Český hudební slovník osob a institucí

Pěvecké a orchestrální sdružení západočeského učitelstva

Charakteristika: Smíšený sbor a symfonický orchestr

Datum narození/zahájení aktivity: 0.0.1957
Datum úmrtí/ukončení aktivity: 0.0.1974

Pěvecké a orchestrální sdružení západočeského učitelstva, smíšený sbor a symfonický orchestr, zahájení činnosti 1957, Plzeň, ukončení činnosti 1974.
 
Pěvecké a orchestrální sdružení západočeského učitelstva založil v Plzni šéf opery tamního Divadla Josefa Kajetána Tyla Bohumír Liška. S vedením profesionálních a amatérských těles měl bohaté zkušenosti a po příchodu do Plzně se ujal plzeňského Orchestrálního sdružení. Záhy se mu také podařilo obnovit práci Pěveckého sdružení západočeského učitelstva. Orchestr byl poloamatérský; koncertní mistři smyčcových skupin a hráči dechové harmonie byli profesionálové. Spojením obou sdružení vzniklo těleso schopné provádění velkých vokálně-instrumentálních děl, která se do té doby v Plzni nehrála, nebo nebyla provedena delší dobu. Již první koncert (18. 2. 1957) ukázal, že nové těleso je tvárné a má dostatečné reprodukční schopnosti. Na úvodním koncertě, který musel být pro velký zájem veřejnosti opakován, zazněla tehdy novinková kantáta Otvírání studánek Bohuslava Martinů, symfonie Eroica Ludwiga van Beethovena a se sólistou Oldřichem Wiesnerem Písně potulného tovaryše Gustava Mahlera.
Po úspěšném začátku vypracovalo vedení sdružení návrh na předplatné šesti abonentních koncertů, které byly realizovány od další sezóny. Tři z nich patřily sdružení, zbytek vyplnily komorní soubory nebo sólisté převážně z Prahy. Bohumír Liška pak se souborem postupně nastudoval např. Requiem Giuseppe Verdiho a Antonína Dvořáka, Svatební košile, Svatou Ludmilu a Stabat mater téhož autora, kantátu Amarus Leoše Janáčka či Bouři Vítězslava Nováka. Ze světové hudby vybral např. Faustovo prokletí a Romea a Julii Hectora Berlioze, Mors et vitae Charlese Gounoda, Čtvero ročních období Josepha Haydna a kantátová díla Alexandr Něvskij, Ivan Hrozný a Na stráži míru Sergeje Prokofjeva. Nebylo výjimkou, že na jednom večeru bylo provedeno i několik kratších vokálně instrumentálních skladeb např. (Písně o zvířátkách Miroslava Hlaváče, Směs národních písní Otakara Jeremiáše, Balady na lidovou poezii Vítězslava Nováka a Te Deum Antonína Dvořáka). Hrála se také koncertní provedení oper např. (Nabucco Giuseppe Verdiho, Němá z Portici Daniela Francoise Tubera, Židovka Jacquese Fromentala Halévyho či Samson a Dalila Camila Saint-Saënse).
Poloamatérský orchestr sice měl pěknou úroveň (v soutěži amatérských těles tehdy obsadil druhé místo), ale při náročných skladbách si dirigent zval ke spolupráci profesionální Plzeňský rozhlasový orchestr. V repertoáru Sdružení nechyběla česká hudba 20. století (kantáta Země mluví Jana Hanuše a Česká mírová Jarmila Burghausera) včetně tvorby regionálních skladatelů (Sláva jara Hynka Pally, Česká píseň Jindřicha Jindřicha a Naše píseň Josefa Bartovského). Vedle děl kantátových neopomíjel Bohumír Liška ani hudbu symfonickou a koncertní. S poloamatérským orchestrem vystoupili v Plzni přední sólisté, instrumentalisté i pěvci. Tento žánr české hudby 20. století byl zde zastoupen díly Emila Hlobila, Ilji Hurníka, Miloslava Kabeláče, Miloše Sedmidubského, Zdeňka Lukáše či Karla Reinera. Koncertem, kde dirigoval kantátu Dědicové Bílé hory Antonína Dvořáka, Českou píseň Bedřicha Smetany, Mrtvým bratřím Josefa Bohuslava Foerstera a pochod V nový život Josefa Suka se Bohumír Liška s Pěveckým a orchestrálním sdružením rozloučil (25. 10. 1968).
Od roku 1969 tu pokračoval Mario Klemens. Nastudoval např. fantazii Bouře Josepha Haydna, Fantazii pro klavír, sbor a orchestr a Mši C dur Ludwiga van Beethovena či Requiem Wolfganga Amadea Mozarta. Amatéři však ztráceli o práci zájem a navíc Mario Klemens odešel stejně jako Bohumír Liška do Prahy. Po něm ještě krátce vedl kolektiv Petr Vronský, ale finanční dotace byly stále menší, a tak koncertem z díla Bedřicha Smetany Sdružení svou činnost v roce 1974 ukončilo.

Literatura:

Fiala, Jaroslav: Několik pohledů na hudební kulturu západních Čech (Plzeň 2001, s. 193–205).
 
Jaroslav Fiala
Datum poslední změny: 9.7.2008