Český hudební slovník osob a institucí

Grünfeld, Alfréd

Charakteristika: Klavírista, skladatel a hudební pedagog

Datum narození/zahájení aktivity: 4.7.1852
Datum úmrtí/ukončení aktivity: 4.1.1924

Grünfeld, Alfréd, klavírista, skladatel a hudební pedagog, narozen 4. 7. 1852, Praha, zemřel 4. 1. 1924, Vídeň.

Byl pražským rodákem, působil však celoživotně ve Vídni. Byl starším bratrem violoncellisty Heinricha Grünfelda. Mimořádný hudební talent projevoval už v dětství; již jako šestiletý hrál pro veřejnost a ve svých třinácti letech uspořádal samostatný koncert v Konviktu. V roce 1864 napsal jako dvanáctiletý svou první skladbu Regina-Quadrille, kterou věnoval matce. Krátce se učil u Bedřicha Smetany a u Josefa Krejčího skladbě na pražské konzervatoři. Brzy však přesídlil do Berlína, kde se začal soustavně vzdělávat ve hře na klavír u Theodora Kullaka a ve skladbě u Richarda Würsta na Neue Akademie der Tonkunst. V roce 1873 se usadil ve Vídni, kde získal titul komorního virtuóza. Roku 1897 se stal profesorem vídeňské konzervatoře. Podnikal hodně uměleckých cest po Evropě i USA, často se svým bratrem Heinrichem. Během návštěvy Německa byl jmenován dvorním klavíristou císaře Viléma. Populární byl také v Rusku; když zde roku 1883 koncertoval, obdržel čestné ocenění od cara Alexandra III. Byl virtuózním hráčem, který s přehledem zvládl všechna hlavní díla klavírní literatury (Beethovena, Bacha, Chopina, Schumanna, Schuberta, Brahmse). Nebyl stylově vyhraněný; do svého repertoáru zahrnoval kromě klasických děl i modernější skladatele jako Griega. Měl však rád i českou hudbu a často hostoval v Praze (například v Národním divadle roku 1892) nebo v Brně. Udržoval přátelské kontakty s českými muzikanty Karlem Slavkovským, Aloisem Nerudou či Antonínem Dvořákem. Přispěl k popularizaci Českého kvarteta ve Vídni, kde s ním opakovaně vystupoval. Působil i v dalších komorních sdruženích, nejčastěji však hrál sólově. Znal se osobně s Brahmsem i se Straussem, jehož valčíky na svých koncertech parafrázoval tak dovedně, že mu to vyneslo velký úspěch u vídeňského publika a tyto jeho úpravy byly po jeho smrti vydány. Byl také prvním klavíristou, který pořídil komerční nahrávku své hry – bylo to roku 1899 u Deutsche Grammophon Gesellschaft. Během dalších let uskutečnil skoro stovku nahrávek.
Kromě koncertování se věnoval i skladbě. V komponování se nevyhýbal rozličným žánrům; složil například operetu Der Lebemann na Landsbergovo a Fischlovo libreto podle Štolbovy Mořské panny (Vídeň 1903) či operu Die Schönen von Fogaras (Drážďany 1907). Nejčastěji však tvořil kratší skladby pro sólový klavír, komorní skladby a transkripce (Octave-study op. 15, Menuet op. 31, Španělská serenáda op. 37, Uherská fantazie op. 55, Soirée de Vienne op. 56 a další).


Literatura:

I. Lexika
OSNND.
PHSN.
ČSHS.
Wikipedia.

II. Ostatní
Hudební revue (5, 1912, s. 512).
Auftakt (2, 1922, s. 185).
Dalibor (40, 1923–24, 4–5, s. 49).

 

Klára Kolofíková


Datum poslední změny: 1.10.2010