Český hudební slovník osob a institucí

Jan z Jenštejna

Charakteristika: šlechtic, skladatel, arcibiskup pražský

Datum narození/zahájení aktivity: 27.12.1350
Datum úmrtí/ukončení aktivity: 17.6.1400

Jan z Jenštejna, český šlechtic a arcibiskup pražský, narozen 27. 12. 1350, Jenštejn, zemřel 17. 6. 1400, Řím.

 

Jan z Jenštejna byl příslušníkem významného panského rodu a jedním z největších vzdělanců v Čechách ve druhé polovině 14. století. Jeho otcem byl královský notář Pavel z Vlašimi a z Jenštejna. Jan studoval na pražské universitě a mezi lety 1369–75 pobýval většinou v zahraničí, kde navštěvoval přednášky na universitách v italské Padově a Bologni a ve francouzském Montpellieru a v Paříži. O dosažených znalostech svědčí fakt, že mu francouzský král Karel V. několikrát nabízel místo universitního profesora na pařížské Sorbonně.

Po návratu jej čekala strmá církevní kariéra. Stal se kancléřem českého krále Václava IV. a roku 1376 byl též jmenován míšeňským biskupem. 19. března 1379 se po svém strýci Janu Očkovi z Vlašimi stal třetím pražským arcibiskupem. Během těchto let se aktivně zapojoval do politického dění a v nastalém papežském schizmatu se přiklonil na stranu papeže Urbana VI., což způsobilo první roztržku s Václavem IV. Rozhodujícím obratem v Jenštejnově životě však byla morová rána, která v Čechách udeřila roku 1380. Ačkoliv se nakazil, podařilo se mu mor překonat. Nemoc však významně zapůsobila na změnu jeho charakteru a z idealistického a života užívajícího arcibiskupa se stal asketik, který spal na kamenné podlaze, velmi často se postil a nosil drátěný pás s ostny, takže i jeho zpovědník jej musel kárat v zájmu arcibiskupova zdraví. Upadal také do mystických stavů. Důsledné naplňování církevních zájmů brzy vedlo k zásadním neshodám s Václavem IV. Při vzrůstajícím nepřátelství jej v roce 1384 král dokonce uvěznil na hradě Karlštejně a odňal mu kancléřský úřad. Arcibiskup se však významně staral také o duchovní záležitosti. Roku 1386 zavedl svátek Navštívení Panny Marie, který se za několik let stal součástí liturgických oslav celé církve. Pečoval také o pokračující stavbu svatovítské katedrály a v roce 1391 potvrdil založení Betlémské kaple.

Další spor se rozhořel roku 1393, kdy se Václav IV. pokusil povýšit kladrubské opatství na biskupství, aby tím omezil moc pražského arcibiskupa. Jenštejn tomu za pomoci svého vikáře Jana z Pomuku dokázal zabránit, avšak při následném mučení královými lidmi vikář zemřel a jeho tělo bylo vhozeno do Vltavy. Po této události se Jan rozhodl intervenovat přímo v Římě u papeže, ale papež mu podporu neposkytl a král mu po neúspěšné cestě v roce 1395 zabavil rozsáhlé rodové statky a dalšího roku při své druhé cestě do Říma se Jenštejn rozhodl z úřadu odstoupit. Pobýval poté krátce na svém hradě Helfenburku, ale musel s novým arcibiskupem vést nový spor o svoji rentu. Poté odešel z Čech natrvalo a usadil se v Římě. Roku 1399 od papeže obdržel jmenování patriarchou alexandrijským. Již následujícího roku však zemřel zcela v chudobě a byl pohřben v klášteře sv. Praxedy.

Jenštejn se během svého života věnoval také literární a hudební tvorbě. Svá díla, která se nyní nalézají ve sbírce Codex Vaticanus 1122, nechal sepsat při svém pobytu v Římě. Mezi 32 spisy jsou obsaženy také officia, prosy, hymny a písně. Jeho dílem jsou texty dalších hymnů a také sekvence Ave verbi dei parens, k níž převzal melodii starší sekvence O beata beatorum martirum. Kromě těchto literárních děl je mu připisováno autorství hudby i textu sekvence Decet huius cunctis horis, což je nejstarší skladba, zapsaná menzurální notací u nás, a dále písně Mittitur archalngelus fidelis.


Dílo:

Duchovní skladby

Sekvence „Decet huius cunctis horis“.

Píseň „Mittitur archangelus fidelis“.

Texty k oficiím, prosám, hymnům, tropům a písním.

Literatura:

I. Lexika

ČSHS.

Herbst, Wolfgang (Hg.): Wer ist wer im Gesangbuch? (Göttingen 2001; heslo „Johann von Jenstein“, s. 169).

 

II. Ostatní

Dreves, Guido Maria: Die Hymnen Johann von Jensteins (Praha 1886).

Holinka, Rudolf: Církevní politika arcibiskupa Jana z Jenštejna za pontifikátu Urbana VI. (Bratislava 1933).

Plocek, Václav: Eine neu aufgefundene Sequenz von der heiligen Dorothea und ihre Beziehung zu Jenštejns „Decet huius“ (in: De musica disputationes Pragenses 1, Praha 1972, s. 120-48).

Polc, Jaroslav: Tři homilie Jana z Jenštejna o Nanebevzetí Panny Marie (in: Acta Universitatis Carolinae Pragensis. Historia Universitatis Carolinae Pragensis, roč. 31, č. 1, s. 41-51).

Vrána, Karel a kol.: V jednom společenství. Životní příběhy světců (Praha 2009).

Hledíková, Zdeňka: Svět české středověké církve (Praha 2010).

Čornej, Petr: Král Václav IV. a jeho dva Janové, Jan z Jenštejna a Jan Nepomucký (in: Pět hvězd nad českým královstvím. Svatý Jan Nepomucký a katolická reformace, Klatovy 2013, s. 31-48).

 

www.e-stredovek.cz/kniznica.php?info=13-Jenstejna

 

Lukáš Michael Vytlačil


Datum poslední změny: 16.5.2016