Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Společnost Antonína Dvořáka

Tisk

(Spolek pro postavení pomníku Mistra Antonína Dvořáka v Praze)

Charakteristika: spolek, sdružení ctitelů hudebního odkazu skladatele Antonína Dvořáka

Datum narození/zahájení aktivity:0.0.1931
Text
DíloLiteraturaArchiválie

Společnost Antonína Dvořáka (Spolek pro postavení pomníku Mistra Antonína Dvořáka v Praze), sdružení ctitelů hudebního odkazu skladatele Antonína Dvořáka, zahájení činnosti 1931, Praha.

 

Společnost Antonína Dvořáka (SAD) byla založena 29. března 1931 v Praze původně jako Spolek pro postavení pomníku Mistra Antonína Dvořáka v Praze, ale po létech neúspěšných snah o jeho realizaci byla roku 1944 přejmenována na Společnost Antonína Dvořáka.

Impuls k založení dal Josef Jan Kovařík (1870–1951), česko-americký houslista a violista, absolvent pražské konzervatoře, Dvořákův ctitel a jeho oddaný pomocník při cestě a pobytu v Americe, jenž přijel na přelomu 20. a 30. let do Prahy s penězi na skladatelův pomník, které za tímto účelem vybrali američtí Čechové. Dalšími spoluzakladateli byli členové Českého kvarteta tehdejšího obsazení: Karel Hoffmann, Josef Suk, Jiří Herold a Ladislav Zelenka, dále Dvořákovi žáci, skladatelé – vedle Josefa Suka (mj. skladatelova zetě), především Vítězslav Novák a Rudolf Karel, dále klavírista Karel Hoffmeister, hudební spisovatel Richard Veselý, hudební vědec a organizátor Jan Branberger, malíř a karikaturista Hugo Boettinger, první Dvořákova Rusalka – zpěvačka Růžena Maturová, Maxmilián Leiser (autor prvních stanov spolku a jeho prvý předseda, neboť pouhých osm dní před ustavením zemřel uznávaný indolog a hudební skladatel, Dvořákův blízký spolupracovník Josef Zubatý, s nímž se počítalo na předsednické místo), dále známý dvořákovský životopisec Otakar Šourek (zvolen pak prvým místopředsedou spolku) a pak spisovatel o Dvořákově mládí, gymnaziální profesor Jan Miroslav Květ (záhy prvým jednatelem). Zahajovacího aktu, jenž proběhl ve velké zasedací síni (později Brožíkově) Staroměstské radnice v Praze (29. března 1931) za účasti zmiňovaných a dalších příznivců Dvořáka, se účastnila ještě skladatelova vdova pí. Anna Dvořáková a ze skladatelových potomků: Antonín Dvořák a Magda Šantrůčková (děti).

Hugo Boettinger přispěl k ustavení spolku svými čtyřmi kresbami Dvořáka, z nichž byl skladatelův portrét z profilu vybrán pro diplom zakládajícího člena, tj. osoby, která přispěla na pomník částkou minimálně 500 Kč. Do roka se přihlásilo 400 individuálních a korporativních členů. Následovaly dary pro pomník také od skladatelovy rodiny.

V počátku se spolek scházel v archivu Umělecké besedy. Snažil se však vytvořit Dvořákovo muzeum, kde by byly soustředěny památky na skladatele a jeho významné žáky s možností výstav pro veřejnost.  Zásluhou Otakara Šourka se podařilo získat od rady hl. m. Prahy pronájem Michnova barokního letohrádku v Praze na Novém Městě poblíž Karlova, známého autorstvím stavitele Kiliána Dienzenhofera, přezdívaném také „Amerika“ (za symbolickou 1 korunu). Zde bylo založeno Muzeum Antonína Dvořáka v Praze otevřením výstavy památek na Antonína Dvořáka shromažďovanými členy spolku ve spolupráci s Dvořákovou rodinou (20. června 1932). V této budově sídlí Dvořákovo muzeum dodnes (od r. 1978 součást Českého muzea hudby Národního muzea Praze).

K hlavním aktivitám spolku, při nichž byli získáváni noví členové a spolkové prostředky na pomník, patřilo konání drobných komorních, ale především velkých koncertů s čistě dvořákovským programem. Významný byl zvláště koncert České filharmonie s Václavem Talichem a sólisty Zdenkou Zikovou a Janem Konstantinem za spoluúčinkování pražského Hlaholu ve velkém sále paláce Lucerna 10. května 1933, a koncert pražského Radiojournalu s dirigentem Františkem Stupkou a sólistou, mladým klavíristou Rudolfem Firkušným;  ten se konal ve Smetanově síni 23. dubna 1936 a navštívil jej i prezident Československé republiky Edvard Beneš. Koncerty měly úspěch umělecký, společenský i finanční. Prvý se konal v době předsednictví skladatele Josefa Suka (zvolen 9. června 1933), další po jeho náhlé smrti (29. května 1935), po níž byl valnou hromadou za předsedu schválen právník, hudební skladatel a organizátor Richard Stretti (od 22. května 1936), jenž setrval ve funkci až do r. 1968 (zemřel 22. prosince 1968).  Za prvé desetiletí získal spolek na 500 členů, postavit pomník se mu však nezdařilo.

Za 2. světové války inicioval spolek mohutné oslavy 100. výročí Dvořákova narození r. 1941 na celonárodní úrovni a doporučil je centrálnímu řízení tehdejší protektorátní Kulturní rady. Existující filmový dokument z  r. 1941 dokládá, že se tyto oslavy staly projevem národního uvědomění a národní hrdosti a měly prakticky protiněmecký, protiválečný charakter. Po atentátu na říšského protektora Heydricha (27. května 1942) už byly aktivity takového charakteru vyloučené. Jako dozvuk oslav následoval koncert České filharmonie s mladým Rafaelem Kubelíkem plánovaný původně na 1. května 1942 (konaný pak 8. září 1942), na kterém zazněly poprvé souborně Dvořákovy Legendy. SAD spolupracovala také na podkladech pro portrét Antonína Dvořáka pro poštovní známku vydanou k roku oslav, zhotovenou podle návrhu Otakara Španiela. Po roce oslav 100. výročí Dvořákova narození se počet členů výrazně zvedl a také jmění se tím zvýšilo na částku 400 tisíc korun. Vysokou částkou přispěl, jak uvedeno v knize zápisů ze schůzí SAD 1931–44, i „státní prezident“ (lze předpokládat, ač nejmenován, že se jednalo o Emila Háchu).

Na mimořádné valné hromadě 28. června 1944 byl spolek přejmenován na Společnost Antonína Dvořáka (SAD), vznikly pozměněné stanovy a roku 1945 také znak Společnosti, který vytvořil renomovaný typograf Oldřich Menhart (1897–1962). Po 2. světové válce SAD objednala a záhy zaplatila model pomníku Antonína Dvořáka pro Prahu u sochaře Josefa Wagnera (1901–57), který vytvořil několik návrhů v sádře od roku 1953. K realizaci pomníku však za jeho života nedošlo. Další finanční prostředky spolku zlikvidovala měnová reforma v roce 1953.

K vytvoření sochy Antonína Dvořáka došlo až v roce 2000 v rámci projektu „Praha evropské město kultury“ a to ve spolupráci SAD s Magistrátem hl. m. Prahy a dalšími spoluorganizátory a sponzory. Autorem pomníku, slavnostně odhaleného 4. 6. 2000, je akademický sochař Jan Wagner (1941–2005), syn tvůrce původního modelu. Socha byla umístěna před pražské Rudolfinum, sídlo České filharmonie, jejíž zahajovací koncert roku 1896 Dvořák řídil, a po roce 1885 také sídlo Pražské konzervatoře, kde Dvořák působil jako profesor skladby a v letech 1891–1904 jako ředitel.

Dalším stěžejním činem SAD bylo v roce 1950 zřízení ediční komise pro Souborné vydání děl Antonína Dvořáka v souvislosti s blížící se lhůtou uvolnění autorských práv na Dvořákovo dílo (1954). Tato komise pracovala průběhem let v různém složení (od r. 1950 do konce 90. let) a podařilo se jí vydat v nakladatelstvích Supraphon, Státní nakladatelství krásné literatury a umění, Orbis a Státní hudební vydavatelství cca 2/3 titulů ze skladatelovy tvorby (viz publikace Antonín Čubr: Malý průvodce dílem Antonína Dvořáka, Editio Supraphon, Praha 1986, 176 s). Členy komise byli: Otakar Šourek (předseda do roku 1956), Antonín Čubr, František Bartoš (předseda po smrti Otakara Šourka), Jiří Berkovec, Jarmil Burghauser, Jan Hanuš, Ladislav Láska, Antonín Pokorný, Karel Šolc, Otakar Nebuška, později v 80. a 90. letech ve spolupráci s Jarmilem Burghauserem Miroslav Nový. Na toto Souborné vydání děl Antonína Dvořáka volně navázal na přelomu roku 2000 tým Jarmily Gabrielové a Jana Kachlíka (na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a Akademii věd ČR) a zahájil přípravu kritického vydání Dvořákových skladeb pro Nové souborné vydání díla AD. 

Vedle Muzea Antonína Dvořáka v Praze založila SAD v roce 1951 Památník Antonína Dvořáka v Nelahozevsi (PADN), který byl otevřen 9. 9. 1951 v objektu původního skladatelova rodného domu, později (od zestátnění r. 1956) ve správě Muzea Antonína Dvořáka v Praze a v 90. letech v restituci vrácený rodině Martina Lobkowicze – objekt i poté zůstává ve správě Národního muzea - Českého muzea hudbyMuzea Antonína Dvořáka.

SAD dále založila v roce 1953 Památník Josefa Suka v Křečovicích (PJSK) u Neveklova, v domě č. p. 3 – v části domu věnovaném státu v poslední vůli syna skladatele Josefa Suka.  Objekt přešel po roce 1956 do rukou státního Muzea Antonína Dvořáka a dnes je ve správě Českého muzea hudby Národního muzea v Praze.

Roku 1955 došlo zásluhou SAD k založení Památníku Vítězslava Nováka ve Skutči (PVNS) - otevřen byl 17. července 1955, rok poté, co dům rodiny Práškových ve Skutči věnovala Marie Nováková roz. Prášková československému státu s přáním, aby zde byla vytvořena stálá expozice věnovaná jejímu manželovi. Po zestátnění PVNS (1956) se jeho sbírky dostaly nejprve pod správu státního Muzea Antonína Dvořáka v Praze, roku 1973 však přešel Památník do správy Městského muzea Skuteč, v jehož péči je s památkami na Vítězslava Nováka dodnes.

SAD také založila nebo iniciovala vznik řady pamětních síní: Pamětní síň Antonína Dvořáka na zámku v Lužanech byla otevřena 24. června 1951. Zámek v roce 1867 zakoupil architekt Josef Hlávka, mj. mecenáš Antonína Dvořáka, dnes je ve vlastnictví Hlávkovy nadace (od založení nadace 25. ledna 1904). Dvořákova pamětní síň v Lužanech již dnes neexistuje, na kapli je však stále umístěna pamětní deska osazená SAD v roce 1951 se skladatelovou podobiznou od sochaře a medailéra Miloslava Beutlera (připomínka prvního provedení Dvořákovy Mše D dur „Lužanské“).

Dále SAD ve spolupráci s Vlastivědným kroužkem Zlonicka založil Památník Antonína Dvořáka ve Zlonicích (otevřen 13. června 1954, dnes PAD ve Zlonicích).
SAD, jmenovitě Karel Mikysa jako právník a tehdejší jednatel SAD, se v 50. letech významně zasadila o záchranu domu Antonína Dvořáka na Vysoké u Příbrami, tzv. vily Rusalka, která byla prohlášena kulturní památkou a zůstala v rukou skladatelových potomků v podobě, jakou měla před smrtí skladatelovy vdovy Anny Dvořákové roz. Čermákové. 

SAD zřídila také Dvořákovu pamětní síň na zámku Sychrov (zde vystavené exponáty později přešly do sbírek státního Muzea Antonína Dvořáka). V 80. letech 20. století byla síň zrušena. V roce 1951 byla v Sychrově (na budově, kde bydlel Dvořákův přítel Alois Göbl, u kterého skladatel pobýval) umístěna zásluhou SAD pamětní deska, jejímž autorem byl akademický sochař Antonín Hrdlička, Myslbekův žák.

Roku 1951 byla také zásluhou SAD (a Jednotného národního výboru v Karlových Varech) osazena pamětní deska na domě v Moravské ulici 239/4, v místě Dvořákova prvního pobytu v Karlových Varech v roce 1879, s notovým zápisem Larga z Novosvětské symfonie a Dvořákovou podobiznou-reliéfem od Miloslava Beutlera.

SAD také založila či spolupořádala tradiční slavnosti: pietní vzpomínky u Dvořákova hrobu na Vyšehradě, oslavu skladatelových narozenin formou matiné spojeného s koncertem, festivaly Dvořákova Nelahozeves, Dvořákovy Velvary, Dvořákův Turnov a Sychrov (původně ve spolupráci s turnovským zpěváckým spolkem Dvořák), Dvořákova Vysoká, Pěvecká soutěž Antonína Dvořáka v Karlových Varech (dnes Mezinárodní pěvecká soutěž Antonína Dvořáka v Karových Varech), Karlovarský podzim, Sukovy Křečovice (po r. 1989 součásti akcí v rámci Mezinárodního festivalu Pražské jaro).

Po smrti Richarda Strettiho se předsedou SAD stal Dalibor C. Vačkář (1906–84), skladatel a žák Josef Suka. Jeho pozice byla spíše formální, většinu aktivit vykonával v tuto dobu skladatel a sbormistr Jarmil Burghauser, po Otakaru Šourkovi (jehož byl do roku 1973 zetěm) pokračovatel v badatelské práci na životě a díle Antonína Dvořáka (v roce 1960 vydal poprvé Šourkem započatý Tematický katalog díla Antonína Dvořáka a pracoval stále intenzivněji v komisi na Souborném vydání díla Antonína Dvořáka). Hybnými činovníky v SAD byli také Václav Tvrzník (jenž se zasadil o získání velké části pozůstalosti včetně části tantiém po Juliu Fučíkovi (1872–1916), skladateli a Dvořákovu žákovi z Pražské konzervatoře, SAD zároveň získala i hrob Julia Fučíka na Vinohradském hřbitově v Praze, o nějž se stará dosud), dále Karel Mikysa (jednatel v letech 1947–84, současně v letech 1956–73 ředitel Muzea Antonína Dvořáka) nebo Jindřich Jaroš, původně správce sbírek v době, kdy bylo  Muzeum Antonína Dvořáka ve správě SAD (před rokem 1956).

Pod politickým tlakem a za podstatného ztěžování činnosti byla nucena SAD pozměnit svou působnost tak, že vstoupila 31. 3. 1983 do zastřešující České hudební společnosti (dále ČHS) jako jedno z jejích zájmových sdružení. V této souvislosti ztratila právní subjektivitu a byl a nucena předat své sbírky do Národního muzea – Muzea české hudby (Muzeum české hudby bylo ustaveno roku 1980 a přešlo pod něj Muzeum Antonína Dvořáka). K faktickému předání sbírek na základě darovací smlouvy mezi SAD a Národním muzeem z 31. března 1983 došlo 13. dubna 1985 v Muzeu Antonína Dvořáka. SAD ztratila sbírky, a své finance, získala však finanční prostředky z České hudební společnosti na vydávání svého zpravodaje Zprávy a na pořádání konferencí a sborníků. V přechodném období na počátku 80. let začala pracovat nejprve ještě na půdě SAD Komise pro koordinaci dvořákovského bádání při České hudební společnosti. Pod vedením Jarmila Burghausera byly založeny po vstupu do ČHS komise vědecká (vedl Jarmil Burghauser, později Milan Pospíšil), tisková a koordinační (vedl Jindřich Jaroš, později Markéta Hallová), kulturně osvětová (vedl Václav Tvrzník). Po prvém čísle listu Zprávy (vydaném jako rozmnoženina v českém a pak v německém jazyce ještě roku 1981 za podpory Českého hudebního fondu), byla další čísla Zprávy-Nachrichten-Report (redakčně připravovaná Markétou Hallovou) vydávána Českou hudební společností trojjazyčně (česky, německy a anglicky) v letech 1982–87, kdy vydáno č. 2-6; č. 7 zůstalo ve strojopisu. Ke 140. výročí narození Antonína Dvořáka se dne 21. listopadu 1981 konal v Praze jednodenní seminář v pořadatelství ČHS o Dvořákově komorní tvorbě. Pět z referátů bylo vydáno ve sborníku Acta dvořákiana  pod titulem: Dvořákova komorní hudba, ČHS Praha 1983, 95 s.  (k tisku připravila Markéta Hallová, vydáno česky). Následovala mezinárodní muzikologická konference o Dvořákově hudebně dramatickém díle v době oslav 100. výročí otevření Národního divadla v Praze, v době Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro, ve dnech 19. – 21. května 1983 v Paláci kultury v Praze. Z této konference byly příspěvky publikovány ve sborníku: Musical dramatic works by Antonín Dvořák (Praha 1989). Po smrti Dalibora C. Vačkáře (zemřel 1984) se stal Jarmil Burghauser oficiálním předsedou SAD a stal se iniciátorem „Pětiletí Antonína Dvořáka“, s řadou muzikologických kolokvií, jež měly vyvrcholit v roce 1991 u příležitosti 150. výročí skladatelova narození. Roku 1986 se konala konference Dvořákova akordika a harmonika. Dvořák a Německo, dále Dvořákova tektonika. Dvořák a Vídeň (1987), Dvořákova melodika. Dvořák a Anglie (1988), Dvořákova rytmika. Dvořák a Rusko (1989) a Dvořákova sónika. Dvořák a Spojené státy (1990). Z těchto obsahově významných a v řadě aspektů přínosných jak hudebně-teoretických tak hudebně-historických kolokvií však žádné sborníky nevyšly.

Roku 1988 uctila SAD také 150. výročí narození Dvořákova přítele, skladatele a sbormistra Karla Bendla výstavou, pořadem v Divadle hudby a koncertem v Hlaholu (scénář k výstavě Markéta Hallová, koncert v režii Jindřicha Jaroše).

Vyvrcholením vědeckých setkání v roce 1991 byl pak Mezinárodní kongres Antonína Dvořáka uspořádaný SAD společně s Akademií věd ČR na zámku v Dobříši. Z kongresu byly vydány všechny příspěvky ve sborníku: Antonín Dvořák 1841–1991. Report of the International Musicological Congress Dobříš 17th–20th September 1991, ed. M. Pospíšil a M. Ottlová, Ústav pro hudební vědu Akademie věd České republiky, (Praha 1994).
To bylo již v období, kdy SAD znovu získala  samostatnost a právní subjektivitu (15. května 1991) – registrace u ministerstva vnitra ČR č.j. VSC/1-6634/91, takže přípravy roku 1991 probíhaly v nové situaci. Prvým polistopadovým předsedou SAD zůstal i nadále Jarmil Burghauser.

SAD se spolupodílela na oslavách Antonína Dvořáka také ve skladatelově rodišti Nelahozevsi v září 1991 za účasti prezidenta Československa Václava Havla. Roku 1991 se konala řada zahraničních konferencí, na nichž Jarmil Burghauser vystupoval s četnými referáty. SAD se také zasadila o to, aby byly navráceny dvořákovské sbírky po létech centralizace Národního muzea - Muzea české hudby pod správu Muzea Antonína Dvořáka, a aby bylo opět Muzeum Antonína Dvořáka samostatným oddělením (od roku 1980 bylo pouhou expozicí). Utužena byla také spolupráce SAD s britskou Dvořákovou společností, založenou v roce 1974, a to zvláště za vedení předsedy Grahama Melvilla Masona a prezidenta, dirigenta Sira Charlese Mackerrase. Znovu byla také rozhýbána causa stále chybějícího pomníku Antonína Dvořáka v Praze.  Bylo nalezeno místo k osazení budoucího pomníku v parku na Klárově a v roce 1991 byl slavnostně odhalen základní kámen s nadějí, že bude pomník konečně po létech zrealizován. Na realizaci sochy v bronzu však nebyly prostředky.

V létě roku 1993 se skupina členů SAD vydala na významný zájezd do Spillvillu ve státě Iowa (USA), kde probíhala konference (na univerzitě v Iowa City a Spillvillu)  ke 100. výročí tamního Dvořákova pobytu spojená s hudebním festivalem. Předseda SAD zahajoval oslavy spolu s guvernérem státu Iowa Terry Branstadtem.

Po náhlé smrti Jarmila Burghausera 17. února 1997 byl následně do čela SAD zvolen předsedou klavírista Radoslav Kvapil. Prvým polistopadovým čestným předsedou byl zvolen Jan Hanuš (1915–2004), skladatel s významnými zásluhami o vydávání Souborného díla Antonína Dvořáka. Za tohoto vedení se zasadil tehdejší ministr kultury Martin Stropnický o opětovný zájem o pomník Antonína Dvořáka v Praze a toto snažení mělo konečně kladný výsledek. Tehdejší člen výboru SAD a později v letech 2001–13 předseda SAD dirigent Radomil Eliška se ujal dohledání veškeré dokumentace k Wagnerově modelu pomníku a projednávání se zástupci Magistrátu hl. m. Prahy. Na přání a vlivem Dvořákova pravnuka, houslisty Josefa Suka (1929–2011) došlo ke změně umístění pomníku z původně plánovaného Klárova před budovu Rudolfina.

Mezi důležité počiny éry Eliškova předsednictví patřilo též prosazení dvou pražských objektů za kulturní památku, jednak domu v Žitné ulici 564, kde Antonín Dvořák žil a zemřel, a dále domu v Lopatecké ulici 204, vystavěného podle projektu architekta Eduarda Hniličky pro houslistu a mnohaletého primária Českého kvarteta Karla Hoffmanna (dům se sálkem Českého kvarteta).  Došlo i k mnoha krokům a jednáním ve prospěch záchrany skladatelova venkovského sídla na Vysoké.

K 100. výročí úmrtí Antonína Dvořáka v roce 2004, které bylo zařazeno mezi světová výročí UNESCO, přispěla SAD mj. zřízením pamětní desky na kostele sv. Vojtěcha v Praze 1, kde Dvořák působil jako varhaník v letech 1874 až 1877. Autorem návrhu této desky byl architekt Alois Doležel, člen SAD. V roce 2006 oslavila SAD 75. výročí založení a připravila při té příležitosti výstavu v Muzeu Antonína Dvořáka (scénář Jan Dehner a Markéta Hallová).

Čestným předsedou SAD byl po Janu Hanušovi zvolen v roce 2006 pravnuk skladatele, houslista Josef Suk. Po jeho smrti (2011) se stal v roce 2013 čestným předsedou za zásluhy o interpretaci díla Antonína Dvořáka doma i ve světě tehdejší šéfdirigent České filharmonie Jiří Bělohlávek, který byl toho času také prezidentem The Dvořák Society for Czech and Slovak Music ve Velké Británii. Ve stejném roce se stala předsedkyní SAD po odstupujícím Radomilu Eliškovi muzikoložka Markéta Hallová.

V roce 2014 vzdala SAD poctu aktivním členům Dvořákovy společnosti ve Velké Británii uspořádáním slavnostního koncertu k 40. výročí její existence (ve spolupráci s Pražskou konzervatoří a Mezinárodní společností Bohuslava Martinů) ve velkém sále konzervatoře. Na koncert přijela i skupina členů britské společnosti.

V roce 2017 má SAD cca 250 členů. Pokračuje v práci svých předchůdců, pořádá besedy, koncerty, přednášky, zájezdy, vydává publikace, navrhuje významné osobnosti k ocenění, vyjadřuje se k filmům a dalším akcím ve vztahu k Antonínu Dvořákovi, a snaží se o záchranu dvořákovských objektů a dalších památek. Předává již tradičně ceny: na Mezinárodní pěvecké soutěži Antonína Dvořáka v Karlových Varech (za nejlepší interpretaci Dvořákovy písně), a laureátovi Mezinárodní skladatelské soutěže Antonína Dvořáka (v roce 2017 pořádán 8. ročník) založené dirigentem, skladatelem a hudebním vědcem Young – Chul – Choiem (členem SAD) a pořádané na Pražské konzervatoři (prezidentem soutěže byl Antonín Dvořák III.). SAD spolupracuje kromě britské Dvořákovy společnosti také s americkou společností Antonína Dvořáka DAHA (Dvořák American Heritage Association). Roku 2017 uctila SAD 20. výročí úmrtí svého bývalého předsedy Jarmila Burghausera vydáním vzpomínkového sborníku, do něhož přispěla řada jeho domácích i zahraničních přátel, spolupracovníků, žáků, hudebníků, ctitelů a skautských soukmenovců osmnácti (vyšlo česky, v plánu je vydání anglicky).   

Předsedové SAD (od počátku existence spolku):
Maxmilián Leiser, Josef Suk, Richard Stretti, Dalibor C. Vačkář, Jarmil Burghauser, Radoslav Kvapil, Radomil Eliška, Markéta Hallová

Čestní předsedové (po roce 1989):
Jan Hanuš, Josef Suk, Jiří Bělohlávek

Místopředsedové (od počátku existence spolku):
Otakar Šourek, Jindřich Jaroš, Václav Tvrzník, Milan Pospíšil, Markéta Hallová, Jarmila Tauerová, Radomil Eliška (emeritní předseda)

Jednatelé (od počátku existence spolku):
Jan Miroslav Květ, František Sixta, Karel Mikysa, Eva Šebková, Jitka Suková, Anna Vašíčková

Čestní členové (nedohledáni kompletně):
Václav Smetáček, Josef Suk, Antonín Čubr, Rudolf Skoupil, Eduard Haken, Alois Klíma, Dvořákovo kvarteto, Václav Vrba, Antonín Dvořák III., Josef Chuchro (in memoriam), Jiří Kout, Milan Kuna, Charles Mackerras, Graham Melville-Mason, Marie Mikysová, Míla Smetáčková, Panochovo kvarteto, Libor Pešek, Richard Novák, Václav Snítil, Ivan Štraus, Radomil Eliška a Guarneri trio.


Dílo

Publikace vydané SAD

Bachtík, Josef: Antonín Dvořák dirigent (Spolek pro postavení pomníku mistra Ant. Dvořáka, Praha 1940).
Löwenbach, Jan: Josef Jan Kovařík. Dvořákův americký sekretář (Společnost Antonína Dvořáka, Praha 1947, 28 s.).
Chvála, Emanuel: A. Dvořák v zrcadle vzpomínek (Společnost Antonína Dvořáka Praha 1949, 15 s.).
Dvořákova komorní hudba, Acta dvořákiana (materiály ze semináře o Dvořákově komorní tvorbě, konané v Praze ČHS-SAD  21. 11. 1981, editor Markéta Hallová, Česká hudební společnost, Praha 1983, 93 s.). 
Musical dramatic works by Antonín Dvořák. Papers from an international musicological conference Prague, 19–21 May 1983 (ed. Markéta Hallová, Zuzana Petrášková, Jarmila Tauerová-Veverková, Česká hudební společnost, Praha 1989, 212 s.).
Zprávy č. I., informační bulletin Komise pro koordinaci dvořákovského bádání ČHS  (ed. Jindřich Jaroš, Jarmil Burghauser, Český hudební fond, Praha 1981, rozmnoženina, 6 s., Nachrichten I Der Kommission für die Koordination der Dvořák Forschung, rozmnožený strojopis, 9 s.).  
Zprávy–Nachrichten–Report,  č. 2 Komise pro koordinaci dvořákovského bádání (ed.  Markéta Hallová, ČHS, Praha 1982, 29 s.).
Zprávy–Nachrichten–Report,  č. 3 Komise pro koordinaci dvořákovského bádání (ed. Markéta Hallová, ČHS, Praha 1983, 32 s.).
Zprávy–Nachrichten–Report,  č. 4 Komise pro koordinaci dvořákovského bádání (ed. Markéta Hallová, ČHS, Praha 1984, 45 s.).
Zprávy–Nachrichten–Report,  č. 5-6, Společnost Antonína Dvořáka (ČHS, Praha 1987, 150 s., připravila Markéta Hallová).
Zprávy–Nachrichten–Report,  č. 7 (připravila Markéta Hallová, Praha 1990, neúplný strojopis).
Jarmil Burghauser 1921-1997, sborník k 20. výročí úmrtí (ed. Markéta Hallová, Jarmila Tauterová, Společnost Antonína Dvořáka, Praha 2017, 107 s.).

 

Publikace vydané s podporou SAD

Burghauser, Jarmil: Antonín Dvořák (přílohu Významné události politického a kulturního života zpracoval Jiří Rak, rejstříky a obrazový doprovod Milan Pospíšil a Jiří Kroupa, KLP, Praha 2006, 152 s.).
Burghauser, Jarmil: Antonín Dvořák. Life and Work (KLP, Praha 2007, 176 s., do angličtiny přeložil David R. Beveridge).

Literatura

I. Lexika

ČSHS.

 

II. Ostatní

Hallová, Markéta: Společnost Antonína Dvořáka (SAD), leták ke 100. výročí úmrtí A. Dvořáka a ke zřízení pamětní desky na kostele sv. Vojtěcha v Praze (SAD, Praha 2004). 
Hallová, Markéta: 75 let Společnosti Antonína Dvořáka (Hudební rozhledy, roč. 59, č. 3, s. 44-46).
Dehner, Jan; Hallová, Markéta: 75 let Společnosti Antonína Dvořáka. Scénář k výstavě v Muzeu Antonína Dvořáka (Praha 2006, strojopis).

 

www.dvorakantonin.com

Archivalie

Archiv hlavního města Prahy. 

Markéta Hallová

Datum poslední změny: 16.2.2017