Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Česká hudební společnost

Tisk


Charakteristika: hudební, muzikologická a hudebně-pedagogická společnost

Datum narození/zahájení aktivity:0.0.1975
Datum úmrtí/ukončení aktivity:31.12.2006
Text

Česká hudební společnost, hudební, muzikologická a hudebně-pedagogická společnost, zahájení činnosti 1975, Praha, ukončení činnosti 31. 12. 2006, Praha.

 

A. Právní a společenské postavení České hudební společnosti a charakter její činnosti

B. Oblast činností pedagogických

C. Oblast kulturně zájmových činností

D. Oblast zájmové umělecké činnosti

E. Oblast činností muzikologických

F. Zahraniční styky České hudební společnosti

 

A. Právní a společenské postavení České hudební společnosti a charakter její činnosti

Česká hudební společnost byla zájmovou společenskou organizací, která ve smyslu zákonů č. 68/1951Sb. a č. 83/90 Sb. sdružovala v letech 1975–2006 zájemce o dobrovolnou činnost v různých oblastech neprofesionální hudební kultury, a to formou individuálního, nebo kolektivního členství. Česká hudební společnost byla spolu s Hudební mládeží České socialistické republiky a Kruhy přátel hudby nejpočetnější společenskou organizací působící v oblasti české hudební kultury. Nebyla organizací masovou (jako např. Revoluční odborové hnutí, Socialistický svaz mládeže, Svaz československo-sovětského přátelství apod.), ani organizací ideovou a výběrovou (jako např. umělecké svazy) a nebyla členem Národní fronty. Z hlediska své působnosti byla organizací dvojdomou – její činnost zasahovala jak do sféry resortu kultury, tak do sféry resortu školství. Ideový a administrativní dozor nad činností České hudební společnosti vykonávalo ministerstvo kultury prostřednictvím Českého hudebního fondu, který až do roku 1989 zajišťoval finanční krytí všech jejích provozních nákladů.

Činnost České hudební společnosti byla širokopásmová, zasahovala téměř do všech oblastí hudební kultury a setkávala se se značným odborným i společenským ohlasem. Ten plynul nejen z vysoké profesní úrovně nabízených akcí zajišťované širokým aktivem spolupracujících špičkových odborníků, ale také ze skutečnosti, že na půdě České hudební společnosti byly realizovány projekty, pro které nebyl jinde v předlistopadové době vytvářen prostor. Česká hudební společnost byla koncepčně autonomní a tuto autonomii dokázala uhájit i přes řadu nepříjemných politických tlaků zejména v osmdesátých letech. Svědectvím jsou vyvzdorovaná založení Společnosti Gustava Mahlera (1986), Společnosti pro starou hudbu (1982), Letní jazzové dílny České jazzové společnosti (od roku 1984), Československého jazzového festivalu v Karlových Varech (od roku 1984) a koneckonců i nitranských konferencí (1984, 1986, 1988) požadujících zásadní změnu přístupů k problematice hudební výchovy nejmladší generace. Česká hudební společnost otevírala prostor pro uplatnění iniciativy nemalému počtu odborníků stojících mimo oficiální struktury nevyjímaje těch, kteří v posrpnových čistkách byli zbaveni svého institucionálního vlivu. Stoupající zájem o spolupráci s Českou hudební společností potvrzuje nejen progresivní růst členské základny i rozvoj organizační struktury, ale také na ně navazující vzestup objemu činností spojený s odpovídajícím nárůstem jejich finančního vyjádření. Jestliže na počátku svého působení měla Česká hudební společnost necelou tisícovku členů, v roce 1982 to již bylo 3 000 členů a v transformačním roce 1991 dosáhla počtu 17 000 členů. Česká hudební společnost byla organizací s celostátní působností a nemalou část jejího členstva tvořili občané slovenské části federace.

Česká hudební společnost byla oficiálně založena na ustavující konferenci v roce 1975 jako právní nástupkyně a oborová pokračovatelka Československé společnosti pro hudební výchovu. Avšak počátky jejího faktického působení spadají do roku 1972, kdy byl ustanoven přípravný výbor pověřený vypracováním návrhu koncepce činnosti a modelu organizační struktury a současně zřízen sekretariát jako jeho výkonný orgán. Vzhledem k charakteru nástupnického odkazu byla počáteční fáze činnosti České hudební společnosti směrována výhradně do oblasti hudební výchovy. V souvislosti s narůstající společenskou potřebou vytvořit prostor také pro zájemce o činnosti nepedagogické, zejména o hudební spolkový život (zde byl výrazným podnětem vznik Společnosti Bohuslava Martinů v roce 1977) včetně různých forem zájmové umělecké činnosti, docházelo k postupnému rozšiřování činnosti České hudební společnosti i do dalších oblastí československého hudebního života včetně jejích postupných přesahů do zahraničí.

Širokopásmová a vnitřně bohatě strukturovaná činnost České hudební společnosti probíhala ve dvou základních a funkčně se prolínajících rovinách: za prvé šlo o rovinu vertikální, představovanou složkami a orgány územního členění, což byly odbočky s místní, okresní a krajskou působností doplněné a zastřešené ústředními orgány České hudební společnosti, za druhé o rovinu horizontální, představovanou čtyřmi základními oblastmi odborných činností: oblastí činností pedagogických, oblastí činností tvůrčích a výzkumných, oblastí činností kulturně výchovných a oblastí pro zájmovou uměleckou činnost. Činnosti v těchto oblastech zajišťovaly odborné komise a jednotlivá zájmová sdružení.

Vrcholným statutárním orgánem České hudební společnosti byla konference zástupců všech složek organizační struktury. Jejím úkolem bylo projednání a schválení základních ideových, odborných a organizačních otázek, vytyčení základní koncepce činnosti i úkolů na příští období a volba řídicích orgánů. V průběhu existence České hudební společnosti se uskutečnily tři konference (1975, 1982, 1987) a po roce 1989 tři sněmy (1992, 2003, 2005).

V tomto organizačním modelu a na něj navazujícím konceptu činnosti, působila Česká hudební společnost až do roku 1990, kdy byla na základě zákona č. 83/1990 Sb. transformována v samostatnou právnickou osobu a byla vyvázána z ekonomických, administrativních i právních vazeb na Český hudební fond. Následnou změnou pravidel pro financování občanských sdružení (zák. č. 563/1991Sb.) ztratila Česká hudební společnost ekonomické zázemí Českého hudebního fondu. Tím byla zahájena fáze postupného útlumu její činnosti doprovázená souběžným procesem osamostatňování jednotlivých složek organizační struktury a odchodem ze svazku České hudební společnosti. Postupný institucionální rozpad ukončil činnost České hudební společnosti definitivně k 31.12. 2006 a to dobrovolným rozpuštěním na základě vlastní žádosti.

 

B. Oblast činností pedagogických

Pedagogické činnosti jako ideový odkaz Československé společnosti pro hudební výchovu, tvořily největší podíl na aktivitách České hudební společnosti po celou dobu její existence. Majoritní postavení těchto činností vycházelo jednak ze skutečnosti, že Česká hudební společnost byla jedinou celostátní organizací sdružující hudební pedagogy a představovala tedy nejpočetnější segment členské základny a její činnosti, jednak z tradiční nespokojenosti se stavem školské hudební výchovy i obecného hudebního vzdělávání a snahy nepříznivou situaci změnit aktivním tlakem zevnitř oboru. Činnost pedagogické oblasti byla proto od 70. let primárně zaměřena na systematickou a kontinuální analýzu aktuálního stavu hudební výchovy, na tvorbu, předkládání a prosazování návrhů směřujících ke zvyšování její efektivity na všech stupních školského vzdělávání a na propagaci a prosazování nových didaktických postupů i aktuálních výsledků hudebně pedagogického výzkumu. Argumentace navrhovaných závěrů a doporučení se opírala o výsledky vlastních výzkumů, tedy o informace, kterými orgány státní správy nedisponovaly, a navíc ani nebylo v jejich silách je získat. Situace v oblasti hudebního vzdělávání byla proto v sedmdesátých a osmdesátých letech charakterizována permanentním střetem mezi požadavky aktivu odborných pracovníků z oblasti hudebního vzdělávání a mezi reálnými výsledky posrpnové praxe československé vzdělávací soustavy. V sedmdesátých letech 20. stol. totiž došlo k zásadní revizi původního a dobově velmi progresivního návrhu československého vzdělávacího konceptu formulovaného v šedesátých letech, která posílením polytechnických předmětů zvrátila jeho vyvážený obsah v neprospěch a oslabení jeho humanitní složky. Cílem snah pedagogického aktivu České hudební společnosti v této situaci proto bylo zlepšení nepříznivé situace hudební výchovy v novém modelu československé vzdělávací soustavy a prosazení požadavku didaktické plurality – zásady, aby jednotných vzdělávacích cílů formulovaných osnovami bylo možno dosahovat i alternativními didaktickými přístupy. Tento požadavek byl ovšem v příkrém protikladu se stávající praxí dosahování vzdělávacích cílů jednotným didaktickým postupem.

Úkoly spojené s plněním cílů pedagogické oblasti v celé šíři jejího působení řešil aktiv dobrovolných pracovníků sdružených do dílčích specializovaných komisí, jejichž počet i obsahové zaměření se v průběhu existence České hudební společnosti měnily. Základ sítě organizační struktury pedagogické oblasti však tvořilo vždy následujících šest komisí: Komise pro předškolní hudební výchovu zabývající se problematikou spojenou s otázkami rozvoje hudebnosti dětí v předškolním věku; Komise pro hudební výchovu na základních školách se zaměřením na řešení komplexu didaktických a organizačních otázek spojených s proměnou charakteru československého školství v sedmdesátých letech 20. stol. a jejími důsledky na hudební (a v širším smyslu na estetickou) výchovu nejmladší generace; Komise pro lidové školy umění zaměřená na specializovanou problematikou oblasti individuálního hudebního vzdělávání mládeže a dospělých. Do okruhu její činnosti náleželo nejen pořádání pravidelných metodických kurzů pro učitele nástrojové hry, ale také seminářů a kurzů pro dirigenty a sbormistry žákovských souborů, dále poskytování informačního servisu seznamujícího s novými tituly didaktické i teoretické literatury a v neposlední řadě i účast členů komise v porotách ústředních kol různých soutěží a metodická pomoc při pořádání nižších kol v krajích a okresech; Komise pro speciální hudební pedagogiku sledovala teoretickou i praktickou problematikou spojenou s aplikací hudebně-pedagogických postupů ve zvláštních podmínkách některých druhů psychické defekce, svou činností vytvářela prostor pro uplatňování teoretických poznatků i praktických postupů primárně náležejících do kompetence muzikoterapie – oboru, který v předlistopadové době stál v československém prostředí na okraji odborného zájmu, do pracovního programu komise proto náležela i propagace aktuálních výsledků bádání v tomto oboru a lektorská činnost pro jiné organizace; Komise pro výchovné koncerty se primárně zaměřovala na metodickou pomoc organizátorům výchovných koncertů a řešení specializovaných problémů jejich činnosti (např. na problematiku průvodního slova, na problematiku výchovných koncertů pro učňovskou mládež, na otázky spojené s koncerty pro děti v předškolním věku apod.); pracovní náplň Komise pro učební pomůcky a hudební nástroje primárně spočívala v expertním hodnocení učebních pomůcek pro hudební výchovu, základ její činnosti spočíval ve spolupráci s výrobním podnikem Československé hudební nástroje, nakladatelstvím Komenium a s Výzkumným ústavem pedagogickým, pro které vykonávala konzultativní a oponentní servis, vedle hodnocení učebních pomůcek pro hudební výchovu plnila komise také úkoly propagační a vzdělávací, formou seminářů seznamovala učitele s dostupnými hudebními pomůckami a jejich funkčním a didakticky efektivním využíváním, čímž se urychloval proces jejich rychlejšího zavádění do školní praxe.

Po roce 1989 byl (především v souvislosti s výsledky nitranských konferencí) okruh pedagogických činností rozšířen a prohlouben o nové aspekty a v jejich rámci vznikly další specializované pracovní skupiny: Komise pro rozšířenou hudební výchovu na základních školách, Komise pro dětský sborový zpěv, Komise pro přípravu učitelů hudební výchovy, Komise pro teorii a výzkum v hudební výchově, Sdružení učitelů klavírů, Sdružení učitelů smyčcových nástrojů, Sdružení učitelů dechových nástrojů dřevěných, Sdružení učitelů dechových nástrojů žesťových, Sdružení učitelů lidových nástrojů (akordeon), Sdružení učitelů lidových nástrojů (kytara), Sdružení učitelů zpěvu, Sdružení učitelů teoretických předmětů, Sdružení učitelů tanečních oddělení.

Základní cíle a úkoly jednotlivých složek pedagogické oblasti byly realizovány prostřednictvím širokého spektra seminářů, kurzů, přednášek, besed a konferencí zaměřených k teoretické i praktické problematice všech oborů hudební výchovy. Jejich obsahovou a mnohdy i organizační přípravu zajišťoval aktiv dobrovolných pracovníků pořadatelských komisí. Podle rozsahu působnosti existovaly tři typy akcí:

 

Centrální akce celostátního dosahu zajišťované sekretariátem České hudební společnosti:

Do této skupiny náležely (výběrový výčet):

Kurzy modernizace hudební výchovy pořádané v letech 1972–1981 v Chebu, 1982–1991 ve Znojmě a 1992–2006 v Rychnově nad Kněžnou. Tyto týdenní kurzy byly velmi oblíbené a pravidelně se jich zúčastňovalo okolo 120 zájemců.

Celostátní konference o situaci v hudební výchově pořádané ve spolupráci s Pedagogickou fakultou v Nitře v letech 1984, 1986, 1988 za účastí cca 200 delegátů z obou částí federace. Jejich výsledkem bylo posílení hodinové dotace hudební výchovy na základních školách a prosazení projektu „hudebních osmiletek“ – základních škol s rozšířenou hudební výchovou.

Realizace výzkumné sondy ověřující stav znalostí učiva hudební výchovy na základních školách, která poskytla argumentační materiál pro jednání nitranských konferencí. Sonda byla provedena na 63 základních školách 28 okresů všech českých a moravských krajů.

Celostátní kurz „Rodina zpívá, hraje a tancuje“ pro rodiče s dětmi (Pelhřimov 1989–1993) určený pro rodiče s dětmi s každoroční účasti cca 40 rodin.

Cyklické semináře k obecným otázkám hudebního vzdělávání dětí předškolního věku zaměřené na problematiku hlasové výchovy, výchovných koncertů pro mateřské školy, poslechu hudby v předškolním věku, na metodiku pro učitelky mateřských škol, přehlídky sborů mateřských škol, víkendová setkání „Zpívání rodičů s dětmi“ apod.).

Semináře pro učitele základních škol s rozšířenou hudební výchovou

Mikulovské interpretační kurzy klasické kytary, ad.

 

Akce regionálního dosahu (krajského a okresního) organizované většinou dobrovolnými pracovníky regionálních odboček (modelový výčet):

Krajské cyklické kurzy modernizace hudební výchovy pro učitele základních škol (Most, Olomouc).

Cyklický kurz modernizace hudební výchovy pro učitelky mateřských škol (Prostějov).

Cyklické semináře teritoriálních odboček zaměřené na problematiku modernizace hudební výchovy na 1. stupni základních škol, na dramatickou tvorbu pro děti, na práci s učebnicemi, na využívání dětského instrumentáře v hodinách hudební výchovy apod.

 

Nepravidelné akce celostátního i regionálního dosahu k jednotlivým oblastem školské hudební výchovy pořádané na různých místech (modelový výčet):

Semináře hry na zobcovou flétnu pro učitelky mateřských škol.

Semináře hudebně pohybové výchovy pro učitelky mateřských škol.

Semináře k problematice hlasové výchovy dětí předškolního věku.

Semináře k problematice práce s učebnicemi.

Dřevěná píšťalka (kurz hry na zobcovou flétnu pro děti a jejich rodiče podle modelu Václava Žilky).

Léčivá píšťalka (kurz hry na zobcovou flétnu pro děti s respiračními chorobami).

Víkendové i týdenní semináře pořádané Komisí pro speciální hudební pedagogiku (zaměřené na praktickou aplikaci muzikoterapeutických postupů, které byly určeny pro pracovníky psychiatrických léčeben).

 

Ve svém úhrnu byla činnost hudebně pedagogické oblasti za dobu své existence (1972–2006) reprezentována úctyhodným počtem téměř 1 200 akcí navštívených téměř 15 000 aktivních účastníků. Frekvence četnosti, tematický rozsah i značný zájem o účast na hudebně pedagogických akcích České hudební společnosti jak ze strany laické i odborné veřejnosti i ze strany institucionální dokazovaly, že činnost České hudební společnosti v oblasti veřejného hudebního vzdělávání ve všech jeho podobách suplovala činnost mnoha státních institucí a zaplňovala mezery v jejich činnosti. Paradoxní bylo, že horlivost aktivu dobrovolných pracovníků České hudební společnosti byla trnem v oku některým orgánům státní správy (především ministerstvům kultury a školství), které tyto meziresortní zásahy do sféry jejich kompetence mnohdy velmi nevybíravě kritizovaly.

 

C. Oblast kulturně zájmových činností

Oblast kulturně zájmových činností (před rokem 1989 označovaná jako oblast kulturně výchovná) představovala ve struktuře České hudební společnosti druhý segment co do počtu členů i do rozsahu činnosti. Primárním posláním této sféry byla péče o tvůrčí odkaz a propagaci díla významných osobností české hudební kultury (skladatelů i interpretů) nebo aktivní pěstování některého druhu hudby. Součástí tohoto poslání bylo rovněž získávání zájmu mládeže o vážnou hudbu a vytváření podmínek pro rozvoj jejich kulturních aktivit.

Podmínky pro rozvoj kulturně zájmových činností na půdě České hudební společnosti vznikají poměrně záhy po oficiálním zahájení její činnosti založením Společnosti Bohuslava Martinů v roce 1977, a to v souvislosti se společenskou potřebou vytvořit politické, právní a organizační podmínky pro hudební spolkový život, který má v českém kulturním prostředí bohatou tradici sahající až do obrozeneckého 19. století a který se v 70. letech 20. století nacházel v silném útlumu. Vznik nové oblasti určené pro zájemce o nepedagogické činnosti představoval první krok expanze činnosti České hudební společnosti do dalších sfér domácího hudebního života a otevřel druhou cestu směřující ke splnění hlavního cíle činnosti České hudební společnosti – získávání aktivních zájemců o vážnou hudbu. I v případě kulturně zájmových činností můžeme hovořit o reakci na nečinnost, popř. na nedostačující činnost státních institucí (např. koncertních agentur, státních orchestrů), nebo i společenských organizací (např. mládežnického Svazu československé mládeže) v oblasti propagace a šíření díla českých skladatelů a o snaze tato bílá místa dobrovolnými, aktivitami zaplnit. Bylo totiž zřejmé, že např. hudba některých výrazných osobností české hudby, např. Ostrčilova, Novákova, Foerstrova i Fibichova, větší pozornost a péči potřebují a mimo kulturní centra bylo voláno i po hudbě Smetanově, Dvořákově a Janáčkově. Zcela chyběl prostor pro zájemce o hudbu jazzovou, hudbu starších stylových období, nebo o hudbu duchovní. Jediná fungující zájmová organizace v oblasti recepční – Kruhy přátel hudby – na pokrytí celého spektra bohatě členěných zájmů kapacitně, ekonomicky i administrativně nebyla vybavena, a navíc její činnost byla koncepčně směřována k jinému, univerzálnějšímu, cíli. Rozdílná motivace tohoto typu sdružování vyžadovala vytvoření organizační platformy umožňující soustředění zájemců buď okolo jména skladatele (Antonín Dvořák, Bedřich Smetana), interpreta (Ema Destinnová, Stich Punto) nebo hudebního druhu (jazz, stará hudba, nová hudba), popř. i generačně (Hudební mládež), která by otevírala cestu k získávání zájemců o aktivní kulturní činnost nepedagogickými prostředky. Tradiční a účinnou formou činnosti těchto zájmových sdružení bylo pořádání koncertů a prostřednictvím těchto akcí propagace díla příslušného skladatele. Avšak nejen důvody propagační stály za bohatou koncertní činností zájmových sdružení. Byla to i zkušenost, že jejich koncertní aktivity výrazně obohacují rozvoj hudebního života v místech stojících mimo velká kulturní centra a že tedy mají nezanedbatelný kulturně politický význam.

V průběhu existence České hudební společnosti působilo v její organizační struktuře následujících 22 zájmových sdružení, která vznikala tomto chronologickém sledu (čísla v závorkách značí dobu jejich působení ve svazku České hudební společnosti): Společnost Bohuslava Martinů; Společnost Leoše Janáčka; Společnost Zdeňka Fibicha; Společnost Otakara Ostrčila; Společnost Bedřicha Smetany; Společnost Vítězslava Nováka; Společnost Josefa Suka; Společnost pro starou hudbu; Společnost Josefa Bohuslava Foerstra; Společnost Antonína Dvořáka; Česká jazzová společnost; Společnost Emy Destinnové; Společnost Gustava Mahlera; Hudební mládež České socialistické republiky; Společnost Jana Sticha Punto; Společnost Jarmily Novotné; Česká společnost klasické kytary; Společnost Jaroslava Kociana; Společnost pro novou hudbu; Sdružení učitelů klavírů; Společnost českých akordeonistů; Česká Orffova společnost.

Smysl činnosti těchto zájmových sdružení – šíření a udržování odkazu určitého skladatele, interpreta i propagace určitého druhu hudby, byl realizován dvěma základními směry: aktivitami koncertními a aktivitami muzikologickými prostřednictvím pořádání konferencí a ediční činností.

 

D. Oblast zájmové umělecké činnosti

Oblast zájmové umělecké činnosti byla v konceptu České hudební společnosti chápána jako pokračování hudebněvýchovných činností směřovaných na cílovou skupinu dospělých, jako specializovaný segment – pokračující úsilí o prodloužení účinnosti školské hudební výchovy. V praxi měla dvě základní podoby: jako péče o individuální hudební aktivity a jako péče o dětský sborový zpěv. Oba okruhy se staly předmětem činnosti České hudební společnosti proto, že představovaly nepříliš pokrytá místa na mapě výchovných činností v hudební oblasti.

Rozvoji individuálně zaměřených zájmů (zde byla zahrnuta také činnost malých komorních uskupení) byla ze strany České hudební společnosti věnována péče formou interpretačních seminářů celostátního i regionálního charakteru organizovaných buď sekretariátem České hudební společnosti, nebo aktivem dobrovolných pracovníků regionálních složek. K aktivitám sféry zájmové umělecké činnosti přispívala významným způsobem i některá zájmová sdružení, především Česká jazzová společnost, Společnost pro starou hudbu a Společnost Antonína Dvořáka.

Nejvýraznější akcí v oblasti zájmové umělecké činnosti České hudební společnosti byl celostátní seminář „Setkání přátel komorní hudby“ pořádaný od roku 1974 v Bechyni, kterého se pravidelně účastnilo okolo 180 zájemců. K dalším významným akcím tohoto typu náležel seminář „Letní jazzová dílna“ pořádaný ve Frýdlantu od roku 1984, který každoročně navštívilo 80–100 zájemců a interpretační seminář Společnosti pro starou hudbu pořádaný od roku 1986 v Kroměříži (po roce 1989 ve Valticích), kterého se každoročně účastnilo asi 200 zájemců. Základním znakem těchto seminářů bylo, že jejich třídy byly vedeny špičkovými interprety nejen domácími, ale také zahraničními a že českoslovenští účastníci měli tedy možnost se seznámit např. s aktuálními trendy v chápání autentické interpretace staré hudby, s aktuálními didaktickými přístupy v nástrojové výuce apod. Účastníci těchto kurzů tak měli přístup k informacím, které se v domácím prostředí sedmdesátých a osmdesátých let obtížně získávaly.

Specifickou formu zájmové umělecké činnosti v prostředí České hudební společnosti představovala soutěž pro amatérské hudebníky (sólisty i malé komorní soubory) „Dvořák – Čajkovskij“ pořádaná Společností Antonína Dvořáka. Konala se od roku 1977 a o její umělecké úrovni svědčí také to, že vítězové kategorie sólového klavíru získávali na mezinárodní soutěži pro amatérské hudebníky „Cleveland Inter-Tie“ ve Velké Britanii vavříny vítězů. V roce 1982 získali 2. a 3. cenu, v roce 1984 1. cenu a v roce 1986 rovněž 1. cenu.

Těžiště činnosti České hudební společnosti v oblasti dětského sborového zpěvu spočívalo v akcích regionálního charakteru a pomoc byla směřována nejen do oblasti metodické, ale také finanční a organizační, aby se místní aktivity, pomocí kterých bylo možno udržovat přirozený zájem dětí o hudební projev, nedostaly do závislosti na hře mimohudebních a mimokulturních faktorů, většinou místního původu a administrativního charakteru.

V rámci metodické pomoci souborům dětského sborového zpěvu byly každoročně pořádány desítky seminářů zaměřených k teoretické i praktické problematice spojené s dětským sborovým zpěvem. A to včetně seminářů pro vedoucí dětských sborů, které byly iniciovány, připravovány i organizovány především okresními složkami organizační struktury České hudební společnosti. Významným faktorem podpůrné činnosti České hudební společnosti v oblasti zájmových uměleckých činnosti byla finanční i organizační podpora regionálních přehlídek dětských školních sborů uskutečňovaná ve spolupráci s místními kulturními organizacemi. Rozvoj těchto aktivit proběhl zejména v osmdesátých letech, kdy se Česká hudební společnost podílela na 18 těchto okresních přehlídkách.

Význam České hudební společnosti v oblasti zájmové umělecké činnosti je nutno vidět ve světle skutečnosti, že pod tímto pojmem se v posrpnovém období chápaly především činnosti realizované ve velkých tradičních formách (pěvecké sbory, instrumentální soubory, folklorní soubory apod.), zatímco zájmy realizované individuálně (včetně sólových komorních souborů) odbornou, metodickou i finanční pomoc ze strany státních orgánů nenacházely. Vstup České hudební společnosti do této sféry proto představoval významný přínos pro vyšší typ hudební výchovy. A význam iniciativy ze strany České hudební společnosti zvyšuje ještě skutečnost, že převážnou část zájemců o tyto formy volnočasových aktivit tvořili především učitelé jak ze základních škol, tak i z oblasti lidových škol umění, kteří podněty získané na těchto seminářích přenášeli na svoje žáky.

 

E. Oblast činností muzikologických

Muzikologické aktivity představovaly čtvrtou základní oblast odborných činností České hudební společnosti a bylo s nimi počítáno již při utváření koncepce činností Společnosti. Základní záměr oblasti muzikologické byl zaměřen na pomoc při řešení úkolů, které nenáležely do zájmové sféry profesionálních muzikologických pracovišť, popř. stály na okraji jejich zájmu a na pomoc při propagaci soudobých, ale především minulých hodnot domácí hudební kultury a jejich zapojení do mezinárodní výměny.

Muzikologické aktivity České hudební společnosti probíhaly v několika rovinách, z nichž nejvýznamnější a propagačně nejefektivnější byla bezesporu organizační i obsahová příprava sedmi velkých mezinárodních konferencí pořádaných v rámci Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro:

1) Bohuslav Martinů Anno 1981 (1981);

2) Smetanova Má vlast a její postavení v programní hudbě 19. století (1982);

3) Mozartova hudba – živá hodnota minulosti a přítomnosti (1983, za spoluúčasti UNESCO Paříž);

4) Čeští hudebníci a jejich vliv na vývoj evropského hudebního klasicismu (1984, za spoluúčasti Mezinárodní společnosti pro hudební vědu);

5) Opera po roce 1945 – umělecké a společenské zdroje jejího vývoje a proměn (1985);

6) Světové hudební festivaly – křižovatky národních hudebních kultur (1986, za spoluúčasti Evropské federace hudebních festivalů);

7) Hudba 20. století a sociální pokrok (1987);

Tyto konference byly tematicky zaměřeny na analýzu a propagaci osových osobností české hudby a na teoretické otázky vývojové problematiky české hudební kultury.

Zásluhou muzikologického aktivu se na půdě ČHS uskutečnil systematický projekt péče o problematiku hudební regionalistiky – semináře „Muzikologické dialogy“. Jejich smysl spočíval nejen ve snaze o renesanci hudební regionalistiky jako muzikologické subdisciplíny, ale také v úsilí o navázání přímých kontaktů s pracovníky regionálních kulturních zařízení a v možnosti podpořit jejich činnosti konané ve prospěch rozvoje hudební kultury v regionu.

Od roku 1980 se uskutečnilo 10 těchto specializovaných konferencí do jejichž programu byli také zapojeni studenti českých filozofických a pedagogických fakult oborů hudební věda a hudební pedagogika. U příležitosti 2. ročníku, který se konal v Jaroměřicích nad Rokytnou, proběhla i soutěž studentských prací v oboru hudební věda a hudební pedagogika. U příležitosti muzikologických dialogů v Českém Krumlově v roce 1982 byla založena Společnost pro starou hudbu. V průběhu těchto aktivit byla zmapována hudebně regionální problematika celého území české části federace.

Tyto centrální akce muzikologického aktivu byly doplňovány specializovanými akcemi uvnitř jednotlivých zájmových sdružení. Zejména Společnosti Leoše Janáčka a Antonína Dvořáka vycházely ve své práci z muzikologických podnětů. Např. Společnost Leoše Janáčka spořádala dva významné semináře: „Janáčkovská monografie – představy a realita“ (Brno 1982), „Metodika analýzy Janáčkova díla“ (Brno 1983), Společnost Antonína Dvořáka uspořádala v roce 1985 seminář „Život a dílo Jana Kubelíka“, v roce 1987 seminář „Tektonika Dvořákova díla“. Společnost Vítězslava Nováka konferenci „Vítězslav Novák – skladatel, učitel, člověk“ (1985), Česká jazzová společnost uspořádala u příležitosti Československého jazzového festivalu v Karlových Varech mezinárodní konferenci „Jazz v kontextu evropské hudební kultury 20. století“ (1985) a Společnost pro starou hudbu sérii seminářů k teoretické i historické problematice hudby starších období: v roce 1984 seminář „Význam filigránů pro datování starších hudebních rukopisů“, Kultura šporkovského prostředí a její význam (1985), mezinárodní konferenci „Bach-Händel – proměny jejich života a díla“ (1985). Opomenout nelze ani velkou soupisovou akci „Historické varhany v Čechách a na Moravě“, v jejímž průběhu a ve spolupráci se Státním ústavem památkové péče a ochrany přírody bylo zdokumentováno asi 800 historických nástrojů a získaná dokumentace sloužila jako podklad pro restaurování historicky cenných nástrojů.

Nemalý přínos představovala i spolupráce s jinými institucemi při pořádání muzikologických konferencí a seminářů. Zde jenom namátkově: Konference „Sto let společenského působení Smetanova díla v národním a mezinárodním kulturním životě“ (1984), konference „Vladimír Helfert v českém a evropském kontextu“ (1986) nebo semináře konané ve spolupráci s Maďarským kulturním střediskem „Lisztův význam pro českou a slovenskou hudební kulturu (1986), „Folklorismus a problémy fungování lidové kultury v soudobé kultuře“ (1987) a série tří seminářů s janáčkovsko bartókovskou tematikou. Řada těchto muzikologických setkání měla i mezinárodní přesahy. Česká hudební společnost byla jedinou organizací, která v rámci Československa reagovala na významná kulturní výročí UNESCO. Např. v roce 1979 uspořádala seminář o životě a díle Jana Dismase Zelenky, v roce 1982 o díle Josepha Haydna a roku 1985 připomenula mezinárodní konferencí dílo Johanna Sebastiana Bacha a Georga Friedricha Händla.

 

F. Zahraniční styky České hudební společnosti

Oblast zahraničních styků byla již od počátku činnosti České hudební společnosti její významnou složkou. Stala se nástrojem efektivního získávání informací a zkušeností ověřených v zahraničí a základnou pro kontakty s mezinárodním vývojem v některých oblastech zajímajících Českou hudební společnost, především v oblasti hudební pedagogiky. Navíc jejich prostřednictvím plnila Společnost také funkci zástupce Československa v některých mezinárodních nevládních organizacích a tím přispívala k reprezentaci československé hudební kultury před zahraniční odbornou veřejností, a to ve zcela jiné rovině, než je reprezentace výkonných hudebních umělců.

I když Česká hudební společnost vznikala jako organizace s činností určenou pro domácí prostředí, logikou věci se stala automatickým partnerem pro různé druhy činností přesahující svým významem hranice Československa, především v oblasti hudební výchovy a s postupným nárůstem činnosti se o spolupráci hlásily další zahraniční organizace, zejména zahraniční společnosti českých skladatelů (Společnost Leoše Janáčka ve Švýcarsku, Společnost Antonína Dvořáka v Anglii apod.). Těžiště zahraničních styků před rokem 1989 spočívalo ve spolupráci s organizacemi a institucemi v tehdejších socialistických zemích. Česká hudební společnost měla uzavřeny smlouvy o přímé kulturní spolupráci s Kulturním svazem Německé demokratické republiky, maďarskou národní sekcí Mezinárodní společnosti pro hudební výchovu (ISME) a s Telemannovým výzkumným a kulturním střediskem v Blankenburku (Německá demokratická republika). Současně došlo v tomto období k prvním kontaktům se Společností rakouských hudebních pedagogů i s francouzským Institut Lorrain des Musiques Anciennes, jehož zástupci působili jako lektoři na prvním semináři Společnosti pro starou hudbu v Kroměříži (1986). Aktivní kontakty se udržovaly rovněž s Evropskou asociací učitelů klavírní hry (EPTA) a s Evropskou asociací učitelů strunných nástrojů (ESTA) a Česká hudební společnost se stala kolektivním členem Nové Bachovy společnosti.

Zvláštní kapitolu v zahraničních stycích tvořila spolupráce s mezinárodními nevládními organizacemi, především s Mezinárodní společností pro hudební výchovu (ISME) a Mezinárodní jazzovou federací (IJF). V ISME se podařilo od počátku osmdesátých let získat pozici ztracenou v sedmdesátých letech a představitel České hudební společnosti se stal členem jejího direktoria. Podobně zástupce České jazzové společnosti se stal členem vedení IJF.


Literatura

Kuhnová, Barbora: Česká hudební společnost – tradice, současnost (diplomová práce, Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy, Praha 2006).

Archivalie

Národní archiv České republiky, fond 1438 (archiv České hudební společnosti).

 

Stanislav Tesař

Datum poslední změny: 8.1.2019