Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Pištěkova společnost

Tisk

(Operní, operetní a činoherní společnost Jana Pištěka)

Charakteristika: divadelní společnost

Datum narození/zahájení aktivity:0.0.1877
Datum úmrtí/ukončení aktivity:0.0.1900
Text
Literatura

Pištěkova společnost (Operní, operetní a činoherní společnost Jana Pištěka), zahájení činnosti 1877, ukončení činnosti 1900 (přesah do 1907, resp. 1920).

 

Zakladatelem Pištěkovy společnosti byl herec, zpěvák a režisér Jan Pištěk (17. 4. 1847, Praha – 5. 4. 1907, Královské Vinohrady [Praha]). Připravoval se původně v Pivodově škole a na konzervatoři na pěveckou kariéru (tenor), studia však nedokončil. Na jevišti debutoval roku 1872 u Kramueleho společnosti, vystřídal krátce společnost Pavla Švandy ze Semčic a společnost Josefa Faltys, rok pobyl v Rusku. Roku 1877 získal koncesi k provozování vlastní společnosti, s níž zahájil působení v sezoně 1877/1878 v Plzni. Roku 1878 najal letní scénu v bývalém dvorci na Královských Vinohradech zvaném podle původního účelu Kravín (na rohu dnešních ulic Slezské a Budečské), kterou deset let předtím dal vybudovat Josef Emil Kramuele (1821–84) a v té době šla do dražby. Budovu zakoupil majitel pozemku dr. Karel Weinert, s nímž se Pištěk dohodl o nájmu a 12. května 1878 zahájil po půldruhém roce, kdy se v Aréně Kravín nehrálo, nový provoz. Pištěkova první sezona trvala do 30. září, v podobném časovém období hrál také roku 1880 a 1881. Na svém prvním působišti dával Pištěk původní český činoherní a veseloherní repertoár a cizí hry (Schiller, Shakespeare) v českých překladech, uváděl také operety a opery (Suppé, Offenbach, Weber, Gounod, Verdi). Aréna však rychle chátrala a když došlo 16. května 1881 k proboření galerie a zranění několika diváků, byl Pištěk nucen dát budovu strhnout. Na témže místě vybudoval vlastní nové divadlo s částečně krytým hledištěm i jevištěm a pod názvem Letní divadlo na Královských Vinohradech v něm zahájil provoz 18. května 1882 veselohrou Emanuela Bozděcha Světa pán v županu. Repertoár Letního divadla rozšířil počet uváděných titulů. Žánrově zůstal repertoár totožný, česká zpěvohra byla zastoupena Smetanovými díly Hubička, Prodaná nevěsta, DaliborBlodkovou V studni, operami kapelníka Pištěkovy společnosti Jindřicha Hartla Oslavenec, Natálie, Záboj a Ludiše, operetami dalšího člena souboru Josefa Jelínka, ke stálicím repertoáru patřila hra se zpěvy F. F. Šamberka s hudbou Karla Hašlera Podskalák. Ze soukromých společností měla Pištěkova zpěvohra tehdy nejvyšší úroveň a podle dobových svědectví nezaostávala za operou Prozatímního divadla; u Pištěka začínali například basista Vilém Heš, tenorista Bohumil Pták či barytonista Emil Burian, Pištěk sám zpíval některé tenorové role, režíroval, při činoherních představeních, vaudevillech či o přestávkách představení později také řídil orchestr. Pištěkova společnost uvedla do Čech noviny francouzského operetního repertoáru (Edmond Audran, André Messager, Victor Roger) i první české představení anglické operety na našem území (Mikado Arthura Sullivana). Pištěkova snaha získat po úpravách povolení hrát v Letním divadle i v zimě narážela na problémy. Prozatímní řešení nevyhovovala, opakované bezpečnostní kontroly, Pištěkova platební nekázeň v odvodu povinných poplatků, jíž si znepřátelil úřady, a konečně i urbanistický rozvoj Královských Vinohrad donutily Pištěka se Letního divadla vzdát a na jaře 1893 bylo zbořeno.

Dalším pražským působištěm jeho společnosti se stalo Pištěkovo lidové divadlo (Pištěkova aréna), otevřené 30. dubna 1893 opět na Vinohradech (mezi dnešní Slezskou ulicí a Korunní) jako první tamní stálé divadlo. Získal také povolení vystupovat se svou společností v zimě v Národním domě, postaveném roku 1894, po dva měsíce hrál toho roku rovněž v karlínském Varieté, roku 1896 na Žižkově v restauraci Bezovka aj. Při uvádění oper měl Pištěk oporu v kapelníkovi Jindřichu Hartlovi, který roku 1890 odešel do tehdejší rakouské Vojvodiny (dnes autonomní oblast Srbska), v dalších letech řídili orchestr Hilarion Beníšek či Emil Engelbert. Myšlenky upravit vlastní divadlo tak, aby se v něm dalo hrát i v zimě se Pištěk nevzdával ani později. Ačkoli bojoval s technickým provizoriem (v srpnu 1900 došlo málem k požáru), podařilo se mu zavést plynové topení a zřídit krytou verandu. Opery už v těchto letech neuváděl a zpěvoherní soubor rozpustil. Ponechal pouze dvanáctičlenný orchestr a repertoár orientoval na tzv. lidové hry.

Mimo letní sezonu (obvykle od října do konce března) působila Pištěkova společnost mimo Prahu. První její mimopražskou štací byla 1878/79 Chrudim, kam se Pištěk i později vracel a kde 4. února 1882 uvedl premiéru opery Karla Bendla Starý ženich. 1877/78 se poprvé Pištěkova společnost představila v Plzni, s kapelníkem Karlem Kovařovicem. V Plzni dále působila Pištěkova společnost v zimních měsících 1886–89 a částečně i v následujících dvou sezonách. V té době disponoval soubor 40 sólisty, osmnáctičlenným sborem a dvacetičlenným orchestrem. Z operetního repertoáru uváděl Pištěk Johanna Strausse, Franze von Suppé, Karla Millöckera, Jacquese Offenbacha, z oper Giuseppa Verdiho (Otello, Maškarní ples, Traviata, Trubadúr). V Plzni realizoval první mimopražské uvedení Wagnerova Lohengrina (25. 1. 1887) a první uvedení jeho Tannhäusera v češtině (16. 1. 1888), uváděl Offenbachovy Hoffmannovy povídky, kromě Smetanových oper Dvořákova Šelmu sedláka a Tvrdé palice, uvedl také tehdejší novinku, Mascagniho aktovku Cavalleria rusticana (1892). Roku 1890 si Pištěk pronajal na zimu Městské divadlo v Mladé Boleslavi. V několika obdobích působil v Brně, 1879–81 v Besedním domě a později v Národním divadle Na Veveří, kde svou první sezonu zahájil 29. 11. 1884 provedením Prodané nevěsty, která tak v tomto městě v definitivní podobě zazněla poprvé. V dalším brněnském období (1893–1896) uskutečnil 10. 2. 1894 premiéru operní prvotiny Leoše Janáčka Počátek románu. Poslední Pištěkova brněnská sezona se uskutečnila 1897/98. Podobně jako v Plzni, i brněnský tisk zdůrazňoval, že působení Pištěkovy společnosti umožnilo publiku poznat cizí moderní repertoár v češtině a v obou městech dokázalo úspěšně konkurovat německým ansámblům. Pištěkova společnost vystupovala také v Hradci Králové, Pardubicích, Českých Budějovicích, Jindřichově Hradci a jinde. Se svým zpěvoherním souborem hostoval Pištěk i mimo Čechy (1896 ve Splitu). Několikrát se objevily zprávy údajně převzaté z amerických listů, že chystá sestavit operní soubor pro zájezd do Spojených států, český tisk však vyslovoval o věrohodnosti podobných zpráv pochybnost.

Vážnost svému souboru dokázal Pištěk získat také osobními aktivitami v Ústřední jednotě českého herectva a byl jmenován jejím čestným členem. Po jeho smrti roku 1907 se majitelkou divadla stala jeho druhá manželka Marie Pištěková (herecký pseudonym Marie Slánská), která je v dalších letech pronajímala. Roku 1920 v něm našla útočiště Vinohradská zpěvohra poté, co operní soubor odešel ze svazku Městského divadla na Královských Vinohradech (otevřeného roku 1907). Roku 1932 bylo Pištěkovo lidové divadlo zbouráno.

Členkou Pištěkovy společnosti byla ředitelova dcera Zdeňka Pištěková-Bulantová (1869–?), v herecké tradici rodiny pokračovali jeho syn z druhého manželství Theodor Pištěk (1895–1960), vnuk Theodor Pištěk ml. (nar. 1932) je kostýmní a scénický výtvarník a filmový architekt.


Literatura

I. Lexika

Dějiny českého divadla III (Praha 1977), s. 214–215.

Eva Šormová a kolektiv: Česká divadelní encyklopedie. Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti II, N–Ž (Praha 2015), s. 738–742, heslo Jan Pištěk (s podrobným soupisem literatury).

Encyklopedie divadelních souborů. Česká divadla (Praha 2000), s. 387–390 (Pištěkova společnost), s. 390–392 (Pištěkovo lidové divadlo), také na http://encyklopedie.idu.cz.

 

II. Ostatní

Monografické práce

Vendelín Budil: Z mých ředitelských vzpomínek (Praha 1920).

Vojta Štein-Táborský: Dějiny venkovských divadelních společností (Praha 1930).

Karel Tauš: K padesátiletému jubileu českého divadla v Brně (Brno 1934).

Alfred Javorin: Pražské arény (Praha 1958), s. 90-109, 213-221, 245-1900 (s přehledy uváděného repertoáru a členů souboru).

100 let českého divadla v Plzni 1865–1965 (Praha – Plzeň 1965).

Antonín Novotný: Karlínské divadlo Variété (Brno 2001), s. 41–42.

Miroslav Šulc: Česká operetní kronika 1863–1947 (Praha 2002), zvl. s. 41–46.

 

Periodika

Divadelní společnosti p. Pištěka na rozloučenou (Moravská orlice, 12. 12. 1879, s. 2).

Letní divadlo v Kravíně (Národní listy, 10. 5. 1882, příloha č. 128, s. 1).

Wagnerův Lohengrin v Plzni (Plzeňské listy, 27. 1. 1884, s. 3).

Drobné zprávy in: Ohlas od Nežárky, 1. 3. 1884, s. 75 a 76; Plzeňské listy, 22. 9. 1888, s. 3.

Feuilleton (Moravská orlice 1. 10. 1893, s. 1).

Společnost Pištěkova do Ameriky? (Moravská orlice, 25. 7. 1894, s. 2).

Otevření přestavěné budovy Národního divadla v Brně (Moravská orlice, 30. 10. 1894, s. 1–2).  

Naše opera ve Splitu (Lidové noviny 19. 2. 1896, s. 5).

Valná hromada Družstva Národního divadla v Brně (Moravská orlice, 5. 5. 1896, s. 2–3).

Ze Splitu (Národní listy, 23. 5. 1896, s. 4).

Česká operní společnost do Ameriky (Národní politika, 12. 2. 1897, s. 4).

Aus Brünn (Die Zeit, 1. 1. 1898, s. 8).

Zpráva o úmrtí Jana Pištěka (Národní listy, 5. 4 .1907, s. 3).

Plzeňské listy, 5. 4. 1907, s. 1 (nekrolog Jana Pištěka).

Politik, 6. 4. 1907, s. 3 (nekrolog Jana Pištěka).

Čech / Der Böhme, 7. 4. 1907, s. 10 (otištěno smuteční oznámení).

Vendelín Budil: Z mých hereckých vzpomínek, Český deník, zejm. 26. 2., 18. 10.  19.11.1922.

Národní politika, 1 .6. 1932, s. 1 (zpráva o bourání Pištěkova lidového divadla, s vyobrazením).

Vladimír K. Müller: Za „Pištěkárnou“, Národní listy, 7. 8. 1932, s. 1.

 

Vlasta Reittererová

Datum poslední změny: 2.7.2019