Český hudební slovník osob a institucí

Roháč, Ján

Charakteristika: Režisér

Datum narození/zahájení aktivity: 29.2.1932
Datum úmrtí/ukončení aktivity: 5.10.1980

Roháč, Ján, režisér, narozen 29. 2. 1932, Nitranské Pravno, zemřel 5. 10. 1980, Praha.
 
Absolvoval Divadelní fakultu Akademie múzických umění v Praze a již za studia se zaměřil k zábavnému (estrádnímu, revuálnímu) umění – spolupracoval s Divadlem estrády a satiry (později Divadlo satiry, pak Divadlo ABC). Působil v divadle v Pardubicích, pak v pražských scénách ABC, Laterna magica, varieté Alhambra (zde viz velmi úspěšnou revui Bukola aneb Vrahem je pachatel) a zejména v divadle Semafor, kde jeho režie pomáhaly vytvářet osobitý jevištní styl této vedoucí malé scény šedesátých a sedmdesátých let. Spolupracoval zde s Jiřím Suchým (Zuzana je zase sama doma, 1961, Dobře placená procházka, 1965 – též jako televizní film), Miroslavem Horníčkem (Hovory přes rampu, 1965, Recitál Horníček – Hegerová, 1966, Dva muži někde, 1972), skupinami Šimek – Grossmann a Šimek – Sobota (Besídka v rašeliništi, Zavěste, prosím, volá Semafor a jiné).
 
Svůj smysl pro hudbu a zároveň pro nová média (v Československé televizi pracoval od 1968) uplatnil v hudebním filmu Kdyby tisíc klarinetů (písničky Jiřího Šlitra a Jiřího Suchého, mezi herci-zpěváky četní interpreti ze Semaforu, režie Roháč spolu s Vladimírem Svitáčkem, 1965), hlavně však v dlouhé řadě televizních inscenací, pořadů, seriálů. K hudebně nejvýznamnějším patřily Písničky na zítra, pořady se semaforskými umělci Recitál I, II, Hovory H, dále revuální Přijela pouť a jiné. Nejvýraznějším příspěvkem k televizní a hudební poetice šedesátých a sedmdesátých let byly Roháčovy zfilmované písničky (Jezdím bez nehod, Marnivá sestřenice, Zčervená, Zhasněte lampióny, Život je pes); představují minipříběhy, jsou působivé dodnes a jsou pozoruhodným předchůdcem umění videoklipu.
 
Roháč se stal zakladatelskou osobností v oblasti nových médií (podílel se na vzniku a programu Laterny magiky, spolupracoval na programu Kinoautomatu pro světovou výstavu v Montrealu, atp.) televizní zábavy, uplatnění hudby v televizi. Měl mimořádný smysl pro nové a zajímavé hudební a šířeji umělecké trendy, pro nastupující osobnosti, pro životní detail, ostrou pointu, efekt.

Literatura:

I. Lexika
Malá československá encyklopedie, 5. díl (Praha 1987).
EJ (heslo Ivo Osolsobě).
Universum. Všeobecná encyklopedie, 8. díl (Praha 2001).
 
II. Ostatní
Posledné interview s Jánom Roháčom (Ľud 7. 10. 1980).
Za priateľom (Nové slovo 30. 10. 1980).
Rejžek, Jan: Bez Jána Roháče (Melodie 18, 1980, č. 12, s. 375).
K nedožitým padesátinám Jána Roháče (Mladá fronta 19. 6. 1982).
Matzner, Antonín, Pilka, Jiří: Česká filmová hudba (Praha 2002).
 
Ivan Poledňák


Datum poslední změny: 18.2.2009