Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Pražská zpěvohra

Tisk


Charakteristika: amatérský operní soubor

Datum narození/zahájení aktivity:0.0.1946
Datum úmrtí/ukončení aktivity:0.0.1990
Text

Pražská zpěvohra, amatérský operní soubor, zahájení činnosti 1946, Praha, ukončení činnosti 1990, Praha.

 

Založení amatérského operního souboru Pražská zpěvohra předcházela existence několika sdružení, existujících v období mezi válkami. Na počátku stála Studentská filharmonie, která vznikla roku 1923 z posluchačů pražských vysokých a odborných škol a při níž od roku 1931 fungovala Opera Studio jako zájezdový soubor neprofesionálních zpěváků. Provádění operního, respektive vokálně symfonického repertoáru během několika let převážilo a roku 1940 byl název (také jako reakce na uzavření českých vysokých škol) Studentská filharmonie změněn na Opera Studio. Tento soubor se roku 1946 spojil s jiným ochotnickým operním souborem, Komorní zpěvohrou, založenou roku 1938 rovněž v Praze, přijal nový název Pražská zpěvohra a zahájil novou činnost pod tímto názvem. Komorní zpěvohra, orientovaná na starší operní repertoár, si v Pražské zpěvohře zachovala relativní samostatnost.

Po roce 1948 se změnilo právní postavení Pražské zpěvohry. Po zrušení dosavadních zákonů o shromažďovacím a spolčovacím právu a po vydání zákona č. 68/1951 Sb. o dobrovolných organizacích, podle nějž musel mít každý dobrovolný spolek zřizovatele,  respektive zastřešující organizaci, se Komorní zpěvohra opět osamostatnila a existovala do roku 1954 (naposledy při Osvětové besedě Praha l). Pražská zpěvohra působila jako soubor Závodního klubu Ministerstva dopravy, respektive Ústředního kulturního domu dopravy a spojů, později Závodního klubu Motorlet v Jinonicích, naposledy Odborového svazu pracovníků školství a vědy, a po roce 1990 zanikla.

Prvním nastudovaným titulem Pražské zpěvohry v roce 1946 byla aktovka Jana Maláta Stáňa. Umělecké vedení souboru bylo svěřeno profesionálům, jako dirigenti se v prvních letech jeho existence vystřídali Alois Klíma, Jiří Stárek, Josef Vincourek, krátce Karel Votápek, později také Zdeněk Chalabala, Pavel Dědeček a Zdeněk Tomáš. Jako organizační vedoucí stál od roku 1961 v jeho čele bývalý operetní tenorista a koncertní zpěvák Karel Reinstein, jako umělecký vedoucí od roku 1963 člen opery pražského Národního divadla Vladimír Jedenáctík, jehož roku 1967 vystřídal dirigent a skladatel Josef Bartl a v letech 1973–75 soubor umělecky vedl tenorista Národního divadla v Praze Beno Blachut.

Pražská zpěvohra disponovala orchestrem o 32 členech, třicetičlenným sborem, 18 sólisty, v šedesátých letech měla i vlastní baletní soubor (6 tanečních párů). Jako zájezdová scéna uskutečnila Pražská zpěvohra 1 100 představení na 150 různých místech a z jejího kolektivu vyšla řada profesionálů (Viktor Kočí, Zdeněk Jankovský, Věra Soukupová, Oldřich Kovář aj.). Spolupracovala s profesionálními pěvci, kteří v představeních Pražské zpěvohry často vystupovali.

Repertoár Pražské zpěvohry obsahoval díla operní (z české opery Smetana: Prodaná nevěsta, Hubička, Tajemství; Dvořák: Jakobín, Čert a Káča, Rusalka; z cizích autorů např. Nicolaiovy Veselé paničky windsorské, Offenbachovy Hoffmannovy povídky, Bizetovu Carmen), operetní (Johann Strauss: Netopýr, Dunajevskij: Volný vítr), baletní soubor nastudoval také Dvořákovy Slovanské tance. Celý soubor i jednotliví členové se často podíleli na různých kombinovaných hudebních a estrádních pořadech.


Literatura

I. Lexika

ČSHS.

 

II. Ostatní

Lašťovka, Marek – Lašťovková, Barbora – Rataj, Tomáš – Ratajová, Jana – Třikač, Josef: Pražské spolky. Soupis pražských spolků na základě úředních evidencí z let 1895–1990 (Documenta Pragensia Monographia Vol. 6, Praha 1998, s. 273).

Místopis českého amatérského divadla, II. díl (Praha 2002, s. 254–255).

Archivalie

Registrace spolku Archiv hlavního města Prahy (spolkový katastr XII/249), fond Studentská filharmonie.

 

Vlasta Reittererová

Datum poslední změny: 21.11.2018