Český hudební slovník osob a institucí

Langer, Adolf

(Langer, Dolfi; Trenk, Martin; Kawan, Iwo)
Charakteristika: Skladatel a aranžér, klarinetista, hudební pedagog a překladatel

Datum narození/zahájení aktivity: 11.6.1910
Datum úmrtí/ukončení aktivity: 15.2.1986

Langer, Adolf (pseud. Langer, Dolfi; Trenk, Martin; Kawan Iwo), skladatel a aranžér, klarinetista, hudební pedagog, překladatel, narozen 11. 6. 1910 Rejchartice (u Šumperka), zemřel 15. 2. 1986, Ostrava.
 
Hudební základy získal již v raném věku od svého otce, jenž byl venkovským varhaníkem. Od svých deseti let hrával též v místní dechové kapele. Maturoval na reálném gymnáziu v Šumperku (roku 1929) a zároveň se vzdělával v hudbě na tamější hudební škole (klarinet a klavír). Ve studiích pokračoval dále na Právnické fakultě Karlovy univerzity (1929–31) a na Německé hudební akademii v Praze (1929–35), kde studoval hru na klarinet a klavír.
Po ukončení studií pak působil jako kapelník zábavních i koncertních ansámblů v různých hotelích po Československu (Alcron, Esplanade, Mánes, Zemský dům v Brně, Společenský dům ve Zlíně apod.), poté se stal vedoucím vlastního tanečního souboru (od druhé poloviny 30. let), s nímž vystupoval mimo jiné v rozhlase a nahrál přes 200 gramofonových desek pro společnosti Esta, His Master’s Voice a Ultraphon. Ačkoli německé národnosti, byl vzhledem k rasově smíšenému manželství za druhé světové války totálně nasazen v továrně (od roku 1942) a později vězněn sedm měsíců v koncentračním táboře (1945). Po válce obnovil opět svoji kapelnickou činnost, jíž se věnoval až do počátku 50. let, kdy postupně přestal působit jako výkonný hudebník a zaměřil se na činnost skladatelskou, hudebně pedagogickou, překladatelskou a publicistickou. V letech 1954–56 studoval soukromě skladbu u Jaroslava Řídkého.
Je autorem celkem asi 60 kompozic z oblasti taneční a zábavní hudby (zejména pro různé typy tanečních a dechových orchestrů), pozornost věnoval též skladbám instruktivním. Jeho mazurka Brušperačka pro dechový orchestr byla odměněna v jubilejní soutěži Svazu českých skladatelů roku 1955. Působil v různých festivalových a soutěžních porotách (zvláště pro dechové orchestry) a v kvalifikačních komisích.
Jako vynikající znalec akordeonové hry napsal 3 školy pro tento nástroj a upravil pro něj též mnoho (přes 170) vlastních i cizích skladeb. Je spoluautorem publikací Hrajeme na foukací harmoniku (Praha 1962; spolu s Emilem Machem) a Instrumentationslehre für Blasorchester (česky vydáno jako Instrumentace pro dechový orchestr roku 1981; spolu s Jindřichem Pravečkem), spolupracoval na knize Moderní instrumentace (Panton, Praha 1959–68).
Převedl do němčiny na 310 českých vokálních kompozic (písně, kantáty, opery), 35 nástrojových škol, asi tři tisíce kritik, článků, studií a rozborů skladeb, vydal pět sbírek českých národních písní s německými překlady. Pod pseudonymy Martin Trenk a Iwo Kawan vytvořil německé jazykové verze mnoha textů tanečních písní (přes 600), z nichž některé se setkaly s širším ohlasem u zahraniční veřejnosti: Blues für den kleinen Jungen (Blues pro malého chlapce), Ein verregenter Sonntag (Včera neděle byla), Löscht alle Lichter aus (Zhasněte lampióny), Melniker Polka (Mělnická), Oma, lehr mich Charleston (Babičko nauč mě charleston), PS-Charleston (Láska na kolech), Zwei blaue Luftballons (Dva modré balónky). Překládal též cestopisnou literaturu. Za svou překladatelskou aktivitu byl oceněn Zlatým štítem Pantonu.

Dílo:

Dílo hudební (výběr)
 
Skladby pro taneční nebo dechový orchestr
Na houpacím koni (1933);
K palbě, pochod (1937);
Zamilované klarinety, koncertní polka (1940);
Dědečkův zamilovaný valčík (1947);
Lehké prsty, intermezzo (1947);
Zvonečky lásky, foxtrot (1947);
Klarinety v náladě, polka (1952);
Pochod motoristů, pochod (1954);
Brušperačka, mazurka (1955);
Bujarý, valčík (1955);
Smím prosit, mazurka (1956);
Povídavá polka pro 3 klarinety (1957);
Růže a slova, valčík (1958);
Variace na národní píseň (1962);
Rozhněvaná polka (1965);
Malá taneční suita – Mladí sólisté (1967);
Malý koncertní valčík (1969);
Jen klid, polka (1971);
Con brio, valčík (1974);
Klarinetová polka pro 4 klarinety (1976);
Reminiscence (1976);
Slovo má štěbenec, charleston pro sólový Es klarinet (1977).

Literatura:

I. Lexika
Gardavský, Čeněk: Skladatelé dneška (Praha, 1961).
ČSHS.
MEH.
ČSS.
EJ.
Československý biografický slovník (Praha, 1992).
 
II. Ostatní
Kotek, Josef: Kronika české synkopy I (Praha, 1975).
 
Ondřej Pivoda
Datum poslední změny: 23.3.2006