Český hudební slovník osob a institucí

Hladík, Radim

Hladík, Radim, kytarista, skladatel, leader, producent a pedagog, narozen 13. 12. 1946, Praha, zemřel 4. 12. 2016, tamtéž.
 
Od pěti let se učil hrát na klavír a na pražské konzervatoři studoval dva roky hru na kytaru u Milana Zelenky. Školu, stejně jako gymnázium, nedokončil. Už jako patnáctiletý uspěl v konkurzu na místo kytaristy v pražské beatové skupině Komety, 1965 se profesionalizoval ve skupině Fontána, která vzápětí přijala název Matadors a do svého zániku v roce 1969 byla považována za jeden z nejkvalitnějších a nejprogresivnějších souborů na české beatové scéně. U Matadors Hladík přešel z obligátního stylu skupiny Shadows na britský rhythm-and-blues (Rolling Stones, Pretty Things, Yardbirds) a v jeho duchu rovněž komponoval (Get Down From The Tree, I Feel Se Lonely, Indolence). Když varhaníka Jana Obermayera povolali na vojnu, střídal hru na kytaru s klávesami. Jakkoli silná byla koncentrace individualit v kapele, Hladík vyčníval nad své okolí a sklízel ocenění jako nejlepší kytarista, popřípadě beatová osobnost rocku. Po vzoru Jimiho Hendrixe fascinoval publikum jevištními triky (hraním s nástrojem za krkem, používáním zubů jako trsátka) a s nárůstem obliby britských formací Ten Years After s kytaristou Alvinem Leem a Cream s Erikem Claptonem  protahoval délku kytarových sól. U kytar s pověstným talismanem ze stříbrné lišky, které si sám upravuje, jako jeden z prvních u nás použil booster, zpětnou vazbu a wah-wah pedál. 
 
Na podzim 1968 stál u zrodu skupiny Blue Effect, která byla v roce 1970 nucena změnit název na Modrý efekt resp. M. efekt; koncem 80. let se však vrátila k původnímu jménu. Od samého počátku se v ní prosazoval autorsky, ať již na LP Meditace (Paměť lásky, Fénix, Stroj na nic, Rainy Day – společně s Jiřím Kozlem, Blues About Stone – s kreditem připsaným kapele), nebo na jednom z prvních domácích pokusů o symbiózu rocku a jazzu, albu Coniunctio (Návštěva u tety Markéty, vypití šálku čaje). Po nahrazení zpěváka Vladimíra Mišíka Leškem Semelkou se Hladík stal faktickým leaderem souboru. Společné album Nová syntéza M. efektu a Jazzového orchestru Československého rozhlasu bylo vydáváno za doklad toho, že český beat vyspěl a Hladíkova skladba Klíště v působivém Semelkově podání byla dávána za vzor. Ve skutečnosti šlo o značně uměle vyvolanou vlnu, kterou se rock bránil před politickými represáliemi – například četné Hladíkovy instrumentálky vznikly proto, že u původních písní byl zakázán anglický text. Díky své kvalitě některé z nich přetrvaly jako rocková "klasika" a především k Čajovně se posluchači rádi vraceli. Ta vyšla ovšem dříve v zahraničí na exportním albu A Benefit Of Radim Hladík (1974) a teprve poté doma na LP Modrý efekt a Radim Hladík (1975). Petr Dorůžka ve své recenzi (Melodie 1976, č. 4, s. 128) dokonce s nadsázkou doporučil přehrát tento vinyl na 45 otáček, aby získal na vzrušivosti.
 
Všestrannost a hudební rozhled umožnily Hladíkovi, aby se realizoval také v blízkých  žánrech. V roce 1972 uvedl s JOČRem na Mezinárodním jazzovém festivalu v Praze Jazzové variace na baletní suitu Arama Chačaturjana Gajané, které Supraphon vydal na LP Jazz Ludvikovskij/Gajané. Orchestr si ho zval i k nahrávání populární hudby pod hlavičkou TOČRu. Významné byly Hladíkovy kontakty se slovenskou scénou, ať již v trojici se zpěvákem Pavolem Hammelem a varhaníkem a pianistou Mariánem Vargou (tři alba v letech 1972, 1977 a 1993), nebo basovým kytaristou Fedorem Frešem, členem M. efektu v období nahrávání LP Svitanie. Mimo rámec M. efektu se 1979 uskutečnila spolupráce jeho tří členů, zpěváka Semelky, kytaristy Hladíka a bubeníka Vladimíra Čecha, z níž vzešly čtyři nahrávky pro Panton, mezi nimi vítězná skladba Bratislavské lyry 1979 Šaty z šátků. V 80. letech se Hladík začal zajímat o počítačovou hudbu, zajížděl do klubů v trojici se zpěvákem a kytaristou Oldřichem Kellnerem a klávesistou Lubošem Mandou a pedagogický účel plnily jeho výkladové produkce pro školní mládež, na které zařadil také ukázky z klasiky. Přestože připustil zánik skupiny M. efekt ("nechtěl jsem poškodit dobrou značku," jak se vyjádřil v Mladém světě 1986, č. 18, s. 31), znovu ji svolal pod názvem Blue Effect při propagačních příležitostech, jako bylo vystoupení v pražském klubu Vagon, které doprovodilo vydání sampleru Beatová síň slávy. 
 
Hladík se rovněž důvěrně sblížil s folkovou hudbou, zejména na společných koncertech a albech s Jaroslavem Hutkou, ve dvojici se zpěvačkou Dagmar Andrtovou-Voňkovou anebo v triu s další zpěvačkou Ridinou Ahmedovou, které improvizovaně doprovází na španělskou kytaru. Hostoval v řadě nahrávek, např. Vladimíra Mišíka, Milana Drličiaka, dvojice Saze a skupin Flamengo, Jižní pól a Lucie. Rovněž autorsky byl neobyčejně plodný, psal hudbu pro Laternu magiku i Křižíkovu fontánu (Máj, Kytice), k filmům (jeho soundtrack k Zapomenutému světlu byl 1996 nominován na Českého lva), loutkovým i rozhlasovým hrám. S manželkou Zlatou Hladíkovou provozoval agentury BABA a B.A.B.A., jako producent pomáhal nové generaci rockových souborů – Chinaski, Walk Choc Ice, Ready Kirken. Od 2002 vystupoval příležitostně se skupinou Los Losos (s pracovním názvem Old Stars), kterou s ním tvořil Ondřej Hejma (zpěv), František Kotva (kytara), Robley Evanas (basová kytara; na tomto postu dochází k častým výměnám) a Erno Šedivý (bicí). Na programu byl pestrý repertoár od Led Zeppelin, Matadors, Fleetwood Mac, Flamenga, Jimiho Hendrixe, Patti Smith a jiných. Syn Radim Hladík jr. jde v otcových stopách a sbírá prestižní ocenění jako špičkový mistr zvuku.