Český hudební slovník osob a institucí

Jírovec, Vojtěch Matyáš

(Gyrowez; Gyrowetz; Gürowetz; Girowetz, Adalbert Mathias)
Charakteristika: skladatel, kapelník, houslista, varhaník, pedagog

Datum narození/zahájení aktivity: 19.2.1763 19. nebo 20.
Datum úmrtí/ukončení aktivity: 19.3.1850

Jírovec, Vojtěch Matyáš, (též Gyrowetz; Gyrowez; Girowetz, Adalbert Mathias), skladatel, kapelník, houslista, varhaník, pedagog, narozen 19. nebo 20. 2. 1763, České Budějovice, zemřel 19. 3. 1850, Vídeň.

 

Jeho otcem byl Vojtěch Jírovec, ředitel kůru českobudějovické katedrály, a matkou Anna Marie, roz. Gotzová. Od raného dětství se vzdělával ve zpěvu, hře na housle, později též ve hře na varhany a generálbasu. Již z dob studia na piaristickém gymnáziu pocházejí jeho první skladatelské počiny. Šlo jak o skladby určené pro chrám (hymny, Salve Regina a litanie), tak i o kompozice světské (serenady). Na návštěvě u svého bratra v Gmundenu složil prvních šest smyčcových kvartetů a několik písní. Po zakončení gymnaziálních studií, v nichž byl po celou dobu nejlepším studentem, se odebral do Prahy na studia práv na univerzitě. Kvůli nedobrému zdravotnímu stavu po delší nemoci a pro nedostatek finančních prostředků byl nucen školy zanechat. Nastoupil místo sekretáře a hudebníka u hraběte Františka Fünfkirchena. S hrabětem pobýval Jírovec v zimních měsících v Brně, kde bylo Fünfkirchenovo zimní sídlo. Úspěchy jeho skladeb pro dechové nástroje jej vedly k vytvoření prvních 6 sinfonií, jež byly s úspěchem přijaty, a jedné opery, která nebyla provedena. V Brně se Jírovec v houslové hře zdokonaloval u Václava Součka a setkal se zde s  kapelníkem chrámu sv. Jakuba Peregrinem Gravanim. V roce 1785 se Jírovec dostal do Vídně. Ve společnosti, jež se scházela u hudebního diletanta a mecenáše, tajného vládního rady Franze Bernharda von Keese, navázal styky s Wolfgangem Amadeem Mozartem, Josephem Haydnem, Carlem Dittersdorfem, Franzem Antonem Hoffmeisterem, Johannem Georgem Albrechtsbergerem, Giovanim Mane Giornovichim a dalšími. Mozart se vyjádřil pochvalně o jeho 6 symfoniích, a nechal jednu z nich provést na subskripčním koncertě v sále Mehlgrube (1785). Roku 1786 byl Jírovec přijat jako tajemník a učitel houslové hry do služeb knížete Ruspoliho, za nímž odejel do Itálie. Postupně navštívil Benátky, Florencii, Řím a Neapol. V Bologni byl jmenován čestným členem Filharmonické akademie. Ve Florencii poznal Pietra Nardiniho, v  Římě se seznámil s Johannem Wolfgangem Goethem a význačnými hudebníky, jako byl Antonio Boroni, Pasquale Anfossi a Francesco Giuseppe Bianchi. U papežského kapelníka Antonia Boroniho navštěvoval lekce vokální skladby. Roku 1787 vystoupil ze služeb knížete Ruspoliho a odešel do Neapole, kde mu byl ve vokální hudbě učitelem Giovanni Paisiello. Duchovní hudbu a kontrapunkt studoval v Neapoli u italského skladatele a hudebního teoretika Nicoly Saly (1713-1801). Pro neapolského krále Ferdinanda IV. zkomponoval Jírovec šest serenád. V roce 1879 Itálii opustil a zamířil do Francie. Tam zjistil, že zde byla vydána šestice jeho smyčcových kvartetů s opusovým číslem 1, ale také, že několik jeho sinfonií zde bylo uvedeno pod jménem Josepha Haydna. Jírovcovy kompozice v Paříži vzbudily všeobecné nadšení a autor uzavřel smlouvu s vydavatelstvím Imbault na vydání dalších svých skladeb. Revoluční ovzduší vedlo skladatele k tomu, že záhy Francii opustil a odejel do Anglie, kde setrval až do roku 1792. Během této doby komponoval a uváděl nové skladby, účastnil se společenského života vysokých kruhů, krátce působil též jako domácí učitel hudby. Pomohl Josephu Haydnovi prosadit se v londýnské společnosti a koncertním provozu, když tam roku 1791 přicestoval. Kvůli zhoršujícímu se zdraví byl nucen Anglii opustit a přes Belgii, kde mu mladý Napoleon Bonaparte nabídl místo ve francouzských vojenských službách, Paříž, Drážďany, Prahu a České Budějovice se vrátil do Vídně. Jazykové znalosti i vzdělání v  právní oblasti mu umožnilo nastoupit místo vyslaneckého koncipisty u rakouského ministerstva války. Později však přijal nabídku ředitelství císařské dvorní opery a působil až do svého penzionování roku 1731 jako skladatel a kapelník císařských divadel. K jeho povinnostem patřilo napsat nejméně jednu operu a jeden balet ročně. Celkem napsal pro Vídeň 26 menších i větších oper a upravil cca 40 baletů. Roku 1818 debutoval devítiletý Fryderyk Chopin jeho klavírním koncertem. Až téměř do konce svého života komponoval Jírovec duchovní hudbu. Bohatým zdrojem informací nejen o jeho hudebních současnících, ale též o dobové provozovací praxi jsou jeho paměti, jež vyšly v roce 1848. Dožil v  chudých poměrech. 


Dílo:

Hudební dílo (výběr):

 

Opery

Semiramide (3 akty, libreto Pietro Metastasio, 1791–92).

Selico (2 akty, libreto Johann Nepomuk Hummel, 1804).

Mirina, die Königin der Amazonen (3 akty, Franz-Ignaz von Holbein, 1806).

Agnes Sorel (3 akty, Joseph Sonnleithner, 1806).

Ida, die Büssende (4 akty, Franz-Ignaz von Holbein, 1807).

Die Jungesellen – Wirthschaft (1 akt, Georg Friedrich Treitschke, 1807).

Emerike oder Die Zurechtweisung (2 akty, Joseph Sonnleithner, 1807).

Die Pagen des Herzogs von Venndôme (1 akt, Joseph Sonnleithner, 1808).

Der Sammtrock (1 akt, August von Kotzebue, 1809).

Der betrogene Betrüger (1 akt, François Bernard-Valville, 1810).

Das zugemauerte Fenster (1 akt, August von Kotzebue, 1810).

Der Augenarzt (2 akty, libreto Johann Emanuel Veith, 1811).

Federica ed Adolfo (2 akty, Giuseppe Rossi, 1812).

Das Winterquartier in America (1 akt, 1812).

Fünf sind zwei oder Domestikenstreiche (1 akt, Ignaz Franz Castelli, 1813).

Die Prüfung (Robert oder Die Prüfung) (2 akty, Franz Xaver Huber, 1813).

Die gute Nachricht (1 akt, Georg Friedrich Treitschke, 1814).

Die Ehrenpforten (1 akt, Georg Friedrich Treitschke, 1815).

Helene (3 akty, Georg von Hofmann, 1816).

Die beiden Eremiten (1 akt, 1816).

Der Gemahl von ungefähr (1 akt, François Planard, 1816).

Il finto Stanislao (2 akty, Felice Romani, 1818).

Aladin oder Das Notwendige (1 akt, Ignaz Franz Castelli, 1819).

Das Ständchen (1 akt, Georg von Hofmann, 1823).

Der blinde Harfner (1 akt, Johann Blum podle Michela Dieulafoye, 1827).

Der dreizehnte Mantel (1 akt, podle Eugena Schribeho, 1829).

Felix und Adele (3 akty, Johanna Franul von Weissenthurn, 1831).

 

Orchestrální skladby

18 Simfonies Périodiques (1790–96).

Trois Simphonies (op.6).

Trois Simphonies (op.8).

Simphonie D-dur (op. 33).

Simphonie Concertante G-dur (1792).

6 Serenaden für Lyra Organizzata (1787).

Serenate a 4 parties für Bläser (op. 32, 1797).

Divertimento D-dur für Bläser (1826).

Divertimento Concertante Es dur (1833).

 

Komorní díla

Six Quatuors (op. 1, 1786–87).

Six Quatuors (op. 3, cca 1790).

Trois Quatuors (op. 5, 1793).

Trois Quatuors (op. 9, 1794).

Trois Quatuors (op. 44, 1804).

 

Dílo literární

Jírovec, Vojtěch Matyáš: Vlastní životopis Vojtěcha Jírovce (Praha, 1940).

Literatura:

I. Lexika

Dlabacz.

Eitner, Robert:  Biographisch-Bibliographisch Quelen-Lexikon der Musiker und Musikgelehrten der christlichen Zeitrechnung bis zur mitte des neunzehnten Jahrhunderts (Lipsko 1900).

OSN.

PHSN.

Riemann.

ČSHS.

MEH.

SČHK.

The New Grove dictionary of opera.

MGG2.

LDM.

New Grove2.

 

II. Ostatní

Srb Debrnov, Josef: Dějiny hudby v Čechách a na Moravě (Praha, 1891).

Hnilička, Alois: Portréty starých českých mistrů hudebních (Praha, 1922).

 

Kateřina Alexandra Šťastná


Datum poslední změny: 13.1.2016