Český hudební slovník osob a institucí

Nováček, Zdenko

Nováček, Zdenko, muzikolog, narozen 16. 8. 1923, Plzeň, zemřel 5. 1. 1986, Bratislava.

Po maturitě studoval na pražské konzervatoři, poté hudební vědu na Filozofické fakultě Karlovy univerzity u Josefa Huttera. Studium zakončil disertační prací s názvem Koleda v Čechách ve středověku, na jejímž základě mu byl v roce 1948 udělen doktorát. Dirigoval pěvecký sbor v Plzni, poté komorní orchestr Collegium musicum v Praze. Od roku 1949 se usadil na Slovensku, kde vyvíjel odbornou činnost v několika významných kulturních institucích. Byl vědeckým pracovníkem Slovenské akademie věd, v letech 1951–56 vedl Ústav hudební vědy téže instituce. Působil v bratislavském rozhlase (vedoucí redaktor pro oblast symfonické hudby, později redaktor celého hudebního vysílání), od roku 1962 až do své smrti byl ředitelem bratislavské konzervatoře, v sedmdesátých letech se stal vedoucím redaktorem časopisu Hudobný život. Významně se angažoval rovněž na půdě Svazu československých skladatelů, kde zastával funkci prvního místopředsedy Svazu slovenských skladatelů, funkci tajemníka hudebněvědné sekce, od roku 1982 byl předsedou celého federálního svazu. Externě přednášel na bratislavské univerzitě – zejména hudební estetiku, dějiny české hudby a dějiny sovětské hudby. Nezanedbatelnou aktivitu vyvíjel i v komisích a různých poradních orgánech. Takto působil v operní komisi Divadelní žatvy (1952–55), poradním sboru Slovenského ľudového umeleckého kolektívu (1952–54), redakční radě časopisu Slovenská hudba (1959–63), kulturní komisi pro šíření politických a vědeckých poznatků, jakož i v poradních sborech Slovenského národného divadla a Mestského muzea v Bratislave. Později se stal předsedou Výboru pro kulturu a výchovu Sněmovny národů Federálního shromáždění ČSSR. Pravidelně publikoval v československých novinách a časopisech (především Pravda, Kultúrny život, Hudební rozhledy, Slovenská hudba, Hudební věda), v zahraničních periodikách (Neue Zeitschrift für Musik, Ruch muzyczny) a sbornících (Historical musicology) a spolupracoval také na velkých německých hudebních slovnících Die Musik in Geschichte und Gegenwart a Riemann Musiklexikon. Ve svých monografických pracích se věnoval zejména hudební estetice (Úvod do estetiky hudby, Kapitoly z hudobnej estetiky), hudbě na Slovensku (Ján Levoslav Bella, Dezider Kardoš, Súčasná slovenská hudobná tvorba, Hudba v Bratislave a další), jakož i sovětské hudbě a dělnickým písním. Mimo to se často účastnil muzikologických konferencí a kolokvií jak v Československu, tak v zahraničí a styky se zahraničím udržoval i na půdě hudebních společností (Internationale Gesellschaft für Musikwissenschaft, Gesellschaft für Musikforschung, Neue Bachgesellschaft, G. F. Händel-Gesellschaft, Richard Strauss Gesellschaft). Velmi záslužná byla jeho práce pro Československý hudební slovník osob a institucí. Od roku 1953 byl redaktorem slovenské části slovníku a spolu s Gracianem Černušákem a Bohumírem Štědroněm jej připravil k vydání.