Český hudební slovník osob a institucí

Spilka, Dalibor

Charakteristika: skladatel, pedagog, sbormistr, kritik

Datum narození/zahájení aktivity: 12.3.1931
Datum úmrtí/ukončení aktivity: 6.6.1997 Brno

Spilka, Dalibor, skladatel, pedagog, sbormistr a kritik, narozen 12. 3. 1931, Brno, zemřel 6. 6. 1997, tamtéž.

 

Jeho otec Zdeněk Spilka (1903–87), vrchní úředník Hypoteční banky pro Moravu, se věnoval též poezii – vytvořil deset básnických sbírek. Spilkova matka Vlasta (1906–71) byla dcerou sbormistra Viléma Steinmana, pozdějšího pedagoga JAMU. Rodinné zázemí výrazně formovalo Spilkův budoucí umělecký profil. Hluboký vztah měl ke svému bratru Vratislavovi (1933–92), divadelnímu režisérovi a spisovateli. V reakci na jeho náhlou smrt vytvořil roku 1992 orchestrální Tristezza. Il tempo per archi da camera.

Během gymnaziálních studií (1942–50) získal Spilka rozhled v humanitních oborech a prohloubil zájem o literaturu. V letech 1950–51 navštěvoval roční abiturientský kurs na brněnské konzervatoři, který ho připravil pro studia na JAMU. Tam byl 1951–55 žákem v kompozici u Viléma Petrželky. 5. 12. 1955 byla provedena jeho absolventská práce Předehra pro velký orchestr, diplom mu byl udělen 26. 6. 1957; 6. 2. 1991 dodatečně obdržel titul magistra.

Po absolutoriu působil jako dirigent brněnského souboru Radost, kde 1958–59 zastával funkci uměleckého vedoucího. Dirigoval též sbor na Vojenské akademii Antonína Zápotockého. V letech 1959–67 vyučoval na Střední pedagogické škole v Boskovicích hudební výchovu, metodiku hudební výchovy, hru na klavír a sborový zpěv. Zde jej ovlivnil sběratel a interpret lidové hudby Vladimír Veselý. 27. 7. 1963 uzavřel sňatek s Janou Zbořilovou, bývalou žákyní boskovické pedagogické školy. 1967–71 působil v Kroměříži jako zástupce ředitele brněnské konzervatoře pro tamější pobočku. Vyučoval tam hudebně teoretické předměty, jeho největší zásluhou ve vedoucí funkci bylo obnovení varhanního oddělení v roce 1969. Poté, co byl z Kroměříže v rámci normalizační perzekuce odvolán, zakotvil trvale na brněnské konzervatoři, kde vyučoval skladbu a hudební teorii, též však základy dirigování. V 90. letech stál v čele oddělení hudební teorie. Významně se zasloužil o obnovení výuky kompozice a dirigování jako samostatných oborů. Své aktivity realizoval Spilka též v prostředí Klubu moravských skladatelů.

Všestranná a poměrně rozsáhlá kompoziční činnost Spilkova zahrnuje více než dvě stě opusů. Obecně tíhl ke komorním útvarům jak v oblasti instrumentální, tak vokální. Z vokální tvorby Spilkovy vyzařuje jeho niterný vztah k poezii i láska k češtině. Výběr literárních předloh svědčí o skladatelově rozsáhlém přehledu v domácí i světové literatuře. Mezi více než třiceti českými básníky lze nalézt též jména otce Zdeňka a bratra Vratislava. Zastoupeny jsou rovněž lidové texty moravské, slezské, slovenské i brněnské. Světovou literaturu reprezentuje široký výběr od starozákonních žalmů (Tři žalmy pro smíšený sbor, 1968), přes Ovidia (De vita sua, 1971), čínskou a indickou poezii (Krčma na jaře, Li-Po, 1963, Tři drobné smíšené sbory, Rabíndranáth Thákur, 1963), po Federica Garcíu Lorcu (Tišiny, 1963). Rozsáhlé humanitní vzdělání na gymnáziu podnítilo Spilku ke zhudebňování latinských veršů (vedle Ovidia např. Seneca: Quis est generosus, 1979) a sentencí (sbory De amicitia, De re publica, oba 1974). Patrné jsou též formální vlivy klasické řečtiny v instrumentálních skladbách (Paralipomena pro smyčcové kvarteto, 1970, Panta rhei. Sonáta pro violu a klavír, 1976 s částmi: Prologos, Monologos, Dialogos, Choros a Epilogos).

Dominující sborová tvorba rozvíjí rodinnou tradici v návaznosti na dědečka Viléma Steinmana, sbormistra, a otce Zdeňka Spilku, básníka. Sám Dalibor Spilka mohl vycházet z vlastních zkušeností při řízení sborů. Vedle smíšených, ženských a mužských sborů s občasným podílem sólistů (De vita sua, 1971, Čarování, 1984), věnoval Spilka značnou pozornost sborům dětským. Sbory jsou traktovány à cappella nebo se přidává malé nástrojové obsazení, např. klavír (Hlad a výstřely, 1972), klavír nebo varhany (Dítkám křesťanským, 1991), hoboj a kytara (Dávná úsloví a naučení, 1976), klarinet (Pět říkadel, 1972), hoboj, viola, violoncello a kytara (De origine civitatis Pustimir, 1976). Výjimečný je kantátový typ s doprovodem orchestru, jenž se objevuje u některých dětských sborů (Věječka moudrosti, 1976, Epigramy, 1978, Luhačovické písně, 1981). Duchovní poselství vyjádřil v jednom z posledních děl, kantátě Křížová cesta aneb čtrnáct zastavení Ježíše Krista na Golgotě na text Josefa Suchého (1994).

Svědectvím Spilkova intimního vztahu k poezii českých a moravských básníků jsou písňové cykly na texty Jaroslava Seiferta, Františka Hrubína, Jana Čarka, Františka Halase, Vítězslava Nezvala, Františka Kábela, Jiřího Karena, Oldřicha Mikuláška, Karla Hlaváčka, Josefa Svatopluka Machara, Josefa Suchého, Olgy Berggolcové i Zdeňka a Vratislava Spilků. Zastoupena je též lidová poezie. Spilka volí u písní rozmanitý instrumentální doprovod. Vedle sólového klavíru se objevují různé nástrojové kombinace, např. hoboj, klarinet a fagot (Domovní znamení, 1975), housle (Jižní slunce, 1978), hoboj, viola a klavír (Písně secese, 1983).

Samostatný okruh tvoří melodramy s klavírem na slova Jana Nerudy (Balada rajská, 1989 a Romance helgolandská, 1994). Recitátora užil Spilka též v některých kantátách (Heinovské noci, 1962, Věječka moudrosti, 1976, Křížová cesta, 1994).

Východiskem Spilkovy instrumentální tvorby je široce pojatý neoklasicismus syntetizujícího typu. Programově se vyhýbal ultraavantgardním směrům po druhé světové válce (Darmstadt). Do svého stylu vnášel muzikantskou hravost, nechybí smysl pro humor. Základem je rozšířená tonalita, do níž pronikají prvky modální, okrajově též atonalita druhé vídeňské školy (přelom 60. a 70. let). Psal skladby pro rozmanitá obsazení, sólistické i ansámblové. Nevyhýbal se práci pro amatérská tělesa.

Spilka směřoval k volným formám, typické je prostupování jednovětých forem s vícevětými – tzv. „rozlomená“ sonátová věta. Volně rozvíjel sonátovou formu, u níž rušil nadměrnost expozice a užíval dvou i více témat při zachování principu kontrastu. Významným elementem je práce s metrem, charakteristická prolínáním klidu a neklidu. Ač programový antiromantik, zdůrazňoval nezbytnost melodické linie; výrazně je též intonován lyrický obsah. Ojedinělá je přímá reakce na dobové události: Panychida Palachiana pro smyčcové kvarteto (1969).

Oblast komorní hudby, jež dominuje, tvoří skladby pro smyčcové nástroje (kvartety, tria, dua, sólo), dechové nástroje různého obsazení (především flétna, hoboj, klarinet fagot, z ustálených souborů dechové kvinteto), případně kombinace dechů a smyčců. Rozsáhlá je komorní hudba s klavírem, v níž významné místo náleží sonátám pro různé nástroje (trubka, hoboj, fagot, klarinet, housle).

K menším formám inklinoval též v oblasti sólového klavíru, kde nezřídka vznikaly skladby pro mládež. Výjimku tvoří větší celky jako Preludium, passacaglia a toccata (1967) nebo Sonáta pro klavír (1985). Méně jsou zastoupeny varhany a cembalo. Také orchestrální tvorba tíhne – s výjimkou absolventské Předehry pro velký orchestr (1956) – ke komornějšímu zvuku.

Součástí Spilkových aktivit byla též tvorba kritická. V 70. a 80. letech působil jako referent pro brněnskou redakci Lidové demokracie, pro niž psal recenze o koncertním dění v Brně (koncerty Státní filharmonie Brno, Mezinárodního hudebního festivalu Brno, JAMU, konzervatoře aj.). Tvořil též průvodní texty ke koncertům Státní filharmonie Brno a přispíval např. do sborníků konzervatoře. Své pedagogické zkušenosti zúročil jako spoluautor knihy První pěvecké kroky (Brno 1988).


Dílo:

I. Vokální dílo

 

Sbory

Nápis na zdi, smíšený sbor, text Karel Kapoun (1962).

Chci to slyšet, smíšený sbor, text Jan Skácel (1962).

Krčma na jaře, smíšený sbor, text Li-Po (1963).

Tišiny, tři ženské sbory, text Federico García Lorca (1963).

Tři drobné smíšené sbory na Thákura, text Rabíndranáth Thákur (1963).

Tři epigramy, ženský sbor, text Karel Havlíček Borovský (1965).

Sluníčko, cyklus tří dětských sborů, text František Hrubín (1965).

Nezlob, chlapečku, dva dětské sbory, text Vratislav Spilka (1965).

Tři žalmy, č. 55, 85, 140, smíšený sbor (1968).

Pět galantních madrigalů na slova francouzských básníků, smíšený sbor (1970).

De vita sua, smíšený sbor se sóly, text P. Ovidius Naso (1971).

Písně pro sluníčko, čtyři dětské sbory, text Zdeněk Kriebl (1971).

Dvě elegie, ženský sbor, text Zdeněk Spilka (1972).

Hlad a výstřely, smíšený sbor s klavírem, text Zdeněk Spilka (1972).

Pět říkadel, dětský sbor a klarinet, text František Kábel (1972).

Tři trojhlasé sbory na slova českých básníků, texty Josef Václav Sládek, Jiří Stehlík, František Halas (1973).

Barevné údolí. Luhačovice, smíšený sbor, text František Kožík (1974).

De amicitia, smíšený sbor na latinské sentence (1974).

De re publica, smíšený sbor na latinské a řecké sentence (1974).

Tři smíšené sbory na slova českých básníků, texty František Halas, Vítězslav Nezval, Fráňa Šrámek (1975).

Dávná úsloví a naučení, dětský (ženský) sbor, hoboj a kytara (1976).

Ve dnech slávy, smíšený sbor, text Jaroslav Seifert (1976).

Suita domovních znamení, dětský sbor, text Vítězslav Nezval (1976).

De origine civitatis Pustimir, dětský sbor, hoboj, viola, violoncello a kytara (1976).

Netoužím po ráji, tři ženské sbory, text Václav Lucemburský (1977).

Ticho, smíšený sbor, text Karel Kapoun (1977).

Tráva, smíšený sbor, text Oldřich Mikulášek (1978).

Českomoravské vysočině, ženský sbor, text Jiří Karen (1978).

Quis est generosus, smíšený sbor, text L. Annaeus Seneca (1979).

Dvě písně z Hustopečska, mužský sbor, moravské lidové texty (1980).

Vrabčí sentence, smíšený sbor, text Karel Čapek (1980).

Fragmenta Ragusana (Dubrovnické zlomky), smíšený sbor na latinské, italské a chorvatské sentence (1980).

Jakou barvu má mládí, smíšený sbor, text Jiří Šebánek (1980).

Domicián, mužský sbor, text Petr Bezruč (1981).

Chlácholenka, dětský sbor, text Vratislav Spilka (1981).

Luhačovické písně, dětský sbor a orchestr (1981).

Česká Golgota, ženský sbor, text Zdeněk Spilka (1982).

Překážky, ženský sbor, text Eliška Krásnohorská (1982).

Krásné jho, mužský sbor, text Oldřich Mikulášek (1982).

Moravská píseň, ženský sbor, text Oldřich Mikulášek (1982).

Slovácké vinobraní, ženský sbor, text Zdeněk Spilka (1982).

Píseň o domově, smíšený sbor, text Jan Zahradníček (1983).

Podjarní úsvit, ženský sbor, text Zdeněk Spilka (1983).

Čarování, smíšený sbor se sopránovým sólem, moravská lidová poezie (1984).

Brnu, smíšený sbor, text František Halas (1986).

Píseň, ženský sbor, text Antonín Sova (1987).

V jednom starobylém hradě, dětský sbor, text Vratislav Spilka (1988).

Zastavení, smíšený sbor, text Zdeněk Spilka (1989).

Komenského morality, dva smíšené sbory (1989).

Z Moravského pole, čtyři úpravy lidových písní pro ženský a smíšený sbor z Cáhnova (Hohenau) (1990).

Dítkám křesťanským, dětský sbor na česká slova Jana Ámose Komenského s doprovodem klavíru nebo varhan (1991).

 

Kantáty

Heinovské noci, hudba k veršům Karla Šiktance pro klavírní trio, ženský sbor a recitátory (1962).

Věječka moudrosti, malá kantáta pro dětský sbor, recitátora a malý orchestr, text Jan Ámos Komenský (1976).

Epigramy, malá kantáta pro dětský sbor a malý orchestr, text Karel Havlíček Borovský (1978).

Křížová cesta aneb čtrnáct zastavení Ježíše Krista na Golgotě. Komorní hudba pro soprán, recitátora a smyčcové kvarteto, text Josef Suchý (1994).

 

Písně a písňové cykly

Až jednou, píseň pro střední hlas, text Jaroslav Seifert (1963).

Dvě dvojhlasé písně s doprovodem klavíru (1964).

Od zimy k jaru, písničky pro předškolní děti, texty Zdeněk Spilka a František Hrubín (1966).

Písničky o zvířatech, texty Jan Čarek a František Halas (1966).

Brousek, čtyři dvouhlasé písně s doprovodem klavíru, text František Kábel (1972).

Domovní znamení, pět písní na slova Vítězslava Nezvala pro alt a dechové trio (hoboj, klarinet, fagot) (1975).

Tři mánesovské, cyklus písní, text Jiří Karen (1978).

Jižní slunce, čtyři písně pro mezzosoprán a housle, text Zdeněk Spilka (1978).

Brunensia, tři písně pro baryton a klavír, text Oldřich Mikulášek (1979).

La manoj – Balada pri amo, dvě písně na esperantský text Jiřího Karena pro ženský hlas a klavír (1982).

Písně secese, cyklus písní pro baryton, hoboj, violu a klavír, texty Karel Hlaváček a Josef Svatopluk Machar (1983).

Padá rosenka, úprava lidové písně pro střední hlas a klavír (1983).

48 slovenských lidových písní, pro střední hlas a klavír (1984).

Stromy, čtyři písně pro střední hlas, text Jiří Karen (1986).

Tři lyrické písně, soprán a klavír, text Zdeněk Spilka (1987).

Dvě písně pro baryton a klarinet, text Josef Suchý (1988).

Na svobodě, tři písně pro nižší ženský hlas, text Olga Berggolcová (1989).

Malý neposeda – Baltazárek, dvě písně pro dětský hlas, text Vratislav Spilka (1990).

Šest ženských dvojzpěvů na lidovou poezii s průvodem klavíru, 1990).

Sedmikvítek, sedm úprav slovenských lidových písní pro sólový hlas a klavír (1990).

Malá nokturna, soprán a harfa, lidové texty moravské, slezské a slovenské (1990).

Brněnské písničky, osm písní z brněnských předměstí pro střední hlas a klavír (1993).

 

Melodramy

Balada rajská, melodram s klavírem na slova Jana Nerudy (1989).

Romance helgolandská, melodram s klavírem na slova Jana Nerudy (1994).

 

II. Instrumentální dílo

 

Orchestrální skladby

Předehra pro velký orchestr (1956).

Čtyři orientální čtyřverší, pro smyčcový orchestr (1967).

Sonata per archi (1975).

Partita in A pro smyčcový orchestr (1977).

Sinfonietta cameralis, 2 flétny, 3 hoboje, 2 klarinety, 2 fagoty, 2 trubky, 2 lesní rohy, smyčce, (1981).

Minisinfonia per archi (1987).

Koledy pro komorní smyčce (1991).

Tristezza. Il tempo per archi da camera (1992).

Koledy. Další, komorní smyčce (1993).

 

Koncertantní skladby

Sestetto concertante per contrabasso e strimenti a fiato, flétna, klarinet, trubka, lesní roh, fagot (1977).

Concertino pro klarinet a smyčce (1982).

 

Klavír sólo

Pět skladbiček pro klavír, 1964).

Preludium, passacaglia a toccata, 1967).

Jedenáct let, pochod pro klavír, 1975).

Ad marginem, věta pro klavír, 1975).

Toccatina, 1978).

Černobílá suita, 1980).

Drobnolístky, pět skladeb pro klavír, 1983).

Sonáta pro klavír, 1985).

Malá taneční suita, 1989).

Malá dvojhlasá partita, 1993).

Tři miniatury, 1994).

 

Varhany sólo

Reminiscence pro varhany (1979).

Malý diptych pro varhany (1980).

Invokace, věta pro varhany (1984).

 

Cembalo sólo

Pět invencí pro cembalo (1982).

 

Komorní hudba s klavírem

Baladická suita, klavír, housle, violoncello (1968).

Variazioni per trio, klavír, housle, violoncello (1971).

Partita concertante per due oboi e piano (1976).

Panta rhei. Sonáta pro violu a klavír (1976).

Sonatina briosa pro klarinet a klavír (1980).

Kasace pro flétnu, trombon a klavír (1980).

Rondo pro klavír, housle a violoncello (1981).

Májová bagatela pro klarinet a klavír (1981).

Klavírní trio, klavír, housle, violoncello (1981).

Tanec zvířátek pro housle a klavír (1982).

Sonáta pro trubku a klavír (1983).

Tres faciunt collegium, hoboj, violoncello, klavír (1984).

Komorní nálady pro flétnu, klarinet a klavír (1985).

Sonáta pro hoboj a klavír (1985).

Sonáta pro fagot a klavír (1986).

Sonáta pro klarinet a klavír (1988).

Sonáta pro housle a klavír (1989).

 

Komorní hudba pro smyčcové nástroje

Smyčcový kvartet č. 2 (1957).

Pět monologů pro sólové housle (1963).

Komorní hudba pro smyčcový kvartet (1967).

Musica brevis pro smyčcové trio, housle, viola, violoncello (1967).

Panychida Palachiana, věta pro smyčcové kvarteto (1969).

Paralipomena, smyčcové kvarteto (1970).

Podzimní hudba, 2 housle, viola (1970).

Domácí hudba pro violu a kontrabas (1973).

Smyčcový kvartet č. 3 (1973).

Smyčcový kvartet č. 4. Hudba pro Kynclovo kvarteto (1979).

V zámku a podzámčí, tři skladby pro 2 housle a violoncello (1989).

Dvě věty pro tři smyčcové nástroje, 2 housle a violoncello nebo housle, viola a violoncello (1991).

 

Komorní hudba pro dechové nástroje

Dvojhlasá partita pro dřevěné nástroje, flétna a malá flétna, hoboj a anglický roh (1967).

Cinque per cinque, suita pro dechové kvinteto (1968).

Variace pro dechové trio, flétna (malá flétna), hoboj (anglický roh), klarinet (basklarinet) (1968).

Musica aerofonica pro flétnu, klarinet, basklarinet, trubku a trombon (1974).

Minutky pro dechové kvarteto, hoboj, klarinet, lesní roh, fagot (1979).

Bukolika pro tři flétny (1980).

Trio in B per due clarinetti e fagotto (1983).

Solitudo, tři věty pro sólový klarinet (1983).

Rozmarné léto, věta pro hoboj, klarinet a fagot (1984).

Due pezzi per due, 2 klarinety (1984).

Dechový kvintet „Brněnský“ (1984).

Postavy z dávného Brna, tři skladby pro sopránovou, altovou a tenorovou zobcovou flétnu (1985).

Dodicimento a fiato, 3 flétny, hoboj, klarinet, 3 lesní rohy, 2 trubky, trombon (1985).

Tre pezzi per sassofono arbitrario (1985).

Vernisáž, věta pro flétnu, klarinet a fagot (1987).

Malé rozhovory pro flétnu a klarinet (1989).

Rondina pro flétnu a klarinet (1993).

Dechový kvintet č. 2 (1994).

 

Komorní hudba pro dechové a smyčcové nástroje

Variace pro flétnu, hoboj a violu (1975).

Předjaří, trio pro housle, flétnu a klarinet (1978).

Concertino pro sedm nástrojů, nonet bez lesního rohu a kontrabasu (1978).

Tři obrázky pro klarinet a violoncello (1982).

 

III. Scénická hudba

Majitelé klíčů, Milan Kundera (1959).

Sestup Orfeův, Tennessee Williams, mužský sbor, harfa, tympány (1970).

Naši furianti, Ladislav Stroupežnický, smyčce a klarinet (1986).

Jeptiška, Denis Diderot (1988).

Literatura:

I. Lexika

ČSHS.

HSPK 1999.

 

II. Sborníky

Jubilejní výroční zpráva Konzervatoře v Brně 1993/1994 (Brno 1994).

 

III. Ostatní

Řehulová, Helena: Dalibor Spilka. Život a dílo (Konzervatoř v Kroměříži 1984, rkp.).

Chládková, Blanka – Spilka, Dalibor – Blatný, Pavel: První pěvecké kroky. Základní studijní úkoly, technické problémy a hlasová cvičení (Praha 1988).

Bártová, Jindra: Konzervatoř a kompoziční tvorba v Brně (Konzervatoř Brno. Sborník k sedmdesátému výročí trvání první moravské odborné umělecké školy, Brno 1989, s. 17–22).

Spilka, Dalibor: Dechové oddělení konzervatoře v letech 1969 až 1989 (Konzervatoř Brno. Sborník k sedmdesátému výročí trvání první moravské odborné umělecké školy, Brno 1989, s. 39–43).

Matrasová, Iva: Dalibor Spilka (dipl. JAMU, Brno 1999, rkp.).

 

Pavel Sýkora


Datum poslední změny: 2.9.2016