Český hudební slovník osob a institucí

Klapil, Pavel

Charakteristika: Hudební pedagog, etnomuzikolog a skladatel

Datum narození/zahájení aktivity: 10.2.1937

Klapil, Pavel, hudební pedagog, etnomuzikolog, narozen 10. února 1937, Olomouc.

 

U začátků Klapilovy hudební ontogeneze stály domácí harmonium a kostelní varhany. Do roku 1955 se učil hře na klavír na hudební škole v Prostějově, v témže roce rovněž maturoval na Opletalově gymnáziu v Litovli. Následovalo studium na Vyšší pedagogické škole v Opavě. Tam získal aprobaci pro vyučování matematice a fyzice na základních školách, kterou zanedlouho na Pedagogickém institutu v Olomouci rozšířil o hudební výchovu. Těmto třem předmětům pak pět let vyučoval na dvou základních školách. Zkušenosti z didaktické praxe ("nic nepředpokládat") pak uplatňoval ve své činnosti na katedře hudební výchovy Pedagogického institutu v Olomouci, přeměněného v roce 1964 na pedagogickou fakultu Univerzity Palackého. Na tomto pracovišti pak působil déle než polovinu století, z toho v letech 1972–1991 jako vedoucí katedry. V šedesátých a sedmdesátých letech též vyučoval nauce o harmonii a kontrapunktu na Lidové konzervatoři v Olomouci, prováděl inspekce v hudebních kursech olomouckého Domu osvěty a korepetoval v poloprofesionálním baletním souboru.

Na olomouckou katedru byl přijat pro svou schopnost klavírního doprovodu a hry z listu. Zprvu hře na klavír také vyučoval, později přešel na výuku intonace a nauky o harmonii a kontrapunktu. Doménou jeho pedagogické, výzkumné a publikační činnosti se však brzy stala etnomuzikologie, zejména otázky typologie moravských lidových písní v celo i středoevropském kontextu. Byl vedoucím mnoha diplomových prací a školitelem i oponentem řady doktorandů.

Na Filozofické fakultě Univerzity Palackého ukončil v roce 1967 studium oboru hudební výchova – nástroje (diplomová práce Centrální tóny v melodice Smetanově a Dvořákově) a v roce 1970 vykonal rigorózní zkoušku z teorie a dějin hudby s disertací Dvořákova harmonie a její vývojový přínos (PhDr.). Následovalo externí aspirantské studium na katedře pedagogiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, po jehož ukončení získal v roce 1976 hodnost CSc. – kandidát pedagogických věd (disertace Klavírní improvizace jako součást estetické výchovy). Po jmenovacím řízení na brněnské JAMU mu byl v roce 1983 udělen titul docenta (teorie vyučování hudební výchově), který v roce 2001 potvrdil habilitačním řízením na Pedagogické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem (habilitační spis Lidové písně východní Evropy v úpravách pro děti a mládež). Na návrh Univerzity Jana Evangelisty Purkyně byl v roce 2003 jmenován profesorem pro obor hudební teorie a pedagogika.

Do roku 1990 byl činný také koncertně, a to jako klavírní doprovazeč pěveckých sborů (i na jejich zahraničních turné) i sólových pěvců, včetně sólistů olomoucké opery. Jako předseda a člen porot, editor i lektor spolupracoval s festivaly Písně přátelství, Svátky písní Olomouc a Lidový rok Velká Bystřice.

Absolvoval stáže na vysokých pedagogických školách, v Lublinu a Halle/Saale. Na sympoziu Sudetoněmeckého hudebního ústavu v Řezně přednášel o česko-německých makarónských lidových písních. Nejvýraznějších výsledků v zahraničí dosáhl při spolupráci s hudebními vydavatelstvími Alphonse Leduc v Paříži, Musikhøjskolens Forlag v dánském Egtvedu, Universal-Edition ve Vídni a Deutscher Verlag für Musik v Lipsku, pro která připravil množství instrumentálních úprav lidových písní pro 1-2 zobcové flétny s doprovodem kytary nebo klavíru. Významné jsou i další Klapilovy edice písní ze střední Moravy, určené i pro školní praxi i folklorní soubory.


Dílo:

I. Dílo literární

Učební texty

Akustické základy hudby (Olomouc 31991, Vydavatelství UP).

Doprovod lidových písní Čech a Moravy (Olomouc 21993, Vydavatelství UP).

Kompendium teorie kontrapunktu (Olomouc 32003, Vydavatelství UP).

Napříč tonální harmonií (Olomouc 2007, Vydavatelství UP).

 

Studie a stati (výběr)

Začátky improvizace klavírního doprovodu (Estetická výchova, 1967/68, č. 6, s. 11).

K otázce místa Antonína Dvořáka ve vývoji tonální harmonie (Sborník prací Pedagogické fakulty Univerzity Palackého, Hudební výchova 1, Praha 1973, SPN, s. 23–33).

O činnosti LŠU v oblasti klavírní improvizace (sborník Doprovody lidových písní a jejich improvizace, České Budějovice 1974, Pedagogická fakulta, s. 70–74).

Dalcrozeova žákyně o klavírní improvizaci (Estetická výchova, 1975/76, č. 8. s. 203–204).

O Emilu Jaques–Dalcrozeovi a jeho hudební výchově (tamtéž 1977/78, č. 1, s. 18–19).

Hmatová schémata akordů při improvizaci klavírního doprovodu na LŠU (tamtéž 1978/79, č. 10, s. 262–263).

O harmonizaci při improvizovaném klavírním doprovodu I, II (tamtéž 1979/80, č. 7, s. 178, č. 10, s. 263).

Týden v Kodályově hudebně pedagogickém ústavu (sborník Teoretické problémy dětské sborové intonace, Praha 1982, Česká hudební společnost – Svátky písní Olomouc, s. 45–47).

O Bartókově třídění maďarských lidových písní (sborník Čs. – maďarské vztahy v hudbě /Janáčkiana V/, Ostrava 1982, Krajské kulturní středisko, s. 102–107).

Improvizace v klavírní pedagogice do roku 1940 (sborník AUPO, Fac. Paed., Musica I, Praha 1984, SPN, s. 115–140).

Lidová píseň jako prostředek hudební výchovy (sborník Lidová píseň a dětský sborový zpěv. Praha 1986, Česká hudební společnost – Svátky písní Olomouc, s. 69–71).

O lidové písni severní Moravy (sborník. AUPO, Fac. Paed., Musica II, Praha 1987, SNP, s. 23–29).

Písně z Uničovska a Bouzovska po více než stu letech (Severní Morava, sv. 63, Šumperk 1987, s. 49–51).

O lidové písni Lipenského Záhoří (sborník AUPO, Fac. Paed., Musica III, Praha 1990, SPN, s. 77–94).

Geyerovy–Poláškovy Hanácky pěsničke z roku 1933 (sborník Lidová kultura na Hané, Olomouc 1993, Okresní  úřad, s. 59–63).

Chromatika v české lidové písni (sborník AUPO, Fac. Paed., Musica IV, Olomouc 1993, Vydavatelství UP, s. 41–51).

Soprán versus bas (Hudební výchova, 1993/94, s. 41–42).

K otázce typové příslušnosti lidové písně Hané (sborník Studia Muzea Kroměřížska, Kroměříž 1994, s. 99–101).

Makarónské česko–německé lidové písně i na Uničovsku? (sborník Lidová kultura na Hané, Olomouc 1995, Vlastivědné muzeum, s. 31–42).

Dvojjazyčné (makarónské) česko–německé lidové písně (sborník AUPO, Fac. Paed., Musica V. Olomouc 1996, Vydavatelství UP, s. 61–83).

Tschechisch–deutsche zweisprachige (sog. makkaronische) Volkslieder (sborník Musikalische Wechselwirkungen zwischen Deutschen und Tschechen. Regensburg, Sudetendeutsches Musikinstitut, 1994, s. 87–118).

K obsahu předmětu Lidová píseň v učitelském studiu hudební výchovy (sborník z konference Lidová píseň a hudební výchova, AUPO. Facultas pædagogica, Musica IV. Olomouc 1997, Pedagogická fakulta UP, Hanex, s. 89-92).

Latentní harmonie při intonování vedlejších stupňů (sborník K problematice současných hudebně výchovných metod a koncepcí. Olomouc 1998, Vydavatelství UP, s. 49–50).

O lidové písni Lipenského Záhoří (sborník Lidový oděv a tanec na Hané. Přerov 1998, Muzeum Komenského, s. 153–159).

Vzala na ňu štange hul aneb O písních zvaných makarónské (sborník Severní Morava, sv. 75, Šumperk 1998, Okresní vlastivědné muzeum, s. 51–54).

Moravská lidová píseň jako předmět hudební analýzy (sborník Olomoucké jarní muzikologické konference, Olomouc 2000, Univerzita Palackého, s. 107–108).

Sborový zpěv ve folkloru jižní Moravy (sborník Mezinárodní sympozium o sborovém zpěvu Cantus choralis ´03. Ústí nad Labem 2004, Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, s. 90–98).

Olomouc, Olomoucko a lidová píseň (sborník Hudba v Olomouci, Historie a současnost II. In honorem Robert Smetana. Olomouc 2004, Univerzita Palackého, s. 115–120).

Dvojjazyčné (makarónské) česko-německé lidové písně na Moravě a ve Slezsku (sborník Hudba v Olomouci a na střední Moravě. In memoriam Vladimír Hudec. Olomouc 2007, Univerzita Palackého, s. 296–314).

Akustika v učitelském studiu hudební výchovy. Interdisciplinární výzkum hudební kultury (sborník přednášek a tezí. Olomouc 2012, Univerzita Palackého, s. 96–109).

Hudební folklor (In: Jan Vičar a kol.: Hudba v Olomouci 1945–2013, Olomouc 2014, Univerzita Palackého, s. 353–359, spolu se Z. Blahunkovou a A. Skoupým).

 

Edice lidových písní

V Zábřeze na rynku. Lidové písně Severní Moravy (Šumperk 1987, Okresní vlastivědné muzeum; spolu s O. Hrabalovou).

Čtyřicet písniček z Uničovska (Olomouc 1987, Okresní kulturní středisko).

Hanácký zpěvník (Ostrava 1988, Krajské kulturní středisko).

V Lipniku včil jarmak bude. Lidové písně Lipenského Záhoří (Olomouc 1989, Krajské vlastivědné muzeum).

Ten bystřické mostek (Velká Bystřice 1992, Lidový rok).

Co chtělo srdečko. 20 moravských lidových písní svatebních (tamtéž 1993).

Konopě za cestó (Olomouc 1993, Středisko informatiky a služeb školám).

S pastýři pospíchejme. Dvacet českých koled (tamtéž 1994).

Ja, ten Holomóc (tamtéž 1995).

Než spadne rosa. Z hanáckých sběrů Miroslava Jirouška (Velká Bystřice 1994, Lidový rok).

Blahoslav Melhuba: Národní písně severní Moravy z r. 1893 – kritická reedice (tamtéž 1996).

Záhorský zpěvník. 273 lidové písně regionu (Přerov 1999, Muzeum Komenského).

Olomoucká brána. Metropole střední Moravy v lidových písních (Olomouc 2000, Intergrafis).

Záhorské tance (Přerov 2004, Muzeum Komenského; spolu s O. Čočkovou, M. Mrvovou, Z. Jelínkovou).

Okolo Bystřice. Čtyřicet lidových písní k dvacetinám Lidového roku (Praha–Velká Bystřice 2010, Folklorní sdružení České republiky–Kulturní středisko).

 

Redakce (výběr)

Dětský sborový zpěv v systému hudební výchovy. Sborník z I. mezinárodního teoretického semináře (Praha–Olomouc 1980, Česká hudební společnost–Svátky písní).

Teoretické problémy dětské sborové intonace. Sborník ze II. mezinárodního teoretického semináře (tamtéž 1982).

Dětský sborový zpěv jako součást národní kultury. Sborník ze III. mezinárodního teoretického semináře (tamtéž 1984).

Lidová píseň a dětský sborový zpěv. Sborník ze IV. mezinárodního teoretického semináře (tamtéž 1986).

Lidová píseň a hudební výchova. (Sborník Musica IV, Olomouc 1997, Hanex).

Poláček, J.: Bochte v kléně. 24 lidové písně z Hané pro ženský dvojhlas s klavírem (Prostějov 1998, Kulturní klub Duha).

 

II. Dílo hudební

Písňové úpravy

Vingt chansons populaires slaves. Pour deux flûtes à bec (soprano et alto) et guitare (Paris 1974, Alphonse Leduc).

Six chansons populaires tchèques. Pour deux flûtes à bec soprano et piano (tamtéž 1975).

Airs populaires de Tchécoslovaquie. Pour une et deux flûtes à bec et guitare (tamtéž 1976).

Mélodies populaires polonaises. Pour une et deux flûtes à bec soprano et guitare (tamtéž 1976).

Airs populaires de Yougoslavie occidentale (Slovenie, Croatie, Dalmatie). Pour une et deux flûtes à bec soprano et guitare (tamtéž 1976).

Airs populaires russes. Pour une et deux flûtes à bec et guitare (tamtéž 1976).

Mélodies populaires d´Ukraine. Pour une et deux flûtes à bec soprano et guitare (tamtéž 1977).

Airs populaires de Yougoslavie orientale et centrale (Serbie, Bosnie, Monténégro). Pour deux flûtes à bec soprano et guitare (tamtéž 1977).

Airs populaires grecs. Pour une et deux flûtes à bec soprano et guitare (tamtéž 1977).

Airs populaires albanais et macédoniens. Pour une et deux flûtes à bec et guitare (tamtéž 1978).

Airs populaires bulgares. Pour une et deux flûtes à bec et guitare (tamtéž 1979).

Airs populaires roumains. Pour une et deux flûtes à bec soprano et guitare (tamtéž 1979).

15 menuets et polkas populaires tchèques. Pour deux flûtes à bec et guitare (tamtéž 1982).

10 airs populaires de villes tchèques du XIXe siècle. Pour deux flûtes à bec et guitare (tamtéž 1982).

15 airs populaires de Moravie d´Est (Valachie Morave). Pour deux flûtes à  bec et guitare (tamtéž 1983).

15 noëls tchèques. Pour deux flûtes à bec et guitare (tamtéž 1983).

12 airs populaires de Hanaquie (Moravie Centrale). Pour deux flûtes à bec et guitare (tamtéž 1988).

Airs populaires de Slovaquie. Pour deux flûtes à bec et guitare (tamtéž 1990).

Airs populaires de Moravie du Sud (Slovaquie Morave). Pour deux flûtes à bec et guitare (tamtéž 1992).

Canti popolari italiani. Zehn italienische Volkslieder für zwei Sopranblokflöten und Gitarrebegleitung (Wien 1982, Universal-Edition).

5 tjekkiske folkesange. For 2 blokfløjter og klaver (Egtved /Dánsko/ 1970, Musikhøjskolens Forlag).

5 slovakiske folkesange. For 2 blokfløjter og klaver (tamtéž 1971).

5 polske folkesange. For 2 blokfløjter og klaver (tamtéž 1974).

Čtyři lidové písně pro zpěv, dvě zobcové flétny a klavír (Praha 1972, Supraphon).

Z cizích krajů. Dvanáct lidových písní evropských národů pro dvě sopránové zobcové flétny a kytaru (Praha 1979, Supraphon).

Zaťukal na skylko. 12 českých a moravských lidových písní pro smíšený trojhlas (Olomouc 2002, Editio Festa).

Za vodičkou studenou. 10 lidových písní pro dětský sbor a klavír (Olomouc 2003, Editio Festa).

Ej, dvérka malované. 10 lidových písní pro dětský sbor a klavír (Olomouc 2004, Editio Festa).

 

Transkripce

Pièces tchèques anciennes. Pour deux flûtes à bec (soprano et alto), guitare et ad lib. triangle et tambourin. Paris 1980 (Alphonse Leduc).

Aus alten tschechischen Sammlungen. Zweistimmige Sätze für Sopran- und Altblokflöte (Leipzig 21983, Deutscher Verlag für Musik).

 

Skladby

Osm písniček s flétnou (Jirkov 1974, Edice vítězných skladeb soutěže dětské sborové tvorby).
Od soboty do soboty. Písně pro dětský sbor předškolního věku (Olomouc 22002, Festa).

Zobcové písničky. Jednohlasé a dvojhlasé dětské sbory s doprovodem sopránové zobcové flétny a klavíru (Olomouc 22003, Festa).

O dvou kaňkách (Olomouc 1979, Svátky písní).

Dva kočičí zpěvy, Kaňky, U psí boudy, Studánka, Zvědavá sova (sborník Olomoučtí autoři dětem, Olomouc 1980, Krajský pedagogický ústav, s. 6–12).

Slavnostní znělka. Pro trubku a tři pozouny. Litovel 1981 (Osmdesát let Gymnázia Jana Opletala v Litovli, s. 25–26).

Veverčina ukolébavka (Stašek, Č.: Antologie české vokální tvorby pro děti, Praha 1984, Ústav pro kulturně výchovnou činnost, s. 148–149).

Fanfáry Moravské vysoké školy Olomouc (CD – nahrávka Moravské filharmonie Olomouc, 2005).

 

Literatura:

Fridrich, Zdeněk: Dvě nové edice severomoravských lidových písní (sborník Severní Morava, sv. 54, Šumperk 1987, s. 69–70).

Toncrová, Marta: Lidové písně Lipenského Záhoří (Opus musicum 25, 1993, č. 2, s. V–VI).

Klapil, Pavel: Mé odstředivé směřování k hudbě (sborník AUPO, Musica VII. K poctě PhDr. Pavla Klapila, CSc., Olomouc 2003, Univerzita Palackého, s. 119–124. Zde též Bibliografie prof. PhDr. Pavla Klapila, CSc., s. 125–132).

Brezovská, Markéta: Profesor Pavel Klapil – hudební pedagog a folklorista (bakalářská práce, katedra hudební výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Palackého, Olomouc 2009).

Vičar, Jan, a kol.: Hudba v Olomouci 1945–2013 (Univerzita Palackého, Olomouc 2014, s. 336–339, 353–358, 466–479, 505–512).

 

Ivan Poledňák, Karel Steinmetz


Datum poslední změny: 12.7.2018