Charakteristika: dirigent, sbormistr, skladatel, violista a hudební spisovatel
Datum narození/zahájení aktivity:28.10.1888
Datum úmrtí/ukončení aktivity:20.3.1964
Text
Nedbal, Karel, dirigent, sbormistr, skladatel, violista a hudební spisovatel, narozen 28. 10. 1888, Dvůr Králové nad Labem, zemřel 20. 3. 1964, Praha.
Synovec skladatele Oskara Nedbala a manžel pěvkyně Evy Hadrabové získal základy hudebního vzdělání na gymnáziu ve Dvoře Králové u ředitele kůru Jana Kavky (1899–1907). Studoval práva na Univerzitě Karlově (1906–08), kompozici u Vítězslava Nováka a Josefa Bohuslava Foerstra a příležitostně hrál v orchestru Národního divadla na violu pod Karlem Kovařovicem. Ve studiu práv pokračoval ve Vídni (1908–10), kde zároveň působil jako violista v Tonkünstler-Orchestru pod svým strýcem Oskarem Nedbalem. Od svých 22 let se věnoval dirigentské a sbormistrovské dráze. Stal se druhým kapelníkem Divadla moravských měst (1910), sbormistrem Vinohradského Hlaholu (1911–20), mezitím působil v opeře v Zábřehu (1911) a Plzni (1914, vedle Václava Talicha). V Hlaholu kladl důraz na soudobou českou sborovou a oratorní tvorbu (premiéra oratoria Jan Hus Rudolfa Vohanky, 13. listopadu 1919). V letech 1914–19 působil jako operní dirigent Vinohradského divadla (vedle Otakara Ostrčila), poté se stal šéfem olomoucké opery (1920–28). Kromě klasického repertoáru se zasloužil o uvedení nové české tvorby a méně prováděných děl zahraničních autorů (Richard Strauss – Salome, Vittorio Gnecchi – Cassandra, Max von Schillings – Mona Lisa a další). Pod jeho vedením uskutečnil soubor zájezdy do Vídně (1924, operní cyklus Bedřicha Smetany) a Krakova (1927, cyklus českých oper). Po odchodu z Olomouce se stal šéfem opery v Bratislavě (1928–38, první dirigent 1929–30), kde nastudoval velmi široký operní repertoár. Poprvé zde uvedl cyklus oper Bedřicha Smetany (1934), propagoval dílo Leoše Janáčka a ruských či sovětských autorů (Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korsakov – Zlatý kohoutek, 1928; Modest Petrovič Musorgskij – Soročinský trh, 1932; Sergej Sergejevič Prokofjev – Láska ke třem pomerančům, 1931; Dmitrij Dmitrijevič Šostakovič – Kateřina Izmajlova, 22. 11. 1935, premiéra mimo Sovětský svaz). Uspořádal zájezdy do Vídně, kde prováděl zejména opery Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka, úspěšně provedl Prodanou nevěstu a Jakobína v Barceloně (1936). Vedl symfonické koncerty Osvetového sväzu a Slovenského národního divadla, na jejichž programy zařazoval mladé slovenské skladatele (Alexander Moyzes, Eugen Suchoň a další). V roce 1938 získal Štefanikovu cenu. Jako dirigent Zemského divadla v Brně nastudoval především díla Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka a Leoše Janáčka (1938–40). Od září 1940 působil v pražském rozhlase, pohostinsky dirigoval v Olomouci, kde se stal opět šéfem opery (1941–45) a poté čestným členem. Po druhé světové válce působil v Národním divadle v Praze (od 8. června 1945, hostování již v letech 1936, 1939, 1941, 1944). Byl členem umělecké správy společně s Otakarem Jeremiášem a Jaroslavem Krombholcem (červen 1945 – březen 1946), náměstkem Otakara Jeremiáše jako vedoucí záležitostí operního šéfa (1946/1947) a náměstkem Václava Talicha (1947/48). V Národním divadle prosazoval českou tvorbu a opery ruských autorů (Michail Ivanovič Glinka – Ivan Susanin, Pjotr Iljič Čajkovskij – Střevíčky). Byl oceněn Řádem práce (28. 11. 1953). Přispíval do hudebních časopisů Tempo, Rytmus a další. Do důchodu odešel 30. září 1958.
Dílo
Dílo hudební:
V roztoužených chvílích. 4 písně pro střední hlas (premiéra Praha 1913, vyd. Chadím, Praha).
Slovácká pro housle a klavír (premiéra Praha 1914, vyd. Chadím, Praha 1933).
Sonáta pro violoncello a klavír op. 7 (premiéra Praha 1914, vyd. Chadím, Praha).
2 intermezza pro orchestr (premiéra Česká filharmonie, dirigent autor, 5. 1. 1914).
Bruncvík, pantomima (premiéra Královské Vinohrady 1917).
Baletní suita z pantomimy Bruncvík pro klavír (Staročeský menuet, Česká polka, Polonéza, Slavnostní pochod, vyd. Barvitius, Praha 1919).
Poslední smích, pantomima (premiéra Královské Vinohrady 1919).
50 nejpopulárnějších slováckých písní, úprava pro střední hlas a klavír (vyd. Chadím, Praha 1920).
Mně v hloubi srdce, píseň pro zpěv s průvodem klavíru (text Jaroslav Vrchlický, vyd. Otto, Praha).
Dílo literární:
Půl století s českou operou (Praha 1959).
Slavní světoví dirigenti (spoluautor Vilém Pospíšil, Praha 1963).
DiskografieOskar Nedbal: Polská krev (Supraphon 1957; 2013) – Sbor Orchestru Smetanova divadla v Praze, Vladivoj Jankovský, Orchestr Smetanova divadla v Praze.
LiteraturaI. Lexika
Einstein, Alfred: Das neue Musiklexikon (Berlín 1926).
Frank, Paul – Altmann, Wilhelm: Kurzgefasstes Tonkünstler Lexikon: für Musiker und Freunde der Musik (Regensburg 1936).
Schmidl, Carlo: Dizionario universale dei musicisti (Milán 1937).
Baker, Theodore: Biographical Dictionary of Musicians (New York 41940).
Moberg, Carl-Allan – Sundström, Einar: Sohlmanʼs musiklexikon. Nordiskt och allmänt uppslagsverk för tonkonst, musikliv och dans (Stockholm 1951).
ČSHS.
DČHK.
Bull, Storm: Index to Biographies of Contemporary Composers. Vol. II (Metuchen 1974).
Robijns, Jozef – Zijlstra, Miep: Algemene muziek encyclopedie (Haarlem 1979–84).
MEH.
Kolektiv autorů: Malá československá encyklopedie (Praha 1984–87).
Jaeger, Stefan: Das Atlantisbuch der Dirigenten (Zürich 1985).
Dufková, Eugenie – Srba, Bořivoj: Postavy brněnského jeviště 2 (Brno 1989).
Tomeš, Josef a kolektiv: Československý biografický slovník (Praha 1992).
Rubin, Don – Nagy, Péter – Rouyer, Philippe: The World Encyclopedia of Contemporary Theatre. Europe (Londýn, New York 1994).
Janota, Dalibor – Kučera, Jan: Malá encyklopedie české opery (Praha 1999).
Tomeš, Josef a kolektiv: Český biografický slovník XX. století (Praha 1999).
Bílková, Marie a kolektiv: Český taneční slovník (Praha 2001).
II. Ostatní
Burghauser, Jarmil: Slavní čeští dirigenti (Praha 1963).
Bachtík, Josef: Památce Karla Nedbala (Hudební rozhledy 17, 1964, č. 7, s. 274).
Odstrčilová, Zdeňka: Karel Nedbal a jeho působení v Olomouci (diplomová
práce, Filozofická fakulta, Univerzita Palackého v Olomouci, 1967).
Hudec, Vladimír: Éra Nedbalova a Bastlova aneb první desetiletí olomoucké opery (Ostravský kulturní měsíčník 5, 1980, č. 10, s. 24–27).
Hudec, Vladimír: Éra Hellerova a Nedbalova. Olomoucká opera v letech 1932–1945 (Ostravský kulturní měsíčník 5, 1980, č. 12, s. 20–23).
Sehnal, Jiří – Vysloužil, Jiří: Dějiny hudby na Moravě (Brno 2001).
Konečná, Jana: Z divadelní historie. K. Novák, K. Nedbal (Kam v Brně 47, 2003, č. 10, s. 7).
Palák, Milan: Karel Nedbal. Půl století s českou operou (občasník Zpravodaj Společnosti Beno Blachuta 2003, č. 6, s. 4–5).
Burešová, Alena: Zájezdová činnost olomoucké hudební scény v meziválečných letech v Čechách a na Moravě (In: Hudba v Olomouci a na střední Moravě III., Olomouc 2009, s. 103–121).
Skrottová, Marie: Působení Karla Nedbala v Olomouci se zaměřením na léta 1940–1944 (bakalářská práce, Filozofická fakulta, Univerzita Palackého v Olomouci, 2012).
ArchivalieArchiv Moravského divadla Olomouc (výroční zprávy).
Národní knihovna. Hudební oddělení.
Archiv Národního divadla v Praze.
Radek Poláček
Datum poslední změny: 10.8.2015