Český hudební slovník osob a institucí

Kummer, Vincenc

(Čeněk)
Charakteristika: Kontrabasista, aranžér a skladatel

Datum narození/zahájení aktivity: 10.7.1941

Kummer, Vincenc (vl. jm. Kummer, Čeněk), kontrabasista, aranžér a skladatel, narozen 10. 7. 1941, Brno.

 

O jazzovou hudbu se začal zajímat již v mládí, kdy poslouchal jazzové pořady v rádiu na Hlasu Ameriky. Aktivně se začal jazzu věnovat během studia hry na kontrabas na brněnské konzervatoři, kde byl žákem Julia Ventruby. Jednou z jeho prvních formací bylo Jazzové trio Leona Slezáka, kde hrál ještě s Antonínem Julinou. Výrazněji na sebe upozornil coby člen vítězné kapely na soutěžním festivalu v Krajském domě pionýrů a mládeže v Brně, v jehož prostorách sídlil jazzový klub Ornis. V kapele s ním byli kromě Luďka Švábenského i Mojmír Bártek, Zdeněk Bílý, Jan Ingerle, Radek Tauber a Ota Malý. Po brněnském úspěchu kapela vyhrála další soutěž mladých talentů v Praze. Kummer tak již jako student dostal příležitost zapojit se do hudebního dění v Brně jako basista v rozličných orchestrech i menších jazzových formacích: hrál v Jazz Combu orchestru Gustava Broma, v Tanečním orchestru Mirko Foreta, dále v orchestrech Jiřího Daneše, Jožky Karena, Erika Knirsche; začal také spolupracovat s rozhlasem coby člen Brněnského estrádního rozhlasového orchestru pod vedením Miloše Machka a Jiřího Hudce. Ještě za studií obstál v konkursu do Brněnské Filharmonie, kde se věnoval celý další rok interpretaci artificiální hudby.

Po absolvování konzervatoře (1965) odešel do Prahy na základní vojenskou službu do Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého, kde pokračoval v hraní po boku svého kolegy Luďka Švábenského. S vojenským orchestrem vystoupil ještě v roce 1965 na jazzovém festivalu v Lucerně, kde je slyšel Willis Conover, autor zmíněných jazzových pořadů na Hlasu Ameriky, který pak jejich nahrávky odvysílal.

Po odchodu z vojenské služby Kummer už v Praze zůstal a navázal zde hudební spolupráci s pestrou paletou umělců jazzového žánru a populární hudby. Nejprve zakotvil v Divadle Apollo, kde byl členem formace Apollo Jazz a doprovázel zpěváky populární hudby Karla Hálu, Yvonne Přenosilovou, Petra Spáleneho, Pavlínu Filipovskou a jinými. Odtud přešel krátkodobě do divadla Semafor, kde hrál v kapele pod vedením Milana Dvořáka. Dal zde ale výpověď, aby se následně uplatnil v Tanečním a Jazzovém orchestru Československého rozhlasu pod vedením Josefa Vobruby a Kamila Hály (zde hrál čtyři roky). Současně působil v orchestrech Karla Vlacha, Ferdinanda Havlíka a Václava Hybše. Později přijal nabídku do orchestru Ladislava Štaidla. S tímto orchestrem doprovázel deset let Karla Gotta. Ještě za jeho angažmá získal orchestr dvakrát ocenění Zlatého Slavíka (1977 a 1978). Současně působil ve Velkém orchestru Pragokoncertu pod vedením Milivoje Uzelace, se kterým doprovázel další hvězdy populární hudby, jako například Waldemara Matušku, Marii Rottrovou, Helenu Vondráčkovou, Jiřího Korna a další. S těmito orchestry natočil za dobu svého angažmá řadu nahrávek i televizních pořadů.

Na jazzové scéně působil například v Jazz Celulle Laca Decziho, v SHQ Karla Velebného, v nonetu a bigbandu Václava Kozla, spolupracoval s Jiřím Stivínem, Janem Hammerem, Karlem Růžičkou, Laco Troppem, Emilem Viklickým, Ladislavem Žižkou, Rudolfem Daškem, Evou Olmerovou, Vlastou Průchovou a dalšími.

V roce 1981 odešel s celou rodinou do exilu do Švýcarska. V Curychu poté žil pětadvacet let. Nejprve zde pronikl do oblasti vážné hudby jako kontrabasista v orchestru Collegium Musicum Winterthur či jako člen komorního orchestru pod vedením Mstislava Rostropoviče. Postupem času zdomácněl jako hráč v luxusním jazzovém klubu Old Widder Bar, kde dostal možnost spolupracovat s celou řadou mezinárodních hvězd jazzového žánru; zde, ale postupně i na dalších místech po Evropě, hrál s muzikanty jako například Tony Scott, Slide Hampton, Dee Dee Bridgewater, Dizzy Gillespie, Chet Baker, Dexter Gordon, Scott Hamilton, Tony Lakatos, Eddie Davis, Maynard Ferguson, Oscar Klein, John Lewis, Johnny Griffin, Tete Montoliu, Nat Adderley a mnoha dalšími. Vedle samotného koncertování se věnoval i aranžování, kompozici a pedagogické činnosti.

Sedm let po sametové revoluci se vrátil zpět do České republiky, a to rovnou do rodného Brna, kde začal spolupracovat s novou jazzovou generací muzikantů, jako je například Vilém Spílka, Radek Zapadlo, Radim Hanousek, Kamil Slezák, Lazaro Cruz, Vlastimil Šmída, Tomáš Veselý, Josef Bagár a Monika Bagárová. Navázal kontakty i s dávnými přáteli z jazzového okruhu, mezi něž patří Jan Dalecký, Günter Kočí a Gabriela Kočí, Milan Kašuba, Miroslav Hanák, Vít Vavrda a další. Na brněnské jazzové scéně se rychle etabloval jako kontrabasista, aranžér i skladatel. Zároveň začal vydávat nahrávky mapující jeho zahraniční zkušenosti i nové brněnské projekty – jmenovitě jde o alba I Remember (1996), které vzniklo z koncertu na počest jeho dávného spoluhráče Luďka Švábenského; Soul Serenade (2008) v duetu s Karlem Růžičkou; One (2009) s Two Generation Trio, jež je ukázkou jeho spolupráce s mladšími brněnskými kolegy Radkem Zapadlem a Vilémem Spílkou; Swiss Timing (2011) vydané k jeho sedmdesátým narozeninám a dokumentující jeho angažmá v zahraničí; a konečně nejnovější So Beats My Heart for You (2011), další jeho brněnský počin nahraný při příležitosti životního jubilea. Další alba v průběhu posledních let nahrál s dcerou Ladou a vlastním bigbandem. V současnosti připravuje nové album s Two Generation trio, kde bude kromě jiných figurovat Radek Zapadlo jako sólista se smyčci a dechovými nástroji.


Literatura:

I. Lexika

EJ.

 

II. Ostatní

Vanýsek, Jiří: Vincenc Kummer – Mým vzorem byl Ray Brown (Harmonie 9, 2011, s. 45–47).

Dorůžka, Lubomír: Ztracený syn Vincenc Kummer, mimo jiné Gottův basista, se pěkně vrátil (iDnes, 6. 10. 2011).

 

www.vincenckummer.cz

www.czechjazz.org/en/news/s/1287-news-vyslo-pet-alb-vincence-kummera

 

Klára Kolofíková


Datum poslední změny: 5.3.2013