Český hudební slovník osob a institucí

Kampelsheimer, Miroslav

Kampelsheimer, Miroslav, varhaník, hudební pedagog, sbormistr a dirigent, narozen 24. 7. 1907, Plzeň, zemřel 13. 1. 1968, Praha.

Od dětství studoval hru na klavír u Josefa Klazara v rodné Plzni a hru na varhany u Františka Suchého ve Staré Boleslavi. Po studiu na nižším reálném gymnáziu v Brandýse nad Labem absolvoval nejprve varhanní oddělení pražské konzervatoře u Bedřicha Antonína Wiedermanna a Antonína Elšlégera (1921–25) a poté obor sborového zpěvu a varhanní hry na pedagogickém oddělení (1926–28) a složil státní zkoušku z varhan a sborového zpěvu. Po skončení studií se stal varhaníkem na Strahově a vyučoval zpěv na několika pražských středních školách. Krátce také působil jako klavírista a skladatel v Pražském dětském divadle Míly Melanové (1935–36). V letech 1936–47 působil v Národním divadle jako korepetitor a sbormistr operního sboru a od roku 1944 také jako dirigent baletních (Oskar Nedbal: Andersen, Pohádka o Honzovi, Mořic Anger: Štědrovečerní sen, Riccardo Drigo: Harlekýnovy miliony, Boris Blacher: Jižní slavnost, Werner Egk: Joan ze Zarissy) a operních představení (Bedřich Smetana: Hubička). V operním souboru patřil jako vynikající korepetitor k nejbližším spolupracovníkům šéfa opery Václava Talicha a dramaturga a dirigenta Zdeňka Chalabaly. Příležitostně byl i inspicientem a komparsistou v baletech (Sluha v hotelu v Královně loutek Josepha Bayera) a činohrách (Pan učitel v Závěti Jeho Milosti Hjalmara Bergmana, Čejka ve hře Viléma Wernera Štěstí je umění), podle potřeby hrál na varhany při představeních (Sergej Prokofjev: Vojna a mír, Charles Gounod: Faust a Markétka) a doprovázel na klavír při pěveckých recitálech.

Současně pokračoval v koncertní činnosti jako varhaník. Nejprve pořádal ve strahovském kostele každý měsíc vlastní kratší odpolední koncerty, posléze začal vystupovat i jinde v Praze a v dalších městech. Od svého odchodu z Národního divadla v roce 1947 se věnoval již výhradně varhanické činnosti. Velmi intenzivní byla též jeho spolupráce s rozhlasem, kde vystupoval poprvé v roce 1939. Jeho hra se vyznačovala bohatou výrazovostí, technickou dokonalostí a velkým smyslem pro zvukovou barevnost, byl též skvělý improvizátor. Vynikal jako znamenitý interpret romantického a moderního repertoáru (Edward Elgar, Alexandre Félix Guilmant, Joseph Jongen, Josef Klička, Gabriel Pierné, Max Reger, Charles-Marie Widor a další), velkou aktivitu věnoval propagaci soudobé české tvorby (František Brož, Emil Hlobil, Ilja Hurník, Josef Plavec, František Antonín Tichý, František Vrána, Jan Evangelista Zelinka a další), s úspěchem interpretoval i díla starších slohových období (Johann Sebastian Bach, František Xaver Brixi, Bohuslav Matěj Černohorský, Jan Zach). Vystupoval také jako spoluhráč a sólista s orchestrálními tělesy (Česká filharmonie, Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK, Pražský rozhlasový orchestr, Symfonický orchestr Československého rozhlasu v Praze, Pražský komorní orchestr), doprovazeč pěvců (Marta Krásová, Přemysl Kočí a jiní) a pěveckých sborů (Český pěvecký sbor, Pěvecký sbor Československého rozhlasu v Praze, Dětský sbor Československého rozhlasu v Praze) a komorní hráč (Maličkosti op. 47 Antonína Dvořáka). Pořídil řadu nahrávek se symfonickými orchestry i jako sólista. Jeho nahrávka varhanních skladeb Františka Xavera Brixiho a Jana Zacha obdržela v roce 1961 prestižní Grand Prix du Disque Académie Charles Cros.

V roce 1947 se stal profesorem varhanní hry a improvizace na pražské konzervatoři, improvizaci vyučoval též na AMU. K jeho žákům patřili Jiřina Pokorná, Jiří Strejc, Jaroslav Tvrzký, Karel Hron, František Petr a další. Za jeho pedagogickou činnost mu byl v roce 1961 propůjčen titul Zasloužilý učitel. V roce 1963 přestal ze zdravotních důvodů veřejně vystupovat, nadále však vyučoval. Podílel se též na několika edicích varhanních skladeb a je autorem varhanní úpravy Larga z Dvořákovy Symfonie č. 9 e moll Z Nového světa.