Český hudební slovník osob a institucí

Ukrajinská vysoká škola pedagogická Mychajla Drahomanova

(Ukrajinský vysoký pedagogický institut; Ukrajinskyj vysokyj pedahohyčnyj instritut imeni Mychajla Drahomanova)
Charakteristika: Vysoká škola

Datum narození/zahájení aktivity: 7.7.1923

Ukrajinská vysoká škola pedagogická Mychajla Drahomanova (Ukrajinský vysoký pedagogický institut; Ukrajinskyj vysokyj pedahohyčnyj instritut imeni Mychajla Drahomanova), vysoká škola v Praze, zahájení činnosti 7. 7. 1923, Praha, ukončení činnosti 1933, tamtéž.

 


Pražská ukrajinská pedagogická vysoká škola vznikla dva roky po přestěhování exilové Ukrajinské svobodné univerzity z Vídně do Prahy. Úkolem nového vysokoškolského pracoviště bylo především vzdělávání budoucích učitelů, kteří se měli uplatňovat na ukrajinských základních a středních školách v Čechách a na Podkarpatské Rusi. Její statut byl schválen československou vládou 4. května 1923. Škola původně nabízela dvouleté studijní obrory, od roku 1927 pak plnohodnotná čtyřletá studia. Do roku 1925 bylo součástí školy ukrajinské reálné gymnázium, jehož sídlo se poté přemístilo do středočeských Řevnic; zde také vyučovala část absolventů pedagogické vysoké školy. Učitelský sbor školy Mychajla Drahomanova se skládal nejen z vlastních kmenových pracovníků, ale také z učitelů Ukrajinské svobodné univerzity a Univerzity Karlovy. Škola měla právo udělovat doktoráty filosofie.

Tato instituce měla zpočátku tři oddělení (resp. fakulty): přírodovědně-zeměpisné, fyzikálně-matematické a historicko-literární. Kromě toho existovala hudební katedra, jejíž předměty byly povinné pro všechny studenty. Po roce existence zabezpečovalo přírodovědné obory jediné oddělení a bylo založeno zvláštní hudebně-pedagogické oddělení. Iniciátorem vzniku samostatné hudební stolice byl muzikolog Fedir Steško. Výuka zde začala na konci května 1924. Hudebně-pedagogické oddělení mělo dvě katedry (teorie hudby a kompozice, dějiny hudby) a čtyři pedagogické třídy (klavírní, houslová, dirigentská a sólového zpěvu). Na místo děkana hudebního oddělení byl povolán skladatel Fedir Jakymenko, který zároveň zastával funkci vedoucího katedry hudební teorie a kompozice. Kvůli neshodám s některými kolegy, kteří mu vyčítali, že není schopen přednášet ukrajinsky, opustil po dvou letech Jakymenko svůj post a odjel do Paříže. Na jeho místo nastoupil Fedir Steško, který se zároveň ujal řízení katedry dějin hudby.

Za dobu desetileté existence školy zde působilo 18 pedagogů. Na katedře hudební teorie a kompozice vyučovali kromě Jakymenka také významní západoukrajinští skladatelé Zenovij Lysko a Nestor Nyžankivskyj (1923–28). Po návratu Nyžankivského do Haliče, byl na jeho místo ze Lvova nakrátko povolán předválečný absolvent mistrovské školy Vítězslava Nováka Vasyl Barvinskyj. Ve třídě sólového zpěvu učili někdejší členové Ukrajinské republikové kapely a absolventi pražské konzervatoře Nina Ďačenko a Dmytro Levytskyj. Dirigování učila bývalá asistentka sbormistra Oleksandra KošyceUkrajinské republikové kapele Platonida Ščurovska. Významná byla také pedagogická a muzikologická činnost děkana Fedora Steška. Kromě ukrajinských emigrantů na škole pedagogicky působili také pražští muzikologové – dějiny české hudby přednášel Zdeněk Nejedlý (1926) a Josef Hutter (1927–33), hudební teorii učil Otakar Šín (1926–30).

Hudebně-pedagogické oddělení naráželo na nedostatek kvalitních učebnic hudby v ukrajinštině, které konečně neexistovaly ani Ukrajině. V Praze tak vyšla např. kniha Praktický kurs harmonie (Praktyčnyj kurs harmoniji) Fedora Jakymenka (v překladu z ruštiny do ukrajinštiny Fedora Steška) nebo Sólový zpěv, jeho teorie a praxe (Solnyj spiv, joho teorija i praktika) Niny Ďačenko. Nezanedbatelná byla také vědecká produkce pedagogů školy; zejména Fedir Steško a Zenovij Lysko v četných studiích reflektovali především dějiny ukrajinské hudby a česko-ukrajinské hudební kontakty.

Ukrajinská pedagogická škola (resp. její hudební oddělení) se ve své době stala významným reprezentantem ukrajinského hudebního života. Pořádala slavnostní hudební večery, na něž zvala významné představitele československého státu včetně ministerstev. Tyto koncerty, na kterých zněly skladby čerstvých absolventů kompozice, pedagogů ústavu i tradiční repertoár ukrajinské a české hudby, uváděl Fedir Steško a dle dobové kritiky se vyznačovaly vysokou uměleckou úrovní. Hlavním účastníkem koncertních setkání byl ústavní smíšený sbor pod vedením Platonidy Ščurovské. Škola mj. nastudovala v roce 1928 operu Nokťurn Mykoly Lysenka, kterou se značným úspěchem interpretovala před ukrajinským i českým publikem v sále Umělecké besedy.

Zánik pražské Ukrajinské vysoké školy pedagogické Mychajla Drahomanova v roce 1933 souvisí s úspornými opatřeními, kdy Československo nemohlo dále financovat dvě ukrajinské vysoké školy na svém území. Aby mohla být udržena existence Ukrajinské svobodné univerzity, bylo rozhodnuto o ukončení činnosti menší a úžeji zaměřené pedagogické vysoké školy.


Literatura:

Zilynskyj, Bohdan: Ukrajinci v Čechách a na Moravě (Praha 1995).

Bednaržova, Teťana: Fedir Steško. Ukrajinskyj včenyj-pedahoh, muzykoloh-teoretik (Ternopil-Praha 2000).

Martynenko, Oksana: Muzyčna dijalnisť ukrajinskoji emihraciji u mižvojennij Čechoslovaččini (disertační práce, Nacionalna muzyčna akademija Ukrajiny im. Petra Iljiča Čajkovskoho, Kyjiv 2001).

Kalina, Petr Ch.: Taťjana Bednářová – Fedir Steško (Opus musicum 34, 2002, č. 2, s. 31–34).

 


Petr Ch. Kalina

 


Stať vznikla s finanční podporou Grantového fondu děkana Filozofické fakulty MU pro rok 2010.


Datum poslední změny: 26.1.2011