Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Slezák, Pavel

Tisk


Charakteristika: Skladatel, pedagog a hobojista

Datum narození/zahájení aktivity:16.4.1941
Text
Dílo

Slezák, Pavel Mario, hudební skladatel, hobojista, pedagog, narozen 16. 4. 1941, Brno.

 

Pavel Mario Slezák studoval na brněnské konzervatoři hru na hoboj u Františka Suchého a kompozici u Theodora Schaefera a Osvalda Chlubny (absolutorium 1960). V letech 1960–64 pokračoval ve studiu hoboje na JAMU, opět pod vedením F. Suchého. 1964–69 studoval tamtéž kompozici u Miloslava Ištvana. Ovlivněn byl rovněž Ctiradem Kohoutkem.

Během studia byl zaměstnán jako hobojista v různých orchestrech. Sólově působil též v Rakousku. Hře na hoboj se profesionálně věnoval do roku 1973. Jeho repertoár zahrnoval díla klasická i skladby 20. století, např. Bohuslav Martinů, Marcel Mihaloviči, Paul Hindemith, Benjamin Britten, Eugène Bozza, Petr Eben aj. V premiéře uvedl skladby své a svých současníků: Oldřich Palkovský, Jana Mazourová, Rudolf Růžička aj.

Od roku 1963 působil jako pedagog na konzervatoři v Kroměříži. Vyučoval především hru na hoboj a komorní hru, dále dějiny hudby, hudebně estetický seminář a psychologii. V letech 1990–2001 zde vedl kompoziční třídu. 1971–73 byl paralelně zaměstnán jako odborný asistent na katedře skladby JAMU. 

Se skladebnými pokusy začal Slezák v devíti letech. V mládí jej přitahovala hudba citově vypjatá, zejména Leoš Janáček a Arnold Schönberg. Zároveň se zajímal o filosofii a psychologii. Nadchla jej kultura a filosofie Dálného Východu a Sibiře. Tyto inspirace sjednocuje s emocionalitou moravské a slovenské lidové hudby. Inspiruje se též středověkou křesťanskou mystikou. Orientální filosofie určily jeho kompoziční východisko, které označuje jako „poloha mezistavu“ (z tibetského „Bardo“), tj. stavů na hranicích mezi jinak protichůdnými a běžně neslučitelnými póly.

V 60. letech spojuje dodekafonické, punktuální, aleatorní a multiprostorové podněty s banálními prvky, jimiž předjímá minimal music. Tato syntéza ovlivňuje jeho formotvorné myšlení a umožňuje propojit seriální techniku s folklorem a chorálem. Své skladby koncipuje v několika (až pěti) spoluznějících vrstvách, z nichž každá se rozvíjí v samostatném tempu. Tuto metodu nazývá „kompozice jako architektura velkofilmu“; má zachytit nejen děj ale i prostředí, na jehož pozadí se děj odehrává. Soustředí se na rozsáhlé hudební plochy, jejichž architektonický celek je složen ze stylově různorodého materiálu. Cílem je bohatě strukturovaná kompozice. Ve snaze působit na posluchače odmítá pouhé konstrukce a hříčky. Proto též v poslední době zjednodušil svůj hudební jazyk, jímž se snaží posluchače spíš potěšit než přivést k extázi.

Od roku 1999 komponuje především pomocí počítače, jenž mu umožňuje různé inovace, např. užití čtvrttónů.  

Své hudební aktivity doplňuje Slezák pracemi teoretickými. V rukopise se nacházejí jeho Metodika hobojové hry a Základy interpretačního umění. Napsal řadu článků a kritik pro denní i odborný tisk. Je rovněž autorem básnických sbírek, z nichž některé byly živě provedeny na Skleněné louce v Brně, u příležitosti setkání českých básníků na hradě Bítov nebo Českým rozhlasem Vltava, případně publikovány v denním tisku (Tvar, Rovnost). Na svých přednáškách popularizoval budhistickou a křesťanskou filosofii, jakož i sibiřský šamanismus.


Dílo

DÍLO HUDEBNÍ

 

A) Instrumentální dílo

Orchestrální skladby

Porta mortis pro orchestr a elektroakustickou aparaturu, op. 22, 1967.

Symfonie č. 1 „Vysočina“, op. 32, 1969–1989.

Symfonie č. 2 „Válečná (Padlým). Okupace Československa 1968 – zvuková ilustrace“ pro velký orchestr, sólové nástroje, mužský sbor, elektroakustickou aparaturu a CD, op. 29, 1969.

Symfonie č. 3 „Sanct Paulus (amorosa)“ pro velký orchestr, tenorové sólo a sbor, op. 37, jednovětá na text sv. Pavla, 1971.

Symfonie č. 4 „Moravia“, op, 84, 2003.

Eklogy a intermezza, op. 41 pro smyčcový orchestr, 1972.

Karpatský koncert pro housle a velký orchestr, op. 43, 1973.

Rapsodie pro smyčcový orchestr, op. 54, 1984.

Kalypso. Obrázky z Orientu pro variabilní obsazení, též komorní soubor, op. 52, 1980, počítačová verze 2002.

 

Sólové skladby

Currus igneus pro sólový akordeon nebo sólové varhany, op. 39, 1972.

Jericho pro sólové housle, op. 59, 1987.

Tluče bubeníček pro jednoho hráče na kontrabas a velký buben se „šlapkou“, op. 60, 1992.

Klavír sólo

Dvě invence pro klavír, op. 3, 1959.

Suita pro klavír, op. 5, 1961.

Sonatina parodica pro klavír solo, op. 10, 1964.

Virtuosní etudapro klavír solo, op. 28, 1969.

Ioculatores Domini. Sonáta pro klavír (jednovětá), op. 38, 1971.

Meditace na sedm kopretin pro klavír, op. 56, 1985.

Rozhraní pro klavír, op. 57, 1986.

Návod k meditaci na jméno Karel Husa, op. 80, 2008.

 

Klavír na čtyři ruce

Hommage à K. Husa et L. Janáček pro klavír na 4 ruce nebo dva klavíry, op. 70, 2008.

 

Sólový nástroj s klavírem

Sonáta pro hoboj a klavír, op. 7, 1963.

Sonáta pro trombon (původně violoncello nebo basklarinet) a klavír, op. 9, 1964.

Suita pro klavír a tympány, op. 13, 1964.

Večerní hudba pro flétnu a klavír, op. 31, 1970.

Wagnerlandia pro violu a klavír, op. 63, 1993.

Rozkříslé vteřiny pro violoncello a klavír, op. 64, 1994.

Elegie pro violu a klavír, op.72, 2000.

Tubato pro tubu a klavír, op. 74, 2001.

Sonáta pro trubku in C a klavír, op. 71, 2009.

 

Komorní skladby

Smyčcový kvartet „nultý“, op. 4, 1957.

Renesanční intráda pro 2 trubky a trombon, op. 12, 1964.

Pět kusů pro dva hráče na bicí, op. 16, 1965.

Smyčcový kvartet „Ptačí“, op. 17, 1965.

Dechový kvintet a varhany z magnetofonového záznamu, op. 20, 1966.

Kvintet pro fagot, 2 housle, violu a violoncello, op.21, 1966, počítačová verze 2001.

Quater ton quartet pro hoboj, trombon, violu a violoncello, op. 18, 1966, počítačová verze 2001.

Trio ve starém slohu pro housle, klarinet a klavír, op. 25, 1968.

Flegmatický den, neboli sebevražedné úmysly velikého Napoleona po vítězné bitvě u Slavkova pro variabilní obsazení (původně smyčcový kvartet, klavír, tamburina, piccola, metronom a 2 hoboje z magnetofonového záznamu), op. 30, 1970, počítačová verze 2001.

Komorní hudba (Kvintet) pro hoboj (anglický roh), 2 housle, violu, violoncello, trubku a zvon (trubka a zvon z magnetofonového záznamu), op. 33, 1970.

Kvintet pro cimbál, 2 housle, violu a violoncello, op. 27, 1970, počítačová verze 2002.

Rozjímání sv. Františka z Assisi na jarní zahradě pro smyčcový kvartet, klavír, 2 lesní rohy a 2 hráče na bicí – prostorová hudba, op. 34, 1970, počítačová verze 2002.

Variace pro vibrafon, basklarinet a kontrabas, op. 14, 1970.

Intermezzo pro flétnu, housle a klavír. op. 42, 1973.

Moravská serenáda pro housle, violu, kontrabas a klavír, op. 45, 1974.

Smyčcový kvartet č. 2 „Valašský“, op. 47, 1976.

Vinnetou. Malá suita pro klavír na 4 ruce, op. 48, 1977.

Divertimento „Vandrovali hudci“ pro piccolu, flétnu, basklarinet, violu, kontrabas a bicí (vibrafon, 3 tom-toms a maracas), op. 50, 1978.

Čekej, uvidíš pro kontrabas a akordeon, op. 58, 1986.

Ottonia pro žestě a velký buben (11 hráčů), op. 61, 1992, počítačová verze 2002.

Návraty pro klarinet a marimbu s „recitací“ obou hráčů na vlastní slova, op. 65, 1996.

VVV = Větr(ák) Ve Věži aneb chvála malé tercie pro dechový kvintet a klavír ad lib., op. 66, 1996, počítačová verze 2001.

Krajina s duhou pro smyčcový orchestr, žestě, tympány, bicí a marimbu, op. 73, 2000.

Grace autumnal pro trubku, altsaxofon, 2 hlasy (soprán, alt), klavír, cimbál nebo citeru a kontrabas, op. 77, 2001.

Capriccios pro 3 klarinety a basklarinet, op. 79, 2002.

Burlesky pro 3 altové saxofony, op. 83, 2003.

Lust zu hopsen pro anglický roh, violoncello a klavír, op. 82, 2003.

Trio giocoso pro hoboj, klarinet a fagot, op. 76, 2003.

Concertino pro xylofon, trubku, smyčce (violoncello) a tom-toms, op. 81, 2006.

Tragisch, tröstlich, träumerisch pro pikolu, flétnu (2flétny) a klavír, op. 86, 2009.

 

B) Vokální dílo

Oratoria

Hospes in terra. Oratorium pro sóla, dětský a smíšený sbor, recitátora, velký orchestr a elektroakustické nástroje na vlastní slova podle Žalmů a Zjevení sv. Jana. I. Hospes ego sum in terra! II. Quem quaeris? III. Refugium opportunem, op. 26, 1967.

Laudes pro tenor a komorní orchestr na vlastní text, op. 51, 1979.

Homily on Resurrection. Oratorium pro smíšený sbor, orchestr a computer, op. 78, 2002. Též počítačová verze.

Sotnikov mir. Panychida za vojáka Sotnikova, běloruského hrdinu a mučedníka pro mužský sbor, klavír a různé obsazení, op. 85, 2003. Podle novely Vasila Uladzimiroviče Bykava Sotnikov mir.

Kantáty

Lamentatio funebre. Kantáta na lidové pohřební texty pro vyšší ženský hlas, 3 mužské hlasy, pikolu, anglický roh, 2 housle, kontrabas, klavír a tom–tom, op. 23, 1967.

Démonologie života a smrti. Komorní kantáta pro pozoun, klavír, vyšší (mužský) hlas, alt, barytonový saxofon a čínský gong nebo činel na vlastní text podle Dhammapada, op. 53, 1984.

Osudový zápisník. Komorní kantáta pro vyšší hlas a klavír na vlastní text, op. 55, 1985.

Práh. Komorní kantáta pro vyšší hlas, pikolu, trubku, marimbu, housle, kontrabasy ad lib. a klavír na úryvky textů Franze Kafky, op. 62, 1993, počítačová verze 2001.

Gracen’s Autumn. Komorní kantáta pro 2 zpěváky, trubku, altový saxofon, klavír, elektrickou citeru a generální bas (violoncella, kontrabasy), op. 77, 2002, též počítačová verze.

 

Písně s doprovodem

Tři písně pro vyšší hlas a klavír na vlastní text. Čekám, Mercedes, Podzim, op. 6, 1962.

Tři písně na Jana Skácela pro soprán, alt, 2 altové saxofony, klavír, cimbál a kontrabas, op. 15, 1965.

Olše. Píseň pro vyšší hlas a klavír na text Antonína Sovy, op. 44, 1973.

 

Sbory à cappella

Lupus et agnus pro smíšený sbor na text Phaedra, op. 24, 1968.

Tři dětské sbory na slova lidové poezie a Josefa Václava Sládka, op. 46, 1974.

Salve Regina pro smíšený sbor, op. 96, 2011.

Elektroakustická hudba

Balzamina computa op. 69, 1999. Technická spolupráce Petr Stratil.

Burlak.Picture from old Russia, op. 88, 2005.

Scénická hudba

Nebe celé bez sebe. Zen na Moravě – tedy Rypák krásna pro klavír, dřívka, zvonky a tibetský sakrální zvon, op. 67, 1997. Hudba k básnickému pořadu na vlastní text.

Blábolická zrcadla. Komorní melodram pro herce–recitátora, preparovaný a přeladěný klavír a bicí nástroje na vlastní text, op. 68, 1998.

Pavel Sýkora

Datum poslední změny: 19.10.2014