Český hudební slovník osob a institucí

Krejčí, František V.

Charakteristika: Politik, spisovatel a kritik

Datum narození/zahájení aktivity: 4.10.1867
Datum úmrtí/ukončení aktivity: 30.9.1941

Krejčí, František Václav, politik, spisovatel a kritik, narozen 4. 10. 1867, Česká Třebová, zemřel 30. 9. 1941, Praha.
 
Studoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci (1880–81) a na učitelském ústavu v Hradci Králové (1882–86). Učil ve Lhotce u České Třebové (1886–87) a v rodišti (1887–95). Poté žil v Praze, kde působil jako redaktor (České noviny, Rozhledy a hlavně 1897–33 v sociálnědemokratickém Právu lidu; zde působil jako hudební referent, vedoucí kulturní rubriky a rubriky literatury a umění; přispíval i do řady dalších listů, např. Česká mysl, Květy, Rozpravy Aventina, vídeňský Die Zeit, Zlatá Praha). Vzdělání si rozšiřoval rozsáhlým studiem francouzské a německé filozofické, literárněvědné, estetické literatury. Podnikal zahraniční cesty, 1918–20 byl poslancem Národního shromáždění, 1919–20 vedl delegaci prezidenta T. G. Masaryka k československým legiím na Sibiři, později (do 1935) byl za sociální demokracii senátorem, 1937 obdržel čestný doktorát Univerzity Karlovy v Praze. Sám byl výborným klavíristou, články o hudbě publikoval v Právu lidu, ale též v časopise Dalibor, knižní publikaci věnoval Bedřichu Smetanovi, napsal i román z hudebního života Vadnoucí ráj (1929–30). Napsal i dvoudílné (částečně zveřejněné) paměti Konec století a soubor úvah Včera a dnes.
 
Pokládán za jednoho z představitelů modernistické generace zlomu 19. a 20. st. (významně se podílel 1895 na Manifestu České moderny), vedle kulturněpolitické publicistiky (zejména v devadesátých letech 19. století byl pokládán za výraznou postavu oboru), pěstoval tvorbu literární (romány, cestopisy, hry), psal monografie o českých literátech (Zeyer, Neruda, Mácha, Vrchlický), teoreticky-esejisticky se věnoval problematice etiky, náboženství, filozofie, estetiky, překládal literaturu uměleckou (Hugo, Flaubert, France, Wedekind a další) i filozofickou a estetickou (Hennequin, Nietzsche a další). Snažil se spojovat individualismus se zřením k sociálním funkcím umění a vědy; věřil v jejich zušlechťovací a výchovnou sílu.


Dílo:

Dílo (z materiálů se vztahem k hudbě)

Hudba v dnešní kultuře (Dalibor 23, 1901, s. 26);
Bedřich Smetana (Praha, Pelcl 1900, 21924, přepracované německé vydání Berlín: Harmonie v edici Moderne Musiker, 1906);
Umění a život (zveřejněná přednáška, Kroměříž 1905);
Sen nové kultury (Praha 1906);
Otázka pokroku v hudbě (Akademie 1909);
Ironie a parodie v hudbě (Dalibor 33, 1911, s. 221);
Do lepšího světa (Praha, Svěcený 1926).

Literatura:

I. Lexika
PHSN.
ČSHS (heslo nevystihuje celek a význam osobnosti).
Slovník českých spisovatelů (Praha 1964).
Lexikon české literatury 2/II (Praha 1993).
 
II. Ostatní
Hudební rozhledy 2, 1925/26, s. 137).
Taxová, E.: „Populární“ esejista František Václav Krejčí (sborník Experimenty, 1985).
Soldán, L.: Zrození kritika (v Krejčího Konec století, Praha 1989).
Skalický, Jan: František Václav Krejčí – 55 let od úmrtí (Českotřebovský zpravodaj 1996, č. 9).
Růžička, Jindřich: Projev k odhalení pamětní desky (Českotřebovský zpravodaj 1998, č. 2).
 
Ivan Poledňák




Datum poslední změny: 4.7.2008