Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Šlitr, Jiří

Tisk


Charakteristika: Klavírista, skladatel, herec, výtvarník a zpěvák

Datum narození/zahájení aktivity:15.2.1924
Datum úmrtí/ukončení aktivity:26.12.1969
Text
DíloDiskografieLiteratura

Šlitr, Jiří, klavírista, skladatel, herec, výtvarník a zpěvák, narozen 15. 2. 1924, Zálesní Lhota (Studenec, okres Semily), zemřel 26. 12. 1969, Praha.

Maturoval na gymnáziu v Rychnově nad Kněžnou (1943); v letech 1943–45 byl úředníkem ve Skuhrově nad Bělou, poté studoval na právnické fakultě Univerzity Karlovy (JUDr. 1949). V průběhu studia práv se soukromě vzdělával v hudbě a ve výtvarném umění. Otec byl učitelem kreslení a vedl syna k výtvarnému umění, matka jej učila klavírní hře. Se spolužáky z gymnázia v Rychnově nad Kněžnou založil skupinu Rychnovský dixieland; ta byla roku 1948 pod názvem Czechoslovak Dixieland Jazz Band sloučena s pražským souborem Czechoslovak Washboard Beaters(leadrem byl hráč na bicí a trombonista František Hrůza) a představovala pak špičkové těleso československého revivalistického hnutí v letech 1948–49. Šlitr působil v těchto souborech jako klavírista a aranžér. Právnické povolání nikdy nevykonával. Skupina mimo jiné vystoupila na výstavě MEVRO 1948 a v letech 1948 a 1949 také spoluúčinkovala v Divadle E. F. Buriana D 49 v pořadech Cesta jazzu, které připravoval jazzový publicista Emanuel Uggé. V době základní vojenské služby v Milovicích (1949–51) byl Šlitr výtvarníkem tehdejšího Ústředního domu armády (1950–51); po návratu do civilního života se i nadále živil jako výtvarník, ale coby klavírista doprovázel retrospektivní promítání němých filmů, hrál se skupinou Miroslava Horníčka a vytvořil první své písně (především na texty Pavla Kopty: Drožkář, Dnes naposled).

Zlom v jeho tvůrčím vývoji přineslo roku 1957 setkání s výtvarníkem barrandovských ateliérů a poté Propagační tvorby v Praze Jiřím Suchým, jež podnítil Miroslav Horníček (na Horníčkovy texty Šlitr tehdy komponoval). Společně se Suchým vystupoval pak Šlitr v sálku Reduta v Praze při tzv. textappealech; tam také uplatnil první písně na Suchého texty: Bílá myška v deliriu, Hamlet, Láska – to jsou jen písmena, Takový je život. Současně účinkoval Šlitr v pásmech Miroslava Horníčka v kavárně Vltava Pondělky s tetou.

Významné bylo Šlitrovo šest měsíců trvající účinkování v programu Radokovy Laterny magiky v rámci Světové výstavy EXPO 58 v Bruselu, kde Šlitr sám imitoval (při spojení živého interpretačního výkonu a filmového záznamu) hru celé dixielandové skupiny (u klavíru Šlitra střídal pianista Rudolf Rokl). S ansámblem Laterny magiky pak vystupoval i v Praze (1959–60), v někdejším Sovětském svazu (1960), v Anglii, v Polsku a v Rakousku (1961). Šlitr vystupoval také na Světové výstavě v kanadském Montrealu (1967) v pořadech Kinoautomat pro děti a Stars of Prague.

V roce 1958 založili Ivan Vyskočil, Jiří Suchý, Vladimír Vodička a Helena Philippová Divadlo Na zábradlí a jako první představení uvedli 9. prosince 1958 inscenaci Kdyby tisíc klarinetů, do které zařadili Šlitrovu píseň Láska – to jsou jen písmena; zpívala ji Ljuba Hermannová (roku 1964 pak byl v režii Jána Roháče a Vladimíra Svitáčka natočen stejnojmenný film podle scénáře Jiřího Suchého, obou režisérů a Miloše Formana, do něhož byly mimo jiné zařazeny písně Tereza, Hallo Satchmo, Kapitáne, kam s tou lodí, Haleluja, Motýl, Dotýkat se hvězd a jiné).

Šlitr se plně uplatnil až v Divadle Semafor, které založil spolu s Jiřím Suchým koncem roku 1959 a pro něž napsal hudbu k 21 hrám. 30. 10. 1959 zde jako první představení uvedli Suchého komedii Člověk z půdy, v níž hlavní roli básníka Antonína Sovy vytvořil Miroslav Horníček (alternován Milošem Kopeckým a Františkem Filipovským) a v níž zazněly Šlitrovy písně Dítě školou povinné, Léta dozrávání, Pramínek vlasů, Včera neděle byla.Úspěšná inscenace hry dosáhla 228 repríz, a uvedené Šlitrovy písně se staly evergreeny české písničkové produkce (píseň Včera neděle byla vyšla na čtyřech stech tisících zvukových nosičů), stejně jako další jeho skladby, psané pro Semafor: mimo jiné Klokočí, Sluníčko, Sup a žlůva z komedie Taková ztráta krve (1960), Honky tonk blues, Chybí mi ta jistota, Koupil jsem si knot, Škrhola, Tulipán, Vyvěste fangle, Zlá neděle a další z kabaretu Jonáš a tingl-tangl,z pásma Recital 64 nebo písně z jazzové opery Dobře placená procházka (1965) Nejkrásnější krajina, co znám, Nevyplacený blues, Ty jsi švarná, Proč je to tak, Je dusno a těžko, Rekomando blues, Haleluja. Nastudování Dobře placené procházky dosáhlo však do září 1966 jen 64 repríz, protože po natočení a uvedení stejnojmenného televizního filmu Suchý a Šlitr předpokládali, že zájem publika o inscenaci poklesne. V roce 2007 (premiéra 27. dubna) nově inscenovali Dobře placenou procházku režisér Miloš Forman se syny Petrem a Matějem a dirigent Libor Pešek na scéně Národního divadla. Jazzová opera Dobře placená procházka byla uvedena v řadě českých i zahraničních divadel (mimo jiné v Théatre des Galeries v Bruselu, v Kaupunginteatteri ve Finsku, v divadle Palau de les Arts Reina Sofia ve Valencii ve Španělsku). Hru rovněž uvedla některá česká divadla, mimo jiné Činoherní studio brněnské JAMU (1984), pražská konzervatoř (2001) a další.

Další písně napsal Šlitr pro písničková pásma Zuzana je sama doma (1960), Zuzana je zase sama doma (1961), Zuzana není pro nikoho doma (1963), Zuzana je všude jako doma (1965): Marnivá sestřenice, Píseň o rose, To všechno vodnes´ čas, Ach, ta láska nebeská, Árie měsíce, Kočka na okně, Malé kotě, Písnička pro Zuzanu, Potkal jsem jelena, Barová lavice, Kapitáne, kam s tou lodí, Motýl, Oči má sněhem zaváté, Zčervená, Z mého života,v nichž Suchého libreta sloužila spíše jen jako spojovací texty k písničkám, které byly dominantní složkou každého z uvedených představení, jež dosáhla mnoha repríz (nejúspěšnější bylo pásmo Zuzana je sama doma, uvedené celkem 138 krát). Texty k některým Šlitrovým písním napsali tehdy i Pavel Kopta (např. Černá Jessie)a Miroslav Horníček (Potkal jsem jelena a jiné.) Do revue Šest žen,která byla poprvé uvedena v Redutě 1958, poté v Semaforu 1962, v obnovených premiérách pak znovu 1964 a 1990,napsal Šlitr písně Proč se lidi nemaj´ rádi a Študent s rudýma ušima.V roce 1962 byly písně Koupil jsem si knot, Chybí mi ta jistota, Honky tonk blues, Vyvěste fangle, Zlá neděle a jiné zařazeny do reminiscenčního pásma, inspirovaného vídeňskou kabaretní tradicí a nazvaného Jonáš a tingl tangl,ve kterém se Šlitr poprvé uplatnil jako herecký partner Jiřího Suchého. Dvojici s černou buřinkou (Šlitr) a slaměným kloboučkem (Suchý) se podařilo evokovat zašlý svět starých šantánů a kabaretů. Šlitr se pak prosadil jako mimořádně osobitý Suchého herecký partner: jeho samorostlá komika se opírala o typ tzv. poker face, tzn. nehybné, kamenné tváře; Šlitr, který hrál celkem v 25 divadelních hrách, přitom využíval jak situační komiky, tak ryze hudebního vtipu (např. jeho pěvecké podání písně Klokočí se s komickou důsledností zpožďovalo za klavírním doprovodem atd.). Šlitr, který nebyl školeným zpěvákem a spíše zpívané skladby svým podáním parodoval, se v roce 1964 umístil v anketě Mladého světa Zlatý slavík na šestém místě.

Roku 1966 došlo k dočasnému osobnímu rozchodu dvojice Šlitr-Suchý, vyvolanému podle

Suchého tím, že Suchý nepřizval Šlitra ke spolupráci na natáčení filmu Nevěsta; jejich umělecká spolupráce tím však dotčena nebyla. Roku 1968 Šlitr i Suchý podepsali provolání Dva tisíce slov; poté byl zejména Suchý postižen zákazem činnosti mimo divadlo Semafor. Roku 1966 vznikl z podnětu Jiřího Suchého Klub spřízněných duší při divadle Semafor;v roce 1972 založili příznivci Semaforu Jonáš Klub, od roku 1987 J-Klub (do 1989),na jehož půdě se v době normalizace scházeli při přednáškách a diskotékách (jedním z organizátorů byl koncertní pořadatel Jiří Ješ, diskotéky vedl Jiří Černý, klub vydával vlastní Zpravodaj; v roce 1986 přešel kvůli zákazu činnosti pod Svazarm) a dalších akcích; klub se navzdory nepřízni oficiálních orgánů stal střediskem nezávislé kultury.

Šlitr složil další písně do recitálu Jiřího Suchého Benefice (1966) a do vlastního samostatného pořadu Ďábel z Vinohrad (1966; v tomto představení hrál Jiří Šlitr poprvé bez Jiřího Suchého); jako skladatel i herec se uplatnil ještě v muzikálových představeních Poslední štace (1968) a Jonáš a doktor Matrace (1969),napsal písně do jednoaktovky Revizor v šantánu a do jevištního pásma Ten pes je váš? (obojí uvedeno až v roce 1970). Celkem napsal Jiří Šlitr 287 písní s texty Jiřího Suchého, třicet písní na texty Pavla Kopty a deset písní na texty Miroslava Horníčka. Na gramofonové desky nazpíval Šlitr dvacet písní na texty Jiřího Suchého a na vlastní hudbu.

Jako skladatel i jako herec se Šlitr uplatnil také ve filmech Bylo nás deset (1963, režie Antonín Kachlík), Zlatý zub (1964), Dobře placená procházka (1966), Kdyby tisíc klarinetů (1964) a Zločin v šantánu (1968), dále ve filmech Recital (1965), 2 x S + Š (1967); hudbu složil k filmům Sedmikrásky (1966), Černý Petr (1963), O něčem jiném (1963) atd. Vystoupil rovněž v televizních pořadech Plakala panna, plakala a Grandsupertingltangl (oba 1969).

Šlitr, který poznal novou vlnu rock & rollu, použil některé z jejích prvků ve svých písních pro Redutu a Semafor ve velmi vyrovnaném hodnotovém vztahu mezi hudební a textovou (Suchý, Kopta, Horníček) složkou. Šlitr tak svou tvorbou pomohl otevřít cestu k nástupu rock & rollu a k renesanci jazzu; nejvýznamnější je však jeho přínos k formování české pop music a k popularitě jejích interpretů (Gott, Vondráčková, Pilarová, Štědrý a další). Žánrová pestrost Šlitrova tvůrčího záběru je velmi široká – sahá od populární písně přes šansony, kuplety až k muzikálovému typu písní. V roce 1969 složil Jiří Šlitr pro zpěvačku Divadla Semafor Milušku Voborníkovou svou poslední píseň Líbej mne víc.

Ačkoli Šlitr dosáhl doma ojedinělých úspěchů a už v šedesátých letech patřil k nejhranějším autorům populární hudby v tehdejším Československu, jeho ctižádost směřovala do světa, především do Spojených států, kam podnikl několik cest – v New Yorku uspořádal samostatnou výstavu svých kreseb, navštívil mimo jiné Burtona Lanea (autor hudby k muzikálu Divotvorný hrnec, který v Československu uvedli V + W v březnu roku 1948) i autora muzikálu My fair Lady Fredericka Loeweho, s jejichž pomocí se snažil – bohužel marně – proniknout na Broadway. Další výstavy uspořádal Šlitr v Praze v letech 1957, 1959, 1961, 1964, 1968 a 1969, v Bruselu, Wiesbadenu, Dortmundu, New Yorku a jinde. Šlitra poutal upřímný přátelský vztah k Jiřímu Voskovcovi, který si se Šlitrem dopisoval a jeho umění si vážil. Vytvořil hudbu k jedenadvaceti hrám a k deseti filmům, mimo jiné k filmu Miloše Formana Černý Petr a ke snímku Věry Chytilové O něčem jiném.

Nečekané a předčasné úmrtí Jiřího Šlitra znamenalo citelnou ztrátu nejen pro Divadlo Semafor a Jiřího Suchého, ale pro další vývoj české populární hudby vůbec. Suchý po Šlitrově odchodu spolupracoval jako se skladatelem s kapelníkem semaforského orchestru, klarinetistou Ferdinandem Havlíkem, který pak byl autorem hudby k dalším Suchého hrám. Hereckou partnerkou Jiřího Suchého se pak stala Jitka Molavcová, která vytvořila komickou postavu Žofie Melicharové. Jiří Suchý v čele divadla Semafor nadále udržuje tradici, kterou založil spolu s Jiřím Šlitrem; uvedl mimo jiné inscenace Ach, ta láska nehezká, Kapitáne, kam s tou revue, Šlitr s námi a zlý pryč,jež na Šlitrův odkaz bezprostředně navazují. Písně Jiřího Šlitra se staly trvalkami, jež – podobně jako písně Jaroslava Ježka – znají i mladší generace. O Jiřím Šlitrovi bylo natočeno několik pořadů v České televizi, v Televizi Nova i v Televizi Prima a v Českém rozhlase; o jeho osobnosti byl napsán nespočet článků, otištěných v různých periodikách. Písně Jiřího Šlitra jsou zveřejněny na internetu, filmy (např. Kdyby tisíc klarinetů, Zločin v šantánu) jsou vydány na DVD. Některé inscenace Divadla Semafor (Smutek bláznivých panen, Dr. Johann Faust) natočil Jiří Suchý po roce 1990 ve vlastní filmové společnosti Perplex.

V roce 2009 vydal nezávislý label Klíč v produkci Pavla Klusáka kompaktní disk CD for Semafor, na němž jsou zaznamenány hity Semaforu (mj. Vyvěste fangle, Škrhola, Toulaví zpěváci, Pramínek vlasů, Oči sněhem zaváté, Tak abyste věděla, Sluníčko, Krajina posedlá tmou, Na shledanou, Motýl a jiné) v soudobém pojetí (akustické blues, garážový rock, indie pop atd.) v podání různých interpretů (mimo jiné Vypsaná fixa, Tata Bojs, Midi Lidi, Jaroslav Dušek & Vizita Band, Zuzana Navarová a Ivan Gutierréz, Jan Burian, Irena a Vojtěch Havlovi a další).

V roce 2005 udělil prezident Václav Klaus Jiřímu Šlitrovi in memoriam medaili Za zásluhy o stát v oblasti kultury, kterou na Pražském hradě převzala 28. října toho roku Šlitrova dcera Dominika Křesťanová, roz. Peychlová.


Dílo

Písně (výběr)

Ach, ta láska nebeská;

Amfora;

Anna von Cléve;

Árie měsíce;

Aristofanes;

Babeta;

Balada z mlází;

Bar Honolulu;

Barová lavice;

Big Bad John;

Bílá myška v deliriu;

Bíle mě matička oblékala;

Blázen a dítě;

Bledá slečna;

Blues o stabilitě;

Blues o světle;

Blues na cestu poslední;

Bolí mě hlava;

Buď mi věrná;

Calypso o šťastné zemi;

Co jsem měl dnes k obědu;

Černá Jessie;

Člověk, to zní hrdě;

Dítě školou povinné;

Dnes naposled;

Dobré rady;

Dotýkat se hvězd;

Drožkář;

Golem;

Haleluja;

Hallo, Satchmo;

Hamlet;

Honky tonk blues;

Hrozná tragédie s máslem;

Chybí mi ta jistota;

Já kolem tebe chtěl bych kroužit;

Já nemám ráda muže;

Je dusno a těžko;

Jehličí;

Jsi ta nejkrásnější krajina, co znám;

Kamarádi;

Kaňonem takhle k večeru;

Kapitáne, kam s tou lodí;

Kdo chce psa bít, vždycky si hůl najde;

Klokočí;

Kočka na okně;

Končí divadlo;

Koupil jsem si knot;

Krajina posedlá tmou;

Krokodýl;

K smíchu toto představení;

Kubistický portrét;

Labutí píseň;

Láska se nevyhne králi;

Láska, to jsou jen písmena;

Léta dozrávání;

Líbej mne víc;

Malé kotě;

Máme rádi zvířata;

Margareta;

Marnivá sestřenice;

Mississippi;

Modré džínsy;

Modré punčochy;

Modré tričko;

Motýl;

Motýlek;

Mr. Rock a Mr. Roll;

Na louce zpívaj´ drozdi;

Na shledanou;

Na vrata přibili můj stín;

Nedělejte ze mne chudinku;

Neotálej;

Nevyplacený blues;

Oči sněhem zaváté;

Ó, to jsem ještě žil;

Pampeliška;

Píseň čtyřtaktní;

Píseň o koni;

Píseň o rose;

Píseň pro Hamleta;

Písnička pro kočku;

Písnička pro Zuzanu;

Petruška;

Pět strun;

Plná hrst;

Podivná hodina v Los Angeles;

Potkal jsem jelena;

Proč je to tak;

Proč se lidi nemaj´ rádi;

Pro Kiki;

Pudivín;

Purpura;

Pověrčivý uzenář;

Rekomando blues;

Růže růžová;

Řada koní;

Sedm dárků;

Slavná obhajoba;

Sluníčko;

Spodek, filek, král a eso;

Stříbrná tramvaj;

Sup a žlůva;

Surrealistická krajina;

Šišlala;

Škrhola;

Študent s rudýma ušima;

Tak abyste věděla;

Tak jako ten Adam;

Taková láska;

Takový je život (Potkal potkan potkana);

Tatar;

Tento tón;

Teplé prádlo;

Tereza;

Ticho a klid;

Tommy;

Toulaví zpěváci;

To všechno vodnes´ čas;

Tři tety;

Tulák;

Tu krásu nelze popsat slovy;

Tulipán;

Ty jsi švarná, já jsem švarný;

Ukrejvám rozpaky;

Včera neděle byla;

V kašně;

Vyvěste fangle;

Whisky dopita;

Zčervená;

Zlá neděle;

Z mého života;

Zpěv ptačí;

Zvuky slovenského pralesa;

Život je pes.

Hudba ke hrám Divadla Na zábradlí a Divadla Semafor

Šest žen (1958 v Redutě, druhá verze 1962 v Semaforu);

Kdyby tisíc klarinetů (1958 v Divadle Na zábradlí);

Člověk z půdy (1959, přepracovaná verze 1977);

Zuzana je sama doma (1960);

Taková ztráta krve (1960);

Zuzana je zase sama doma (1961);

Jonáš a tingl tangl (1962);

Zuzana není pro nikoho doma (1963);

Recital 64 (1964);

Dobře placená procházka (1965, druhá verze v Národním divadle v Praze 2007);

Zuzana je všude jako doma (1965);

Ďábel z Vinohrad (1966);

Tak co, pane barone (1967);

Poslední štace (1962, obnoveno pod názvem Pět strun a Poslední štace, 1992);

Jonáš a doktor Matrace (1969);

Básníci a sedláci + Revizor v šantánu (1970);

Ten pes je váš? (1970);

Šlitr s námi a zlý pryč, k nedožitým 85. narozeninám Jiřího Šlitra (2009).

Filmové a televizní role

Bylo nás deset (Vilém Říhal), 1963;

Konkurs (role Jiřího Šlitra), 1963;

Kdyby tisíc klarinetů (parašutista), 1964;

Recital (role Jiřího Šlitra), 1965;

Dobře placená procházka (advokát), 1966;

2 x Suchý a Šlitr (1967);

Zločin v šantánu (Vilém), 1968.

Knižní ilustrace (výběr)

Selucký, Radovan: Západ je západ (Praha 1965);

Škvorecký, Josef: Zbabělci (Praha 1966);

Škvorecký, Josef: Babylónský příběh (Praha 1967);

Suchý, Jiří: Vyvěste fangle (Praha 1968);

Štuchal, Jiří: Anekdoty na šťastnou cestu (Praha 1969);

Grossmann, Jiří – Šimek, Miloslav: Besídka zvláštní školy (Praha 1969);

Bošek, Pavel: Redutání (Praha 1970);

Suchý, Jiří – Šlitr, Jiří: Praha město věží (Praha 1970);

Zelenka, Bedřich: Anekdoty pana Kohna (Praha 1970);

Nilsson, Fritiof: Bombi Bitt a já (Praha 1971);

Štuchal, Jiří: Jaroslav Vojta vypráví (Praha 1971);

Zelenka, Bedřich: Anekdoty a legrace s panem Hlustvisihákem (Praha 1971).

Výstavy

Suchý a Šlitr: Kresby a grafika, Praha 1968;

Suchý a Šlitr: Kresby – Grafika, Trutnov 1971;

Jiří Šlitr, Běla Suchá, Jiří Suchý, Ivan Englich, Svitavy 1981;

Jiří Suchý a Jiří Šlitr: Kresby, Františkovy lázně 1982;

Jiří Suchý a Jiří Šlitr: Kresby, Cheb 1982;

Jiří Suchý a Jiří Šlitr: Kresby, Uherský Brod 1987;

Miroslav Horníček – Jiří Šlitr – Jiří Suchý, Trenčín 1990;

Jiří Šlitr: Kresby, Vysoké Mýto 2008.

Filmy s hudbou nebo písněmi Jiřího Šlitra

Konec jasnovidce (krátký film) (1957);

Laterna magika II (1960);

Rychlík do Ostravy (Láska, to jsou jen písmena) (1960);

Žalobníci (Včely, Marnivá sestřenice) (1960);

Člověk z půdy (1962);

Bylo nás deset (1963);

O něčem jiném (1963);

Konkurs (1963);

Ticho a klid (1963);

Začít znova (1963);

Černý Petr (1963);

Zlatý zub (1964);

Kdyby tisíc klarinetů (1964);

Recital (1965);

Dobře placená procházka (1966);

Sedmikrásky (1966);

2x Suchý a Šlitr (1967);

Zločin v šantánu (1968);

Nevěsta (1970).

 

Knižní publikace

Suchý, Jiří: Klokočí. Písničky 1954–1964 (Praha 1964);

Suchý, Jiří: Semafor (Praha 1964);

Dorůžka, Lubomír – Mácha, Zbyněk: Od folklóru k Semaforu (Praha 1964);

Sidon, Karol: Starci a klarinety (Praha 1965);

Suchý, Jiří: Motýl (Praha 1965);

Jiří Suchý – Jiří Šlitr: Praha město věží (Praha 1970);

Šlitr (Praha 1970);

Suchý, Jiří (ed.): Jiří Šlitr. Sborník textů, fotografií a kreseb (Praha 1970);

Kolekce snímků Jiřího Šlitra (Praha 1970);

Just, Vladimír: Proměny malých scén. (Praha 1984, s. 98–128);

Suchý, Ondřej: Z klobouku doktora Šlitra (Praha 1984);

Suchý, Jiří – Šlitr, Jiří: Trocha kreslené poezie nikoho nezabije (Praha 1984);

Taussig, Pavel: Filmový smích J. S. a J. Š. (Praha – Rychnov nad Kněžnou 1988);

Kolář, Jan – Suchý, Ondřej: Podoby podivuhodného muže (8x Jiří Šlitr) (Praha 1990);

Kotek, Josef: O české populární hudbě a jejích posluchačích. Od historie k současnosti (Praha 1990, s. 371–373);

Kolář, Jan: Jak to bylo v Semaforu (Praha 1991);

Suchý, Jiří: Jen pro pány. Jonáš a Dr. Matrace, Sekta, Benefice, Ďábel z Vinohrad, Poslední štace(Praha 1994);

Třicet pět let Semaforu (Praha 1994);

Sedmdesátka Jiřího Šlitra (Praha 1994);

Suchý, Jiří: Tak nějak to bylo. Vzpomínání 1959–1969 (Praha 1998);

Suchý, Jiří: Inventura / Vzpomínání 1969–1989 (Praha 2000);

Vaněk, Jan J.: Semafor. 40 nezapomenutelných let (Praha 1999);

Novotný, Jiří Datel: Ďábel z Vinohrad (Praha 2002);

Dorůžka, Lubomír: Český jazz mezi tanky a klíči (Praha 2002, s.358–359);

Sommerová, Olga: Jiří Šlitr – Kresby (Praha 2004);

Hrabánek, Vladimír: Sloužil jsem v Semaforu (Praha 2006);

Salaba, Tomáš – Salabová, Marie: Semafor... jaký byl a jaký je (Praha 2006).

Hudebniny (výběr)

Píseň o rose, písně Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra (MUSICCHEB, Cheb 1993);

Radioalbum 1. Písničky Jiřího Šlitra a Jiřího Suchého. (Radioservis, Praha 2004);

Radioalbum 11: 50 let Semaforu – Písně Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra II. (Český rozhlas, Praha 2009).

Televizní pořady

Člověk z půdy(televizní záznam představení Divadla Semafor 13. 3. 1961, režie František Filip);

Zuzana je zase sama doma (televizní film, režie Eva Sadková, 1961);

Šest žen (televizní film, režie Jaromír Vašta, 1963);

Recital 64 (televizní film, režie Ján Roháč, 1965);

Zadáno pro Semafor (televizní pořad, režie František Filip, 1965);

Dobře placená procházka (televizní film, scénář a režie Miloš Forman a Ján Roháč, 1966);

Benefice (televizní pořad, režie Ivo Paukert, 1967);

Na dejchánku v Semaforu (televizní pořad, režie Ivo Paukert, 1967);

Plakala panna, plakala (jedenáctidílný televizní seriál, režie Jiří Menzel a Pavel Kopta, 1969);

Grandsupertingltangl (televizní seriál, 1969–70);

Jiří Šlitr (krátký film, režie Jiří Datel Novotný, 1986);

Vyvěste fangle. Písničky Jiřího Šlitra a Jiřího Suchého v podání herců pražských divadel (Česká televize, režie Ivo Paukert 1990);

Jó, to jsem ještě žil (dokumentární film z cyklu Nevyjasněná úmrtí, režie Olga Sommerová, 1997);

Reduta – Semafor (režie Jaroslav Bouma, Česká televize 1999);

Slavnostní představení k 40. výročí Divadla Semafor (30. 10. 1999, záznam přímého přenosu České televize 1999);

Semafor atd. (seriál, scénář Jiří Datel Novotný a Viktor Polesný, Česká televize 1999 – 6 dílů, 2004 – 2 díly);

Purpura na plotně (střihový film z pořadu ke 40. výročí Divadla Semafor, Česká televize 1999);

Recitál Jiří Suchý – Jiří Šlitr (Česká televize 2008);

Galakoncert k 50. výročí Semaforu (záznam přenosu ze Smetanovy síně Obecního domu v Praze, Česká televize 2009).

Rozhlasové pořady

Člověk z půdy (rozhlasová adaptace hry divadla Semafor, režie Jiří Hesoun, 1963);

Gramotingltangl (vlastní program Jiřího Suchého, 1965–68);

Dr. Johann Faust, Praha II, Karlovo nám. 40 (rozhlasová adaptace hry Divadla Semafor, režie Jan Fuchs, 1990);

Poslední štace (rozhlasová adaptace hry Divadla Semafor, režie Jan Fuchs, 1992);

Růžičková, Marta: Životopisy – Jiří Šlitr (Český rozhlas Brno 2009).

Diskografie

Diskografie (výběr)

Člověk z půdy (Supraphon 1960);

Jonáš a tingl-tangl (2 LP, Supraphon 1962–1963; 2 CD, Sony Music/Bonton 2001);

Zuzana je zase sama doma (3 LP, Supraphon 1962–1963);

Zuzana není pro nikoho doma (Supraphon 1963);

Semafor 1963 (Supraphon 1963);

Jiří Suchý a Jiří Šlitr – Píseň o rose/Sluníčko (Supraphon 1964);

Divadla malých forem (3 LP, Supraphon 1965);

Dobře placená procházka, výběr devíti skladeb z jazzové opery (Supraphon 1965);

Kdyby tisíc klarinetů, písně z filmu (Supraphon 1965);

Největší hity I. (Supraphon 1965);

Největší hity II. (Supraphon 1965);

Písničky – Jiří Suchý (Klub přátel poezie 1965);

Plná hrst písniček S + Š (Supraphon 1965);

Vánoční pohlednice S + Š (Supraphon 1967);

Hity Jiřího Šlitra a Jiřího Suchého (Supraphon 1968);

Zločin v šantánu, písně z filmu (Supraphon 1968);

Jonáš a doktor Matrace (Supraphon 1969);

Toulaví zpěváci, písně a slovo z Divadla Semafor (Supraphon 1969);

Písničky a povídání ze Semaforu (2 LP, Panton 1977 a 1986);

Jiří Suchý zpívá pro Divadlo hudby (Supraphon 1978);

Jiří Suchý & Jiří Šlitr & Divadlo Semafor 1959–1969 (3 LP, Supraphon 1978);

Dr. Johann Faust, Karlovo nám. 40, Praha II (2 LP, Panton 1985);

Písničky ze Semaforu (Supraphon 1992);

Písničky ze Semaforu 1 (Bonton Music 1996);

To byl Jiří Šlitr (B&M Music, 1999);

Novotný, Jiří Datel: Ďábel z Vinohrad (zvuková kniha Knihovna a tiskárna nevidomých K. E. Macana, Praha 2005);

Semafor. Největší hity 1 (DVD, Supraphon 2005);

Jiří Suchý a Jiří Šlitr: Největší hity 1 (Supraphon 2005);

To byl Jiří Šlitr (Praha 2007);

Semafor. Největší hity 2 (DVD, Supraphon 2007);

Jiří Suchý a Jiří Šlitr: Největší hity 2 (Supraphon 2009);

Semafor. Hry. Jonáš a tingl tangl, Sladký život blázna Vincka, Člověk z půdy – dětská verze. Hudba Jiří Šlitr a Ferdinand Havlík (6 CD, Supraphon, 1989; 2009);

For Semafor (Klíč 2009).

Jiří Šlitr – Jiří Suchý: Unikáty + Dobře placená procházka (Supraphon 2009).

Literatura

I. Lexika

ČSHS.

Čeští skladatelé současnosti (Praha 1983).

MEH.

Encyklopedický slovník (Praha 1993).

II. Ostatní

Pilka, Jiří: Malé scény – kudy kam? (In: Taneční hudba a jazz 1962, Praha 1962, s. 52).

Soeldner, Ivan: Jiří Suchý en face (Melodie 1963, č. 6, s. 83).

Divadlo 1962, č. 10.

Divadlo, 1963, č. 9.

Dorůžka, Lubomír: Cesta k profesionalismu – Jiří Šlitr (Hudební rozhledy, 1963, č. 6, s. 257).

Poledňák, Ivan: Zuzana je zase v Semaforu (Hudební rozhledy 16, 1963, č. 9, s. 397–398).

Zapletal, Petar: Šlitr v Divadle hudby (Hudební rozhledy 16, 1963, č. 13, s. 553).

Příkryl, Jaroslav: Sekta a písničky Jiřího Suchého (Hudební rozhledy 16, 1964, č. 9, s. 392).

Suchý, Jiří: Semafor (Praha 1964).

Suchý, Jiří: Začalo to Redutou (Praha 1964).

Divadla malých forem (Supraphon, Praha 1965) – textová příloha k albu.

Přikryl, Jaroslav: Divadla Semafor Recital II (Hudební rozhledy 18, 1965, č. 10, s. 427).

Černý, Jiří: Zpěváci bez konzervatoře (Československý spisovatel, Praha 1966).

Dlouhá, Nina: Od Reduty k Apollu. Deset let malých scén a jejich písniček (1956–1966) (in: Taneční hudba a jazz 1968–1969, Praha 1969, s. 5).

Sodoma, Viktor – Pexa, Václav: Reduta snů a skutečnosti (in: Taneční hudba a jazz 1968–1969, Praha 1969, s. 36).

Soeldner, Ivan: Sedm malých forem nebo sedm velkých skandálů? (Mladý svět, 1969, č. 2).

Dlouhá, Nina – Suchý, Jiří: Od Reduty k Semaforu (Melodie 1970, č. 12, s. 360).

Dorůžka, Lubomír: Jiří Šlitr – skladatel (in: Jiří Šlitr, Praha-Bratislava 1970, s. 95).

Dorůžka, Lubomír: Album Jonáš a dr. Matrace (Melodie, 1970, č. 4).

Suchý, Jiří: Jiří Šlitr (Praha 1970, 1990).

Kolář, Jan: Jiří Suchý …tiletý (Melodie 1971, č. 12, s. 37).

Kolář, Jan: Šest hlavních rolí Jiřího Suchého (Melodie 1974, č. 10, s. 293).

Suchý, Jiří: Ďábel z Vinohrad. Letos by bylo Jiřímu Šlitrovi padesát (Melodie 1974, č. 4, s. 112).

Burian, Jan: Ozdravovna Jiřího Suchého (Melodie 1976, č. 12, s. 357).

Divadlo Semafor 1959–1969 (Supraphon, Praha 1978) – textová příloha k albu tří LP.

Kotek, Josef: Co všechno neodnes čas ze semaforských písniček (Hudební rozhledy 38, 1985, č. 10, s. 459–461).

Rulf, Jiří: Jó, to jsem ještě žil (Reflex 1996, č. 33).

Kudrnáč, Michal: Causa Jiří Šlitr (Reflex 1997, č. 14).

Zapletal, Petar: Jak Jiří Suchý unáší tureckou houslistku (Hudební rozhledy 51, 1998, č. 5, s. 22–23).

Zapletal, Petar: Dědictví Semaforu jako jistota národní kultury (Hudební rozhledy 52, 1999, č. 11, s. 26–27).

Zapletal, Petar: Vzpomínka na dvě Š (Hudební rozhledy 57, 2004, č. 4, s. 20–21).

Sommerová, Olga: Jiří Šlitr. Kresby. (Praha 2004).

Zapletal, Petar: Dobře placená procházka v Národním divadle je pro mě satisfakcí. (Veleslavín 7, 2007, č. 12, s. 6–9).

Morávková, Lenka: Semafor pro 21. století (Respekt 20, 2009, č. 50, s. 62).

Veselý, Karel: Hra na Semafor (Reflex 20, 2009, č. 50, s. 56–57).

Bednářová, Veronika: Blonďák buší do piana (Reflex 20, 2009, č. 51–52, s. 34–38).

Petar Zapletal

Datum poslední změny: 24.3.2011