Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Lýsek, František

Tisk


Charakteristika: Sbormistr a hudební pedagog

Datum narození/zahájení aktivity:2.5.1904
Datum úmrtí/ukončení aktivity:16.1.1977
Text
DíloLiteratura

Lýsek, František, sbormistr a hudební pedagog, narozen 2. 5. 1904, Proskovice (místní část Ostravy), zemřel 16. 1. 1977, Brno.

Narodil se jako nejmladší z deseti dětí v chalupnické rodině Marie (roz. Paličkové) a Ludvíka Lýskových. První hudební zkušenosti získal v rodinném prostředí – matka i otec byli výbornými zpěváky lidových písní – a v proskovické obecné škole jako sólový zpěvák do divadelních her vkládaných písní. Prvním učitelem houslí byl Františku Lýskovi jeho starší bratr Václav. Po šestileté docházce do proskovické školy se stal žákem měšťanské školy v Zábřehu nad Odrou a zpěvákem školního chlapeckého sboru vedeného učitelem F. Benišem. Následovaly čtyři roky studia na Státním učitelském ústavu ve Slezské Ostravě (1919–23), kde jej hudebním předmětům učili ideálně se doplňující Rudolf Wünsch a Edvard Rund
Po maturitě se stal učitelem na obecné škole ve Staré Bělé (1923–26), z jejíchž žáků vytvářel svůj první dětský sbor. Tehdy rozvinul i další hudební aktivity – byl zpěvákem Sokolského pěveckého sdružení v Ostravě, sekundistou starobělského učitelského kvarteta, sbormistrem Sokolského mužského sboru v Proskovicích, dirigentem tamější smyčcové kapely a trubačské skupiny, s nimiž provedl operety Eduarda Marhuly, F. R. Hervého a dalších. Přechod na měšťanskou školu v Ostravě-Mariánských Horách (1926) a na 1. dívčí měšťanskou školu v Moravské Ostravě (1927) umožnil Lýskovi další hudební vzdělávání – v rámci přípravy na odborné učitelské zkoušky studoval houslovou hru u Julia Remeše, harmonii a hudební formy u Rudolfa Wünsche. Na moravskoostravské škole založil dívčí sbor, se kterým účinkoval na školních a samostatných hudebních a pěveckých akademiích. Roku 1929 byl přeložen na menšinovou školu v Jistebníku nad Odrou, na níž si – v nelehkých podmínkách – dalším studiem (počátkem 30. let studoval sólový zpěv u Antonína Hromádky, vykonal na brněnské konzervatoři zkoušky z houslové hry a sborového zpěvu) vytvořil pozici odborně fundovaného učitele. Z dětí, dojíždějících z okolních vesnic, vytvořil pěvecký sbor Jistebnických zpěváčků, s nimiž brzy dosáhl významných uměleckých úspěchů a uznání naší hudebněvýchovné veřejnosti. Jeho sbor se prosadil i v rozhlasových pořadech (poprvé 26. 10. 1931 v Ostravě), svými vysokými uměleckými ambicemi – 1933 jmenovalo ministerstvo školství Jistebnické zpěváčky prvním zájmovým dětským školním sborem v ČSR – interesoval skladatelskou veřejnost, tehdejší film i výrobce gramofonových desek. Úspěšně vystupoval v okolí Jistebníka, v Ostravě, Brně, Praze, ve Vídni (1935 a 1937). Do povědomí posluchačů se zapsal jako sbor velice ukázněný, současně však i tvořivý, komorně křehkého zvuku a jeho sbormistr jako člověk neúnavné energie a neutuchajícího optimismu. V období 1930–50 sbíral Lýsek lašské a slezské lidové a zlidovělé písně (celkem 1413 rukopisných záznamů).
Na podzim roku 1938 – po zabrání českého pohraničí – byl krátce učitelem školy ve Staré Vsi nad Ondřejnicí. Od 1. 12.  téhož roku pak byl přeložen na pokusnou školu v tehdejším Baťově (městské části Otrokovic). I zde se brzy prosadil jako sbormistr Baťovských zpěváčků, dětského pěveckého sboru, se kterým – vinou omezených protektorátních možností – koncertoval především v okolí svého působiště. Vykonal (1939) státní zkoušky z houslové hry a zpěvu, 1941 vyšly v Brně jeho Pampelišky, vícehlasé úpravy lidových písní (obdobně již 1937 v Brně Pomněnky a 1950 v Praze Sedmikrásky). Díky konzultacím u pozdějšího univerzitního profesora Jana Racka získával první zkušenosti v oblasti hudebněpedagogického výzkumu. Zasloužil se také o rozvoj tehdejší hudebněvýchovné praxe (mimo jiné i konstrukcí hudebněvýchovných pomůcek).
Po osvobození – 1. 12. 1945 – se stal učitelem 1. střední školy v Kotlářské ulici v Brně. Zde založil Brněnský dětský sbor, s nímž v období 1945–77 absolvoval domácí a zahraniční koncerty. Lýskův Brněnský dětský sbor navázal na interpretační tradice Jistebnických zpěváčků a pěveckého sboru z Baťova. Díky sbormistrovu umění a jeho dlouholetým zkušenostem i pěveckému zaujetí brněnských dětí však v Brně vznikl a více jak 30 let působil dětský pěvecký sbor, jehož svrchované umění obdivovali posluchači doma i v cizině. Výkony Brněnského dětského sboru udivovaly precizností a současně i dětskou spontaneitou, radostí ze zpěvu. Úspěšná byla umělecká turné do Itálie (1957), Německé spolkové republiky (1965), sbor se stal vítězem soutěží v Llangolenu (1959), v Montreux (1971), s úspěchem demonstroval metody přípravy dětské sborové interpretace ve Varně (1963), v Bad Godesbergu (1965), v kanadské Victorii (1969) atd. 

V roce 1948 Lýsek dokončil svá vysokoškolská studia (na Masarykově univerzitě v Brně studoval 1935–39 a 1945–48; 1949 PhDr.), 1948–50 externě působil na brněnské konzervatoři a JAMU. Od roku 1950 byl učitelem Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity (později též Vyšší pedagogické školy v Brně a tamějšího Pedagogického institutu), 1972 ukončil svou učitelskou dráhu na Pedagogické fakultě Univerzity J. E. Purkyně (1952 docent, 1962 profesor).
Svou výzkumnou činnost orientoval na otázky dětského sborového zpěvu, rozvoje hudebnosti a zpěvnosti nejmenších dětí, dětí a mládeže školního věku, na problémy nápěvkové intonace atd.  Především řešením prvně uváděné problematiky (viz Cantus choralis infantium, Brno 1968) přispěl Lýsek významně k rozvoji české hudební pedagogiky.
Zpěvačky a zpěváci Lýskových dětských sborů založili v roce 1994, aby podpořili další využití sbormistrova odkazu, Nadaci Františka Lýska, od roku 1997 Lýskův nadační fond v Brně, jehož činnost se dnes rozvíjí v rámci v roce 2003 založené Společnosti Františka Lýska v Brně.
Dílo
Úvod do hudebně výchovné praxe (Brno 1947);
Nápěvková intonace (Praha 1951);
Hudebnost a zpěvnost mládeže ve světle výzkumů (Praha 1956);
Vokální intonace a rytmus. Metoda nápěvkové intonace (Praha 1957);
Hudební aktivita mládeže (Praha 1963);
Cantus choralis infantium (Brno 1968);
Vox liberorum (Brno 1976);
Život s dětským zpěvem (Ostrava 1990, Olomouc 2004);

Písně z Lašska (Brno 2004).
Literatura
I. Lexika
ČSHS.
MEH.
Biografický slovník Slezska a severní Moravy, sešit 2, Opava – Ostrava, 1994, s. 79–80.
HSPK.

II. Ostatní
Sborník pedagogické fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně k šedesátým pátým narozeninám prof. dr. Františka Lýska (Brno 1969).
Národní umělec prof. PhDr. František Lýsek, DrSc. Bibliografie (Brno 1976).
Sborník k nedožitým narozeninám Františka Lýska (Brno 1984).
Toncrová, Marta: František Lýsek a lidová píseň (Sborník prací Pedagogické fakulty Univerzity Palackého, Hudební věda a výchova 9, Olomouc 2003, s. 47–53).
Lepilová, Květuše: Od Jistebnických zpěváčků (1929–1938) k „České hudbě 2004“ a 100. výročí narození sbormistra prof. PhDr. Františka Lýska, DrSc. (Česká hudba 2004, Praha 2004, s. 86–101).

Jan Mazurek Karel Steinmetz
Text

Datum poslední změny: 16.3.2009