Český hudební slovník osob a institucí

Jaroš, Jaroslav

Charakteristika: Pěvec-tenorista

Datum narození/zahájení aktivity: 22.9.1902
Datum úmrtí/ukončení aktivity: 25.11.1968

Jaroš, Jaroslav,pěvec-tenorista, narozen 22. 9. 1902, Moravské Budějovice, zemřel 25. 11. 1968, Brno.

Již odmalička jej k hudbě vedla matka, která mu ráda zpívala a všimla si jeho hudebního talentu. V mládí však hudbu systematicky nestudoval; až během vojenské služby v Brně (1922−24) byl tak uchvácen tamní pěveckou scénou, že se rozhodl věnovat se zpěvu profesionálně. Po skončení vojny se na krátkou dobu věnoval ochotnickému divadlu v rodišti, ale brzy ho hudba přilákala zpět do Brna, kde se pod vedením barytonisty brněnské opery Ferdinanda Poura začal ve zpěvu odborně školit. Coby talentovaný žák byl Františkem Neumannem a Zdeňkem Chalabalou doporučen ke studiu sólového zpěvu u Theodora Czernika (1924−28). Již během těchto let několikrát hostoval v brněnském divadle v roli Jeníka z Prodané nevěsty. První angažmá přijal koncem svých studií v roce 1927 ve Východočeském divadle v Pardubicích, kde zůstal dvě sezóny. Roku 1929 přešel do divadla v Olomouci; téhož roku poprvé hostoval na scéně Národního divadla v Praze. V Olomouci vydržel až do roku 1935, s přestávkou na jednu sezónu (1930/31), kdy působil v německém divadle v Opavě. V této době o něj začal být zájem v zahraničí; přicházely mu nabídky angažmá ze švýcarských divadel (Curych, Luzern, Bern), velkých německých scén (Mnichov, Norimberk) a z polské Vratislavi. On dal ale přednost návratu do olomouckého divadla, kde o něj také velmi stáli. Za dobu svého působení zde ztvárnil řadu rolí, například Wagnerova Parsifala, Lenského z Čajkovského opery Evžen Oněgin, Ctirada ve Fibichově Šárce nebo Šťáhlava ve Smetanově Libuši. Pravidelně v těchto letech také hostoval v pražském Národním divadle, kde vynikl v tenorových rolích ve Smetanově Prodané nevěstě, Hubičce a Tajemství, v Pucciniho Madame Butterfly a Tosce nebo ve Verdiho Trubadúrovi. Roku 1935 v Národním divadle dostal nabídku angažmá, ale k tomu nakonec nedošlo. Místo toho odešel spolu s ředitelem olomoucké opery Antonínem Drašarem do Slovenského národního divadla v Bratislavě, odkud jej vyhnal až vznik Slovenského státu; vrátil se do Čech. Během válečných let střídavě spolupracoval s Československým rozhlasem v Praze a tato spolupráce vydržela na mnoho dalších let; pro Ultraphon během své kariéry nahrál na osmdesát desek s ukázkami z operního i klasického operetního repertoáru. Současně v letech 1940−45 zpíval v Městském divadle v Plzni. Po osvobození v srpnu roku 1945 ho šéf brněnské opery Antonín Balatka angažoval do Brna jako sólistu. Za svou kariéru nastudoval na 130 hlavních tenorových rolí. Nejčastěji ztvárňoval postavu Jeníka (zpíval ho téměř pětsetkrát), ale i Dalibora (stočtyřicetkrát) či další postavy v českých operách Smetanových, Dvořákových a Janáčkových (například Principála v Prodané nevěstě, Strážníka a Lukáše v Hubičce, Varnemana z Braniborů v Čechách, Prince v Rusalce, Števu Buryju v Její Pastorkyni, Jirku v Čertovi a Káče, Jakobína a Jiřího v Jakobínu, Skuratova v opeře Z mrtvého domu, Tichona Ivanyče Kabanova v Káti Kabanové či Duhoslava, Vojtu od pávů a Profesora ve Výletech páně Broučkových). Z novějšího českého operního repertoáru se objevil v roli Jiného havíře ve Frejích pána z Heslova Osvalda Chlubny (1949), Mikuláše Dorkojů v Hejtmanu Šarovcovi (1953) a Minority v Janu Husovi (1957)Karla Horkého, Studenta v Pohádce máje Jaroslava Kvapila (1955) či Laboranta v Krakatitu Jiřího Berkovce (1963). Velký úspěch měla také premiéra opery Rafaela Kubelíka VeronikaEmilií Zachardovou v hlavní roli, kde Jaroš zpíval roli Šimona (19. 4. 1947, Brno, divadlo Na hradbách). Věnoval se také světovému opernímu repertoáru; zde vynikl především v roli Radama ve Verdiho Aidě, kterého zpíval na stodvacetkrát, Kiliana ve Weberově Čarostřelci, Lenského v Čajkovského Evženu Oněginovi, Dona Josého v Bizetově Carmen, Pinkertona v Pucciniho Madame Butterfly, Mozarta v Mozart a Salieri Rimského-Korsakova, Fina v Glinkově Ruslanovi a Ludmile, Fausta v Gounodově Faustovi a Markétce, Otce Eustacha v Prokofjevových Zásnubách v klášteře či Fjodora z Vojny a míru téhož skladatele. Kromě mnoha oper účinkoval i v několika operetách, například v Cikánském baronovi a Netopýrovi Johanna Strausse, v Žebravém studentu Karla Millöckera či v Zemi úsměvů Franze Lehára.

Na brněnské scéně působil více jak šestnáct sezón; v roce 1961 byl sice oficiálně penzionován, ale ještě několik let poté byl zván na výpomoci a po celý zbytek života také v brněnské opeře fungoval jako hlasový poradce. Vystupoval také koncertně; v rámci koncertních turné se podíval například do Vídně, Salcburku či Berlína. Byl vyhledáván pro svůj sytý, kvalitní a přitom hbitý tenor s vytříbenou technikou, se kterým zvládal lyrické i hrdinské role. Za svou hudební činnost byl oceněn v roce 1964 čestným členstvím ve Státním divadle v Brně (při příležitosti 80. výročí českého divadla v Brně) a roku 1967 mu byl propůjčen titul Zasloužilý umělec.


Literatura:

I. Lexika

ČSHS.

Postavy brněnského jeviště I.: 1884–1984 (Brno 1984).

Janota, Dalibor: Malá encyklopedie české opery (Praha 1999).

II. Ostatní

Vaculová, Zuzana: Jaroslav Jaroš, významná postava brněnské opery (in: Region, regionální hudební kultura a regionální umělec v kontextu vývojových proměn společnosti II, Ostrava 2008, s. 1−4).

www.ped.muni.cz/wmus/studium/doktor/janacek/Vaculova.htm

Klára Kolofíková


Datum poslední změny: 17.10.2011