činnosti 28. 6. 1908,  Praha, ukončení činnosti 14. 12. 1934 (de iure 7. 11. 1941).

 

Stanovy Spolku pro pěstování písně byly schváleny 8. května 1908, ustavující schůze se konala 28. června téhož roku. Iniciátory a zakládajícími členy byli Božena Puklová-Elšlégrová (manželka varhaníka a pedagoga pražské konzervatoře Antonína Elšlégra), milovnice hudby Klára Baušová, tajemník pražské konzervatoře Jan Branberger, hudební spisovatel Jindřich Pihert a sourozenci, pedagogové a překladatelé Hana a Karel Vetterovi. První výbor pracoval ve složení Olga Drtinová (matka politika Prokopa Drtiny) – předsedkyně, Klára Baušová – místopředsedkyně, Karel Mollenda (nahradil původně zvoleného Karla Vettera) – jednatel, Karel Vetter (nahradil J. Kliku) – zapisovatel, Anděla Hrdličková – pokladní, a bez funkce Jan Branberger, který později převzal funkci jednatele. Po smrti Kláry Baušové († 27. dubna 1918) se stala místopředsedkyní Milada Hoffmeisterová, funkci předsedkyně přijala po smrti Olgy Drtinové († 7. září 1927) Marie Nováková, manželka Vítězslava Nováka. Ve funkcích jednatele se vystřídali také Josef Stanislav, Karel Hanf a další.

Spolek si kladl za cíl působit ve prospěch písňové interpretace získáváním zpěváků a vychovávat pro tento obor obecenstvo. Stanovil si podobné úkoly jako Český spolek pro komorní hudbu a považoval se za doplněk jeho činnosti. Spolek pro pěstování písně byl uvítán jako „nový krok kultury, směřující ke zjemnění vkusu našeho obecenstva“ (Ženské listy 1908, č. 12). Myšlenka se velmi rychle ujala, brzy po založení měl spolek 405 členů, později se počet snížil, také v důsledku diskusí, zda je vhodné, aby byli členy spolku účinkující umělci, neboť vznikalo nebezpečí jejich preferování v programech. Záměrem spolku bylo především podporovat interpretaci české umělé písně českými pěvci. Hosté z ciziny přicházeli z počátku v úvahu pouze ve výjimečných případech. Ročně mělo být pořádáno osm koncertů, což se téměř po celou dobu existence spolku podařilo dodržovat, s výjimkou let první světové války a třicátých let, kdy se dostal spolek do finančních potíží.

Programy koncertů byly věnovány jednotlivým skladatelským osobnostem či tématickým okruhům, seznamovaly rovněž s písňovou tvorbou ostatních národů. V naprosté většině se jednalo o písně s klavírem, ve vzácných případech realizoval spolek také provedení děl určených pro zpěv a malý instrumentální ansámbl, nabídka se rozšířila i o vystoupení komorních vokálních souborů. Místy konání byl do poloviny roku 1918 sál hotelu Central (Hybernská ulice, Praha 1), poté do podzimu 1926 Mozarteum (Jungmannova 30, Praha 1) a po vybudování budovy Umělecké besedy (Besední 1, Praha 1) se koncerty konaly v její tzv. dvoraně; několik koncertů se uskutečnilo v Malém sále Rudolfina (jeden ve Velkém sále). Roční členský příspěvek členů činil 8 Kč, na základě členské legitimace měli posluchači přístup na koncerty zdarma.

První koncert Spolku pro pěstování písně se uskutečnil 21. ledna 1909 s programem z písní Vítězslava Nováka, který patřil k nejčastěji uváděným českým skladatelům ve spolkových pořadech vůbec, následován Antonínem Dvořákem a Josefem Bohuslavem Foersterem. Příležitost dostávali také Novákovi žáci Jaroslav Novotný, Václav Štěpán, Jaroslav Tomášek, Boleslav Vomáčka, Ladislav Vycpálek a jiní. Působení spolku ohrožovaly časté, v řadě případů však nezaviněné změny programů a přesuny termínů. V počátcích činnosti se setkával s výtkami diletantismu; zejména ostrá byla kritika Bedřicha Čapka (Lumír, 16. 3. 1909) k výběru ze Schubertova cyklu Zimní cesta v provedení Hany Vetterové za klavírního doprovodu Marie Nedbalové; recenzent výkon označil za „smělé znehodnocení Schubertova umění a neslýchanou urážka jeho genia“. Schubertovu Zimní cestu později mohlo publikum vyslechnout ještě třikrát (v provedení Emila Buriana resp. Egona Fuchse), rovněž cyklus Spanilá mlynářka (v provedení Emila Buriana resp. Miloše Srba).

Spolek usiloval o provádění písní v češtině a obstarával k tomuto účelu překlady, které se ne vždy shledaly s příznivým přijetím, některé však byly naopak byly uznány za adekvátní a básnicky hodnotné. Z cizí tvorby byla nejvíce zastoupena moderní hudba francouzská, ruská hudba starší i soudobá, dále jihoslovanská, skandinávská a polská. Z německé tvorby byli voleny především přední osobnosti romantismu (Schubert, Schumann, Brahms, úspěšné byly večery balad Huga Wolfa a Karla Loeweho), méně Gustav Mahler a Richard Strauss. Provedena byla také díla Hindemithova (Mladá dívka/Die junge Magd op. 13, Serenády/Die Serenaden op. 35) či Schönbergova (píseň Očekávání/Erwartung). Prostor dostala rovněž starší hudba česká, italská a anglická.

Značný podíl měla v programech lidová píseň v úpravách Vítězslava Nováka, Václava Štěpána, Ladislava Vycpálka a jiných. Moderní stylizace vyvolaly diskusi o vhodnosti podobných zásahů do charakteru lidové písně (Kamil Fiala v Moderní revui 1911–12, opačný názor zastával Otakar Nebuška v Hudební revui 1916). Pozornost si získaly pořady s písněmi pro děti, monotematický program Heydukových Cigánských melodií ve zhudebnění Antonína Dvořáka, Karla Bendla a Vítězslava Nováka, písně na verše Otokara Březiny či písně z kraje Petra Bezruče. Ve spolku byl poprvé proveden cyklus Vítězslava Nováka Erotikon (31. října 1912, interpreti Marie Musilová a Václav Štěpán), uskutečnila se v něm pražská premiéra Janáčkova Zápisníku zmizelého (18. října 1921, Karel Zavřel, Ludmila Kvapilová, členky Pěveckého sdružení pražských učitelek, Břetislav Bakala) či cyklu Emila Františka Buriana Coctailly (16. listopadu 1926, Margit Mařánková, komorní orchestr řídil autor).

Kromě již jmenovaných účinkujících vystoupily častěji zpěvačky Doubravka Branbergerová, Olga Borová-Valoušková, Marie Calma-Veselá, Magda Dvořáková-Šantrůčková, Máša Fleischerová, Andula Pečírková, Anna Strettiová-Šourková, cizími hosty byli např. Marie Szymanowská, Elsa Respighi s Ottorinem Respighim u klavíru, polská zpěvačka Ada Nekarová, bulharská zpěvačka Kristina Morfová a jiní. Klavírní doprovod obstarávali nejčastěji Jindřich Pihert, Josef Stanislav, Václav Štěpán, Roman Veselý. Z komorních sborů se na pořadech podílely Šestnáctka z Prahy-Smíchova, Pražské pěvecké komorní sdružení se sbormistrem Bohumilem Špidrou, Ženský sbor moravských učitelek, hostoval také soubor The English Singers.

Spolek uspořádal jubilejní koncerty k padesátinám Vítězslava Nováka a šedesátinám, Jindřicha Jindřicha, ke 100. výročí narození Bedřicha Smetany a dvěma koncerty současné české vokální tvorby se podílel na festivalu Mezinárodní společnosti soudobé hudby, pořádaném roku 1924 v Praze. V roce 10. výročí Československé republiky 1928 spolek uspořádal soutěž mladých pěvců písně.

Poslední koncert, v němž vystoupilo Pražské komorní pěvecké sdružení pod novým názvem Čeští madrigalisté, Pražské kvarteto, členové Pražského dechového kvinteta, klavírista Vladimír Polívka a recitátor Vojta Novák, se konal 14. prosince 1934 ve Dvoraně Plodinové burzy pod názvem „Český vícehlas šesti století“. V dalších letech spolek koncerty nepořádal a na základě usnesení valné hormady 7. listopadu 1941 činnost ukončil.

 


Literatura

I. Lexika

ČSHS

DČHK.

 

II. Knižní publikace

Branberger, Jan: Čtvrtstoletí spolku pro pěstování písně v Praze 1909–1934 (Praha 1935).

Lašťovka, Marek – Lašťovková, Barbora – Rataj, Tomáš – Ratajová, Jana – Třikač, Josef: Pražské spolky. Soupis pražských spolků na základě úředních evidencí z let 1895–1990. Documenta Pragensia Monographia Vol. 6 (Praha 1998), s. 269. 

 

III. Časopisecké stati a denní tisk (zásadní recenze a informace)

Hudební revue 1, 1908–1909, č. 9, s. 458 (zpráva o založení).

Dalibor 31, č. 2, s. 18 (zpráva o založení).

Ženské listy 36, 1908, č. 12, s. 239 (nepodepsáno).

Dalibor 31, 1908–1909, č. 17, s. 129 (první koncert).

Moderní revue 16, 1909–1910, č. 22, s. 183 (Kamil Fiala).

Dalibor 32, 1909–1910, č. 15–17, s. 116–117.

Moderní revue 17, 1910–1911, č. 22, s. 412 (Kamil Fiala).

Lumír 37, 16. 3. 1909, č. 6, s. 282 (Bedřich Čapek).

Lumír 38, 18. 11. 1909, č. 2, s. 94 (Bedřich Čapek).

Lumír 41, 15. 3. 1913, č. 3, s. 285 (Bedřich Čapek).

Lumír 42, 3. 4. 1914, č. 5, s. 238–239 (nepodeps.).

Hudební revue 8, 1915, s. 194, s. 244–246.

Hudební revue 9, 1916, s. 146–149, 223–225, 266.

Hudební revue 11, 1918, s. 120–121, 168–170.

Hudební revue 12, 1919, 299–300, 165–167.

O koncertech pravidelně informovaly časopisy Hudební revue, Dalibor, Listy Hudební matice i denní tisk.

Archivalie

Registrace spolku Archiv hlavního města Prahy (spolkový katastr XII/122).

 

Vlasta Reittererová 

Datum poslední změny: 7.12.2017